foto: čtenář PrahyIN.cz/Špína u popelnic na Praze 10 je podle místních kolorit
KOMENTÁŘ Člověk toho unese dost, ale někdy to prostě přeteče. A přesně to se mi stalo včera večer. Ve Vršovicích bydlím pět let. Zcela objektivně musím říct, že ani před pěti lety to nebyl bůhvíjaký luxus. Tehdy na desítce nebyly modré zóny, takže jsme byli takovou automobilovou džunglí. Ohledně pořádku jsme taky neexcelovali. Ale bylo u nás bezpečno. Člověk se alespoň nebál v noci na ulici. Neštítil se sednout si na lavičku, a když jste někoho viděli ležet na zemi, věděli jste, že je zle a je třeba pomoci. To byly časy.
V ostatních městských částech dochází postupně ke zlepšování situace. Dříve haněné Nusle jsou na tom dnes mnohem lépe než Vršovice. A co teprve Žižkov.
A co že mě vlastně tak naštvalo? Humus. Neuvěřitelný humus. Všude. Na zemi, kolem popelnic, v parku, prostě všude. A k tomu enormní počet podivných individuí. Super plácek je u Sokola, každý večer, někdy i přes den, se tam člověk může lecčemu přiučit. Přes den akrobacii, ovšem pouze pohledem, protože bude mít málokdo odvahu zatahat toho, kdo má hlavu v elektroodpadu nebo kontejneru na oblečení, a požádat ho o radu, jak takový výkon provést.
Po deváté je to ještě lepší. Ti, kteří nevědí, jak si aplikovat nejrůznější povzbuzující látky do těla, zde uvidí názorný příklad.
Napadlo mě, že by se ve Vršovicích mohly dělat noční výlety pro školáky v rámci občanské výchovy. Myslím, že by to bylo mnohem lepší než přednášky a filmy ve školách. Ještě nedávno výkladní skříň Vršovic, zrekonstruovaná Moskevská, se proměnila v noční ubytovnu pro bezdomovce. Zatím mají komfort, na celé ulici od Vršovického náměstí po náměstí Svatopluka Čecha potkáte jen tři až čtyři.
Na Čecháči je to horší. V tamním parčíku jich je víc, a dokonce se musejí o prostor dělit s těmi, kteří si tam chodí dát v pozdních hodinách drink. My u nás totiž máme jednu specialitu. Místní prodejny, takzvané večerky, které provozují pracovití Vietnamci, slouží jako nálevny pro méně movité.
Praha 10 očima místních
Přijdete s prázdnou lahví od piva, vezmete novou, zaplatíte za tekutinu a pivo si vypijete na stojáka na ulici nebo na Čecháči. Takhle se to dá točit klidně celý večer. A když i enormně pracovitý Vietnamec v jedenáct večer zavře, vezmete poslední nápoj a prázdnou lahev si schováte na druhý den.
Máme ještě jedno pražské unikum.
Málo popelnic na drobný odpad, ale zato hodně popelnic na komunální odpad na veřejných prostranstvích. Někdy fakt obdivuji maminky s dětmi, jak tuhle překážkovou dráhu zvládají. Podle mě je to nadlidský výkon. Jenže právě tento jev má kromě zabraného místa ještě další negativní externalitu. Láká. Láká ty, kteří se v popelnicích rádi hrabou. Jenže málokdo z těch, kdo popelnice navštíví, si po sobě ten brajgl uklidí. Takže je to trošku začarovaný koloběh. Spousta práce pro úklidové čety a spousta pláče pro nás, kteří zde bydlíme.
Blbý ale je, že se ve čtvrti, kde platím daně a poplatky, začínám bát chodit večer. Nikdy mě nenapadlo, že se to může zvrtnout. Že se dá nicneděláním hezká část Prahy takhle zničit. A přesně to se tady děje. Městská část to neřeší. Nikdo ulice nekontroluje. Policisté tady sice projedou autem, ale buďme k sobě upřímní, co z auta vidíte? A sama jsem byla několikrát svědkem toho, že projížděli ve chvíli, kdy se na ulici někdo pošťuchoval, křičel nebo vyhazoval smíšený odpad na chodník. Hoši ovšem ani nepřibrzdili.
Nemám Facebook. Ne, nejsem důchodce. Jen mám radši osobní setkání. Každopádně mi kamarádka poslala odkaz na příspěvek někoho z Vršovic ohledně nepořádku. A tak jsem poprosila kolegu, který mě pustil na svůj profil, prošla si stránku Prahy 10, Vršovické party a Desítky. Na jednu stranu jsem byla ohromně ráda, když jsem viděla, že ten problém nevidím jen já, a že tedy nejsem přecitlivělá, že ten problém vidí i ostatní, že to dokonce hlásí na městskou část. Vlila se do mě naděje. Dozvěděla jsem se ale také, že lidi neřeší jen nepořádek a velké množství narkomanů a bezdomovců, ale že se u nás taky častěji vykrádají auta. Že prý u nás zřejmě fungují nějaké vykradačské skupiny. A že si v autě člověk nemá nic nechat, protože se bere všechno, dokonce třeba lano, hever, sluneční brýle a pár korun.
Někdo tam dokonce doporučoval, že si máme parkovat auta jen tam, kde je světlo a ideálně taky kamery. Majitel podniku v Krymské přes skupinu prosil zloděje, aby mu nechodili krást, protože v hospodě nic nenechává, že ho jejich návštěva stojí vždycky zbytečně dvacet tisíc korun a jim to k ničemu není. Vypadá to, že má hospodu někde ve tmě a pouliční kamery jsou hodně daleko, když tam zloději byli během měsíce už podruhé.
Osobně jsem městskou část zkoušela žádat o pomoc s nepořádkem nejmíň dvakrát. Volala jsem. To zřejmě byla ta chyba. Měla jsem to dávno zkusit přes sociální sítě, protože tam to vidí i ti ostatní a minimálně budou vědět, že v tom nejsou sami. Napříště zavolám na magistrát, poprosím je o stoprocentní navýšení počtu osvětlení a počtu kamer, protože to jediné zřejmě pomáhá. Ačkoli… známe to rčení, že pod svícnem je největší tma. Tak mám trošku strach.
Foto: čtenářka PrahyIN.cz