Všechno má svůj čas. Ten na zrušení soukromých exekutorů právě nastal!

KOMENTÁŘ Přestože unikátní exekutorský Klondike, který v civilizované Evropě ještě nedávno neměl obdobu, přece jen už tolik neničí lidské životy, exekutoři alias soukromí podnikatelé by měli jít konečně od válu. V současném ekonomickém marasmu je naprosto nepřípustné, aby této privilegované podnikatelské kastě i nadále ukapával omastek z brady.

Omlouvám se za trochu expresivní formulaci zejména na konci perexu (to je to tučné na začátku článku), která tak trochu připomíná propagandu z Rudého práva z padesátých let vůči „zlým“ kulakům. Je tu však rozdíl. Když už měl nějaký ten pantáta mastnou „hubu“, většinou to bylo tvrdě vydřené. Proti tomu mnoho asociálů s exekutorským razítkem přišlo nejen k omastku, ale přímo k pohádkovým majetkům lehoučce, jen tak od stolu a PC.

Svinské praktiky

Sám žádnou exekuci na krku nemám (ani jsem neměl), to předesílám. Nemohu však zapomenout na všechny, kteří se buď vlastní hloupostí nebo vinou naprosto nemravných odměn exekutorů dostali pod téměř doživotní kuratelu těchto novodobých zlatokopů. Není zapomenuto, jak si tito (ne)tvorové navzájem přihrávali v dražbách zabavené nemovitosti. V paměti zůstává i to, kterak si najímali na výkon své pravomoci – jako své oficiální vykonavatele – vůči bezbranným matkám s dětmi pravicové radikály, aby exekuce proběhla co nejrychleji a bez problémů. Nelze zapomenout ani na jejich drzé a zpupné chování a vědomí vlastní nedotknutelnosti.

Díky Člověku v tísni

Ačkoli se do role hlavního obhájce běžného občanstva před exekuční mafií s oblibou staví Tomio Okamura, faktem je, že nejvíce změn k lepšímu reálně prosadil známý pracovník Člověka v tísni Daniel Hůle. To je mimochodem taky odpověď těm trumbelínům, kteří neustále papouškují nesmyslné fráze o nutnosti zrušení neziskovek. Nebyl to stát, nebyly to politické strany, kdo oddřel tu největší část osvěty a pomoci nejslabším – byl to Daniel Hůle z Člověka v tísni. Až tedy příště zase někomu z nižších sociálních vrstev budou konvenovat radikální průjmy jeho oblíbených extrémistů vůči neziskovým organizacím, nechť si takové pako uvědomí, že bez Člověka v tísni by možná jeho předvánoční půjčka na nový televizor byla dnes přetavena v pobyt dotyčného pod mostem.

Respekt za humanizaci nelidského exekutorského systému si zaslouží i poslanec Patrik Nacher (ANO). Ten, jak známo, byl v minulých měsících velmi viditelnou postavou při korekci exekutorského řádění. Nejsem si ovšem jist, zdali to Nacher (sorry jako, Patriku) nedělal jako úlitbu svému špatnému svědomí, protože byl to on, kdo před mnoha lety pracoval jako obětavý a hodně aktivní mluvčí někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce. Což je ten pán, který výrazně napomohl nastartovat nelidský byznys s dluhy v ČR. V každém případě i Nacher je tím, komu dnes můžeme poděkovat za to, že exekutoři už nejsou neomezenými pány nad životem – a často i smrtí – svých spoluobčanů.

Nutný je radikální řez

Jak tedy dotáhnout do úspěšného konce celý proces humanizace tuzemských exekucí? Nebudeme si nic nalhávat; tento národ nemá – vinou historických událostí a ohnutých hřbetů – morálně a mravně na to, aby generoval do privátní exekutorské sféry nějaké zdvořilé a korektní lidi. Vzpomínám si na jednoho svého známého, který má vystudovaná práva, ale nikdy se takto nabytými znalostmi neživil. Ten kdysi smutně prohlásil, jaká je škoda, že do exekutorského „vlaku“ taky včas nenaskočil. Jak krásně se prý mohl mít! Když jsem se ho tenkrát ptal, jestli by měl žaludek na to, co exekutoři v oněch „zlatých časech“ vyváděli lidem, odpověděl příznačně: „To by přece dělali moji podřízení.“

Takže finále tohoto článku: Ministře spravedlnosti Pavle Blažku (ODS), okamžitě začněte připravovat zrušení byznysu s dluhy v podání exekutorských podnikatelů a co nejdříve zaveďte systém spravedlivého vymáhání dluhů prostřednictvím státních exekutorů!

P.S. Paní Blažková, ráčejí prominout.