Zelení se s tím nemažou. Smrďte a internet si strčte někam!

KOMENTÁŘ Je libo sprchu jenom třikrát týdně, vždy nejdéle po dobu osmi minut? Místo fitka pouze běh v přírodě za městem? Zákaz piva a jako alkohol jen trošku vína? Vítejte v šíleném světě, jak ho naplánovali zelení fanatikové prostřednictvím takzvané Pařížské dohody o změně klimatu.

Jasně, takhle natvrdo vám to zelení soudruzi a soudružky nikdy neřeknou. Limity emisí oxidu uhličitého, které prostřednictvím Pařížské dohody nastavili, však přesně tohle znamenají pro jednoho konkrétního člověka. Tedy pro základní veličinu, na níž všichni centrální plánovači světlých zítřků téměř vždycky tak rádi zapomínají. Limit na jednu osobu v praxi ve své studii podrobně přepočítala švýcarská Credit Suisse.

Bacha na průjem!

Kromě klasických evergreenů, jako je redukce masového obžerství, uvedená studie zmiňuje i další atributy života v zeleném údělu. Ideově je to jasné, vesměs jde o brutální omezování úplně všeho. Za zvláštní zmínku nicméně stojí zásadní omezení používání TV, internetu, přičemž počítačové hry by se měly úplně dostat na černou listinu – zátěž PC, v konečném důsledku tedy emise, je prý enormní. Doslova lahůdkou je pak používání toalety novým zeleným nadčlověkem; spláchnout může nejvýše dvakrát denně a použít smí pouze deset utrhnutých čtverečků toaletního papíru během jednoho dne. Takže až dostanete z nějaké zkvašené zeleniny průjem, připravte se na nejhorší. Asi nejlepší bude jíst pouze třikrát týdně a na velkou jít těsně před povoleným sprchováním...

Střet s realitou

V ostrém protikladu s výše uvedeným jsou vize, jaké obory mají perspektivu v tomto století. Postupující robotizace a čím dál větší zapojování umělé inteligence budou znamenat jediné, totiž profesní úspěch v oborech, jimž zbyde punc nezbytnosti: zdravotnictví, ekonomii, IT apod. Drtivá většina profesí naopak nabídne jen špatný plat pro víceméně nekvalifikované lidi, tedy ty, jejichž vzdělání a dovednosti se budou míjet s potřebami moderní společnosti.

A teď pozor! Lidé podle předpokladů budou méně pracovat a více se věnovat zábavě. Právě zábavní průmysl – včetně toho na internetu! – zůstane dalším oborem, v němž bude i nadále možné vydělávat pěkné peníze. Dvě hoďky na internetu denně, jež vyplývají z přepočtů pro jednoho člověka, však skutečně stačit nebudou.

Fantasmagorický zelený projekt, k němuž se v záři reflektorů ochotně přihlásila většina politiků včetně tuzemských, tak od začátku zapáchá velkým průšvihem. Střet mezi potřebami moderní společnosti a tímto paskvilem je podle vší logiky zcela nevyhnutelný.

Tolerovat nadměrné emise samozřejmě nelze. Stejně jako jsme se naučili třídit odpad, se však můžeme naučit i jiné zvyklosti, třeba již zmíněnou střídmější konzumaci masa. Kdo si však myslí, že zachrání svět brutálními enviromentálními revolucemi, je buď naivní snílek nebo zelený fachidiot.