Zvláštní dny v Praze. Sólo akce uvědomělého, nadšeného svazáka Scheinherra? Nevěřím

KOMENTÁŘ KE KAUZE DOZIMETR (I. díl) Říká se, že „psi štěkají a karavana jde dál“. Nyní se nějak zasekla a je to vhodná chvíle se zamyslet, co se vlastně stalo a jak události ovlivní budoucí fungování Prahy. Respektive jak ovlivní fungování obchodních společností ve vlastnictví hlavního města. Situaci nebudu idealizovat a ani nikoho zatracovat. Co se týče fungování politické struktury v hlavním městě, nikdo není lepší a nikdo není horší, a to platí historicky. Je to dané strukturou, Zákonem o hlavním městě a Statutem, zvyklostmi a pak existencí 57 městských částí – zásadním strukturálním problémem hlavního města.

Problém je letitý a netýká se to jenom současné politické reprezentace, byť ta si počíná značně neobratně.

A oč jde?

Člen pražské vládní koalice a lidi na něj napojení jsou v podezření, že z největší městské společnosti koordinovaně vytahovali finanční prostředky, za které neposkytovaly žádné služby. Navíc ti, co seděli ve funkcích, zneužívali své pravomoci ke svému osobnímu prospěchu, nikoli ke prospěchu společnosti. Toliko kostrbatá definice korupce, nejsem v tom nějak zvlášť kovaný. Že se to konalo v menším nebo větším rozsahu již dlouhá leta, a to nejpozději od začátku milénia, je více než pravděpodobné. Nastavit sofistikovaný systém defraudací je dlouhá a pracná záležitost. Je potřebné najít ty vhodné lidi, prověřit je a pak je zavázat k tomu, aby tzv. drželi basu.

Moloch bez změny

Dopravní podnik je veliká společnost a v průběhu let zde nedošlo k žádné restrukturalizaci, tedy nemyslím kosmetické, ale zásadní: strukturální, ekonomické a personální změny. Má několik odborových organizací, jejichž zástupci sedí v Dozorčí radě podniku odnepaměti. Již v minulosti měl podnik problém se svojí činnosti. Jejich interní audit odhalil zmanipulované soutěže za desítky milionu v režii IDS při prodlužování metra D do Motola.

Dalším problémem byl nákup nevhodných tramvají od Škody Transportation, které byly v začátcích nejenomže neustále poruchové, ale jsou pro pražské koleje naprosto nevhodné, především kvůli jejich váze a neflexibilnímu podvozku. Proto je potřebné podstatně častěji spravovat zejména koleje v obloukových křižovatkách. A to jsou jenom ty známé a viditelné skutečnosti. Samotným příběhem je již notoricky známá Opencard, kde podnik sehrával nemalou roli, zejména její informatika, na kterou byl navázaný odbavovací systém a byla smluvně vázaná na kontroverzní firmu Erika. Odnepaměti se všichni politici snažili získat pro sebe nebo pro své partaje výhody – informační i finanční. A nakonec dopravní podnik měl a stále má ještě další funkci: je notorickým nástrojem politického boje.

Koho obsazovat do dozorčích rad?

Pokud zástupci dozorčí rady mají vykonávat vůli vlastníka, tak je naivní si myslet, že se do dozorčích rad dostanou nezávislí nepolitici, kteří budou hájit něčí zájem. Ale čí zájem by v tom případě hájili? Lidu? A byli zvoleni? Nebyli. A když do dozorčích rad budou nominovaní odborníci, pořád to budou političtí nominanti, neb je nominují zástupci politických stran koalice.  Budou to tedy lidi, kteří v nejlepším případě budou snad i rozumět podkladům, o nichž mají rozhodovat. Jsou to tedy také politici a měli by se tak i chovat. Ne aktivisticky, ale politicky.

Naopak od představenstva lze právem očekávat, a je dokonce nutné i vymáhat profesionální přístup. Problém ovšem tkví v tom, že personální složení představenstva schvaluje dozorčí rada, tedy politici. Jinými slovy: i představenstvo je politické. Neprobíhá žádné výběrové řízení na obsazování pozic, jsou to nominanti politických stran, kteří se snaží odečíst přání ze rtů těch, kteří je tam dosadili. Neboť co si budeme povídat, platy jsou vysoké a benefity nemalé.

Hrdina nebo amatér?

S pobavením jsem sledoval argumentaci pana Scheinherra, proč podal trestní oznámení neznámého obsahu. V mém překladu říkal toto: neměl jsem politickou podporu a nechtěl jsem v tom nic dělat, nechtěl jsem se ušpinit. Bojím se o svoji funkci. V mojí koalici bych nic neprosadil, naše politická strana nic neznamená, neboť nemá sílu nechat odvolat podezřelého člena koaličního partnera. Proto se raději budu chovat jako aktivista a udavač. Odevzdám odpovědnost na policejní orgán a dále se budu chovat tak, jako by se nic nestalo, koaličním partnerům nic neřeknu, jelikož se obávám politických důsledků.

Tento postup je v politickém prostředí problematický, ne-li naprosto neakceptovatelný.

Určitá část společnosti to možná uvítá jako „hrdinský“ čin, a sám náměstek tomu i sám věří, že konal dobro. Jiná část společnosti, snad ta zdravější, která je citlivější k jakýmkoli formám udávání, je k tomuto postoji kritická. A celkem právem. Po více než třiceti letech změny režimu, který byl určován mimo jiné špiclováním a udáváním sousedů a blízkých, se lidi tímto již nechtějí zabývat a takovéto postupy odmítají. Jiné by bylo, kdyby sám náměstek byl z něčeho obviněn nebo obžalován, tak pochopím, že pro možné zmírnění hrozícího trestu se stane „spolupracujícím obviněným“. Ale tomu tak není.

Nutno poznamenat, že své kroky nejspíš konzultoval s Janem Čižinským a Pavlem Vyhnánkem a nebyla to jenom taková sólo akce uvědomělého, nadšeného svazáka. A předpokládám, že dostal zelenou minimálně od jednoho z nich, a to od Jana Čižinského. Proto je nasnadě, že politickou odpovědnost musí nést především on. Koalici tím nezachrání, neboť kdyby to byl politický konglomerát, v němž panuje sice „ostrý vítr“, ale i férové postupy a důvěra, tak by pravděpodobně nastalou situaci řešil jinak. Tento postup svědčí o naprostém disrespektu a hluboké nevraživosti vůči koaličním partnerům a to, pokud bylo oznámení podáno před dvěma lety, již od počátku zrodu této koalice.

A co na to primátor?

To je vlastně nejsmutnější součást tohoto příběhu. Primátor, který o ničem nevěděl, obsah trestního oznámení nečetl a neustále opakuje mantru, že jeho strana – Piráti - s tím nemá nic společného. Bylo mi ho snad až líto, když jsem sledoval jednu z těch debat. Ale nechme teď lítost bokem. Je primátorem hlavního města, který se distancuje snad od všeho nepříjemného. Opět zde máme zásadní politické selhání. Necítí žádnou odpovědnost za to, co se děje v jeho koalici, jako by levitoval v nějakém odtažitém časoprostoru. To je snad nejsmutnější politický konec člověka, který vůbec nepochopil svoji funkci nejenom v koalici, ale předně jako primátora hlavního města obecně. On totiž odpovídá za všechno, nejenom za dobré a pěkné věci, za které se chlubí na sociálních sítích, ale i za ty, které se nepovedly. Ty pak musí řešit, a ne je odsouvat od sebe, jako by neexistovaly, jako by s tím neměl nic společného.  Je spoluodpovědný za lidi, s nimiž pracuje v koalici, za výsledky všech, a nejenom za své partajní kolegy.

Důsledky

Že to ovlivní příští komunální volby, je jisté. Jak, to je nejisté.

Pokud by tento případ měl sloužit jako případová studie, tak by bylo rozumné udělat audity a provětrat další společnosti vlastněné městem, především TSK, Operátora ICT, TCP, Výstaviště, Pražské služby a další. Nebudou stačit jenom forenzní audity, které provětrají veřejné zakázky a obchodování s komerčním sektorem. Kdybych měl začít v dopravním podniku, zaměřil bych se na opravy a údržbu, garanční prohlídky a samozřejmě ICT.

Roman Janatka
Autor je ekonom a sociolog

Druhý komentář autora na dané vydáme v úterý.