foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Hrob Antonína Běly v Praze na Olšanech
PrahaIN.cz opakovaně psala především o Františku Mrázkovi, nekorunovaném králi českého podsvětí. Stranou našeho zájmu však dlouhodobě zůstává Antonín Běla. Také on patřil k nepřehlédnutelným tvářím devadesátek.
Jeho život ve dvaapadesáti letech ukončilo několik desítek ran ze samopalu. Psal se duben 1996. PrahaIN.cz o této vraždě hovořila především s Martinem Balážem, bývalým šéfem týmu Tempus. Zaměřoval se na takzvané pomníčky, neobjasněné případy z minulosti.
Okolnosti úmrtí Antonína Běly vyšetřoval. „Odkážu vás na svou knihu, tam je úplně všechno, co si k případu pamatuji,“ řekl nám brigádní generál a někdejší policejní vyjednavač. Ačkoli vrahy česká justice nikdy nepotrestala, jak probíhalo vyšetřování, obvinění, obžaloba i soud, jsme již shrnuli v tomto materiálu.
Nyní se naší redakci podařilo mluvit s člověkem, který znal Bělu od osmdesátých let. Tuto éru označoval jako „pohodovou“.
„Běla se tehdy věnoval různým věcem, na tu dobu už pěkně vydělával,“ řekl nám tento člověk pod podmínkou zachování anonymity. „Nejdřív si musíte představit člověka. Jak vypadal. On měl tak sto sedmdesát centimetrů, ale dobrý metrák. Byl razantní, hodně razantní. Několikrát jsem ho zažil, že místo pozdravu rozdal ránu pěstí. Ale taky si pamatuji, jak dostal,“ řekl nám tento muž.
Co přesně spolu dělali, veřejně odhalovat nechtěl. Co však prokazatelně víme, je, že se spolu dlouho znali a několikrát spolu obchodovali. „Párkrát ano. Ale já spíš poslouchal. Zajímalo mě, co se děje, na čem dělají. Nic víc, nic míň,“ prohodil dále.
„Ještě k té postavě. Takže výšku a váhu máte. Vzhledem k tomu, že seděl, měl vycvičený nos na problémy. A taky způsoby chování. To tak je. Později nosil hodně zlata na krku, měl suprové hodinky a taky bych měl říct, že nosil takové speciální boty, byly to dřeváky,“ uvedl náš zdroj.
Podle jeho svědectví Běla vždycky mluvil velmi klidným, důrazným a hodně hlubokým hlasem. „Je to dávno, ale pamatuju si ještě dneska, když se řešil problém s nějakým drbanem. Tehdy třeba někdo někomu dlužil peníze. On seděl v té své typické póze, kdy měl skloněnou hlavu, koukal jakoby zezdola nahoru a jen tak procedil mezi zuby, že až ho najdou, jakože toho zloděje, tak mu vyřízne ohryzek z krku. Na tuhle větu si pamatuju dodneška, tahle metoda strašení totiž fakt fungovala, v tom byl dost inovativní," zavzpomínal též.
Jinak Antonína Bělu v osmdesátých letech příliš neregistroval. Oba muži se prý znali, ale nic hlubšího mezi nimi nebylo. Jistý zvrat nastal až po roce 1990.
„To začal dělat hodně věcí napříč obory, abych tak řekl. Miloval auta, Chryslery. Byl jeden z mála, který si byl vědomý toho, že na ryze ekonomické věci nemá. Když nás sedělo víc, zeptal se třeba pětkrát na jednu věc, přitom řekl, že tomu nerozumí, že dokud to nepochopí, ať se to opakuje. Jinak měl respekt, to jsem ještě zapomněl říct, ten měl, protože byl prostě udělanej chlap a měl svý metody,“ řekl náš zdroj.
Spolu s Antonínem Bělou si však řada čtenářů spojí nejen podsvětí, ale i kriminální činnost. „Tak něco si vybavuji. Třeba chlapy ve sklepě. To ano. Ale on zase tím svým typickým tónem říkal, že má benga všude,“ uvedl tento muž. „Ale on je fakt všude měl, to nebylo, že dělal ramena,“ prozradil.
Osoba Antonína Běly se prý dnes nemůže srovnat s nikým.
„To byla výrazná figura. Chlap, který často nepotřeboval najímat lidi, když byl problém, protože si ten problém uměl vyřešit. S tím se už teď nesetkáte. Každý se někým ohání. Tehdy to bylo jiné, prosadili se nejsilnější, což on byl. Metody měl nejbrutálnější, které jsem zažil, ale mnohdy to bylo ve smyslu oko za oko, jestli mně rozumíš. A tím bych to nechal spát,“ doplnil tento člověk závěrem.