Ať byl Ruda, jaký byl, nedal se mu upřít smysl pro spravedlnost. Chápal ji ale po svém

31. 07. 202209:39
Ať byl Ruda, jaký byl, nedal se mu upřít smysl pro spravedlnost. Chápal ji ale po svém
foto: Karel Tichý jr./Budova v pražských Stodůlkách, v níž sídlí Bezpečnostní informační služba.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Ruda měl svérázný smysl pro humor a ve svém jednání byl vždy přímý. Vybaven organizačním talentem dokázal nejen odhalit a potrestat mého „dvojníka“, ale také zachránit před spáry organizovaného zločinu jednoho mladého podnikatele, který ho poté zastoupil na místě našeho klíčového informátora. Jedno z mála pravidel, kterým se Rudla řídil a často ho citoval, bylo: „Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno!"

Svůj životní vzor měl Ruda Javornický v otci, který disponoval silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost a pořádek. Ve Kbelích působil jako svým způsobem tamní „domobrana“. Místní problémy řešil tak, že když v dané oblasti dělal někdo neplechu, tak mu ručně domluvil. Pro pohlavek prý nikdy nešel daleko. A to po něm Ruda opravdu zdědil. Pral se často a rád a většinou vždycky vyhrál. A měl k tomu i dobré tělesné předpoklady a nebál se rány. Rozdíl byl hlavně v tom, že táta používal k prosazení práva pouze ruce, ale v Rudově životě to bylo doplněno zbraněmi.

Parkoviště u Vinořského hřbitova bylo oblíbeným místem mých schůzek s Rudou. Foto Karel Tichý

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž

Nejméně třikrát mi Ruda přišel říct, že v kriminálně závadovém prostředí se za mne někdo vydává a požaduje peníze za jakési informace nebo služby. A jak se bohužel později ukázalo, tak to nebyly pouze případy, o nichž se Ruda dozvěděl. Vyberu zde jednu obzvláště povedenou historku.

Naše oblíbené místo na delší „porady“ s Rudou bývalo u Vinořského hřbitova, který leží při Mladoboleslavské ulici směřující ze Kbel přes Vinoř na Brandýs nad Labem. Jednou Ruda přijel na schůzku na parkoviště u hřbitova a tvářil se setsakra přísně. „Tak to vybal, než začne pršet,“ povzbudil jsem ho. Sjel mne mrazivým pohledem a procedil mezi zuby: „Tak to sem si o tobě nemyslel!“ „A jéje, co zas?“ zeptal jsem se. „Že ti není hanba,“ pokáral mne. „Ty ses rozhodl spojit s Mrázkem a Pitrem a ještě k tomu za velký prachy, jo!?“ „Nó, pokračuj!“ sykl jsem. „Tak hele, prý chceš deset míčů za informace z Krakatice!“ A to už bylo na mne trochu moc, tady končila veškerá sranda. „No a na to jsi přišel jak?“ A Ruda spustil. Prý, že jsem se měl spojit s lidmi od Mrázka, tajně se s nimi scházet a požadovat prachy za služby a informace. Měl jsem dostat zálohu v řádu několika set tisíc a nějaké lepší auto. „Tak tě můžu ubezpečit, že je to naprostá zhovadilost!“ vyjel jsem na něj. „Ale tomu musíme přijít na kloub,“ uzavřel konverzaci Ruda. A domluvili jsme se na akci s přímo policajtsko-operativní kombinací. Ruda dostal za úkol se do toho namíchat a odhalit mě. A tak to jako většinu úkolů splnil. Přišel za pár dnů a hlásil. „Tak jsme tě chytili a trochu zmlátili,“ smál se. Mrázkovi něco „nakecal“, že to srovná, a dostal se i k těm, co to režírovali. A světe, div se, šlo skutečně o policistu, a to z pražské expozitury protikorupční policie Pavla Pinďu.

Chytili ho na schůzce, když si přišel pro další peníze. Naložili ho do auta a jeli s ním domů. Tam mu trochu nafackovali, sebrali darované vozidlo, peníze, které již dostal, a opsali si údaje ze služebního průkazu. Vše jsem sepsal a předal nadřízeným. Později mi sdělili, že to všechno je sice pravda, ale že se „kolega“ hájí tím, že se pokoušel do skupiny Mrázka proniknout a získávat tam informace. A moje jméno si jenom jaksi vypůjčil… A tak nadřízení přistoupili k „razantnímu“ opatření. Zakázali Pinďovi, aby chodil do prostředí sám, vždy prý musí s nějakým dalším kolegou. Jó, být to obráceně, tak sedím ještě dnes.

„Uděláme úplatného soudce, nebo prodejného státního zástupce?“

Vražda Rudy nám bohužel nedovolila dotáhnout do zdárného konce jednu věc. Ruda působící v bezprostřední blízkosti Mrázka totiž zjistil, že si tato skupina platí mimo jiné také významného státního zástupce z vrchního státního zastupitelství a neméně vlivného pražského soudce. Tehdy Ruda přišel a spravedlivě rozhořčen mi povídal: „Tak si jednoho vyber a toho uděláme. Řeknu ti, až s ním budu mít schůzku a předávat mu peníze u motorestu Naháč na dálnici do Brna. A toho fakt udělejte! Já jsem zločinec, ale co pak jsou tyhle lidi zač?!“ Chvíli jsem přemýšlel a zvažoval, a nakonec se rozhodl. Zavřeme toho soudce! A byl to známý soudce JUDr. S. A dokonce měl i přiléhavou přezdívku z jiných kauz, v nichž zavíral jako o život. Nestihli jsme to. Ale co jsme hlavně nestihli, bylo to, že jsme se nedostali k těm materiálům, které měl Mrázek na některé politiky. A myslím si, že jsme jim byli tehdy opravdu, ale opravdu hodně blízko. Navíc se po vraždě Rudy Javornického u něho doma našla složka dokumentů a policejní svodky, které se vztahovaly k činnosti tehdy pro nás nečitelné osoby Radovana Krejčíře. Byly v ní odkazy na jeho trestní kauzy na severní Moravě, v Českém Těšíně, a bylo zřejmé, že to pochází z tzv. Mrázkova archivu.

Záchrana Jakuba

Jednou ze zásluh Rudy byla skutečnost, a to velice důležitá a pro další policejní práci na našem útvaru zásadní, že mne nasměroval k Jakubovi Konečnému, mému budoucímu informátorovi! To se seběhlo tak, že Ruda přišel s informací, že v Brně je skupina zločinců, kteří si vybrali jako svou budoucí oběť nějakého mladého a bohatého podnikatele z Prahy. Má se prý jednat o někoho, kdo podniká v oboru zabezpečení před krádežemi motorových vozidel. A tady opět zafungovala veliká náhoda. Měl jsem velice dobré kontakty na firmu Secar Bohemia, a. s., která se zabývá ochranou a vyhledáváním odcizených motorových vozidel, protože ji založili společně s JUDr. Danielem Honzíkem můj kamarád Jirka Ruml a můj bývalý šéf Honza Šula. A tam byl jedním z původních akcionářů i jistý Jakub Konečný. A jak správně tušíte, byl to on, o kterého měl organizovaný zločin zájem. A tak jsme se ve firmě Secar sešli. Já, Ruda a Jakub. Ruda si vzal na starost zločince a já si proklepával vazby lidí kolem Jakuba. Ruda vahou své osobnosti v podsvětí zaštítil Jakuba, já způsobil humbuk, že se kolem něj motá policie, a možná jsme ho tehdy uchránili před nejhorším. Jakub se Rudovi odvděčil tím, že mu daroval vůz Mercedes 3000, a myslím, že se i docela skamarádili. Já jsem pak Rudovi zařídil na auto espézetku AJR 3000 a ten byl v sedmém nebi. A jak jsem pak zjistil, tak Jakub byl přesně ten typ podnikatele, který se pohyboval na tenké hraně zákona a měl informace, které měly pro policii cenu zlata. Cítil, že mi musí říct: „Zachránil jste mi život, tak jak se odvděčím já vám?“ Plácli jsme si a Jakub Konečný se stal mým dalším klíčovým informátorem.

Jedna z poboček firmy SHERLOG Technology (dříve SECAR BOHEMIA) v Londýnské ulici na Vinohradech. Foto Karel Tichý

Poslední Rudova šlamastyka

Někdy na konci devadesátých let vzrostl eminentní zájem pracovníků Bezpečnostní informační služby o osobu Rudy. Nejdříve bylo vše postaveno na dohodnuté spolupráci, ale jistí pracovníci BIS se ho pokusili přetáhnout přímo pod sebe a svůj vliv. Jejich zájmy však bohužel měly silný zločinecký podtext a došlo ke střetu. To zapříčinilo, že byla z uvedeného důvodu na čas přerušena i spolupráce kriminalistů, moje a Jiřího Gregora s Rudou, a bylo mu dáno na výběr – buď policie, nebo BIS. Nemohl sedět jedním zadkem na dvou židlích. A tehdy jsem se o něho začal poprvé opravdu bát.

Ruda bryskně vyhodnotil situaci a z morálního marasmu, do něhož ho chtěli jistí příslušníci namočit, se rozhodl vyklouznout. Nahrál si několik rozhovorů s pracovníky BIS, kontakty s nimi ukončil a vrátil se ke mně, svému starému dobrému řídícímu poldovi. Mezitím však ještě musel absolvovat již rozehranou hru BIS kolem jednoho jejich agenta, jež skončila u pražského městského soudu, který projednával jeho obžalobu z vydírání, zpronevěry a podvodu. Jedním z advokátů bylo dokonce Rudovi ještě u soudu šeptem sděleno: „Pane Javornický, znáte to, mrtvý prd ví!“ Kauza byla tehdy také velice pozorně sledována médii. Zde je ukázka několika titulků z novinových zpráv: Muž vydíraný členem BIS promluvil… Zatčený muž tvrdí, že odhalil rozsáhlé nezákonnosti bezpečnostních složek… Tři pracovníci BIS nakonec museli službu opustit.

Za zmínku stojí, že jsem se s pracovníky BIS rozešel totálně ve zlém, a tak mě opravdu překvapilo a zaskočilo, když mi později, hned časně ráno po vraždě Rudy, jeden z nich volal a vysmíval se, že jsem asi rád, že jsem se ho zbavil. Je až s podivem, jak mohl tak rychle vědět, že je mrtvý…

Hospodářské noviny po smrti Rudy uvedly, že „klíčového svědka procesu zastřelil 3. července neznámý pachatel. Zastřelený Rudolf Javornický měl obžalovaného před soudem usvědčit z vydírání. Podle vyšetřovatele případu však vražda Javornického s touto kauzou zřejmě nesouvisí“. A jak celý případ dopadl? Řada svědků, kteří v utajeném procesu čili bez přítomnosti veřejnosti vypovídali, včetně poškozených, byla odsouzena, nebo byla trestně stíhána. Jejich výpovědi, protože pocházeli z kriminálního prostředí, soud neuznal za věrohodné. Ruda byl mrtvý a obžalovaný někdejší příslušník BIS? V únoru 2001 byl propuštěn na kauci a v červenci 2002 si vyslechl osvobozující rozsudek v plném rozsahu, protože se mu nic nepodařilo prokázat.

Ani smrt Rudy nás nezastavila

Po smrti Rudy se jelo dál. Na vedení útvaru jsme se rozhodli, že na kontakt s Františkem Mrázkem půjde přímo a osobně můj zástupce Olda Kopp, který Mrázka znal již z doby vyšetřování pokusu vraždy Ivana Lhotského. A Mrázek ho tehdy ochotně přijal. Koppa ubezpečoval, že s vraždou Rudy nemá – jak jinak – vůbec nic společného. Řekl mu: „Pane Kopp, proč bych to dělal, vždyť on byl pro mě užitečnej!“ A Olda mu odpověděl: „Pane Mrázku, uvidíme, ale já vám tady slibuji, že pokud ano, tak vás osobně přijedu s Karlem Tichým zatknout!“ A Mrázek se začal snažit spolupracovat a pomalu pouštěl zajímavé informace, které se zpracovávaly ve skupině „Kruh“ ve spise „Kmotr“. Mrázek dostal krycí jméno „Kreml“, ale – a to zdůrazňuji – nebyl nikdy veden jako policejní informátor! Stále platilo, že ho v okamžiku, kdy získáme jakýkoli nezvratný důkaz o jeho trestné činnosti, okamžitě zavřeme. A „Kreml“ se snažil. Nosil čím dál zajímavější informace. Dokonce se nechal slyšet, že by se strašně rád zbavil své temné minulosti, udělal za svou érou mafiánského kmotra tlustou čáru a začal žít nový život bez minulosti. Ale to v jeho případě bylo absolutně nemožné.

Reklamní poutač na služby firmy SHERLOG Technology. Foto Karel Tichý

A co bylo dál?

A tak na žebříčku policejních informátorů nahradil po smrti Rudy, který byl mým „ráfkem“ téměř deset let, na pozici číslo jedna, co do prospěšnosti informací pro odhalování organizovaného zločinu, Jakub Konečný. Jemu se budeme věnovat na podzim v pokračování cyklu Kudy kráčel zločin.

Společnost SECAR BOHEMIA

Ryze česká firma SECAR BOHEMIA, a. s. (resp. dnes SHERLOG Technology a SECAR SE) úspěšně funguje od roku 1992, tedy již 30 let, a pod svou vlastní značkou SHERLOG, zaregistrovanou v roce 1998, nabízí unikátní technologie maximálního zabezpečení vozidel, stavebních a zemědělských strojů, lodí a lodních motorů, nemovitostí, úniku médií z potrubí, zásilek nebo osob. Společnost má několik poboček po celé České republice. Služby systému SHERLOG aktivně využívá přibližně 7 500 společností, a to nejen v ČR a Evropě, ale i ve třech zemích Jižní Ameriky (monitoring vozidel a elektronické knihy jízd – SHERLOG Trace) a na Blízkém východě (v Saúdské Arábii se uplatnila zejména technologie pro detekci úniku médií z potrubí – SHERLOG Pipelines).

Mezi úspěšné produkty firmy patří SHERLOG Security, který představuje kvalitní zabezpečení a vyhledávání odcizených vozidel, přičemž vyhledávání je prováděno přes vlastní rádiovou síť, signál je tudíž nezrušitelný. Tím je zajištěna více než 98 % úspěšnost nalezení vozidla, a to obvykle do dvou hodin. U nejvyššího typu zabezpečení, u něhož je poskytována služba i v Evropské unii a na přání kniha jízd, kombinuje SHERLOG jako jediná značka technologii GPS/GSM s rádiovou technologií. Výhodou systému je jeho komplexnost a kombinace dvou služeb – kromě dohledu nad vozidlem poskytuje všechny informace nutné pro evidenci knihy jízd.

Asi nejzajímavějším produktem pro širší veřejnost je SHERLOG MAX, což je služba zabezpečení objektů. Nenápadné mobilní zařízení stačí umístit do objektu a zapnout, přičemž je možné si jej koupit či jen zapůjčit na sezónní zabezpečení rekreačních objektů nebo bytu během dovolené. Tím odpadají výdaje spojené s nákupem. Jeho předností je uživatelská jednoduchost a snadná instalace. Zařízení proto najde uplatnění také při zabezpečení mnoha dalších objektů, jako jsou dílny, sklady, obchody nebo garáže. Zajímavostí je jeho využití při ochraně vytěženého dřeva před krádeží. Pro přenos poplachu je opět využívána vlastní nezarušitelná rádiová síť. Na rozdíl od jiných zabezpečovacích systémů může toto nenápadné zařízení pracovat minimálně tři měsíce na záložní akumulátor i bez zapojení do elektrické sítě.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných