foto: Hana Hlušičková/V budově na rohu Karlova náměstí a Spálené bývalo zlatnictví Rudolfa Havrdy.
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Lupiči, část III. 12. června 1930. Do zlatnictví, kde došlo po 7. hodině ranní k loupežné vraždě, se okamžitě dostavil tým kriminalistů ze „Čtyřky“ v čele s vrchním policejním radou Vaňáskem. Na místo činu ihned vyrazil i zpravodaj Národních listů, díky němuž se ke čtenářům několikrát denně dostávaly detailní podrobnosti o případu. A tak jeho zásluhou můžeme prožívat i dnes dramatické události spojené s pronásledováním vraha i okolnosti zatčení jeho společníka – mimochodem pachatelé byli za necelé dva dny chyceni!
V polovině června 1930 vyšetřoval pan rada Vaňásek dokonce dva surové mordy. První případ, loupežnou vraždu zlatníka Rudolfa Havrdy v obchodě na rohu Karlova náměstí a Spálené vyřešil – jak uvidíme – s pomocí svědků brilantně, u vyšetřování druhého zločinu, jehož obětí byla manželka starožitníka Hermína Burgerová z Dušní ulice, musel však pan rada čelit sžíravé kritice novinářů, že se mu pachatele nepodařilo chytit.
Namísto svatby smrt
Oběť vraždy, Rudolf Havrda, jemuž bylo v té době 36 let, vedl za nepřítomnosti svého otce Václava Havrdy celý zlatnický a hodinářský obchod. Rodiče v té době pobývali na zdravotní dovolené v Itálii a on se asi v myšlenkách zaobíral svou blížící se svatbou. Proto možná polevil v ostražitosti a nevěnoval náležitou pozornost jednomu podivnému zákazníkovi, jenž si den předtím dal k němu opravit hodinky. Netušil, že se jeho obchod ve Spálené ulici čp. 284/1 dostal do hledáčku Antona Sergejeviče Alexejeviče Volovika, ruského emigranta se sovětským pasem a francouzským vízem, který ke své cestě do Paříže nutně potřeboval získat peníze.
Psali jsme
KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Lupiči, část I. Dne 19. února 1981 byl v restauraci U Dvou koček, jež se nachází v samém centru města, na Uhelném trhu,…
Jednalo se o zkušeného kriminálníka, který byl podezřelý ze spáchání čtyř vražd a několika loupeží na území Bulharska. V Praze se seznámil se ziskuchtivým zahradníkem Pavlem Brůžkem, který vytipoval vhodné místo k loupežnému přepadení.
Dne 12. června krátce po 7. hodině ráno vstoupil Volovik do obchodu pod záminkou, že si chce opravené hodinky vyzvednout. Když se Havrda shýbnul, aby je vyňal ze šuplíku, zaútočil na něj. První úder do hlavy nebyl smrtelný a napadený se snažil zachránit útěkem do přístěnku v zadní části obchodu. Tam mu útočník zasadil další čtyři rány do hlavy. Potom se pachatel vrátil do krámu a loupil. Vybral si velmi zkušeně zlaté hodinky, řetízky, náušnice a prstýnky v přibližné hodnotě 150 tisíc korun, ty pak sesypal do utržené části látkového závěsu a z místa činu utekl.
Vrah po činu prchal Černou ulicí v sousedství Myslíkovy ulice směrem k mostu Palackého, kde na něho už netrpělivě čekal jeho komplic Pavel Brůžek.
Útěk vysokého muže v zakrváceném béžovém obleku, který ztrácel cestou zlaté prstýnky, náušnice a další cenné předměty, neušel pozornosti kolemjdoucích. Odpolední vydání Národních listů v nákladu 50 tisíc výtisků proto otisklo žádost o případné svědectví a výzvu k navrácení pachatelem poztráceného zlatnického a hodinářského zboží. Žádost i výzva byly vyslyšeny. Několik poctivých občanů vrátilo sesbírané zlatnické zboží a na policii se navíc dostavil taxikář Hofman s klíčovým svědectvím.
Podrobnosti o bestiální vraždě k odpolední kávě
Zpravodaj Národních listů v odpoledním vydání podrobně popsal situaci na místě činu takto: „Dnes po půl osmé hodině ranní přišel do zlatnického obchodu V. Havrdy v domě č. 11 ve Spálené ulici zaměstnaný tam zlatnický dělník Jos. Janoušek. Krám byl otevřen, a když vešel dovnitř, spatřil, že vše je tu zpřeházeno, zásuvky zotvírány a cenné skvosty vybrány. Poděšen vešel dále, za plentu dozadu krámu, kde ke své hrůze spatřil syna starého zlatníka Havrdy, Havrdu mladšího, ležeti v tratolišti krve na zemi. Způsobil poplach, na místo dostavila se ihned stráž, která přivolala záchrannou stanici a detektivy.
Národní listy ze dne 12. června 1930. Zdroj Digitální knihovna Moravské zemské knihovny
Lékař záchranné stanice dr. Svoboda konstatoval, že mladý Havrda má proraženou lebku a vyhřezlý mozek. Lebka byla mu proražena nějakým tupým nástrojem, patrně kladivem. Lékař zjistil, že zranění je smrtelné. Pachatel rozbil své oběti úplně hlavu, mozek byl vyhřeznut na zemi. Jelikož však mladý Havrda ještě dýchal, dal mu dr. Svoboda obvaz a dal ho převézt do nemocnice. Přesto vyslovil se v ten smysl, že jeho stav je beznadějný.
Jde zřejmě o vraždu loupežnou. Do zlatnického krámu dostavil se také ihned celý bezpečnostní aparát policejního ředitelství v čele s vrchním policejním radou Vaňáskem a vrchním komisařem dr. Zámišem. Místo zločinu bylo ihned ohledáno, aby byly zjištěny eventuelní stopy po loupežném vrahu.“
Novinář dokonce navštívil ve Všeobecné nemocnici smrtelně zraněného Havrdu: „Ležel na pokoji č. 95 mezi jinými pacienty. Pohled na něj byl truchlivý. Zpod obvazů na hlavě mu stékaly pramínky krve, obličej měl zarudlý a zmodralý. Ležel již nehybně a jen slaboučký tep srdce dával tušit, že ještě žije. Po 10. hodině dopolední zemřel, aniž by předtím promluvil slova.“ Pitvou bylo zjištěno, že mu bylo zasazeno celkem pět ran, z toho čtyři byly smrtelné.
Klíčové svědectví
Taxikář Hofman, jehož stanoviště bylo u Palackého pomníku, vypověděl, že od Palackého mostu vezl do Karlštejna dva podivné chlápky. Poskytl tak detektivům první důležitou stopu. Nebýt výpovědi tohoto svědka, nebyli by vrazi dopadeni tak brzy.
Volovika popsal jako vyššího muže, který mluvil rusky, v ruce měl červený balík a na očích tmavě zelené brýle, i když pršelo. Brůžka popsal jako menšího, česky mluvícího. Oba pasažéři se prý zlobili, že taxík nejede dostatečně rychle. I když mezi sebou muži mluvili šeptem, taxikář zaslechl, že mají v úmyslu odjet rychlíkem z Plzně do Paříže.
Detektivové, kteří se ihned rozjeli do Karlštejna, zjistili u nádražního pokladníka, že skutečně byli zde dva muži. Jeden kupoval lístek do Plzně, druhý do Prahy. Kriminalisté tak usoudili, že do vlaku na Plzeň nastoupil pouze Volovik a Brůžek odjel zpátky do Prahy. Bylo nutné jednat rychle, protože vlak s pachatelem měl dorazit na plzeňské nádraží za necelou hodinu a půl.
Dopadení vraha Volovika provázela střílečka
Když vlak dorazil na plzeňské nádraží, hledaný muž vystoupil z druhého vagónu s kufrem a taškou. Na výzvu detektivů odmítl předložit dokumenty, začal utíkat a střílet. Při následné honičce byl postřelen velitel plzeňských detektivů a vrahovi se podařilo z nádraží uniknout.
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Lupiči, část II. Únor 2014. Strach svírá město. Řádí snad v Praze psychopat, který bezdůvodně popravuje nevinné lidi?…
Tady ale míra šťastných náhod pro našeho vraha skončila. Do pronásledování prchajícího zločince se zapojili nejen kriminalisté a železničáři, ale také vojáci z blízké vojenské střelnice. Vojenský velitel, nadporučík Anděl, si všiml muže ukrytého v keřích, a protože uměl dobře střílet, Volovik skončil v rukou policie s prostřelenou nohou a zadnicí.
Zatčený Volovik byl vyslýchán v Plzni. Uvedl, že vraždu spáchal sám, bez společníka. Vypověděl, že do Prahy přijel asi před osmi dny, aby si tu našel práci. Když přišel na myšlenku spáchat loupežnou vraždu na zlatníkovi Havrdovi, dal si sem do správky hodinky. Den před loupežnou vraždou si opatřil asi 30 cm dlouhou a 2 cm silnou kovovou tyč, kterou našel mezi kolejnicemi na smíchovském nádraží.
Osobní prohlídka pachatele byla pečlivě zdokumentována. U zatčeného našla policie automatickou opakovací pistoli zn. Jäger se třemi ostrými náboji, dále množství ruské a francouzské korespondence. Kolem těla měl vrah ovinutý plátěný pytlík, v němž měl uschovány klenoty – 65 prstýnků, 15 medailonků, 12 broží, 18 manžetových knoflíčků, 20 náramků, 32 hodinek a několik velkých svazků smotaných zlatých řetízků –, které byly odhadnuté na 120 000 Kč. Ve vlaku, v němž vrah přijel do Plzně, našel železniční zřízenec ještě půlbochník chleba, do jehož střídky bylo ukryto 12 zlatých náramků a jiné skvosty.
Zatčení spolupachatele Brůžka
Pouhých 27 hodin, které uběhly od loupežné vraždy, tehdy pražským detektivům stačilo, aby pod zámkem 13. června skončil i druhý pachatel Pavel Brůžek, zahradník z Nuslí. Byl vyslýchán na kriminálním oddělení při policejním ředitelství v Bartolomějské ulici.
Ani tentokrát tehdejší novináři své čtenáře nezklamali a přinesli 14. června v Obrázkovém večerníku Národ reportáž o senzačním zatčení zahradníka z Nuslí Pavla Brůžka: „Detektivové s fotografií Volovika šli do ruské jídelny na Vyšehrad, kde zjišťovali, zdali ho někdo zná. Poznala ho kuchařka, která jim sdělila, že Volovik se stýkal s nějakým zahradníkem Brůžkem z Nuslí, který mu také dohodil byt. Vyšetřilo se, že Brůžek je znám mezi ruskými emigranty a že má zahradnictví v Nuslích na Folimance, přímo pod dětskou nemocnicí na Karlově.
Detektivové zahradu obklíčili a čekali na Brůžka. Přišel sem po 10. hodině dopolední a jen tam vešel, byl zatčen. Byl tak překvapen, že se nebránil. Když byl zajištěn, byla prohledána jeho zahrada a tu ve křoví byl nalezen zkrvavělý kabát, dále ve hnoji za skleníkem byla zahrabána černá aktovka Havrdova, v níž přinesl ráno do krámu skvosty. V aktovce bylo též větší množství cenných skvostů.
Ještě dříve, než byl Brůžek dopaden, našli dělníci v Bozděchově ulici ve křoví zelenou plachtu, do níž byly zabalené prázdné etue a pouzdra od skvostů. Byly to etue i pouzdra od cenností uloupených u zlatníka Havrdy. Hodinu po odevzdání nálezu byl přiveden na bezpečnostní oddělení zadržený Brůžek.“
Při výslechu Brůžek tvrdil, že při činu nebyl, což bylo potvrzeno několika svědky, kteří ho viděli vycházet z domu asi o půl osmé. Při setkání s Volovikem u Palackého mostu prý poznal, že se Volovik dopustil krádeže, že však spáchal loupežnou vraždu, netušil. O u něj nalezených klenotech a zakrváceném svrchníku tvrdil, že mu vše dal Volovik v Karlštejně, aby mu prý věci uschoval.
Spravedlivý trest
V listopadu 1930 zasedl soud, který Volovika odsoudil k trestu smrti a Brůžka k 6 letům těžkého žaláře.
Čekání na smrt v Pankrácké věznici se odsouzenci Volovikovi ale začalo protahovat díky personálním problémům na pozici kata. Původní kat byl propuštěn a nový ještě nenastoupil. Podle svých slov odsouzený vrah prožíval hrozná duševní muka a svoji frustraci vyjádřil i písemně: „Já, který jsem bez své vůle vrahem, nenašel jsem u vás zastání, vy jste se rozhodli pověsit člověka, který je členem velké ruské armády, na kostech ruských legií se narodila Československá republika a v této zemi se bez milosti připravujete pověsit ruského emigranta. Přeji státnímu návladnímu a soudci Boučkovi a taxikáři Hofmanovi, aby brzy chcípli jako psi.“
Čekání na kata se ale Volovikovi vyplatilo. Prezident republiky mu udělil milost a trest smrti změnil na doživotní žalář, v němž ale zbytek života odsouzenec rozhodně strávit nehodlal. Vyvolával rvačky, předstíral lítost nad svým činem, mluvil o touze zabít další lidi, napadl a zranil dozorce a v listopadu 1940 z věznice uprchnul. Pobytu na svobodě si ale moc dlouho neužil. Byl dopaden a 18. ledna 1941 popraven jako násilný zločinec.
Pražští kriminalisté při pátrání po nebezpečném zločinci Volovikovi za hranicemi Velké Prahy ihned vyrozuměli ústřední četnickou pátrací stanici, a tak se do honby za vrahem zapojilo 41 pátracích stanic. Motorizované četnictvo objíždělo periferie Prahy, zatímco státní policie na motocyklech a koních prohledávala město a detektivové sbírali informace v ulicích, hostincích, nádražích a všude, kde bylo třeba.
Československé četnictvo
Četnictvo meziválečné první Československé republiky bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, který podle platných zákonných předpisů a podle nařízení příslušných státních orgánů udržoval veřejný pořádek a bezpečnost na celém území ČSR (s působností mimo obvody měst, kde vykonávala pořádkovou službu městská a státní policie).
Četnictvo řídil Úřad generálního velitelství četnictva, správně spadalo pod ministerstvo vnitra. Jeho postavení bylo upraveno zákonem č. 299/1920 Sb., novelizovaným roku 1928. V každém sídle zemského úřadu působila zemská četnická velitelství (ZČV).
Pod tato velitelství spadala okresní četnická velitelství, kterým podléhalo vždy několik četnických stanic. Stanice byly nejnižším článkem v organizaci čs. četnictva a zahrnovaly zpravidla katastry 4–5 obcí. Zde vykonávaly četnické hlídky pravidelnou pochůzkovou činnost, která byla společně s dokonalou znalostí místních poměrů zárukou zachování bezpečnosti na území obvodu. Na jednotlivých stanicích byla vedena evidence hledaných osob z obvodu stanice a rovněž evidence rejstříku trestů všech osob narozených v dotyčném obvodu.
Veškeré objasňování zločinů, zadržování pachatelů a pátrání po odcizených věcech bylo v kompetenci místních četnických stanic. Pro usnadnění vyšetřování těžších zločinů a komplikovanějších kriminálních případů bylo v lednu 1928 zřízeno 41 specializovaných pátracích stanic, v jejichž rámci působili odborníci z různých oborů kriminalistiky. Rozvoj motorizace si vynutil od roku 1935 zřizování četnických silničních kontrolních stanic. Od roku 1935 také fungovaly četnické letecké hlídky, jejichž zřízení bylo iniciováno špionážními přelety čs. hranic německými a maďarskými letadly, kterých po roce 1933 stále přibývalo. Zdroj: Wikipedie
|
