foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Bývalý elitní policista Jiří Komárek
ROZHOVOR: Bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ, nyní NCOZ) Jiří Komárek stál v roce 2015 na začátku kauzy, která dostala jméno po norském vlastizrádci Vidkunu Quislingovi. V říjnu 2024 Krajský soud v Olomouci uznal obviněné vinnými. Bývalý policista Karel Kadlec, hlavní tvář operace Vidkun, půjde na 3,5 roku do vězení. Mezi dalšími obžalovanými byl například regionální podnikatel Ivan Kyselý nebo exhejtman Olomouckého kraje za ČSSD Jiří Rozbořil. S Jiřím Komárkem, který už u policie nepůsobí, měla naše redakce možnost hovořit o detailech i pozadí zmíněné kauzy.
Trestní kauza byla zahájena v říjnu 2015. Nyní je říjen 2024. Co říkáte na délku, je adekvátní?
Rozpracování a prověřování kauzy Vidkun bylo tehdejším ÚOOZ vedeno na expozituře v Ostravě několik málo měsíců. Za velice krátkou dobu se podařilo nashromáždit velké množství důkazů, které byly natolik silné, že stačily k tomu, aby byly prověřované osoby obviněny a bylo proti nim zahájeno trestní řízení pro konkrétní trestnou činnost.
Co následovalo?
Po jejich obvinění do kauzy vstoupili obhájci, kteří, jak je dnes bohužel běžnou praxí, zvolili formu obhajoby zaměřenou ne na trestněprávní rovinu případu a důkazní stav, ale na zpochybnění legálnosti procesních úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení.
Můžete být konkrétní?
Šlo o napadání oprávněnosti policií, státním zastupitelstvím a soudy provedených rozhodnutí a úkonů. Tímto se snažili napadat legálnost opatřených důkazů. Policie i státní zastupitelství se pak s tímto musí vypořádávat, a to opakovaně a na různých stupních. Již toto bylo příčinou dlouhé doby vedení vyšetřování kauzy Vidkun, tedy doby, než byla podána obžaloba a kauzu si převzal soud. Stejný způsob obhajoby byl pak veden i v rámci řízení před soudem, a to na všech úrovních, kde se kauza Vidkun projednávala. Na dobu trestního řízení měla vliv i doba, během níž Krajský soud v Olomouci, tedy prvoinstanční soud, takzvaně studoval spis či se seznamoval s názorem nadřízeného vrchního soudu. A také, než nařídil hlavní líčení.
Rozumím. Pojďme nyní ke jménům. Už jsem některá uvedl výše. Ústředními postavami případu byli podle všeho Karel Kadlec, exnáměstek ředitele policie Olomouckého kraje a podnikatel Ivan Kyselý. Čeho se podle vás, myslím tehdejšího ÚOOZ, měli dopustit?
Karel Kadlec byl ve skutečnosti neschopný a lenivý policista, kterého sice ve své době přijali na oddělení hospodářské kriminality na dřívějším Okresním ředitelství policie ČR v Olomouci. Právě ale z důvodu jeho neschopnosti mu byla nadřízenými svěřována pouze nenáročná práce, jako bylo dožadování materiálů k úvěrovým podvodům apod. Nadřízenými byl hodnocen podprůměrně. V době, kdy se přihlásil do výběrového řízení na náměstka ředitele pro trestní řízení u tehdy nově vznikajícího Krajského ředitelství Policie ČR v Olomouci, mu nadřízení, na pokyn shora, museli vystavit nové osobní hodnocení, které bylo ve výsledku nadprůměrné. Jinak by ani nesplňoval podmínku pro účast ve výběrovém řízení na náměstka. Ještě před samotným výběrovým řízením Kadlec zcela nepokrytě prohlašoval, že ho vyhraje a netajil se ani tím, že toto zařídí jeho přítel, olomoucký podnikatel Ivan Kyselý, a to prostřednictvím tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera. Mezi policisty rozšiřoval, že bude náměstkem policie na kraji, že za ním stojí Langer. Do vyhlášeného výběrového řízení se pak raději nikdo z policistů, kteří odpovídali kritériím potřebným pro možnost účastnit se výběrového řízení, ani nepřihlásil. Kadlec pak jako jediný přihlášený uchazeč vyhrál a byl ustanoven na místo náměstka pro trestní řízení krajského ředitelství policie.
Co následovalo?
Doba, kterou pak ve funkci strávil, byla provázena různými podezřeními. Ta byla spojena s jeho osobou. Tenkrát ale ve vedení inspekce seděli lidé dosazení Langerem a všechna podezření směřující ke Kadlecovi byla průběžně odkládána. Trvalo to několik let.
A Vidkun?
Co se týká podstaty trestné činnosti Kadlece a podnikatele Kyselého obsažené v kauze Vidkun, jednalo se o bezprecedentní případ vynášení živých policejních informací k osobám vystupujících v různých postaveních v trestním řízení. Podstatou pak dále bylo i ovlivňování trestních řízení vedených na policii v Olomouci na přání podnikatele Kyselého či na něj napojené spřízněné osoby. Toto jejich jednání bylo ÚOOZ dokumentováno při jejich častých schůzkách v restauracích a na dalších místech. Jednoduše řečeno, Kadlec sice u soudu při své obhajobě tvrdil, že v případě schůzek s Kyselým se jednalo o zcela legální schůzku policisty se svým informátorem, ale jak potvrdil i pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, bylo to právě naopak. Informátorem, který poskytoval informace z policie, byl náměstek Kadlec a „řídícím orgánem“ byl podnikatel Kyselý. Jen ještě dodám, že při práci s informačními zdroji, s informátory, může policista informátorovi poskytnout za informace i přiměřenou odměnu. I v tomto případě tomu tak bylo, i když osoby měly vyměněny role.
Během trestního řízení byl osvobozen Radek Petrůj, tehdejší šéf Odboru hospodářské kriminality. Ačkoli se podle soudu ničeho nedopustil, návrat k jeho práci mu by znemožněn. Co vím, byl posílán na všelijaké stáže a studoval například GDPR. Jaká tedy byla jeho role?
Já od policie odešel po Tuhého a Chovancově reorganizaci celorepublikových útvarů v roce 2016. V době, kdy jsem vedl tým pracující na kauze Vidkun a kdy byly hodnoceny důkazy a bylo rozhodováno o tom, která z osob v kauze zahrnutých bude obviněna, byl stav důkazů takový, že zcela dostačoval k rozhodnutí o zahájení trestního stíhání plukovníka Petrůje.
Dle mého názoru se policistům, kteří na případu pracovali po mém odchodu, nepodařily zajistit další, nové důkazy. Svou roli pak mohl hrát i postoj soudce Lýska, který již v prvním svém rozhodnutí, dle mého názoru, věc ne zcela objektivně posoudil a vyhodnotil důkazy, ale především nepřiložil odpovídající důraz na společenskou nebezpečnost a závažnost jednání obžalovaných. Co se týká konce plukovníka Petrůje u policie, tak jedna věc je, že byl zproštěn obžaloby za trestnou činnost a druhá pak to, jestli bylo možné ze strany jeho nadřízených dovolit, aby se po zproštění obžaloby vrátil na své původní služební místo. V případě místa vedoucího odboru krajské hospodářské kriminálky se totiž jedná o pozici, kde se sbíhají jak informace o živých trestních kauzách, osobách a firmách, tak i operativa. Vedení krajského ředitelství mělo v jisté fázi trestního řízení možnost seznámit se se spisovým materiálem kauzy Vidkun a mohlo se seznámit nejen s důkazy využitými v trestním řízení, ale i s dokumentovaným jednáním všech policistů z KŘP Olomouc v rámci plnění jim svěřených povinností. Toto zcela jistě udělali i v případě Petrůje a dle mého názoru usoudili, že jeho osoba a integrita k policii neodpovídá někomu, kdo by takto citlivou a odpovědnou pozici mohl zastávat.
Politickou kariéru musel ukončit i bývalý krajský hejtman Jiří Rozbořil.
„Doplatil“ na to, že se choval a postupoval jen a pouze podle vzorců dnes zcela běžných v politice.
Což je?
Klientelismus, nepotismus a korupce.
Můžete být zase konkrétnější?
Řekněme politik, třeba hejtman, chce být opětovně zvolen a pracuje na podpoře v budoucích volbách. Má spoustu známých ze všech možných oblastí života v regionu. Podnikatele, osobnosti z kultury, školství, sportu či státní správy a bezpečnostních složek, kteří mají všichni jistý vliv na to, jak budoucí volby dopadnou. Aby si zajistil jejich podporu, snaží se jim v době, kdy je ve funkci, různě pomáhat, lobovat za jejich zájmy. Toto byl dle mého názoru i případ bývalého hejtmana Rozbořila, když se rozhodl sejít se s náměstkem olomoucké krajské policie Kadlecem a lobovat za svého známého. Podstatou schůzky byl Rozbořilův požadavek na Kadlece, aby z titulu své funkce ovlivnil případ rekonstrukce objektu takzvané Jízdárny v Olomouci, který byl realizován ze strany majitele za využití milionových dotací. Oprávněnost a využívání přidělených dotací v dané době prověřovala právě kriminální policie v Olomouci a v případě, že by bylo zjištěno, že došlo k pochybení či trestné činnosti, tak by majitelé o dotaci přišli a ve hře byla i možnost případné sankce. Při rozhovoru mezi Kadlecem a Rozbořilem o způsobu, jak je možno případ z Kadlecovy strany ovlivnit, aby policie nic nezjistila, případ odložila a dotace nemusely být vráceny, nabídl Rozbořil Kadlecovi úplatek. Konkrétně se jednalo o blíže neupřesněnou částku za to, když se mu podaří dosáhnout odložení případu. Zcela správně pak oba soudy v kauze Vidkun rozhodly, že se Rozbořil dopustil korupčního jednání.
O kauze jsem psal naposledy před několika týdny, kdy se po téměř deseti letech přihlásili svědci, exdetektivové, kteří hovořili o manipulacích. Bylo to podle vás věrohodné?
Již v odpovědi na vaši první otázku jsem to okrajově zmínil. Po obvinění dnes odsouzených v kauze Vidkun si zvolili strategii obhajoby. Tu v průběhu doby, a s přihlédnutím k nezdarům v podobě odsuzujících rozsudků krajského soudu a tresty zpřísňujícího rozsudku soudu vrchního, upravovali a doplňovali o nové prostředky, které měly nepříznivý vývoj zvrátit a případně ovlivnit definitivní a pravomocné rozhodnutí. S blížící se dobou hlavního líčení v Olomouci, které bylo poslední možností, jak zvrátit nepříznivý vývoj kauzy pro obhajobu, přitvrdili. Přitvrdili v podobě nechutné mediální kampaně prostřednictvím různých pseudo-novinářů, dodáním jakýchsi nových svědků a korupce. Cílem toho byla diskreditace hlavních osob. Těch, které měly při trestním řízení v kauze Vidkun rozhodovací pravomoci a podílely se na směřování, strategii a zvolených postupech celého týmu Vidkun. Konkrétně se jednalo o tehdejšího ředitele ÚOOZ Šlachtu, dozorujícího státního zástupce Stokláska, jeho nadřízeného Petra Šeredu a mou osobu, vedoucího policejního týmu Vidkun. Například Roberta Šlachtu, státní zástupce z VSZ v Olomouci a další jim nepohodlné policisty, jako i bývalého šéfa expozitury ÚOOZ v Ostravě a současného náměstka Krajského policejního ředitelství v Ostravě, plukovníka Radima Witu, lživě obvinil pseudonovinář Forman z jakýchsi manipulací s trestním řízením ve prospěch odsouzeného podnikatele z Ostravy. Forman ve zjevné snaze ovlivnit očekávané rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci rozjel nechutnou sérii jakýchsi rádoby investigativních reportáží, kde se očividně účelově a zcela nelogicky snažil všechny vykreslit jako jakousi paralelní polozločineckou skupinu v bezpečnostních sborech a justici. Mělo to působit na soud a veřejnost, jako že státní zástupci a policisté, kteří pracovali a rozhodovali v kauze Vidkun, ale i jiných závažných kauzách, jsou v podstatě policejně-justiční mafie. K tomu, a já tvrdím, že ne nezištně, Forman využil jemu „doporučené“ a proškolené rádoby svědky, jakým byl třeba bývalý policista Bernfeld, kterého nekonkrétně zmiňujete ve vaší otázce. Aby tato vylhaná svědectví mohl Forman alespoň nějakým způsobem propojit a vytvořit alespoň trochu uvěřitelný příběh o té údajné hydře, použil k tomu různé překroucené a polopravdivé informace z policejního prostředí. Ty mu ochotně dodali jeho letití skrytí přátelé a informátoři z řad sloužících policistů, jenž si tímto způsobem „vyřídili“ vlastní účty s uvedenými z minulosti. Mě se pokusili korumpovat nabídkou vysokého postu ve státní službě a poté i penězi. Všechno to bylo z jejich strany koordinované.
Můžete být konkrétnější? Můžete své tvrzení nějak doložit?
Ano.Tak například, když se pokusili uplatit mě, tak po mně požadovali, abych vypovídal u Vrchního soudu v Olomouci s tím, že mi předali instrukce, jak bych měl vypovídat. Ve stručnosti: Měl jsem u soudu říct, že celá kauza Vidkun byla účelově vykonstruována Šlachtou a státními zástupci Stokláskem a Šeredou, a to z důvodu odstranění Kadlece z funkce náměstka ředitele policie v Olomouci. Za toto jsem měl být prostřednictvím jejich vlivu a kontaktů v politice dosazen na velice vysoký post ve státní službě. „Novinář“ Forman pak na svém profilu na sociální síti zveřejnil informaci ve smyslu, že mám být svědkem, který u soudu a před novináři nekalosti Šlachty a VSZ v Olomouci rozkryje. Toto jeho vyjádření je na jeho profilu dodnes. Taktéž informace, které pro PrahaIN.cz ke kauze Vidkun před časem sdělil bývalý detektiv ÚOOZ David Berndfeld, byly lživé a měly sloužit jen k ovlivnění rozsudku. Že jsou lživé a překroucené, lze velice snadno prokázat materiály, které jsou součástí spisu Vidkun a pravděpodobně i toto mohlo být důvodem, že soudkyně odmítla připustit výslech Bernfelda u hlavního líčení. Osobně jsem přesvědčen, že tak jako v mém případě bylo i Bernfeldovi za křivé svědectví u soudu něco přislíbeno.
Jestli můžeme, vraťme se k poslednímu jménu, hodně tu už zaznělo. Ivan Kyselý dostal velmi vysokou pokutu 1,82 milionu korun a podmínku. Setkal jste se u fyzické osoby s touto pokutou, čím si její výši vysvětlujete?
Mimo trestů odnětí svobody je jeden z nejúčinnějších nástrojů společnosti v případě vymáhání práva právě finanční či majetkový postih osob, u nichž byla vina prokázána. Trest by však také měl být ukládán s přihlédnutím k samotné osobě odsouzeného a jeho majetkovým poměrům. Nemělo by se stávat, že například uložená pokuta bude pro odsouzeného likvidační pro zbytek jeho života či likvidační pro jeho rodinu. Toto ovšem v žádném případě není situace pana Kyselého. Nemůžu zde zmiňovat informace, které znám z doby, kdy jsem vedl pracovní tým Vidkun. (pauza) Když se ale podíváme jenom na veřejně dostupné zdroje, zjistíte, že pan Kyselý ovládá majetek dosahující stovky milionů korun, přičemž tento majetek průběžně generuje další a další zisky. Pokuta 1,82 milionu se mi v tomto případě zdá, z pohledu dopadu na odsouzeného, spíše zanedbatelná. Znám případy, kdy soudy svým rozsudkem odsouzené fakticky postihly v mnohamilionových částkách, například propadnutím majetku.
Jak tedy hodnotíte postup soudců a státního zástupce v celém případu?
Jak jsem uvedl již výše. Krajský soud v Olomouci na rozdíl od odvolacího vrchního v Olomouci při svých rozhodnutích podle mého nedostatečně vyhodnotil sílu důkazů a společenskou nebezpečnost jednání odsouzených. O tom, jakému tlaku muselo odolávat dozorující Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v kauze Vidkun, jsem se již také zmínil. V době trestního řízení, tedy od roku 2015, museli dozoroví státní zástupci odolávat i tlakům, ústrkům a pomluvám ze strany některých politiků a pseudonovinářů v jiných kauzách: Nagyová, lihový boss Březina a další. Proto je rozsudek, který byl v kauze Vidkun 21. října 2024 vrchním soudem vynesen, dle mého názoru výborným výsledkem jejich práce.
Kolik kriminalistů se na Vidkunu podílelo?
V první fázi rozpracování, tedy od zahájení úkonů v trestním řízení do obvinění podezřelých, se jednalo a pracovní tým do deseti policistů. Po obvinění, kdy bylo započato vyšetřování, a nastala nutnost analytické činnosti při vyhodnocování zajištěných důkazů, byl tým doplňován operativně v řádu jednotek policistů.