Český Houdini byl na útěku před policií 240 dnů. A lid se bavil

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Jako mistr úniků, dávno před Jiřím Kajínkem, se proslavil Ladislav Winkelbauer. V roce 1995 se během převozu z kriminálky v Bartolomějské do věznice Pankrác zbavil pout a uprchl. A policisté po něm pátrali sedm měsíců, kdy byl na útěku před spravedlností. A on přitom chodil po Praze… Odsouzený dvojnásobný vrah Winkelbauer-Novák si odseděl 18 let a byl před deseti lety propuštěn na svobodu.

Žádný andílek, ale několikrát trestaný recidivista falšoval doklady, vydíral podnikatele a získával u bank podvodným jednáním úvěry, které ovšem nesplácel. Do karet mu viděli dva komplici, a tak nepohodlné svědky naložil do auta prošpikovaného semtexem a vzal je 20. června 1994 na výlet. U Týnce nad Sázavou prý nešťastnou shodou okolností došlo k výbuchu. Na vině byly jistě otřesy, jak auto projíždělo výmoly po zimě, které silničáři ani tenkrát nespravovali nato šup…

Zlaté ručičky a chytrá hlavička

Vyšetřovatelé recidivistovi s pestrým trestním rejstříkem nevěřili a za dvojnásobnou vraždu mu hrozil výjimečný trest. Winkelbauer byl ale hlava otevřená. Dobře věděl, že proti důkazům a výpovědím, které mají policisté k dispozici, bude mít u soudu jen velmi malou naději na osvobození, o kterém snil. Jedinou šancí, jak se vyhnout vězení, byl pro něj útěk. V hlavě se mu proto začal rodit plán, v němž hlavní roli hrál zručný spolubydlící z cely. V dílnách, kde vězni pracovali, bylo potřebné nářadí k dispozici. Stačilo jen využít nepozornosti dozorců a vyrobit klíč k poutům.

K útěku mu pomohla nedbalost policejní eskorty

Začátkem srpna 1995 se Winkelbauerovi naskytla příležitost, která se už nemusela opakovat. V té době se vyšetřovatel Stanislav Plocek chystal podat návrh na jeho obžalobu, a proto musel obviněného seznámit se spisem. Čtení spisu o třinácti stech stranách trvalo tři dny. První dva dny probíhalo přímo v pankrácké věznici, Winkelbauer si ale stěžoval, že v tak stísněném prostředí se nemůže plně soustředit a požádal o čtení přímo na služebně kriminálky v Bartolomějské ulici. Policisté mu proto povolili převoz.

A tak když služební volha s dvoučlennou eskortou měla dopravit obviněného zpět do pankrácké věznice, Winkelbauer na Nuselském mostě krátce po druhé hodině odpoledne spustil akci. Využil toho, že jeden ze středočeských policistů porušil předpisy. Velitel eskorty Jaroslav Z. měl v autě sedět u vězně, ale posadil se dopředu vedle řidiče. S pomocí klíče se Winkelbauer zbavil pout, policisty odzbrojil (jedna z policejních verzí ovšem hovoří o tom, že jim vyhrožoval výbušninou, kterou měl údajně připevněnou na těle) a donutil je, aby ho odvezli na odlehlé místo na okraji Prahy, k letišti Točná. Tady oba policisty přivázal v lese ke stromu, sebral služební průkaz jednoho z nich, nasedl do černé služební volhy a odjel. – Služební vůz objevila jedna z hlídek o den později na pražském Smíchově.

Policistům se nic nestalo, tedy kromě nervového šoku. Budiž Winkelbauerovi přičteno k dobru, že později – podle jeho verze – zavolal na tísňovou linku a sdělil operátorovi, kde se oba policisté nacházejí. Podle policejní verze se prý policisté dokázali osvobodit sami – způsob, jakým se dostali ke klíčkům od pout, označil ovšem tehdejší ředitel inspekce ministra vnitra Vladimír Nechanický za „záhadu“. Když doběhli k nejbližšímu telefonu, aby ohlásili útěk vězně, byl už Winkelbauer dávno pryč. Na svou obranu tvrdili, že na ně Winkelbauer vytáhl v autě svou vlastní pistoli. Pikantní bylo, že jak vězeňská služba, tak vyšetřovatel z Bartolomějské důrazně popřeli, že by obviněný mohl mít zbraň, neboť ho několikrát kontrolovali a byl stále pod dohledem.

Výmyslům nikdo nevěřil, a tak policejní prezident Oldřich Tomášek eskortní oddíl středočeské policie rozpustil a jeho členové byli zařazeni do základních policejních útvarů v kraji. Velitel eskorty Jaroslav Z. byl s okamžitou platností propuštěn (a později stíhán a potrestán podmínkou). Řidič byl postaven mimo službu.

Uprchlík se stal rázem nejhledanější osobou v Česku

Pozdě odpoledne se rozběhla rozsáhlá pátrací akce, do níž se zapojily stovky policistů. Ulice v Praze byly zatarasené, policie kontrolovala auta i autobusy. Doprava na všech hlavních tazích zkolabovala. Lidé prý ale byli shovívaví. „Jen nám řekli, že když Winkelbauera najdeme, máme ho rovnou zastřelit,“ citovaly noviny jednoho z policistů.

Zpřísnily se kontroly na hranicích. Policie se totiž obávala, že Winkelbauer uprchne do Německa. Další den, v pátek, zkomplikoval pátrání přílet kapely The Rolling Stones, která měla v sobotu 5. srpna koncert na Strahovském stadionu. A fanoušků, kteří dorazili do Prahy, bylo opravdu hodně – prodalo se tenkrát 129 742 vstupenek. A tak se stovky policistů přesunuly na zajišťování této akce.

Několik fám přiživovalo slávu uprchlíka

Na pražské kriminálce vznikl speciální tým, který měl jediný úkol – dopadnout Winkelbauera. Podplukovník Karel Kalivoda novinářům sdělil, že po uprchlíkovi pátrají všechny služby české policie včetně železniční. Žádost o pomoc dostalo všech 175 členských států Interpolu.

Na konci srpna zveřejnila televize Premiéra zprávu, že Winkelbauer je už zřejmě po smrti. Je možné, že fámu pustil do oběhu přímo hledaný zločinec a pak se u večerních zpráv bavil. Velkou pátrací akci vyvolal také anonymní dopis, který otiskl Blesk, že Winkelbauerova mrtvola leží v lese u Kdyně v západních Čechách. Ani to se nepotvrdilo.

Paranoia, nebo mu někdo nasypal drogu do pití?

Policie tápala sedm měsíců, 240 dnů. Winkelbauer mezitím zcela změnil vzhled, obarvil si vlasy na blond, nechal si narůst vousy a nosil brýle. Aniž by vzbudil stín podezření, navštěvoval kulturní akce po celé Praze. Dokázal si opatřit i falešné doklady (občanku, novinářskou legitimaci a průkaz odcizený policistovi z eskorty) se svou fotografií na jméno Jaroslav Michalů.

Dne 6. března 1996 kolem 23. hodiny přišel Winkelbauer do svého oblíbeného baru Divadla Na zábradlí. Byl tam prý v době celostátního pátrání několikrát, dokonce se v podniku chlubil pistolí. Pozdě v noci na 7. března se začal chovat zvlášť podivně – později tvrdil, že mu někdo po odchodu na toaletu nasypal drogu do pití. Měl utkvělou představu, že policie je mu už na stopě. Byl zraněný v obličeji a vypadal zmateně. Potřeboval si zatelefonovat. Jeden z herců divadla mu proto půjčil telefonní kartu. Další na jeho žádost zavolal taxi.

Anenské náměstí s budovou Divadla Na zábradlí. Foto Hana Hlušičková

Winkelbauer pak na Anenském náměstí před nástupem do taxíku ohrožoval nožem mladou dívku. Chtěl si ji vzít s sebou jako rukojmí. Taxikář se ženy zastal a začal se s ním prát. Potyčky si všimla policejní hlídka, která projížděla kolem. Když Winkelbauer spatřil policejní auto, dal se na útěk. Hlídka vyjela za ním. Ani jeden ze tří policistů ve voze netušil, že právě pronásledují nejhledanějšího zločince v Česku.

Vinárnu v ulici Karolíny Světlé ve stejnou chvíli opouštěl redaktor ČTK Jan Bartáček s přítelkyní Veronikou. Na ulici zaregistrovali křik. Byl to Winkelbauer. Předběhl je, pak se najednou otočil a Bartáčkovi vrazil pod levé žebro pistoli. Oznámil mu, že potřebuje taxík. Redaktor se pokusil dva vozy zastavit, když však taxikáři viděli zbraň, šlápli na plyn a ujeli.

Na místo dorazili policisté a drama sledovali zpovzdálí. Winkelbauer vlekl Bartáčka a jeho partnerku několik desítek metrů. Během cesty křičel, že se jim nic nestane, pokud zastaví taxi.

V těchto místech se odehrála nebezpečná potyčka Winkelbauera s novinářem Bartáčkem a jeho přítelkyní. Foto Hana Hlušičková

Amíci v akci

Na Smetanově nábřeží chtěl Winkelbauer mladou ženu zatáhnout do vchodu domu číslo 14, ale ta se mu rázně postavila na odpor. Uprchlík koutkem oka zahlédl policisty a raději rychle zmizel uvnitř. V zadní části domu vykopl dveře do jednoho z bytů, kde se ke spánku chystal šestnáctiletý středoškolák Ruben Lang a dva Američané, kteří přijeli do Prahy za rodinou Langových na návštěvu.

Mladíka probral nezvyklý hluk. Vstal z postele, šel do předsíně a spatřil muže, který na něj mířil pistolí a něco křičel. Jenže Ruben neuměl česky, a tak se Winkelbauer začal chovat jako šílenec a šermoval nabitou zbraní. Zanedlouho ale bylo patrné, že jeho pozornost ochabuje. Tak se na něj Američané vrhli, aby ho odzbrojili. Ruben využil zmatku, vylezl na pavlač a od sousedů zavolal na linku 158.

Když na místo dorazila zásahová jednotka, seděli oba turisté – Frank Pond a Don Royse – svému protivníkovi na zádech a snažili se, aby nedosáhl na zbraň. Takové dobrodružství v Praze asi nečekali.

To my jsme ho chytili!

Muže s poraněnou hlavou, u něhož policie našla nůž a dvě pistole s odstraněnými čísly, odvezla sanitka do nemocnice ministerstva vnitra. V tu dobu stále nikdo netušil, že jde o Winkelbauera. Až v nemocnici ho náhodou poznal policista, který tam byl hospitalizovaný.

Odpoledne 7. března uspořádala policie tiskovou konferenci, které se zúčastnili ředitel Služby kriminální policie Ladislav Kadeřábek, policejní prezident Oldřich Tomášek a ředitel pražské policejní správy Miroslav Borník. Oznámili na ní Winkelbauerovo dopadení a policejní prezident Tomášek slavnostně povýšil šest policistů a dalším třinácti předal peněžitou odměnu. Objektivně řečeno mnoho důvodů k plácání po ramenou však policisté neměli. Bylo zřejmé, že nebýt odvahy studenta Rubena Langa a jeho dvou amerických přátel Franka Ponda a Dona Royse mohl dvojnásobný vrah svůj již druhý útěk policistům završit úspěchem.

Redaktor Bartáček v novinách navíc popsal zákulisí výslechu statečných mužů: „Kolem půl jedné v noci přivezli Američany, kteří s útočníkem zápasili. Měli být vyslechnuti, ale nikdo z policistů ani šéf pražské policie Borník neuměl anglicky. Požádali nás, abychom jim tlumočili.“

Show na střeše pankrácké věznice

Dne 30. října 1996 se Winkelbauer pokusil o další útěk. V noci se dvěma vězni pomocí ulomené nohy od stolku a vzpěry umyvadla proboural cihlovou klenbu cely. Muži se pak otvorem protáhli na půdu a vikýřem na střechu budovy B. Tam ve čtyři hodiny ráno zjistili, že to dál nepůjde. Tak se nahoře usadili.

Když se rozednilo, Winkelbauer stál na střeše a křičel, že chce zavolat svého obhájce a hlavně novináře. Novináře nevolali, obhájce mu sehnali, a když přišel, všichni tři muži slezli ze střechy a bez odporu se vzdali. Winkelbauer ale prohlásil, že uteče znovu. Proto ho na Pankráci nastěhovali do speciální místnosti, která měla opláštěné stěny, podlahu i strop. „Víme, že je Winkelbauer inteligentní, proto jsme celu upravili tak, aby nešla otevřít žádnými páčidly,“ uklidňoval veřejnost ředitel pankrácké věznice plukovník Jaroslav Gruber.

Výjimečný trest

V listopadu 1996 začal soud. Bezpečnostní opatření byla mimořádná. Vězeňská služba nevozila Winkelbauera na náměstí Kinských s ostatními vězni, jak je běžné, ale sólo. Eskorta měla zesílený doprovod, její součástí byl i policejní pes. Lidé byli kontrolováni před každým vstupem do jednací síně. Obžalovaného, který byl spoután na rukách i nohách, střežili zakuklenci s brokovnicemi. V pauzách měl vyhrazenou speciální místnost. Na práci svých podřízených osobně dohlížel generální ředitel Vězeňské služby Jiří Malý.

Za dvojnásobnou vraždu a další trestnou činnost (pokus vydírání, poškozování cizí věci, padělání a pozměňování veřejné listiny a nedovolené ozbrojování) dostal Winkelbauer v prosinci 1996 nepodmíněný trest 23 let vězení. Rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze.

Winkelbauer se k činu nikdy nedoznal a tvrdil, že neměl důvod někoho vraždit. Během výkonu trestu prošel několika věznicemi a nikdy se již o žádný útěk nepokusil.

Za mřížemi (včetně vazby) strávil 18 let. V únoru 2013 ho na podmínku propustil Okresní soud v Mostě. To už se jmenoval Ladislav Novák. Dostal tehdy sedmiletou zkušební dobu. „Odsouzený se ve zkušební době podmíněného propuštění osvědčil,“ sdělila iDNES.cz místopředsedkyně soudu Šárka Tampová.

Když opouštěl věznici, měl představu, že svět zůstal stejný, jako byl začátkem devadesátých let, kdy mohl podnikat, vydělávat slušné peníze a dostávat úvěry od bank. Žil v přesvědčení, že do roka bude mít první milion, drahé auto a milenku mladší o třicet let. Nebyl schopen najít si práci, začal se stýkat s lidmi, které znal z vězení. Po jedné hádce s přítelkyní, u níž bydlel, si sbalil věci a odešel neznámo kam. Letos v červnu mu bude 64 let. Kde a jak žije, není známo.

Zdroje: iDNES, www.odsouzeni.com