Čoriben Prahate. Setkání blízkého druhu s „pětiprsťačkou“

foto: Pixabay licence, k volnému užití. Autor: lechenie-narkomanii/Pouta, ilustrační foto

PŘÍBĚH: Pojem „pětiprsťačka“ pochází z projektu, který vytvořili preventisté pražské policie jako varování před kapsáři v Praze. Ti si oběti vyhlížejí po celý rok, žně ale mají zejména v turistické sezóně. Okrádají lidi nejen v městských dopravních prostředcích, ale i v obchodních centrech, kde je neodradí od činu ani bezpečnostní kamery, ani ochranka.

Před tímto pražským koloritem varují cizince turistické kanceláře, ale i domorodec se stává častou obětí kapsářů. Avšak v poslední době se pojem kapesní krádež stává eufemismem. Zloději se už nesoustředí jen na krádež peněženky z vaší kapsy nebo tašky, ale rovnou vám ukradnou celý batoh či kabelku. A tak všeobecná doporučení typu neukládejte si peníze na jedno místo nebo platební karty nemějte v peněžence, už neplatí. Spolu s celým zavazadlem vám zmizí nejen peníze, ale i všemožné doklady včetně lítačky a telefonu.

Zloději si vás vyhlédnou a nějakou dobu sledují vaše chování například v obchodě. A když se třeba soustředíte na výběr zboží ve skříňovém chladicím boxu, přistoupí k bleskové akci. Jedna „pětiprsťačka“ vám kabelku nebo batoh ukradne, druhá jí jistí záda připravena vás zastavit, pokud byste si všimli krádeže, a třetí kumpán vyvolá u východu z obchodu rozruch, který upoutá pozornost ochranky. Vy si krádeže všimnete v nejlepším případě se zpožděním několika minut, kdy už „pětiprsťačka“ ve spolupráci s kumpány mizí s lupem v dáli.

Jeden varovný případ za všechny

Obrátila se na nás jedna čtenářka, aby nám popsala svůj příběh. Den před květnovým státním svátkem chtěla nakoupit potraviny v jednom velkém pražském obchodním centru. U vchodu do obchodu si vzala nákupní vozík, do kterého si uložila červený látkový batoh. Prodejnou několik desítek minut procházela, až ji zaujala nabídka v chladicím skříňovém boxu. Otevřela jeho dveře a sehnula se ke zboží ve spodní části vitríny. Když se s vybraným tovarem napřímila, hodinky na její ruce „zavrněly“. Hned věděla, co to znamená – odpojily se od telefonu. Otočila se k vozíku a několik vteřin nevěřícně zírala na prázdné místo, kde před chvílí byl batoh s telefonem a samozřejmě se všemi doklady, peněženkou a klíči od domova i kanceláře. Šok trval několik minut, než mozek vyhodnotil situaci. S naloženým vozíkem spěchala k pokladně a požádala o pomoc.

Stanoviště pracovníka ochranky bylo u východu od samoobslužných pokladen, kde se lidé prokazovali dokladem o zaplacení zboží. Přivolal kolegu a prekérní situaci začali spolu s manažerem řešit. Vzhledem k tomu, že naše čtenářka měla poměrně přesný údaj z hodinek, kdy se krádež stala, dohledali na kamerovém záznamu kritický moment. Scénka byla přesně taková, jak ji ukazují policisté ve varovných spotech v televizi. Dokonce sekuriťák poté okradené potvrdil, že ženu s červeným látkovým batohem ve společnosti další osoby viděl, jak svižně vychází vstupní brankou z prodejny… Čórkařky byly ale rychlejší než pracovníci ostrahy, kterým bleskově zmizely z dohledu. Ochranka alespoň přivolala policisty, aby se okradené ujali.

Bez mobilu jak v osmdesátkách, ale hůř

Následoval odvoz na místní oddělení policie, kde policisté sepsali s obětí trestného činu čtyřstránkový úřední záznam o podaném vysvětlení, který zahrnoval i seznam odcizených věcí. Policie také v registru státní správy zveřejnila údaje o ukradených dokladech, aby nedošlo k jejich zneužití. Spolu se záznamem dostala okradená také základní informace pro oběť trestného činu.

„S těmi papíry jsem se slzami v očích a ještě ve stavu naprostého šoku, kdy jsem nebyla schopná si vzpomenout na jediné telefonní číslo, šla na tramvaj, abych dojela domů. Nemohla jsem dát ani vědět rodině, co se mnou je. V tramvaji jsem jako v nějakém zlém snu viděla okolo sebe lidi, kteří všichni zírali do telefonů, a já si jen představovala, kde asi ten můj cestuje,“ líčí své zážitky čtenářka. Po svátcích jí začalo krušné kolečko s vyřizováním náhrad za ukradené doklady. Naštěstí měla platný cestovní pas, který alespoň dokazoval její totožnost při jednání s úřady, s mobilním operátorem atd. Shrneme-li to, tak ani po třech týdnech nemá všechny doklady ještě v ruce, a to včetně nových platebních karet.

Putování ukradených věcí po Česku

Vzhledem k tomu, že digitální doba navzdory všem překážkám pokročila, vyšlo najevo, že mobilní telefon a platební karty neukradl nějaký rumunský kapsářský gang, ale naši spoluobčané ze severočeského kraje, kteří dojíždějí do Prahy „za prací“.

A jak to víme? Za tři dny po krádeži poslal Facebook bezpečnostní výstrahu, že se k účtu chce někdo přihlásit z místa poblíž Dubí u Ústí nad Labem. Do instagramového účtu se kdosi pokoušel přihlásit z Havířova. Jedna z platebních karet se vrátila do Prahy, protože někdo s ní chtěl zakoupit celodenní jízdenku v prodejně dopravního podniku na Bořislavce.

Na další zprávy o putování platebních karet a upozornění na to, jak se do jejího bankovnictví někdo opakovaně a usilovně snaží dostat, už neměla naše čtenářka nervy. Překonala odpor z rozhovoru s virtuálními asistentkami a dovolala se do bank, aby celou záležitost uvedla na pravou míru.

Suma sumárum: zlodějky si přišly asi na 1 500 korun v hotovosti, starší telefon mohly prodat za zhruba tři tisíce… Látkový batoh vyhodily do kontejneru, moc parády už nenadělal. Naši čtenářku však vyšla krádež mnohem dráž: nový zámek k bytu a jeho výměna, kopie klíčů od kanceláře, poplatky za vyhotovení dokladů, koupě nového telefonu – škoda za zhruba 20 000 korun.