foto: PrahaIN.cz/Fashion Club & Restaurant Prague, ilustrační foto
ROZHOVOR: PrahaIN.cz v sobotu přinesla první část rozhovoru s třiapadesátiletým Filipem. Dlouhé roky si přivydělával jako vyhazovač v pražských klubech. Popsal nám alespoň v obecné rovině vlastní zkušenost s drogami.
Podle jeho slov nikdy nenarazil na policejní zásah, ačkoli byla konkrétní místa v metropoli svou zásobárnou proslulá.
Dnes se zaměříme na jednotlivce, na postavy pražské scény, které kluby svými drogami zásobovaly. „Jednou jsme chytili kluka, měl v ledvince mraky sáčků. Ani jsme to nezkoumali, okamžitě jsme ho chytili pod krkem, že dál nepůjde. On se furt domáhal vstupu, to bylo v Abatonu. Vykopli jsme ho ze schodů, bylo jich tam před vstupem maximálně pět, on začal hrozit tatínkem, že je právník. Tak mě to vytočilo, že jsem ho trefil. Už se nikdy neukázal, byl pokoj. Měl jsem tehdy malé děti, když jsem viděl, co s lidmi dělají drogy, vypěstoval jsem si k tomu odpor,“ uvedl nám už dříve Filip.
Právě na to konto jsme s ním pohovořili o dalších osobách.
„Teď je mezi lidmi takový blud, že dealera poznáte. Že jsou to černoši na Václavském náměstí. To je podle mě úplný nesmysl. Lidi nahoře, kteří to řídí, nefetují, nosí obleky a jejich vojáci jsou přesně řízení. My jsme zažili spíš dospívající mládež ze zlatých rodin, abych tak řekl. Většinou měli dost peněz, takže od někoho koupili zboží, a to pak s přirážkou chtěli prodat. Slibovali si od toho spíše povyražení, adrenalin, asi i holky, nové vztahy a kontakty. Víc v tom nebylo,“ řekl Filip.
Psali jsme
Obyvatelé v okolí ulice Nučická na Praze 10 se obávají o svou bezpečnost. Jen pár metrů od mateřské školky Nučická má totiž na základě…
Mladí a bohatí
Jako důkaz svých slov upřesnil: „To by jinak nedávalo smysl. My jim toho sebrali fakt hodně. Nikdy nás o to nežádali zpátky. Prostě to dobrovolně dali a šli se bavit. Nebo to nedali a vůbec jsme je nepustili dovnitř. Kdybych měl, řekněme, fet za sto tisíc, určitě nad tím nemávnu rukou, tihle kluci ano. Nikdy jsem já osobně nechytil holku. Maximálně tak s ubalenou marihuanou, pepřákem, ale nikdy s množstvím pro další prodej. S pár dealery jsme se bavili, protože byli vždycky u vstupu slušní a nebyli opilí nebo sjetí. Byla to bohatá omladina, co přijela na Štvanici taxíkem, do Abatonu drahým autem.
Stáli pomalu na magistrále a chtěli dovnitř. Někdy proklouzli. Prodali, co šlo, vydělali a zase odjeli. Tady bych chtěl znova říct, že si nepamatuji, že by tam někdy přijela kontrola parkování, bylo to takové vtipné. V televize se řešily problémy s drogovou scénou a nám se to odehrávalo v hlavním městě přímo před očima každý víkend. To bylo kolem roku 2010, tehdy vedle protidrogovou policii ještě Jiří Komorous. Nám ten člověk přišel tak směšný, že jsme si ho jednou dali na dveře, jeho velkou fotku, byl to takový fór. Vydržel tam chvíli, provoznímu se to moc nelíbilo,“ doplňuje Filip.
Nedělo se nic
Sám prý žádný incident nehlásil. „Víte co, ti kluci měli určitě bohaté rodiče a právníky, co bych dělal já? Šel si půjčit do Providentu na právníka? To je hovadina. Nechávali jsme to být, ale striktně jsme jim zakazovali vstup. Vlastně mluvím pořád o tom samém. Drogy se do klubů dostávaly ve velkém, což se určitě děje i dneska, ale jinak. Však jim stačí, aby vyšli ven, něco spolkli, vykouřili a jelo se dál. Vy si snad vybavíte nějaký zásah v pražském klubu kvůli drogám? Já tedy ne,“ uzavřel Filip.
A závěrem znovu zopakoval, že už by do daného prostředí znovu nechtěl. „Všichni mají mobily, všechno se natáčí a sdílí, všechno jde do extrému. Nám stačilo pár piv po službě, jim nestačí tři holky, kokain a drahý rum. Vytratila se normální radost z normálních dní, to mi přijde, ale nejsem žádný filozof,“ dodal.