foto: Karel Tichý/Komplex budov Ministerstva spravedlnosti ve Vyšehradské ulici na Praze 2.
Zatímco scénář útěku Radovana Krejčíře z černošické vily je téměř notoricky známý, stále zůstávají otázky, co se dělo poté, když horní brankou opustil zahradu. Tady na lesní cestě na něj čekalo auto, které ho odvezlo vstříc jeho „druhému“ životu. Tomu, co později Krejčíř tvrdil, nelze věřit. Lhaní je mu stejně přirozené jako dýchání. A tak lze jen spekulovat, kdo všechno a jakým způsobem mu na útěku za hranice pomáhal.
Trefně se o okolnostech útěku Krejčíře vyjádřil tehdejší ministr vnitra František Bublan v pořadu Reportéři ČT: „Bylo to jako při fotbalovém utkání, kdy je útok veden velmi dobrou technikou a teprve v tom malém vápně někdo pokazí tu finální přihrávku. A tou finální přihrávkou bylo provedení domovní prohlídky.“
Pouhé dva úkony a mělo být hotovo
Noc ze 17. na 18. června 2005 byla příjemně vlahá. Po Krejčířově panickém útěku od zubaře, u něhož si chtěl nechat v narkóze ošetřit stoličku, bolest zubu neustupovala. Krejčíř „nasadil“ jako léčbu alkohol a prášky, a tak když mu do vily hodinu po půlnoci za pomoci dělbuchů a se samopaly vnikli policisté z Útvaru rychlého nasazení, pořádně ani nevěděl, zda to není jen zlý sen.
Zasahující policisté měli provést jen dva úkony, a to zajistit kufr, ve kterém byly písemnosti o připraveném útoku na Čepro, a zadržet Krejčíře. Zvládli jen první fázi. Pod dojmem, jak to všechno jde hladce, ztratili soudnost. Pouta, která Krejčířovi nasadili příslušníci URNY, mu sundali, protože kňoural, že ho tlačí, dovolili mu telefonovat nejen advokátům, ale také několika osobám včetně jeho lidí. Mohl se rovněž volně pohybovat po domě. Byla to tedy zejména trestuhodná nedbalost zasahujících policistů v čele s vedoucím zásahu Janem Špitálským, která mu umožnila uprchnout.
Později kriminalisté z protikorupční policie ze záznamu z domovních kamer viděli, jak se domlouval na čemsi s manželkou a synem, kteří pak odbíhali plnit jeho pokyny. Policisté totiž udělali taktickou chybu, když mu řekli, že až skončí domovní prohlídka, bude převezen do cely předběžného zadržení. Krejčíř tak věděl, co ho čeká, a měl čas promyslet útěk.
Únikový plán měl promyšlený
Během domovní prohlídky Krejčíř s nadcházejícím ránem vystřízlivěl a začal vybírat nejvhodnější plán útěku. Na situaci, že bude muset z České republiky zmizet, se totiž delší dobu připravoval. V době, kdy byl ve vazbě, posílal z vězení desítky motáků prostřednictvím svých advokátů různým spolupracovníkům, v nichž podrobně rozepisoval úkoly, jak mají jeho majetek „uklidit“.
Je třeba zdůraznit, že Krejčíř byl člověk velmi podezřívavý a vědomý si toho, že jeho četné podrazy popudily mnohé bezskrupulózní postavy českého podsvětí. A tak měl připraveno několik variant, jak si zachránit krk v případě ohrožení.
V poslední době se necítil bezpečně a všude ho doprovázeli jeho ozbrojení bodyguardi. S tím souvisí i jeden úsměvný moment, když při pohledu na zakuklené policisty z URNY si vlastně oddechl. Obával se totiž, že si už pro něho přišli ostří hoši od jeho kumpánů z podsvětí a chtějí ho zabít.
Nad ránem, kdy se schylovalo k podpisu protokolu na konci prohlídky, Krejčíře požádal policejní technik, aby mu ukázal, kde je záchod. Domácí pán mu ochotně vyhověl a zamkl za ním. Poté Krejčíř, aniž by si toho někdo z policistů všiml, zmizel v útrobách vily. V prvním patře se stačil přezout z domácích pantoflí a svižným krokem opustil vilu. Na posledním záběru Krejčíře, který měla policie na záznamu k dispozici, byla jeho záda, jak stoupá po schodech k brance, kterou nikdo nehlídal.
Špitálský, když chtěl Krejčíře vyzvat, aby se podepsal pod protokol, zjistil, že nikde není. „Kde je? On snad utekl!“ prý rozmrzele poznamenal. Vzápětí to vypadalo, jako by někdo vykřikl „štronzo“. Všichni zmrzli hrůzou v nedokončeném pohybu. Velitel nebyl schopen ani zavolat na centrálu. Nejrychleji se vzpamatoval státní zástupce Dolejší, který volal zástupci ředitele protikorupční služby Josefu Bečvářovi. Ten z domova zalarmoval posily a povolal psovoda.
Útěk Krejčíře byl oficiálně oznámen v sobotu ráno v 8.51 hodin, jak uvádí server iDNES.
A padaly hlavy…
První policejní verze zněla, že uprchl záchodovým okénkem. Teprve později vyšlo najevo, že se policisté chovali jako ryzí amatéři. Obviněného podnikatele v podstatě nestřežili. Domovní prohlídka se podobala spíš nějaké exkurzi prosťáčků, kteří obdivovali vybavení luxusní vily.
Byla zmařena dlouhodobá práce policie. První obětí Krejčířova útěku byl policejní prezident Jiří Kolář, kterému tehdejší premiér Jiří Paroubek naznačil, že mu už nedůvěřuje a měl by podat rezignaci. Po něm se museli poroučet ředitel protikorupční služby Jiří Pálka a jeho náměstek Josef Bečvář. Deset policistů, kteří prováděli osudnou domovní prohlídku, bylo postaveno mimo službu. Velitel zásahu Jan Špitálský, zkušený vyšetřovatel s třicetiletou praxí, byl v říjnu 2006 odsouzen k podmíněnému trestu.
Co naproti tomu není zcela objasněné, je, jakým způsobem a kdo všechno mu na útěku za hranice pomáhal. Spekuluje se, že od jeho věrných osobních strážců si ho převzali pracovníci tajných služeb, a to dokonce ne jedné. To, jakým způsobem se o něj „bratrsky“ postarali příslušníci slovenské tajné služby, se pravděpodobně nedozvíme. Jeden svědek, který byl ochotný o tom promluvit, spáchal sebevraždu…
Druhý, mnohem krvavější život Krejčíře
Krejčíř se přes Seychely, přičemž zdejší občanství údajně získal v roce 1996 tak, že si ho koupil, jak uvádí server Novinky.cz, a Madagaskar dostal na falešný pas do Jihoafrické republiky, jak jsme již o tom psali ZDE. Kariéra arcizločince pak – jak dokumentují verdikty soudu v Johannesburgu – dostala v Africe další rozměr a širší záběr: drogy, vraždy, mučení…
V jeho jihoafrickém působišti ho těsně před zatčením navštívil novinář Jiří Hynek. V reportáži Krejčíř prohlásil: „Do Čech se určitě vrátit nechci. Já nemám na Čechy dobré vzpomínky…“ Po vynesení rozsudku, kterým ho soud v Johannesburgu poslal na 35 let do vězení, obrátil a v roce 2016 svou žádost o politický azyl stáhl: „Po zkušenostech, které tady mám a kdy jsem se stal obětí konspirace, jsem začal uvažovat o tom, že budu souhlasit s vydáním do Česka.“ V listopadu 2019 dokonce získal zpět české občanství. Podrobněji o tom píšeme v knize Kudy kráčel zločin.
České soudy mezitím odsoudily Krejčíře v nepřítomnosti k souhrnnému trestu odnětí svobody na 15 let. Byl uznán vinným z pokusu o tunelování Čepra za tři miliardy, z plánování vraždy celníka, padělání peněz a padělání směnek. Do souhrnného trestu jsou mu započítána i jeho dřívější odsouzení za půlmiliardový daňový únik, podvody, zpronevěru a další trestné činy.
Několik žádostí o vydání – a kdo za nimi stojí
Jak známo, tak Česká republika o vydání Krejčíře opakovaně Jihoafrickou republiku žádala. První žádost poslal v roce 2007, jak uvádí server iROZHLAS, Jiří Pospíšil, jenž byl ve druhé vládě Mirka Topolánka ministrem spravedlnosti. Žádost o Krejčířovo vydání zamítl v roce 2008 jihoafrický soud první instance s tím, že české trestní řízení proti Krejčířovi je politicky motivované. Ještě v roce 2010 se Krejčíř prezentoval jako oběť politického spiknutí a v rozhovoru, který zveřejnil server Independent Online, podle serveru lidovky.cz v něm prohlašoval, že pokud ho vrátí, bude jako člověk, který toho příliš mnoho ví na politiky, zavražděn cestou k soudu nebo v policejní cele.
Aktualizovanou extradiční žádost poslal v roce 2012 opět Jiří Pospíšil jako ministr spravedlnosti ve vládě Petra Nečase. Důvodem úprav v žádosti byl posun v některých Krejčířových kauzách, které se projednávaly před soudy v České republice. Původní žádost z roku 2007 totiž podle serveru ČT24 obsahovala i případy, v nichž byl mezitím osvobozený.
Po letech Krejčířových pokusů o zpomalení extradičního řízení prostřednictvím Nejvyššího odvolacího soudu byl případ v roce 2013 vrácen zpět na pořad jednání v Kempton Parku. Řízení však bylo opět zastaveno, když Krejčíř uvedl, že podal žádost o politický azyl na místním úřadu pro uprchlíky. Poté, co bylo jasné, že mu azyl nebyl udělen, byl případ v roce 2016 obnoven. V lednu 2019 Krejčíř zklamaně prohlásil, že za azyl v JAR zaplatil 2,5 milionu randů prezidentovi JAR Jacobu Zumovi…
Po několika letech se v dubnu 2017 začal soud v Johannesburgu podle portálu EWNP, jehož článek převzal server novinky.cz, zabývat žádostí České republiky o vydání Krejčíře. Projednání extradice předtím bránily probíhající soudní procesy s Krejčířem, který v únoru 2016 dostal v JAR souhrnný trest 35 let natvrdo za pokus o vraždu, únos, mučení a obchod s drogami. Je však třeba zmínit, že do současné doby neproběhly nejméně tři další soudní procesy, v nichž Krejčíř čelí obvinění z řady závažných trestných činů včetně několika vražd, údajně nechal zabít 9 nebo 10 lidí. Pokud by byl za tyto vraždy odsouzen, mohl by mu být uložen trest doživotí.
Vyrozumění, že na extradici Krejčíře Česká republika trvá, zaslal do JAR v roce 2018 Robert Pelikán, ministr spravedlnosti v první vládě Andreje Babiše. Jihoafrický soud následně rozhodl, že Krejčíř může být vydán, ale rozhodnutí nebylo pravomocné a konečné slovo měl mít tamější ministr spravedlnosti. V listopadu 2019 získal Krejčíř zpět české občanství. Tehdy byla u moci druhá vláda Andreje Babiše a ministryní spravedlnosti Marie Benešová, která v únoru 2020 zaslala do JAR modifikovanou extradiční žádost o vydání s informací, že uprchlík byl českými soudy mezitím odsouzen k souhrnnému 15letém trestu vězení, jak upřesnil mluvčí ministerstva spravedlnosti ZDE. Za pár měsíců však Benešová obrátila a prohlásila, že návrat takového zločince je bezpečnostní riziko pro stát.
Urgence vyřízení žádosti o vydání byla údajně podle Krejčíře zaslána „dva roky zpátky“, tj. v roce 2023. Tvrdil to v telefonickém rozhovoru s novinářem Jiřím Hynkem z investigativního webu Odkryto.cz. Pokud by to byla pravda, pak by se to stalo za tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka (2021 – 9. 6. 2025) ve vládě Petra Fialy.
Údajný vliv Káčka dráždí představivost
Je až s podivem, že zločinec odsouzený za závažné trestné činy jak v České republice, tak v JAR a závislý na silných opioidních analgetikách, jak o tom psal server iol.co.za, je oblíbeným objektem jistých pánů, které čas od času přepadne touha smést nudná lejstra ze stolu a práci si zpestřit hraním zpravodajských her. A to zejména v souvislosti s návratem vězně do vlasti. Zaručené zprávy o jeho comebacku se objevují takřka periodicky, co dva roky.
Naposledy jsme se možnému návratu Krejčíře věnovali nejen na PrahaIN, ale i novináři Jiří Hynek z webu Odkryto.cz a Sabina Slonková z Neovlivní.cz. Na dotazy novinářů, kteří se obrátili na ministerstvo spravedlnosti, nebyl až do současné doby nikdo z kompetentních úředníků schopen vyčíslit finanční náklady spojené s jeho návratem a zejména v souvislosti s obnovením celého soudního procesu v České republice.
Dokonce i v podsvětí se řeší rizika spojená s Krejčířovým případným návratem. Kolují zvěsti, že kumpáni, kteří o něj nestojí ani náhodou, shromažďují peníze pro vysoké státní úředníky, aby tomu zabránili, jak uvedl server Neovlivní.cz. Podle hodnověrnějších zpráv však o návrat vězně, který si má odsedět v jihoafrickém vězení ještě téměř 25 let, stojí jenom rodina, zejména jeho matka. Hovoří se dokonce o částce 100 milionů korun, určené na úplatky, které mají zajistit Krejčířovo hladké vydání do České republiky a „čekají“ na toho, kdo mu návrat zařídí.
Byť je Krejčíř v ostře střeženém jihoafrickém vězení téměř bez možnosti kontaktu s vnějším světem, stále u nás prosakují zvěsti o jeho údajně dlouhých prstech a vlivu. Vynořují se zprávy, které jsou snad z jiné galaxie. Jednou z posledních jen stěží uvěřitelných zkazek, která se navíc zcela vážně probírala ve sněmovních kuloárech i bezpečnostní komunitě, jak jsme o tom psali ZDE, je ta o příčině provalení bitcoinové kauzy, která smetla ministra spravedlnosti. Prý se má jednat o pomstu Káčka za to, že Blažek nedotáhl do zdárného konce jeho návrat domů. Zdá se, že u nás je možné snad úplně všechno. Zkrátka – fama crescit eundo.