foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/InterContinental
Před několika dny server PrahaIN.cz popsal dva zajímavé příběhy, které se odehrály v devadesátých letech v hlavním městě České republiky, konkrétně v hotelu InterContinental na Starém Městě.
Ohlédnutí za Ivanou Trumpovou a Sylvestrem Stallonem spojuje postava bývalého manažera tohoto vyhlášeného podniku. Jeho identitu známe, ale slíbili jsme ji nezveřejňovat. V hotelnictvím, stejně jako v mnoha dalších profesí, se sluší zachovávat jisté dekórum. Petr S. tento nepsaný slib porušil pouze jednou, když naší redakci shrnul dění v těch nejluxusnějších apartmánech. Nešlo totiž o žádné nahodilé incidenty, jak by se mohlo zdát.
Petr S. se vrátil do období mezi lety 1990 a 1995. Důležitější je ten druhý letopočet. Tehdejší zásah proti ruské mafii v pražském podniku U Holubů v půlce 90. let totiž plnil stránky českých médií a ocenil ho i tehdejší šéf FBI. Mafie dostala ránu. PrahaIN.cz hovořila s několika policisty, kteří v této éře dospívání naší samostatné republiky ruskojazyčné gangy řešili. „Zrůdy. Neúcta k lidem, brutální praktiky,“ shrnuli výstižně.
Petr S. některé členy těchto mafií potkal. A potkal je opakovaně. Do hotelu InterContinental totiž jezdili pravidelně, vždy pod stejnými jmény. A každý rok se situace opakovala, což bývalého manažera přinutilo mluvit. „Hodně se teď přetřásá dění na Ukrajině, špatné chování Rusů. V tomto směru nemohu nic říci, ale mohu popsat, co se dělo v hotelu, když tam několik zástupců těchto mafiánských klanů jezdilo. Že byli obrovští, ozbrojení, většinou v černém oblečení, asi není nic zajímavého. Ani to, že se z pokojů často ozýval křik, tekly tam litry vodky, jedl se kaviár a prostitutky se zde střídaly jak svatí na orloji,“ uvádí Petr pro PrahaIN.cz.
„Na co však dodnes nezapomenu, je vzhled pokoje. Ti Rusové, kteří každoročně přijížděli do InterContinentalu, do České republiky jezdili jako výběrčí hotovosti. Měli obrovské kufry plné peněz. Jeden z nich se jmenoval Igor P. Dva metry, obrovský chlap, výrazná jizva po celé tváři, kterou prý měl z bojů v Afghánistánu. Jeden rok ale nepřijel. Ptal jsem se těch ostatních, řekli mi, že skončil s traverzou na dně Rýna, dost se u toho smáli,“ poznamenává Petr. Tehdy mu však bylo jasné, že o vtip nejde.
Největší šok však nejen jemu, ale také řadě dalších zaměstnanců přivodil pohled do pokoje. „Když odjeli, zůstalo po nich na zemi snad tisíc papírků, jimiž se v bankách obalují peníze. Byly všude. Ty typické proužky třeba pro milion korun. Šlo o desítky milionů korun, které do hotelu Rusové nosili. Policisté o tom museli vědět, protože i ti byli častými hosty, abych tak řekl,“ doplňuje Petr s tím, že právě tento aspekt mu doposavad zůstává nejasný.
„Věděli jsme, o koho jde. Chodili do stejných restaurací, nosili zbraně, měli u sebe desítky milionů. Tak to šlo každý rok až do roku 1995, do zmíněné razie. Potom se po nich slehla zem,“ doplňuje.
Jenomže Rusové nebyli jediní zvláštní hosté. Petr zažil i majitele Gebrüder Helbig. Oba bratři záhadně zmizeli při zásahu policie v sídle firmy, když se nikdo nedíval. Popsali jsme to ZDE. „Z toho, co si pamatuji, jim předávali informace přímo policisté. Stoprocentně to tvrdit nedokážu, ale vím, co jsem na hotelu viděl,“ doplňuje.
Zcela jinak se prý choval podnikatel Jan V.
„Jan V., na našem hotelu pobýval jako Juan Gonzales, trvalý pobyt na severu Čech. V půlce devadesátek, jak mi sám říkal, měl doma ženu a dospívajícího syna. Dělal na LTO. Miliony, jimiž disponoval, nedával okatě najevo. V hotelu žil skoro dva roky, tak si to asi každý spočítá. Řídil odsud větve byznysu s lehkými topnými oleji. Policie? Musela to vědět,“ podotýká Petr S.
„Už se k tomu víc vracet nechci. Stačilo. V sobě mám především ty Rusy. Tvrdé, zlé, nebezpečné. Ti z Prahy mohli odvést na sto milionů korun v době, kdy byl průměrný plat 5-7 tisíc. A nikomu to nevadilo, nikomu to nepřišlo podezřelé,“ povzdechl si.