FOTOMAPA Ivan Jonák, megaloman s touhou rozsévače. Skutečný příběh

16. 01. 202212:49
FOTOMAPA Ivan Jonák, megaloman s touhou rozsévače. Skutečný příběh
foto: Karel Tichý (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)/Dnešní pohled na Discoland Sylvie, 'sídlo' Ivana Jonáka

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Černý taxikář, popelář, vyhazovač, vekslák, ‚revolucionář‘, král pražských diskoték. Vším, čím byl, byl rád. Byl zosobněním divokého porevolučního kvasu, vzpurný, tvrdohlavý, drzý, sebevědomý, velikášský, poháněný touhou po slávě a penězích, ignorující rizika, s nevyčerpatelnou dávkou odvahy dělat věci jinak, po svém, fanfarón a milovník silných aut. Byl však opravdu ten, kdo chtěl vidět matku svých dcer mrtvou?

Taxikařit načerno začal v první polovině osmdesátých let, po příchodu z kriminálu. Záhy zjistil, že černí taxikáři mají štafl na rohu Štěpánské ulice u pasáže Lucerna. Nejprve jezdil s Tatrou 603 z druhé ruky, později přikoupil ještě škodovku. Seznámil se s jednou postarší prostitutkou, říkejme jí třebas Šmrncgábi, která se ‚starala‘ o pár vysloužilých prostitutek, původně hlavně z Perlovky. Jejich pracoviště bylo v Lucerna Baru s vchodem z pasáže Lucerny ve Vodičkově ulici. To bylo oblíbené místo hlavně německých turistů, lehkými děvami slangově nazývaných ‚vepři‘. Tam pak Ivan Jonák večer postával se svým zánovním vozem Škoda 100L a klientky následně rozvážel. Zákazníky nabíral také u hotelu Jalta, již za komunistů známého jako hodinový hotel pro cizince, a v ulici Na Příkopech u Slovanského domu před nonstop barem Berjozka.

Příběhem Ivana Jonáka se zabývá i dnešní díl seriálu ČT Devadesátky (neděle 16. 1.). Zde ho ztvárnil herec Michal Novotný, který je mu v kostýmu až neskutečně podobný. Foto ČT / Klára Cvrčková  

Takto natočili kdysi nechvalně proslulý Discoland Sylvie tvůrci Devadesátek, foto ČT / Klára Cvrčková  

Myšlenka na vlastní diskotéku dostala reálné obrysy, když Jonákova manželka sehnala německého společníka Helmuta Hugera, obchodníka s auty, který pak stavbu několikapatrové diskotéky v Libni financoval na úvěr; budovu pak vlastnili, podle Jonákových slov, všichni tři v poměru Huger 40 procent, Ludvika 30 procent a Jonák 30 procent.

Peníze, které se vybraly od lidí do kasiček v počátcích sametové revoluce, a které si jako ‚pokladník‘ Nezávislého sdružení revolucionářů od svatého Václava ‚náhodou‘ ponechal, měl v poštovních pytlích na půdě – odhadem několik milionů korun. Ty však Ivan Jonák do stavby neinvestoval, nechával si je v záloze. Podle Jonákovy svérázné logiky měly být využity ‚eticky a morálně‘ na boj s komunisty. A co mohlo být v boji proti bolševikům lepšího než diskotéka se zesilovači, stoly a dalšími věcmi? Měl také poněkud zvláštní „představu, že se (diskotéka) stane základnou politiků a další síly pro zformování nebo zrekonstruování politické strany, co pak vyhraje volby a komunisty zakáže“.

Budova Discolandu dnes (Primátorská 3, Praha 8, Libeň) – původně byla nahoře světelná reklama na bar Veronika

Při stavbě a při zařizování interiérů se na ničem nešetřilo. Ivan Jonák chtěl dostavět budovu za každou cenu a co nejlepší a největší, ve finále disponovala rozlohou přes 500 metrů čtverečních. Že vlastně neexistují plány, podle kterých by se stavělo, mu vůbec nevadilo.

Diskotéka jako symbol devadesátek

Discoland Sylvie byl slavnostně otevřen 1. dubna 1992. Zatímco Discoland pojmenoval Ivan Jonák po své mladší dceři Sylvii, bar, který byl uvnitř, měl jméno po té první – bar Veronika. Právě tam často sedával s VIP hosty a řešil svoje záležitosti. Podle pamětníků to byla „nabubřelá vekslácká diskotéka napůl s bordelem. Kdybyste shrnuli veškerý nevkus 90. let a jejich kočičí zlato, tak to byl Discoland Sylvie“. Lidé tam nechodili tancovat, ale spíše se předvádět: „Byl to společenský styk pro lidi určité kategorie – pro lidi, kteří do ní patřili, nebo chtěli patřit.“ Není tedy divu, že mnozí mocní bossové pražského podsvětí, mimo jiné i kmotr František Mrázek, neměli Ivana Jonáka vůbec v lásce.

Ivan Jonák se díky podniku stal velmi vlivnou, ale kontroverzní postavou. Tento luxusní zábavní klub mu svého času vydělával téměř milion za večer. Úspěch ho dostal do středu pozornosti a on si všechno náramně užíval. Mezi jeho přáteli byly známé osobnosti z řad umělců, politiků i kriminálníků. Jeho Discoland Sylvie nabízel taneční večery, čtyřiadvacet hodin se tu servírovala teplá kuchyně včetně vyhlášené svíčkové, DJové pouštěli moderní hudbu a kabaretní vystoupení vrcholilo striptýzem. Údajně se tam dalo koupit vše – zbraně, drogy, kradená auta i sex. Na diskotéku se vešlo okolo 900 lidí a dole v baru Veronika mohlo zhruba 100 lidí sledovat kabaretní vystoupení.

Celkový pohled – nalevo 'Bílý dům', který měl být sídlem Obvodního výboru KSČ, Discoland uprostřed, vpravo hotel Jeřábek

Stopadesátikilový Ivan Jonák s typickým účesem (zvaným deka čili vepředu byznys, vzadu párty) vylepšeným trvalou, v bílém obleku na míru, jenž dokresloval jeho celkovou image, a zlatými prsteny na každém prstu se stal symbolem bezbřehé svobody devadesátých let. V jednu dobu vlastnil 23 aut, a dokonce si pořídil vedle hadů i aligátora a medvěda. Zajímavé ale bylo, že se Ivan Jonák nikdy neopíjel. Dal si prý maximálně dva, tři panáky skotské nebo sklenici vína, ale to bylo všechno. Ani drogy mu nic neříkaly.

Kontroverzní postavy ve stínu Jonáka

Ivan Jonák měl pod sebou v jednu chvíli až 90 lidí; jak se později ukázalo, byli mezi nimi bezcharakterní lumpové. Jejich zločinecká kariéra se však naplno rozjela až po zatčení Jonáka za objednávku vraždy manželky. Provozním šéfem Discolandu byl Albert Žirovnický, který si po roce 2002 odpykával šestnáctiletý trest za vraždu svého známého, přičemž již předtím čelil obžalobě z vraždy své babičky. Jako vyhazovač tu třeba pracoval David Berdych, jeden z členů gangu vyděračů napojených na policii. Ivan Jonák, který většinu obviněných znal ze svého podniku, proto také vypovídal před soudem v kauze tzv. Berdychova gangu. V Discolandu Sylvie pracovali ze šestatřicetičlenného gangu David Berdych, Radek Trumpeš, Michal Puchar, Josef Korbela a Jaromír Prokop. Jonák byl přesvědčen o tom, že Prokop chtěl zlikvidovat i jeho, aby se dostal k majetku i Discolandu, a stojí i za vraždou jeho manželky. Prokop před zatčením uprchl do zahraničí a skrýval se 16 let. Byl odsouzen v nepřítomnosti na 14 let za únos a smrt zlatníka Václava Tomana z roku 1996 a další loupeže. Teprve v roce 2020 byl vypátrán v USA a o rok později eskortován do České republiky. V červenci 2021 se Jaromír Prokop, poslední neodsouzený člen tzv. Berdychova gangu, u soudu přiznal k účasti na čtyřech loupežích. Otázka, zda měl prsty i ve vraždě Jonákovy manželky Ludviky, u soudu však bohužel nepadla…

Pýcha předchází pád

Bohémský život Ivana Jonáka po okraj naplněný někdy až zvrácenými sexuálními radovánkami se samozřejmě projevil na jeho manželství, které se postupně změnilo už jen na svazek dvou podílníků v byznysu. Jeho manželce Ludvice s ním došla trpělivost a podala žádost o rozvod. Chtěla Discoland prodat, vzít si svou část a osamostatnit se. Jonák s tím ale kategoricky nesouhlasil.

Éra Jonákovy slávy pohasla stejně rychle, jako začala. Zlomovým okamžikem se stala vražda jeho manželky Ludviky, s níž v té době už nežil. Mladší dceři Sylvii bylo v té době sedm, starší Veronice jedenáct let. Nájemný vrah Jiří Tokár zastřelil Ludviku ve stánku se zeleninou na sídlišti v pražské čtvrti Petrovice v dubnu 1994 za bílého dne. Během půl roku policie obvinila v souvislosti s vraždou 10 mužů, mezi nimi i Ivana Jonáka. Zatčen byl 6. září téhož roku, ve vazbě pobyl dva roky. Byl obžalován z objednání vraždy své manželky, ale od počátku trval na své nevině. V říjnu 1998 ho Městský soud v Praze osvobodil, ale Vrchní soud tento rozsudek zrušil.

Obálka vzpomínkové knihy Ivana Jonáka Sex, Disco, Revoluce!

V roce 2000 se případ začal projednávat znovu. Definitivně byl odsouzen na 18 let až v roce 2001. Stal se vězněm číslo 8189. Obvinění, že by stál v pozadí vraždy své manželky kvůli majetkovým sporům o Discoland, po celou dobu tvrdošíjně odmítal. Argumentoval také tím, že i on sám se stal obětí dvou vražedných útoků, organizovaných podle něj Helmutem Hugerem (třetím podílníkem v Discolandu). Až v roce 2007 začal soud Hugera stíhat za organizaci dvou pokusů vraždy Ivana Jonáka, které údajně měli provést Jaromír Prokop a člen ochranky Discolandu Karel Kučera. Ti měli v červenci 1994 nejdříve nastražit pod Jonákův Nissan Patrol nástražný výbušný systém, který po rozjezdu explodoval, následující den měl Kučera na Jonáka vystřelit z dlouhé palné zbraně na parkovišti u Discolandu. Zásah do hlavy, který mu způsobil těžká zranění, Jonák opět přežil. Kulka mu prostřelila tvář, zlomila několik zubů a poranila jazyk. V roce 2009 byli všichni stíhaní zproštěni viny pro nedostatek důkazů.

Konec jednoho discopříběhu

Z výkonu trestu byl Ivan Jonák propuštěn 28. dubna 2014. „Obnovím Discoland Sylvie!“ prohlašoval v médiích. Byl však bez peněz, s exekucí na krku a odkázaný hlavně na pomoc kamarádů. Velkolepé sny, které spřádal ve Valdicích, se pod tíhou reality rychle rozplývaly. Po necelých dvou letech byl na kolenou, vyčerpaný, zdeptaný a bez chuti žít.

Ivan Jonák zemřel v nedožitých 60 letech na komplikace spojené s těžkou cukrovkou ve středu 24. února 2016, 666 dní po propuštění z vězení. Po sobě zanechal obří dluhy ve výši 40 milionů korun. Proto po něm šli exekutoři a Discoland Sylvie, který vlastnil spolu s dcerami, měl jít do dražby. K tomu ale už nedošlo, neboť zemřel. Navíc budova diskotéky, jejíž prodej měl vynést přes dva a půl milionu korun, byla vlastně provizorní stavbou. Budova byla zkolaudovaná jako dočasná do 31. 12. 1994 a její dočasnost byla pravidelně prodlužována, poslední prodloužení se vztahovalo k 31. 12. 2017. A tak Discolandu od té doby hrozilo zbourání.

Budova bývalé slavné diskotéky má dnes nového majitele. Co však s ní bude, je ve hvězdách. V roce 2020 se filmařům povedl husarský kousek. Z nalezených fragmentů se jim podařilo zrekonstruovat alespoň částečně exteriér budovy, která tvoří kulisu v televizním seriálu Devadesátky. Interiér je však nenávratně zničený.

Ivan Jonák, král diskoték, symbol divokých ‚devadesátek‘ i společenských změn po listopadu 1989, sepsal ve vězení svůj neuvěřitelný životní příběh o tom, jak se z černého taxikáře přerodil v ikonu pražského nočního života. Kniha ‚Sex, Disco, Revoluce!‘, poskládaná z Jonákových zápisků, vyšla až po jeho smrti.

Nájemní vrazi a vrazi partnerů

  • Prvními nájemnými vrahy, které dějiny zaznamenaly, byli židovští sikariové, kteří jsou považováni za první organizovanou teroristickou jednotku páchající atentáty. Byli tak předchůdci islámských asasínů a japonských nindžů. Sikariové během obléhání Jeruzaléma za první židovské války v roce 70 n. l. bojovali proti římské okupaci. Na veřejných shromážděních napadali Římany a jejich sympatizanty meči nebo dýkami, které nosili ukryté pod kabátem.
  • Novodobí nájemní vrazi se stali objektem několika zahraničních studií. Studie popisují odhalené kriminální případy vražd na objednávku, které tvořily zhruba 2 procenta případů vražd a pokusů o ně. Nejčastějším důvodem, motivem k nájemné vraždě byly obchodní rozepře, neshody mezi partnery, pouze čtvrtina zkoumaných nájemných vražd měla souvislost s organizovaným zločinem.
  • Nájemnými vrahy byli muži ve věku mezi 25–49 lety, kteří útočili většinou za použití střelné zbraně, méně často byly jejich oběti ubodány, ubity nebo uškrceny. K vraždám docházelo ve veřejném prostoru, na parkovišti nebo na ulici.
  • Na území České republiky bychom mohli spočítat nájemné vraždy na prstech jedné ruky. Vražda Ludviky Jonákové spadá do kategorie vražd nájemných a do kategorie vražd mezi partnery. Byla spáchána ve čtvrtek dne 7. dubna 1994 ve 12:45 hodin na veřejném prostranství jednou střelou do hrudníku. Pachatel použil tlumič.
  • Rok 1994 byl z hlediska počtu spáchaných vražd jedním z nejhorších v naší novodobé historii. Na celém území republiky bylo spácháno celkem 196 vražd a 90 pokusů o vraždu. V oblasti dokonaných vražd byla nejhorší situace v hlavním městě Praze (56 vražd), na území Moravskoslezského kraje (43 vražd) a na území Středočeského kraje (32 vražd).
  • Vraždy partnerů tvořily z celkového počtu dokonaných vražd necelou čtvrtinu (22,5 procenta). Bylo při nich zavražděno 35 žen ve věku 17–54 let, v jednom případu se k vraždě manželky připletla vražda 81leté tchyně). Pachateli těchto vražd byli muži ve věku 18–56 let, sedm z nich spáchalo po činu sebevraždu. Dvanáct obětí, žen, bylo zastřeleno, šestnáct žen ubodáno, čtyři ženy zemřely po úderech sekerou a čtyři ženy byly zardoušeny. 
  • Ani ženy vražedkyně nezůstaly pozadu. Usmrtily patnáct partnerů, ty, které měly za sebou kriminální kariéru, použily střelnou zbraň, těm dříve netrestaným posloužil kuchyňský nůž. Ani jedna z vražedkyň nespáchala sebevraždu, ani se o ni nepokusila. 

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných