foto: Petra Černohorská, PrahaIN/V hotelu Esplanade (Washingtonova 1600/19, Praha 1, Nové Město) měl Mrázek něco jako detašovanou kancelář.
KUDY KRÁČEL ZLOČIN ‚Mrazíkův‘ (i tak se Františku Mrázkovi celkem přiléhavě říkalo) druhý lednový díl věnujeme místům, kam se nekorunovaný král podsvětí přesunul v době své největší slávy. Nálepky veksláka se zbavil, nyní Františka Mrázka provázela pověst majetného a vlivného mafiánského bosse i úspěšného podnikatele, který se schází se svými spojenci z politiky, policie i s obchodními kontakty v honosných restauracích a intimních saloncích luxusních hotelů.
Mezi nejoblíbenější útočiště Františka Mrázka patřil hotel Esplanade. Věděl, že své ‚obchodní‘ partnery, mezi nimiž nechyběli ani jím placení vlivní pracovníci bezpečnostních složek, ohromí atmosféra zlatých dvacátých let. Dokonce se říkalo, že v hotelu má svou detašovanou kancelář. Znala ho tu i ta nejposlednější uklízečka. Byl tu zkrátka jako doma. Svůj rušný den tady rád začínal šálkem espressa a četbou novin.
Kavárna v hotelu Esplanade. Foto Hotel Esplanade
Vypráví se historka, jak jednou chtěl Mrázek ve své oblíbeném hotelu poobědvat. Dotázal se číšníka, co měli zaměstnanci v ten den k obědu, čirou náhodou to byla svíčková, a dal si ji s nimi. Snad tím chtěl ukázat, že se stále cítí být mužem z lidu… Jakmile ale šlo o byznys a politiku, stal se z něho bezskrupulózní podnikatel a pravý kmotr mafiánského ražení.
Pár kroků z auta... Hotel Esplanade, foto Petra Černohorská, PrahaIN
V létě 2002, kdy unikl jen o vlásek smrti, si Mrázek opatřil obrněný vůz a až na výjimky se přestal ukazovat na veřejnosti. Mimo svou kancelář v ‚zámečku‘ na Praze 4 chodil opravdu jen do Esplanade, odkud to měl jen pár kroků po chodníku do auta. A tak není divu, že u hotelu měli policejní operativci z protikorupční policie, kteří cvrkot sledovali z aut, žně. Dokonce tam sledovali Františka Mrázka na žádost BIS 25. ledna 2006, tedy v den, kdy byl zavražděn. A tehdy bylo v hotelu opravdu živo, protože tam probíhaly schůzky Mrázka, Pitra a dalších protagonistů. Operativci lustrovali vozidla, ustanovovali osoby a občas, to, když se jim podařilo dát si kafe u vedlejšího stolu, i něco málo zaslechli. A dokumentovali jako o život a fakt bylo i co. Střídala se tam celá plejáda zajímavých lidí. Nicméně na žádost BIS sledování předčasně ukončili s tím, že to, co BISáci potřebovali, už proběhlo a díky nim to mají. Mrázek pak pozdě odpoledne z hotelu odjel do své kanceláře v Durychově ulici…
Zločinecký boss se slabostí pro umění
Mrázkovu touhu po neobvyklém životním stylu naplňoval také hotel Paříž, nepřehlédnutelná novogotická stavba s prvky rané secese, kterou na počátku 20. století postavil věhlasný architekt Jan Vejrych. Vytříbený interiér kavárny a restaurace, který vytvořil architekt Antonín Pfeiffer, na Františka Mrázka dělal dojem. Muž, který ovládal půlku tuzemské politické scény a který měl zároveň kolem sebe ty nejotrlejší zločince, měl totiž slabost pro umění.
Hotel Paříž Praha, U Obecního domu 1080/1, Praha 1, Staré Město, foto Jakub Mračno, PrahaIN
Již sám vstup do hotelu rámovaný mozaikou s rostlinnými motivy, který uzavírají prosklené dveře, je pompézní. Zvýšené přízemí budovy prolamují široká kavárenská okna, zakončená střídavě oslím hřbetem a půlkruhem, s kamenným bosovaným segmentem a klenáky, které jsou pojaty na způsob středověkých maskaronů. Rozmanité tvary oken čerpají z pozdní gotiky, kterou naplňují národopisně politizujícím programem. Průčelí hotelu do Králodvorské ulice je sedmiosé, v levé krajní ose přízemí je umístěn vedlejší vchod, na který ‚mrázkovci‘ spoléhali. K domu přiléhal vzadu malý, dnes zastavěný dvůr, užívaný nejprve jako zahradní restaurace, později jako zimní jídelna hotelu. Ani tato úniková cesta nebyla opomenuta.
Tradovala se mezi policisty poučka: Když jde někdo od ‚Mrázků‘ sám do hotelu Paříž, chce nejspíš utéct zadním vchodem. Mrázek totiž říkával: „Hele, jdi hlavním vchodem do hotelu Paříž. Něco rychlého si tam dej. Pak jdi na záchod a odejdi zadním vchodem. Projdi Kotvou a jsi pryč.“
Vzhledem k tomu, že protikorupční policie měla tehdy kanceláře v Celetné ulici, tak hotel Paříž byl odtud doslova za rohem. Operativci toho využívali a dařilo se jim tak zdokumentovat mnoho schůzek a obchodních jednání úspěšného ‚podnikatele‘. Při jednom takovém sledování si František Mrázek všiml atraktivní kriminalistky, která se svým kolegou seděla přímo u vedlejšího stolu, a dokonce na ni mnohoznačně mrkal. Zda i ona v té chvíli podlehla jeho jistému osobnímu kouzlu mondénního elegána, není ve ‚svodce‘ ze sledování zaznamenáno…
‚Mrazík‘ s ‚Vodníkem‘ v hotelu Hoffmeister
Postmodernistická novostavba hotelu Hoffmeister stojí na místě ‚domečku‘ zvaného U Tří seker ze 17. století, v němž bývala šenkovna. Dům prošel několika rekonstrukcemi, následně chátral, až ze starších konstrukcí se při poslední přestavbě na konci 19. století nedochovalo téměř nic a objekt byl v podstatě novostavbou. Obdobnou proměnou objekt prošel na začátku devadesátých let 20. století, kdy byla realizována dnešní novostavba, v níž se architekt pokusil vyrovnat s géniem loci Malé Strany tím, že do stavby zakomponoval barokní architektonické prvky. Nejvýraznější částí hotelového komplexu je dvoupatrová hlavní budova s vyříznutým pláštěm a proskleným nárožím, které při vstupu podpírá socha Atlanta. Před zadními křídly objektu byl prostor upraven jako terasa, pod níž jsou dvě patra podzemních garáží. Přestože objekt hotelu působí, jako by zde stál věky, základem jeho konstrukcí je monolitický železobeton kombinovaný se zdivem. Celý areál navíc překrývá stylová mansardová střecha s různě tvarovanými štíty v průčelí. Zatímco základní dispozice staveb se shoduje s historickou situací, vlastní půdorysné řešení jen z části vychází z původního plánu.
Hotel Hoffmeister (Pod Bruskou 144/7, Praha 1, Malá Strana), foto Karel Tichý
Hotel je coby kamenem dohodil od Úřadu vlády, kde měl svou kancelář vlivný politik Miroslav Šlouf, kterého František Mrázek v záznamech telefonických hovorů nazýval familiárně ‚Vodník‘. Ten se nikdy netajil s tím, že je s kmotrem podsvětí v úzkém kontaktu, navíc Šloufovo jméno figurovalo i v pověstném policejním spisu Krakatice. Často se s ním scházel ve Strakovce, ale obzvláště oblíbené místo jejich schůzek bylo v hotelu Hoffmeister. Zde si navzájem vyměňovali cenné informace z bankovního a finančního světa v době, kdy byl Šlouf poradcem tehdejšího premiéra Miloše Zemana. Mrázek si schůzky nabité nejčerstvějšími informacemi o dění ve vládě velmi pochvaloval. Šlouf si zase Mrázka cenil jako příjemného společníka, s nímž se hezky povídá. Jak přiznal, tak „nejcennější jsou mé informace; když si vytvoříte nějaký informační základ, tak z toho potom žijete“. Zkrátka a dobře „vědění je moc“.
Tajemný ‚Íčko‘ z ODS
Čtrnáctipodlažní hotel na rohu ulic Olbrachtova a Na Strži byl postaven v roce 1980 podle návrhu architekta Vojtěcha Šaldy, vedoucího projektanta Pražského projektového ústavu. Spolu s Josefem Polákem má na kontě také třináctipatrový hotelový dům na Petřinách, který patřil ministerstvu vnitra a z různých náznaků lze soudit, že zde mohla bydlet známá postava detektivek, kapitán Exner.
Hotel Barceló, dnes Occidental Praha (Na Strži 1660/32, Praha 4, Krč), foto Jakub Mračno, PrahaIN
V salonku tehdejšího hotelu Barceló se měl František Mrázek údajně scházet s vlivným politikem z ODS, kterého v telefonických hovorech nazýval ‚Íčkem‘. ‚Íčko‘ totiž na kurtech patřících k hotelu hrával tenis. A nebyl pravděpodobně sám, před jednáním s Mrázkem si občas rádi zapinkali i mnozí další významní politici. Policisty sledující aktivity Mrázka z toho však bolela hlava. Do salonku se jim nikdy, podobně jako do salonku restaurace U Tří housliček, nepodařilo nainstalovat odposlouchávací zařízení a otevřený interiér hotelu nedával šanci na efektivní sledování. A tak poté, co politici s Mrázkem odešli do hotelového salonku, byli kriminalisté nahraní.
Psali jsme
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Lednové týdny věnujeme nekorunovanému králi tuzemského podsvětí, Františku Mrázkovi, který měl nadstandardní kontakty…
