FOTOMAPA Ten strašlivý spis ‚Krakatice‘ a jakou roli v něm hrál kmotr Mrázek

20. 01. 202216:58

foto: Karel Tichý (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)/Nedaleko Prašné brány stojí palác Pachtů z Rájova, jenž byl ještě nedávno v majetku ministerstva vnitra.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Co vlastně zaručovalo Františku Mrázkovi jeho výsadní postavení a jistou nenahraditelnost? Je jisté, že si dokázal koupit a zavázat vlivné pracovníky bezpečnostních složek. Na postrašení lidí z podsvětí i takzvaných obchodních partnerů mu stačilo použít pár triků s podplacenými policajty, kteří s nimi zahráli působivé divadýlko.

Barokní, částečně klasicistně upravený palác Pachtů z Rájova (či Langerovský dům) má podobu nárožní dvoupatrové budovy na rohu ulic Celetné a Králodvorské, nedaleko Prašné brány. Původní objekt poničený při požáru Starého Města na konci 17. století zakoupil Josef Ignác rytíř von Langer, který si zřejmě u Kiliána Ignáce Dientzenhofera objednal projekt přestavby ve slohu vrcholného baroka, která byla dokončena v roce 1740. V letech 1801–22 vlastnili palác Pachtové z Rájova, odtud jméno. Ve třicátých letech 20. století byl palác sídlem banky, což si vyžádalo podstatné stavební úpravy včetně zastřešení dvora. K dalším úpravám interiérů pak došlo v osmdesátých letech 20. století. Od devadesátých let do nedávna byl palác využíván jako administrativní budova pro ministerstvo vnitra.

Hlavní vchod do paláce Pachtů z Rájova, kde sídlila protikorupční služba (Celetná 31, čp. 585/I, Praha 1, Staré Město)

Centrála protikorupční policie ani jiný policejní útvar v paláci již nesídlí, navíc v roce 2020 byla nemovitost Policií ČR spolu s objektem na rohu Dlážděné a Hybernské ulice, kam chodil spisovatel Franz Kafka do kavárny Arco, prodána.

Kontakty Františka Mrázka v centrále protikorupční policie

V paláci Pachtů z Rájova v Celetné ulici byla Služba pro odhalování korupce (SPOK) od svého vzniku v roce 1994, kdy v jejím čele stál (po reorganizaci Služby ochrany ekonomických zájmů, které byla jako sídlo přidělena Celetná) její zakladatel Jan Šula. Po jeho odchodu od policie ho na místě ředitele vystřídal v letech 1998–2000 určitě jeden z nejčestnějších šéfů útvaru, špičkový analytik Evžen Šírek.

Protikorupční služba tedy sídlila od poloviny devadesátých let na ideálním místě, a to v Celetné ulici nedaleko Prašné brány, vlastně na dohled od České národní banky, a Senovážného náměstí, kde měla sídlo Investiční a poštovní banka.

I tady, na centrále, měl František Mrázek své lidi, a tak mohl protivníkům či obchodním partnerům nahánět hrůzu zejména tím, že po nich půjdou policajti z protikorupční policie nebo bezpečnostních složek. Machroval na ně, že si tam platí dobré kontakty a že jim případně za jistý obnos pomůže. Vzal si od nich bez skrupulí peníze, aniž by cokoli zařizoval, a použil je na své rostoucí osobní výdaje.

Jako příklad může posloužit případ Jana Gottvalda, který za pár milionů, které dal Mrázkovi, absolvoval za účasti dvou podplacených policistů z protikorupční služby ‚výslech‘ přímo v centrále, nicméně v šikovně zašité výslechové místnosti, do níž vedl nenápadný postranní vchod z Celetné ulice. Totožnost těchto policistů se však dodnes nepodařilo vypátrat a hlavní aktér této jednoaktovky tvrdí, že si jejich jména nepamatuje.

Nenápadný postranní vchod z Celetné, který vedl do ‚výslechové‘ místnosti.

Jedna z mnoha obětí Mrázkových triků

Jan Gottvald, kterému se přezdívalo hlavně ve fotbalovém prostředí Gotyš, byl předlistopadový ředitel Mototechny a již tenkrát dělal s Mrázkem různé obchody. Klíčový byl fakt, že roku 1998 byl zvolen předsedou představenstva ústecké společnosti Setuza (Severočeské tukové závody), která se zabývala především zpracováním olejnin. Gotyš byl dobrý obchodník s řadou důležitých kontaktů, ale na zvládnutí Setuzy neměl. Banky mu jeho byznysplán sice schválily a poskytly vysoké úvěry, ale on to nezvládal. A to vycítil Mrázek, který si vzal na pomoc svého nadějného mladého obchodního partnera Tomáše Pitra, jenž začínal u stánku jako zelinář. A pak už jenom vymýšleli, jak Gotyše o Setuzu připraví. Nahrál jim zejména pád Investiční a poštovní banky, která společně se Setuzou v říjnu 1998 založila společnost Českomoravská finanční a leasingová (ČMFL) se základním kapitálem 1,45 miliardy korun. Majoritní podíl v ČMFL držela společnost, jejíž jméno se později objevilo v souvislosti s tzv. kajmanskými fondy IPB. Mrázek tedy začal Gotyše úspěšně a vytrvale strašit, že po něm jdou policajti z protikorupční policie. Barvitě mu vylíčil, že díky svým nadstandardním kontaktům mu pomůže. A tak mu zařídil onen účelově zinscenovaný výslech v Celetné, který byl absolutně o ničem. A jistěže ne zadarmo, Gotyše to tehdy stálo 2,5 milionu. Po čase nicméně Gottwald dospěl k závěru, že Mrázek z něj pouze vylákal peníze a policie na něj nic nemá.

Vstup do secesního domu se zadním traktem na Senovážném náměstí

V zadním traktu nenápadného nájemního domu, za průchodem a přes dvorek, bylo umístěno přibližně rok poloutajené pracoviště operativy; na centrálu v Celetné se operativci vrátili v roce 2000. Právě zde, v potemnělých kancelářích zastrčené budovy na ‚Seně‘, se také zrodil – pamětníci tvrdí, že za památného zatmění Slunce kolem poledne 11. srpna 1999 – nápad na založení dnes již legendárního kriminálního spisu, jenž dostal příznačný název ‚Krakatice‘ a který se ‚dožil‘, podobně jako jeho jmenovkyně ze zvířecí říše, poměrně nízkého věku. O tomto spise koluje řada pravdivých i nepravdivých informací a fám. Jeho úkolem bylo mapovat prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Ústřední postavou spisu se stal ‚kmotr‘ František Mrázek. Do spisu byly zařazeny i analýzy všech starých případů a operativci začali díky svým policejním informátorům dodávat aktuální informace z prostředí zločinců. Byly nasazeny odposlechy a začalo se využívat i sledování zájmových osob. Spis se plnil a rozrůstal, dokonce byla navázána přímá spolupráce s BIS a pražskou mordpartou.

Ukažte mi tu ‚Krakatici‘!

A jednou se stalo něco téměř neuvěřitelného. To už jsme byli zpátky v Celetné, kde nám založení spisu posvětili, o Krakatici projevil zájem tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Tuto scénu mám v živé paměti: S doprovodem z policejního prezidia Gross majestátně nakráčel do kanceláře operativců, letmo pozdravil a hned šel k věci: „Pane majore Tichý, chci vidět tu vaši slavnou Krakatici!“ Podal jsem mu desky, které ležely nejblíž na stole, a řekl: „Prosím, tady, pane ministře.“ Přejel to očima, ohrnul ret a řekl: „Jo, aha, a to je všechno?“ Nenapínal jsem ho dlouho a otevřel skříň a dva trezory a řekl: „No a ještě tady a tady a také támhle…“ A pak mu spadla brada. Ukázal jsem mu poslední vyhodnocení a ‚pavouka‘ čili vztahovou analýzu jmen.

Nicméně šéfům došla po necelých třech letech s „Krakaticí“ trpělivost, a tak putovala do největšího útvarového trezoru v nejtemnějším koutu archivu. Vznikl nový kriminální spis, který byl pojmenován ‚Kmotr‘. A operativci mohli jet dál.