Galeristu Fröhlicha čekají závěrečné řeči. Jiřina Bohdalová se k soudu nedostavila

KAUZA: Galerista Jaroslav Fröhlich, jeho manželka Eva a současně s nimi také obchodník s uměním Milan Trokan čelí zvýšenému zájmu policie a soudů od roku 2016. Důvodem byly jeho obrazy, dle policie se mělo údajně jednat o falzifikáty.

Soudkyně Říhová nejprve shledala obchodníka s obrazy vinným v roce 2019. Fröhlich tak dostal u prvoinstančního soudu osmiletý trest vězení a peněžitý trest 15 milionů korun. Jeho ženu poslal soud na šest let do vězení a Trokanovi uložil sedmiletý trest. Oba měli také zaplatit po pěti milionech korun. Proti rozsudku se trojice odvolala a pražský vrchní soud rozsudek krajského soudu zrušil.

Letos se tak projednávání opět dostalo na začátek.

Jako v minulých případech, i tentokrát se vedl boj o pravost jednotlivých obrazů. Zde je třeba upozornit, jak nám vloni řekl nejen Jaroslav Fröhlich a jeho advokát Ondřej Zaorálek, že již ve třech případech ze čtyř, kde dělala revizní znalecké posudky Národní galerie Praha, byla původně označená díla coby padělky následně Národní galerií shledána pravými.

Obžalovaný Milan Trokan. Foto: PrahaIN.cz

Falešný? Ne, pravý

V tomto týdnu probíhají závěrečné, mnohahodinové řeči.

Ve středu dopoledne hovořil Jaroslav Fröhlich, o jehož řeč jsme požádali přítomné advokáty (viz. níže). 

V kauze jako poškozená figuruje také herečka Jiřina Bohdalová. Měla si prostřednictvím svého bankéře pořídit údajně falešný obraz Emila Filly, který prodávali právě manželé Fröhlichovi. U soudu jsme ji neviděli.

Příběh Fillova obrazu je velmi zajímavý. Následné posudky totiž neprokázaly podvrh, ale pravost. Zmíněný obraz by měl být ovšem nadále v držení soudu, jak vyplynulo z několika rozhovorů s insidery.

Jaroslava Fröhlicha k soudu vozí eskorta z vazební věznice, kde je od konce roku 2023.

Státní zástupce znovu navrhl zproštění obžaloby, čímž dal plně za pravdu obhajobě.

Znalec Vít Vlnas. Foto: PrahaIN.cz

Otazníky kolem Katolické teologické fakulty

PrahaIN.cz byla soudu přítomná. O kauze jsme psali již dvakrát (ZDE a ZDE), vždy kvůli pochybnostem ohledně znaleckých posudků.

Po vrácení věci Vrchním soudem v Praze totiž dostal Krajský soud pokyn provést revizní znalecké zkoumání a zjistit, zda se v případě projednávaných obrazů vůbec jedná o falza, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že je ke všem obrazům množství protichůdných znaleckých posudků, měl být za tímto účelem přibrán odborně, technicky i personálně vybavený znalecký ústav.

Soudkyně Říhová tímto úkolem pověřila Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Tato však podle informací, které ze zákona o svobodném přístupu k informacím na svých stránkách zveřejnila, dosud nikdy znalecky neposuzovala žádné umělecké dílo žádného z autorů, které má nyní pro soud verifikovat.

Vybrané pasáže ze závěrečné řeči Jaroslava Fröhlicha (celkem má 73 stran):

• Já jsem od konce roku 2022 a v průběhu roku 2023 absolvoval tři těžké operace, které vyžadovali léčbu a rekonvalescenci.  V srpnu 2022 jsem utrpěl ledvinovou koliku a byl mi zjištěn zhoubný ledvinový nádor, který musel být operačně odstraněn s navazující léčbou a rekonvalescencí, od té doby jsem pravidelně monitorován jako onkologický pacient, dne 04. 04. 2023 jsem musel podstoupit operaci rozsáhlé břišní kýly s rozestupem 13 cm s aplikací síťovinové výplně a dne 09. 10. 2023 extrakci plotýnky v krční páteři, vsazení implantátu mezi obratle s fixací páteře za pomocí šroubů, před kterou jsem absolvoval několik sérií infuzní léčby s aplikacemi kortikoidů a opiátů, opichy krční páteře a dva řízené opichy nervových segmentů C6/C7 pod CT (CT-PRT). Veškerá lékařská dokumentace byla včasně doložena Krajskému soudu v Praze a je obsahem spisu. Soud však vyhodnotil, že jsem měl mařit hlavní líčení a dal mě dne 19. 12. 2023 v mém zdravotním stavu na vazbu.
• Celá kauza se táhne již devátým rokem, a nyní díky vyloučení větší části obrazů se bude minimálně dalších 5 až 7 let táhnout dál. Nebylo naši vinou, že Krajskému soudu v Praze od zahájení řízení před soudem dne 21. 04. 2017 trvalo více než rok, než nařídil ve věci první jednání. Nebylo naši vinou, že Krajský soud v Praze přes půl roku vyhotovoval písemné odůvodnění rozsudku ze dne 26. 08. 2019, který byl posléze zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Rovněž nebylo naší vinou, že Krajský soud v Praze vyhotovoval protokolaci hlavního líčení, jež rozsudku předcházelo, která byla minimálně v 107 bodech v rozporu se zvukovým záznamem z hlavního líčení a v těchto 107 bodech se takto nepravdivým způsobem přemítala do obsahu již zrušeného rozsudku, přičemž není naši vinou, že krajský soud po rozsáhlých námitkách do protokolace přistoupil k vyhotovení kompletní nové protokolace, která by byla v souladu se zvukovým záznamem a to až dne 12. 6. 2020 tedy téměř rok po vydání nepravomocného rozsudku ve věci. Nebylo naší vinou, že soud vydal opatření o přibrání znaleckého ústavu Katolická teologická fakulta k vyhotovení 26 revizních znaleckých posudků až dne 16. 5. 2022, tedy po více než osmi měsících od obživnutí věci, přičemž Krajský soud v Praze nyní de facto supluje přípravné řízení, když dle pokynu odvolacího soudu v této fázi řízení obstarává znalecké posudky k projednávaným obrazům. Zároveň nebylo naši vinou, že vypracování zadaných 30 znaleckých posudků znaleckému ústavu trvalo více než rok.
• Rovněž nebylo naši vinou, že soudem přibraný znalecký ústav Katolická teologická fakulta UK v případě obrazů Ota Janeček „Ptáčci“ a František Foltýn „Mukačevo“, k nimž byla Krajským soudem v Praze opatřením ze dne 23. března 2023 znaleckému ústavu stanovena lhůta k odevzdání analýz na termín nejpozději do 5. května 2023, odevzdal analýzy více než rok po soudem stanovené lhůtě! Krajský soud v Praze přitom nedodržení lhůty stanovené k odevzdání znaleckých posudků znaleckým ústavem KTF UK žádným způsobem včasně neřešil! 
• Obraz Hadí muž nikdy nepatřil nikomu z nás a byl to obraz pana Kudrny, který na svém výslechu tvrdil, že obraz získal, když mu bylo 24 let od jednoho člověka, který bydlel v Pobeskydí. Ačkoliv znalec Pavliňák obraz Hadí muž označil za falzum a popsal na něm různé padělatelské praktiky, a dokonce zkonstatoval, že obraz Hadí muž měl padělat stejný padělatel jako obraz Františka Grosse Zahradní pavilon, přičemž se jedná o díla úplně jiných majitelů, ostravská policie obraz Hadí muž ani pana Kudrnu vůbec neřešila, což je také naprosto zjevným důkazem, že celá akce byla záměrně zacílena na nás.
• Svědkyně PhDr. Jana Orlíková vypověděla, cituji: „Taky jsem se ještě dozvěděla, že otec pana Fröhlicha byl opravdu citlivý sběratel, a že měl krásnou sbírku.“ (strana šest protokolu o výslechu svědka ze dne 26. 1. 2017)
• Ve vztahu k původu obrazů z mojí rodiny bylo doloženo soudu k důkazu notářsky ověřené čestné prohlášení Františka Dobeše ze dne 5. 9. 2023 a byl navržen výslech svědka Františka Dobeše, který však soud neprovedl.
• Ve vztahu k původu obrazů z mé rodiny bylo dále doloženo soudu k důkazu notářsky ověřené čestné prohlášení Ing. Antonína Popeláka, jednatele společnosti Antikvita ze dne 8. 2. 2024.  Společnost Antikvita se dlouhá léta zaobírá nákupem a prodejem starožitností a uměleckých děl. Jednatel společnosti Ing. Popelák v čestném prohlášení potvrdil, že zná mne i mého otce, když jsme byli častými návštěvníky obchodu Antikvita se starožitnostmi a obrazy, kde jsme nakupovali i prodávali obrazy. Čestné prohlášení Ing. Popeláka rovněž dokládá naprosto legální aktivity mne a mé rodiny ve vztahu k obstarávání uměleckých děl.
• Do spisu byl dále doložen listinný důkaz – žaloba o vypořádání společného jmění mých rodičů – manželů Fröhlichových přípisem advokátky Mgr. Veroniky Holé z advokátní kanceláře Holá & Samek jakožto zmocněné právní zástupkyně mé matky Heleny Fröhlichové, jenž byl doložen do spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 5. 2007. Předmětem tohoto přípisu je návrh na rozdělení společného jmění manželů – mých rodičů, které tehdy zahrnovalo mimo jiné 1200 kusů kreseb a studií různých autorů českého moderního umění, a obrazy autorů Pravoslav Kotík, Václav Špála, Josef Čapek, Emil Filla, Antonín Procházka, František Tichý, František Foltýn, František Kupka, Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Alén Diviš, Karel Černý, František Hudeček, František Gross, Kamil Lhoták, Ota Janeček, Václav Boštík, Cejnar František.
• Součástí doloženého prohlášení PhDr. Pospíšilové je kupní smlouva na tři obrazy Josefa Čapka, které si svědkyně Pospíšilová koupila do svého majetku, z nichž jeden – obraz „Toileta“ je skutkem projednávaným v této trestní věci, a ostatní dva byly předmětem již pravomocně ukončeného trestného řízení vedeného pod sp. zn. 5 T 63/2018 kde jsme byli všichni obžalovaní zproštěni viny v plném rozsahu. Kupní smlouva prokazuje, že za všechny tři obrazy nám byla vyplacena kupní cena 5.000.000 korun, nikoliv pouze za jeden z nich, jak bylo vyčísleno v rozsudku ze dne 26. 08. 2019 pod bodem č. 11.3. Kupní smlouva v tomto případě tvoří přetržku kauzálního nexu, a to z důvodu, že finálním majitelem podle smlouvy se stala svědkyně Pospíšilová a není povinností prodávajícího, aby dále zjišťoval, co kupující s předmětem koupi dále udělá.
• Vzhledem k tomu, že v rámci celého dokazování nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že jsme si já nebo moje žena nebo pan Trokan měli opatřit nějaký obraz jako falzifikát, je na místě, aby nás soud zprostil obžaloby.