„Já tam byl, viděl ty zbytky lidský kůže!" Kriminalista o Jonákově tajné místnosti. Bez cenzury

19. 01. 202206:22

foto: Karel Tichý (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)/Dnešní pohled na Discoland Sylvie, 'sídlo' Ivana Jonáka

Redakci PrahaIN.cz se podařilo hovořit s mužem, který během své rané kariéry u sboru opakovaně vyslýchal podnikatele Ivana Jonáka. Abychom byli přesní, hovořil s ním jako se svědkem. Bylo to v době, kdy se zabýval útoky na ženy. Jelikož je stále platným příslušníkem PČR s váže ho služební tajemství, některé jeho postřehy vynecháme. Zaměříme se na jádro věci.

„Mně se zdá, že z něj dělají hrdinu, nějakýho Jánošíka, tak to vůbec nebylo," vzpomíná na éru devadesátých let náš respondent. Říkejme mu Richard. Služební postavení u policie, stejně jako jeho obvod a pracovní náplň, vynecháme. „Nechci, nemůžu říct nic o sobě," přiblížil redakci. Můžeme ovšem doplnit, že jsme s ním strávili zhruba tři hodiny čilého rozhovoru.

Jelikož začínal na Praze 8, s Ivanem Jonákem přišel do kontaktu poměrně brzy.

„Doba byla absolutně jiná. Dřív se skoro nehlásilo nic. Věděli jsme, že jsou například před Lucernou vymahačský gangy, že když někdo vyjde ven, mají nože a okrádají. Nenahlásil to nikdo. Věděli jsme o krutých pasácích z Černý Hory, z Jugoslávie, co dělají s holkama. Než jsme se k nim dostali, byli pryč. Pasáci i holky. To byl pro někoho, kdo to nezažil, neskutečně hnusnej a nesdělitelnej čas," dodává.

A právě přes obchod s bílým masem, jímž se zabýval, přišel na stopu Jonákovi a jeho legendárnímu Discolandu Sylvie.

Zbité dívky jako začátek ošklivého leporela

„Měli jsme hlášenou zmlácenou holku, detaily, jako třeba národnost, věk, vynechám. Měli jsme hlášení, dostal jsem to na poradě, jel jsem tam chlapy vytěžit. Že bych si vybavil kohokoli, třeba Berdycha, to vůbec. Vím, že mi někdo říkal, že tam dělal vyhazovače, že uměl judo nebo karate, ale to byli tehdy zakřiknutí kluci. Jediný, kdo teda vynikal i během provozu, byl jistý Řezníček, asi nemusím představovat. Takových tam bylo víc, k nim se možná ještě dostanu," uvádí kriminalista.

Jonáka pořádně neznal, neznal ani klub.

„Jo, slyšel jsem o něm, ale neměl jsem tušení, jak to tam funguje. Myslel jsem si, že to je bordel. Nebyl. Myslel jsem, že jde o šmelinářský místo. Nešlo. Bylo to vlastně všechno dohromady. Scházeli se tam veksláci, Rusové, Albánci, politici, zpěváci. Nám šlo ale o tu holku. Jonák nebyl v podezření, vyslýchal jsem ho jako svědka, šlo mi o detaily a trasu těch holek. Zaskočilo mě, že měl na stole nějakou filozofickou knížku. Viděl, že na ni koukám, protože jsem myslel, že v ní má třeba bouchačku, ale tu on nosil u sebe. Ta knížka, jak mi řekl, ho zajímala. Nešlo mi to k němu, ale prý byl chytrý. Nevím, osobně jsem ho neopěvoval, pro mě to byl člověk z podsvětí a vekslák, tak jsem s ním mluvil. Abych to zkrátil," dostává se náš zdroj k nejcennější části vyprávění.

Gestapácký výslech v Praze

„Vzal mě do takový jeho místnosti, kam asi nikoho na čumendu nebral. To byla místnost, kde evidentně mlátili lidi. Byly tam zbytky krve, kůže, nějaká tyč, pouta, kde je přivazovali. Nemluvili jsme, ani to nešlo. Představte si, že se najednou objevíte v krematoriu mezi mrtvými. Prostě jsme na sebe koukali a nemluvili. Něco mi tím naznačil, pochopil jsem to hned, abych od něj dal ruce pryč, ale rozpracovanýho jsem ho neměl, šlo hlavně o ty holky. Chtěli jsme znát převaděče, cesty, o který se kdysi staral třeba Semjon Mogilevič, zrůda na vrcholu řetězce. Jonák nic nenapráskal, mlčel jak zařezanej. Byl v obrovský formě, síle, měl kontakty a peníze. Pak jsem tam byl ještě asi pětkrát, nevím přesně, ale o tom až jindy," doplnil.

Éra Jonákovy slávy každopádně pohasla stejně rychle, jako začala. Zlomovým okamžikem se stala vražda jeho manželky Ludviky, s níž v té době už nežil. Mladší dceři Sylvii bylo v té době sedm, starší Veronice jedenáct let. Nájemný vrah Jiří Tokár zastřelil Ludviku ve stánku se zeleninou na sídlišti v pražské čtvrti Petrovice v dubnu 1994 za bílého dne. Během půl roku policie obvinila v souvislosti s vraždou 10 mužů, mezi nimi i Ivana Jonáka. Zatčen byl 6. září téhož roku, ve vazbě pobyl dva roky. Byl obžalován z objednání vraždy své manželky, ale od počátku trval na své nevině. V říjnu 1998 ho Městský soud v Praze osvobodil, ale Vrchní soud tento rozsudek zrušil.

Celkový pohled – nalevo 'Bílý dům', který měl být sídlem Obvodního výboru KSČ, Discoland uprostřed, vpravo hotel Jeřábek. Foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz

666

V roce 2000 se případ začal projednávat znovu. Definitivně byl odsouzen na 18 let až v roce 2001. Stal se vězněm číslo 8189. Obvinění, že by stál v pozadí vraždy své manželky kvůli majetkovým sporům o Discoland, po celou dobu tvrdošíjně odmítal. Argumentoval také tím, že i on sám se stal obětí dvou vražedných útoků, organizovaných podle něj Helmutem Hugerem (třetím podílníkem v Discolandu).

Z výkonu trestu byl Ivan Jonák propuštěn 28. dubna 2014. „Obnovím Discoland Sylvie!“ prohlašoval v médiích. Byl však bez peněz, s exekucí na krku a odkázaný hlavně na pomoc kamarádů. Velkolepé sny, které spřádal ve Valdicích, se pod tíhou reality rychle rozplývaly. Po necelých dvou letech byl na kolenou, vyčerpaný, zdeptaný a bez chuti žít.

Ivan Jonák zemřel v nedožitých 60 letech na komplikace spojené s těžkou cukrovkou ve středu 24. února 2016, 666 dní po propuštění z vězení. Po sobě zanechal obří dluhy ve výši 40 milionů korun. Proto po něm šli exekutoři a Discoland Sylvie, který vlastnil spolu s dcerami, měl jít do dražby. K tomu ale už nedošlo, neboť zemřel. Navíc budova diskotéky, jejíž prodej měl vynést přes dva a půl milionu korun, byla vlastně provizorní stavbou. Budova byla zkolaudovaná jako dočasná do 31. 12. 1994 a její dočasnost byla pravidelně prodlužována, poslední prodloužení se vztahovalo k 31. 12. 2017. A tak Discolandu od té doby hrozilo zbourání.

Připomeňme, co už redakce PrahaIN.cz o tomto podnikateli napsala

Discoland Sylvie byl slavnostně otevřen 1. dubna 1992. Zatímco Discoland pojmenoval Ivan Jonák po své mladší dceři Sylvii, bar, který byl uvnitř, měl jméno po té první – bar Veronika. Právě tam často sedával s VIP hosty a řešil svoje záležitosti. Podle pamětníků to byla „nabubřelá vekslácká diskotéka napůl s bordelem. Kdybyste shrnuli veškerý nevkus 90. let a jejich kočičí zlato, tak to byl Discoland Sylvie“. Lidé tam nechodili tancovat, ale spíše se předvádět: „Byl to společenský styk pro lidi určité kategorie – pro lidi, kteří do ní patřili, nebo chtěli patřit.“ Není tedy divu, že mnozí mocní bossové pražského podsvětí, mimo jiné i kmotr František Mrázek, neměli Ivana Jonáka vůbec v lásce. Ivan Jonák se díky podniku stal velmi vlivnou, ale kontroverzní postavou.

Tento luxusní zábavní klub mu svého času vydělával téměř milion za večer. Úspěch ho dostal do středu pozornosti a on si všechno náramně užíval. Mezi jeho přáteli byly známé osobnosti z řad umělců, politiků i kriminálníků. Jeho Discoland Sylvie nabízel taneční večery, čtyřiadvacet hodin se tu servírovala teplá kuchyně včetně vyhlášené svíčkové, DJové pouštěli moderní hudbu a kabaretní vystoupení vrcholilo striptýzem. Údajně se tam dalo koupit vše – zbraně, drogy, kradená auta i sex. Na diskotéku se vešlo okolo 900 lidí a dole v baru Veronika mohlo zhruba 100 lidí sledovat kabaretní vystoupení.

Reakce na seriál Devadesátky z diskusí zpravodajských serverů:

Kdo nezná tuto rodinu, nikdy nepochopí, osobně znám jednu z dcer a je to výborné děvče, dnes už žena.
Jonákova arogance a slizkost úplně tekla z televize, stejně jako před lety. Michal Novotný naprosto přesvědčivý a skvělé výkony všech zaslouží potlesk.
Když jsem viděla poprvé Jonáka, jsem myslela, že si odskočil z pekla na melouch. Tu dobu si dobře pamatuji už jako dospělá, ale spoustu věcí mi uniklo a zapomněla jsem.
Dobytek, ještě z něho dělají mediální hvězdu.
Až mě z toho mrazilo, jak jsem se vrátila zpět do té doby. Okolo Discolandu jsem pravidelně jezdila do práce a Jonáka vidím úplně živě, jako by to bylo teď... i s medvědem.
Z Jonáka jsem měla husí kůži.
Jonák žít uměl. Uměl hrát s kartami, které mu život rozdal. Mám pocit, že si dostatečně v dnešní době neuvědomujeme, že díky lidem, kteří zůstali čestní a tyhle případy řešili, se povedlo České republice se z toho alespoň z větší části vymanit. Není to úplně samozřejmost.
Tak nevím, jestli těch pár let na výsluní za to stálo. Popelář, taxikář, obyčejná lopata v podstatě teprve po hadráku na kratičkou dobu něco jako ten pseudoboháč. Jak dlouho mu to vydrželo? Řádově několik málo let, než přistál v kriminálu. Z něj v podstatě rovnou do penálu. Umřel v 59, takže na svobodě asi 40 let. Rádoby pracháč z leknuti. Ti slavní tam k němu chodili za prachy, ne že by je tenhle šupák jenom trošku zajímal.