foto: Archiv autorů/První strana výkazu o studiu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 13. DÍL, 1. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Jedna z největších kauz, kterou začala média odhalovat v září 2009, se týkala plzeňských práv. Lokální plagiátorská aféra pak odvalila kámen, pod nímž se skrývala organizovaná vlivová síť s celostátním přesahem, založená na zkorumpovatelných „rychlostudentech“, kteří získali titul neoprávněně. Síť konexí představovala bezpečnostní riziko pro stát.
Ostudný cejch „fabriky na diplomy pro rychlostudenty“ nebyl možná pro plzeňskou právnickou fakultu to nejhorší. Ukázalo se, že z udělování vysokoškolských titulů bez řádného studia politikům, soudcům, konkurzním správcům, státním zástupcům, policistům a dalším vysokým státním úředníkům mohl těžit organizovaný zločin. Vynořily se dokonce spekulace o organizované právnicko-justiční a bezpečnostní mafii, která ovládá právní rozhodování státu.
Temné pozadí skandálu na plzeňských právech
Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni si před lety prošla snad nejhorším skandálem českého vysokého školství od roku 1989. Ministerská komise zjistila, že tehdejší vedení právnické fakulty v čele s proděkanem Milanem Kindlem rozdávalo tituly bez řádného studia vlivným lidem z řad politiků, podnikatelů i policistů, a tím si je do budoucna zavazovalo. Nešlo ale jen o udělování právnických titulů, lidé z vedení školy se také pohybovali u některých konkurzů, u kterých se objevilo podezření, že byly zmanipulované, jak napsal server iDNES. Policejní odposlechy z ledna 2004 dokazovaly rovněž napojení tehdejšího děkana Milana Kindla na skupinu kolem soudce Berky.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 12. DÍL, 3. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou…
Předehra: Plagiát jako past na „špiona“
Bude to už 15 let, kdy v září 2009 bylo v médiích zveřejněno, že proděkan plzeňské právnické fakulty Ivan Tomažič opsal značnou část své disertační práce, kterou obhájil v roce 2006. Jeho školitelem byl další proděkan Milan Kindl a oponentem děkan fakulty Jaroslav Zachariáš. Ukázalo se ale, že i Zachariášův oponentský posudek je plagiátem kopírujícím 12 let starý článek z odborného časopisu Právní rozhledy, jak zjistil server Aktuálně.cz. Fakt, že Tomažičova práce obsahuje desítky opsaných stran, odhalil prý jeden z plzeňských akademiků. Tomažič a Kindl na konci září přišli s chabou verzí řízené provokace: Práce je údajně opsaná záměrně, aby se zjistilo, kdo z fakulty vynáší informace a snaží se ji poškodit. Podle Kindla nechali svázat dvě práce, „naskenované bláboly“, jednu pod Tomažičovým jménem a druhou, kterou zatím prý „špion“ neodhalil. Podvrh byl umístěn do knihovny a zůstat tam měl do konce září, jak šílený konstrukt popsal server České televize. Takovému vysvětlení o léčce na „donašeče a špiona“ nikdo soudný ale nemohl uvěřit.
Později se Kindl (podobně jako Zachariáš a Tomažič) pod tlakem médií vzdal své funkce a rektor univerzity Josef Průša 29. září dočasně pověřil funkcí děkana bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (tehdy ODS). Při svém nástupu do funkce v rozhovoru pro Radiožurnál Pospíšil přiznal, že kauza „školu mimořádně poškozuje a poškozuje to jak nás, kteří jsme ji kdysi absolvovali a záleží nám na její pověsti, tak ty budoucí absolventy, kteří dnes studují, anebo se chystají školu studovat“. Řádným děkanem byl pak Pospíšil zvolen 2. listopadu.
Vřed rostl několik let bez povšimnutí
Plagiátorský skandál byl však jen úvodní částí dramatu. Mnohem nebezpečnější absces, který rostl pod povrchem, praskl, když vyšlo najevo, jakým způsobem plzeňská práva absolvovali mnozí „rychlostudenti“, mezi nimiž byli nejen podnikatelé s pochybnou pověstí a politici, ale co hůř policisté, soudci, advokáti a státní zástupci. Tito „studenti“ školu vystudovali, aniž by splnili podmínky přijímacího řízení, uspěli u zápočtů nebo zkoušek. Obdrželi dokonce titul bez napsání diplomové práce a složení státní zkoušky. Nadto se našel případ studentů, kterým bylo uznáno studium před rokem 1989, a to například z oboru elektrotechniky či cestovního ruchu. Tato druhá aféra měla za následek další skvrnu na dobrém jménu fakulty a ohrožovala pověst poctivě studujících absolventů.
Vřed na pověsti plzeňských práv, který se provalil na podzim 2009, však rostl několik let. Živen byl z několika ložisek. Jedním z hlavních byla „velmi nestandardní spolupráce plzeňské fakulty se soukromou vysokou školou v Karlových Varech… Netradiční přijímačky (byly) pro absolventy bakalářského studia z Varů, kteří přestupovali do magisterského studia do Plzně,“ uvedla v rozhovoru pro MF Dnes šéfka akreditační komise Vladimíra Dvořáková, která se zabývala poměry na plzeňských právech. Onou soukromou karlovarskou školou byla Vysoká škola Karla Engliše se sídlem v Brně, kterou založil někdejší chomutovský taxikář a „rychlostudent“ plzeňských práv Jan Haragonzzo. Na této škole těsně provázané s právnickou fakultou vyučoval i Milan Kindl a působil tu po konci své politické kariéry také Stanislav Gross na pozici asistenta ředitele Ústavu pro prevenci negativních jevů ve společnosti, přičemž zároveň pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři Eduarda Bruny, jak uvádí server iDNES.cz. Pozoruhodné je, že Grossův šéf, který mimo jiné obhajoval i Petra Hrubého, blízkého spolupracovníka uprchlého mafiána Radovana Krejčíře, získal doktorát na plzeňské právnické fakultě za 16 měsíců, a rovněž jemu hrozilo podle serveru lidovky.cz, že si na jeho studium posvítí akreditační komise.
Pikantní je, že skandální praktiky na plzeňské právnické fakultě mohly být odhaleny už v létě 2005, neboť na upozornění jednoho z advokátů dala nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová příkaz svým podřízeným, aby je vyšetřili. Za pár dnů byla odvolána po ostrém sporu s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, a tak vše utichlo. V říjnu 2009 se o tom Benešová zmínila v rozhovoru pro iDNES: „Vše nasvědčovalo tomu, že je to organizované spiknutí. Připomnělo mi to Chicago třicátých let, kdy si mafie vychovávala své právníky, vyšetřovatele i soudce. Dala jsem tu smradlavou záležitost urgentně vyšetřit.“
Marie Benešová. Foto: PrahaIN.cz
Časem vyšlo také najevo, že na nestandardní situaci, která tehdy panovala na některých českých vysokých školách, zejména na těch zaměřených na právnické vzdělání, upozorňovala v roce 2007 i Bezpečnostní informační služba (BIS). Chaos kalil vody, v nichž lovily velké ryby… BIS dokonce ve své výroční zprávě za rok 2010, z níž citoval server e15, uvedla: „Ukázkovým příkladem klientelismu a korupce se stalo propojení části pedagogického sboru Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni s některými představiteli policie, advokacie, státní správy a samosprávy.“ Ti, kteří nestudovali řádným způsobem, se tím stávali ovlivnitelnými. A celý systém byl spojen s Ústavem státu a práva, kde Milan Kindl působil jako zástupce ředitele. Postupně se objevovaly další a další informace o různých propojeních a klientelistických sítích v oblasti justice, státní správy a samosprávy, které představovaly bezpečnostní riziko pro stát.
Excentrický „démon“ s vousy na prsa
Jednou z hlavních postav plagiátorské aféry i kauzy s „rychlostudenty“ byl tehdejší proděkan Milan Kindl. Jeho profesní kariéra je podivuhodná. Ve čtyřiatřiceti letech se vzdal nastartované kariéry advokáta v Chomutově a odešel vědecky bádat na Ústav státu a práva Akademie věd. Z oblasti praxe tak přesedlal do právní teorie. Na začátku devadesátých let přišel Kindl na Fakultu právnickou Západočeské univerzity v Plzni, založenou v roce 1993. V letech 1993–1999 ji vedl Vladimír Balaš (v letech 2022–2023 ministr školství ve vládě Petra Fialy), který nakonec Plzeň opustil. Tím, že ho Milan Kindl vyštval, se magazínu e15 netajil. Kindl byl poté v letech 1999–2009 nejprve dvakrát zvolen děkanem a následně působil jako proděkan pro studium.
Své nejbližší profesní plány po nuceném odchodu z plzeňských práv nastínil Kindl serveru Aktuáně.cz jen mlhavě. Po odchodu z fakulty, ztrátě místa v Ústavu státu a práva, odvolání z čela odborného časopisu Právník a stažení kandidatury do vedení České advokátní komory, se hodlal vrátit k činnosti advokáta. A jsou za ním kauzy, v nichž figuroval jako rozhodce, jako arbitrážní kauza Diag Human, miliardy ve zkrachovalé kampeličce WPB Capital a další.
Pro média byla kauza tučným soustem – titulní strana Lidových novin z 15. října 2010. Foto: archiv autorů
To už je lidská přirozenost hledat nejsnazší cestu
Na škole studovala také celá řada významných byznysmenů a dalších vlivných politiků. Namátkou uveďme dravého podnikatele Radovana Vítka, jemuž se podařilo složit zápočet a zkoušku u Milana Kindla v době, kdy byl ve vazbě pro podezření z údajného obchodování s lidmi, magisterské studium dokončil za dva roky a tři měsíce, neboť zvládal uspět u několika zkoušek a zápočtů v jeden den a státnice skládal podle data indexu v sobotu, jak uvedl v roce 2011 magazín e15. Známá je i kauza doktorské práce expremiéra Stanislava Grosse nebo turbostudium dětí zavražděného kmotra podsvětí Michala a Moniky Mrázkových. O studiu řady dalších známých či dnes už méně známých osob panují rovněž pochybnosti. Připomeňme si v rychlosti, kdo také na plzeňských právech získal za nestandardních okolností diplom: tehdejší primátorka Chomutova Ivana Řápková, starosta Prahy 5 Milan Jančík, polistopadový politik, ministr vnitra v Klausově vládě a poté senátor Jan Ruml nebo modelka Andrea Verešová. Nikdo z nich o titul nepřišel. Škola nakonec zrušila celkem dvanáct titulů devíti absolventům, mimo jiné dětem Františka Mrázka nebo bývalému veliteli plzeňských strážníků Luďku Hosmanovi, jak uvedl server Novinky.cz. Ten musel z důvodu opsané bakalářské práci na svou funkci rezignovat, ale kvůli odebrání titulu se obrátil na soud, který v roce 2016 rozhodl, že mu titul škola odebrala nezákonně.
Oblíbená alma mater policistů
Choulostivou situaci musel na podzim roku 2009 řešit i tehdejší policejní prezident Oldřich Martinů, neboť plzeňská fakulta byla vyhledávána právě policisty, kteří si kvůli novému služebnímu zákonu museli doplňovat vysokoškolské vzdělání. Ukázalo se, že od roku 2004 získalo na plzeňských právech bakalářský či magisterský titul několik stovek příslušníků a civilních zaměstnanců policie i zaměstnanců ministerstva vnitra, jak uvedl server Aktuálně.cz.
Martinů měl k dispozici seznam všech policistů, kteří studovali plzeňskou právnickou fakultu, a hodlal zkontrolovat, zda studium těchto policistů bylo v pořádku a nehrozilo, že mohli na právnické fakultě v Plzni získat neoprávněně titul a vzdělání. Tito policisté mohli být podle bývalého ministra vnitra Langra vydíratelní a jejich nezávislost by tím byla značně ohrožena. Je ale nutné připomenout, že většina z těchto policistů měla za sebou studium na Policejní akademii a některé zkoušky jim byly na právnické fakultě uznány.
Mezi absolventy plzeňských práv patří například bývalý elitní policista Petr Bernátek, jenž v rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil na adresu tehdy už bývalého proděkana Kindla: „Neznám čestnějšího člověka.“ V době, kdy studium v Plzni zahájil, působil jako policejní analytik Úřadu finanční kriminality a ochrany státu. Po svém odchodu od policie nastoupil do advokátní kanceláře Jany Rejžkové, kde následně pomáhal Stanislavu Grossovi dostat se z kauzy nevyjasněných majetkových poměrů, která ho nakonec stála premiérské křeslo. Následně pak společně s Davidem Průšou, bývalým policejním analytikem a rovněž studentem práv v Plzni, pracovali na obhajobě Jiřího Čunka (KDU-ČSL), tehdy obviněného z přijímání úplatku.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 10. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik…
Magisterský titul na plzeňských právech získala namísto po pětiletém studiu za tři a půl měsíce i tehdejší vyšetřovatelka protikorupční policie Monika Kocourková, která měla na starosti například vyšetřování trestné činnosti Františka Mrázka. Magistrou práv se stala právě v době, kdy protikorupční policie měla rozpracované kauzy Radovana Krejčíře. Kocourková byla tak už druhým studentem, vedle Jana Harangozza (ten získat diplom za dva měsíce), u něhož se jmenovitě ukázalo, že studoval v rekordním čase, jak uvedl server Aktuálně.cz. Kocourková se chabě hájila tím, že vystudovala Policejní akademii a řadu zkoušek jí prý na plzeňských právech uznali.
Případ odložen pro nedostatek důkazů
Policie v polovině roku 2012 případ údajného pochybného udělování titulů na plzeňské právnické fakultě odložila. Nepodařilo se jí prokázat, že by někdo z bývalého vedení fakulty spáchal trestný čin, jak napsalo Právo 9. července 2012.
Detektivové také prověřovali systém kurzů celoživotního vzdělávání na karlovarské soukromé Vysoké škole Karla Engliše, z níž mohli studenti bez splnění podmínek přejít do bakalářského studia na právnické fakultě v Plzni. Účastníci kurzu mohli podle deníku Právo získat vysokoškolský titul, aniž by museli skládat zkoušky. To všechno za poplatek více než třicet tisíc korun a za podmínky, že každý rok absolvují jednotýdenní soustředění zakončené testem. Žádné přijímačky, zápočty ani zkoušky v průběhu semestru či ročníkové práce, které řádní studenti museli absolvovat.
Aféra s „rychlostudenty“ však otřásla akademickým světem a výrazně uškodila reputaci plzeňské právnické fakulty na dlouhá léta dopředu.
Audiatur et altera pars
Na druhou stranu je třeba říci, že to nebylo tak, že odsud odcházeli jen problematičtí absolventi a že by tady působili jen špatní učitelé. Vždyť tu přednášeli docenti a profesoři, kteří působili na pražské právnické fakultě, například tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, učil tady právní historik Stanislav Balík, Helena Válková, ministryně spravedlnosti v Sobotkově vládě a poslankyně, která po kritice poměrů ve vedení školy a „rychlostudentů“ byla v roce 2009 z funkce vedoucí katedry trestního práva na přechodnou dobu odvolána. I studenti, kterým v roce 2009 hrozilo, že se fakulta zavře a oni skončí ve třetím ročníku bez možnosti dostudovat, nakonec v praxi uspěli.
Podrobněji se budeme věnovat některým mediálně známým absolventům plzeňských práv příště.