foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Karel Tichý
MAGAZÍN AFÉRY A ZLOČINY: I když Krejčíř při svých zločineckých aktivitách mnohdy jednal násilně, často prostřednictvím tvrdého nátlaku, těžištěm jeho činnosti byla, alespoň v Česku na rozdíl od Jižní Afriky, sofistikovaná hospodářská kriminalita. Jeho oblíbenými metodami byly vydírání, únosy spojené s hrubým násilím, ožebračování nebo vyšetřování a stíhání, které pro něj zařizovali podplacení policajti.
Za svou zločineckou kariéru má Radovan Krejčíř jen v Česku na svědomí s velkou pravděpodobností i několik případů, kdy muži, na které ukázal prstem, byli ve smrtelném ohrožení, ale zásah policie jim zachránil život. Šlo o několik jeho bývalých spolupracovníků, kompliců či lidí, kteří se mu postavili. Byli sice na „českém“ seznamu osob určených k odstranění nebo fyzickému napadení, který Krejčíř průběžně doplňoval a obměňoval, ale vyvázli z jeho spárů.
Ti, co byli v ohrožení, ale policie je zachránila
Petr Polanský byl klíčovým členem takzvané „těšínské kliky“, kam patřili také Aleš Zagora či Jaroslav Kovář, kterou se Krejčíř obklopoval. Bod zlomu ve vztazích mezi oběma rodáky nastal na začátku tisíciletí, kdy policie začala Krejčířovo impérium rozkrývat. Polanský se dostal pod tlak a začal s policií spolupracovat, čímž Krejčíře přímo ohrozil. A jednou měl namále. Oslovili ho lidé napojení na Krejčíře a požádali ho, aby odvezl nějakou zásilku z Českého Těšína do Prahy, což neprozřetelně udělal. Naštěstí se to ale dozvěděli moji kolegové Olda Kopp s Mílou Dvořákem a další policista z našeho operativního oddělení Lukáš Drlík, který k nám přišel z Českého Těšína, a tak dostal logicky Polandu „na starost“. Podařilo se mu ho zastavit, když už byl na cestě na místo, kde na něho čekaly osoby z toho nejtvrdšího pražského podsvětí. Když Polanda nedorazil, Krejčíř byl vzteky bez sebe. Ale Polanskému naštěstí došlo, že tady veškerá legrace končí, a nechal se proto zařadit do programu na ochranu svědků. S jistými komplikacemi přežil a žije do dneška.
Krejčířův „arabský bratr“ a chábr Tarek Bechara byl i cenným policejním informátorem, od něhož se motáky psané Krejčířem ve vazbě dostaly do rukou protikorupční služby. Byl také velmi důležitým svědkem v kauzách firem M5 a Technology Leasing, ale i v kauze Čepro. A byly to právě Becharovy informace, které pomohly policii obvinit Krejčíře z přípravy miliardových podvodů. Když se Krejčíř zásluhou svých advokátů dostal z vazby na svobodu, začal pátrat po „vinících“ svých předešlých problémů. První na ráně byli z jeho pohledu „zrádci z vlastních řad“. A to byl jednoznačně Tarek Bechara čili Indián. Krejčířův rozkaz byl jasný „chci Indiána, a to živého, nebo mrtvého!“ a ocenil jeho hlavu na 50 milionů. A tak Bechara střídal místa svého pobytu, občas zmizel až do rodného Bejrútu. I poté, co byl Krejčíř už dávno za kopečky, policejní zdroje zjistily, že Bechara je na jeho seznamu nepohodlných osob na prvním místě. Existovala tedy reálná obava, že by ho mohl někdo z Krejčířových lidí zabít. Psychicky ho to srazilo na dno, několikrát se pokusil o sebevraždu a ukrýval se. Naštěstí se mu podařilo z tohoto smrtelně nebezpečného kolotoče podvodů a vražd vyváznout živý.
Ti, co možná ani netušili, že je čeká kulka
Mozek většiny machinací s pohonnými hmotami, bývalý ředitel Čepra a šéf firmy Tukový průmysl Martin Pechan měl zemřít někdy na přelomu let 2004 a 2005. Když Krejčíř říkal jeho jméno mému informátorovi Jakubu Konečnému, tak se prý divně usmíval a na sloup, u kterého stáli, kreslil kříž. Později nám Jakub Konečný naznačil, jak měla prý vypadat Pechanova likvidace. Po úspěšném provedení ataku na státní strategický podnik Čepro a vyvedení miliard měl Pechan zmizet a mělo se tvrdit, že strůjcem všeho byl on a že i s miliardami zmizel ve Spojených arabských emirátech. První útok na Čepro ale skončil po bleskovém zásahu policie nezdarem, a tak nebyla likvidace Pechana potřebná.
Další obětí měl být pracovník celní správy, to když Krejčíř s Pechanem vymysleli plán, jak legálně smazat miliardové daňové dluhy jejich firem Bena a Tukový průmysl vůči státu. Šlo o podvod s falešnými bankovkami, které nechal Krejčíř pravděpodobně vytisknout v jím ovládané Těšínské tiskárně. Při zinscenované celní kontrole někdy v červnu 2005 měl podplacený celník v prostorách firmy Tukový průmysl náhodou objevit obří hotovost, padělané švýcarské franky a koruny v celkové hodnotě zhruba 5 miliard korun, zabavit je jako prostředky na úhradu daňových nedoplatků Tukového průmyslu a odjet s nimi. Po cestě mělo dojít k fingovanému přepadení, při němž by došlo ke krádeži zabavených (falešných) peněz, aby je Tukový průmysl mohl chtít po státu zase zpátky jako náhradu škody. Podplacený celník měl být zabit, aby se zahladily stopy. Na dalších stránkách Krejčířova scénáře stálo: Celník i peníze zmizí a Krejčíř bude mít v ruce potvrzení, že mu peníze byly opravdu státem úředně zabaveny. Zbaví se dluhu tří miliard a navíc bude mít u státu ještě své dvě miliardy, které bude požadovat vrátit. Celník bude nezvěstný, údajně někde v Jižní Americe, a peníze neznámo kde. Zkorumpovaný pracovník celní správy měl nakonec štěstí, ze smrtelného nebezpečí vyvázl díky tomu, že Radek Zwierzyna vražedný plán odhalil a oznámil policii Krejčířovy plány na miliardový podvod a vraždu celníka.
Zadlužený podnikatel z Českého Těšína a „bílý kůň“ Krejčíře Radek Zwierzyna byl dosazen Pechanem jako jednatel do Tukového průmyslu, kde měl pokrýt zinscenovanou celní kontrolu při druhém útoku na Čepro. Zwierzyna se však začal obávat, že ve skutečnosti je v plánu nejen vražda celníka, ale v ohrožení je i jeho život jako nepohodlného svědka. Vyšetřování kauzy z června 2005 ukázalo, že k obavám měl reálný důvod. Celý plán útoku na Čepro proto vyzradil policii – jen pár dní předtím, než se měl odehrát. Na základě jeho svědectví soud vydal příkaz k prohlídce Krejčířovy vily, během níž mafián policii utekl. Zwierzyna se stal klíčovým svědkem v celém případu a byl dán do programu na ochranu svědků.