„Kat Biederman a kolínský gang.“ Organizovaný zločin se stigmatem chladného kalkulu. Nájemné vraždy II

18. 08. 202205:36

foto: Hana Hlušičková/Obchodní dům na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice se v devadesátých letech jmenoval OD Krone. Na snímku vlevo z policejního záběru vrah Biederman v uniformě bezpečnostní agentury.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Skupině šesti několikanásobných vrahů se říká bůhvíproč kolínský gang. Nikdo z nich totiž z Kolína nebyl a vraždili v Praze a blízkém okolí. Odhalila je až poslední vražda ve Valmezu a dopadla ostravská kriminálka.

Devadesátá léta 20. století jsou obdobím, kdy svoji trestnou činnost rozvíjely dvě mediálně známé zločinecké skupiny. V letech 1991–1993 řádil v Praze a Středočeském kraji gang tzv. orlických vrahů, v letech 1993–1996 na území Prahy, Zlínského a Středočeského kraje zase tzv. kolínský gang. Oba gangy mají na svém kontě mnoho zmařených životů. Ti „orličtí“ bydleli většinou v Praze, ale vraždili a ukládali těla svých obětí do sudů, pletiva, nebo ponechali na místě činu ve Středočeském kraji. Vražedným nástrojem byla pistole čudla, samopal a výbušnina. Ti „kolínští“ bydleli většinou ve Středočeském kraji a vraždili v Praze a dalších dvou krajích, těla zakopávali na pozemcích rodinných domků, nebo ponechali na místě činu. Rozšířili také paletu vražedných nástrojů, používali samopal Škorpion upravený na jednotlivé výstřely, revolver, ocelové lankové škrtidlo s úchopy, bodlo s kovovou jehlicí, motýlkový nůž či brazilskou dýku.

Zbraně zabavené u „kata“ Biedermana. Foto Policie ČR

Vražda v obchoďáku

První obětí orlických vrahů byla osoba z okruhu známých, vekslák, kterého pro peníze zradil a zavedl do smrtelné pasti jeho tělesný ochránce. Kolínský gang se dostal ke své první oběti přes objednávku, tedy nájemnou vraždou vrátného v obchodním domě Krone, který měl klíče od pokladny a trezoru.

Z policejního záznamu: 7. června 1993 oznámil vrátný Obchodního domu Krone v Jindřišské ulici v Praze 1, že po příchodu na ranní směnu nalezl v prostoru zadní vrátnice mrtvého kolegu, 36letého Josefa D., který měl noční směnu. Vrátný utrpěl mnohočetná bodná a bodnořezná poranění krku, hrudníku a břicha, strangulační rýhu po škrtidle na krku, poranění hlavy a dobré řezné rány na zápěstí rukou. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Na vrátnici bylo pomocí kódu vypnuto signalizační zařízení chránící místnost pokladny, kde byla ukládána tržba obchodního domu. Z odemčeného trezoru byla odcizena finanční částka 3 108 620 Kč. Scházela i pistole zavražděného vrátného.

Myšlenka vyloupit obchodní dům Krone se zrodila v hlavě provozního ředitele Ivana Vrábela, který zodpovídal i za střežení objektu, které bylo smluvně zajištěno bezpečnostní agenturou SAFE GUARD. Se dvěma zaměstnanci bezpečnostní agentury, 21letým Jiřím Šťastným a 24letým Romanem Procházkou, provozní ředitel Vrábel naplánoval termín loupeže na den, kdy by měl být v trezoru uložen větší obnos peněz.

Obchodní dům se služebním vchodem z Jindřišské ulice. Foto Hana Hlušičková

Šťastný a Procházka měli podle dohody v oblečení zaměstnanců bezpečnostní agentury zneškodnit strážného, vyřadit z provozu bezpečnostní jištění pokladny a klíči z vrátnice otevřít místnost pokladny a vyloupit trezor. Ve stanoveném termínu oba pachatelé přijeli v nočních hodinách vozidlem agentury, od Vrábela znali bezpečnostní kód a byli také náležitě vyzbrojeni tonfami, škrtidlem a bodlem s kovou jehlicí. K fyzické likvidaci strážného ale tehdy neměli odvahu a z místa odjeli. Odvahu k útoku na strážného a loupeži nenašli asi při dalším pokusu za dva dny. Vrábel byl neúspěchem tak dobře naplánované akce rozzloben. Procházka, mimochodem to byl Vrábelův švagr, oslovil svého známého z bydliště, o němž se v té době vědělo, že je „schopen téměř všeho“, a nabídl mu za účast na akci dvě stě tisíc korun. Známým z bydliště byl Oto Biederman, budoucí popravčí v kolínském gangu.

První z pěti obětí

V pokladně obchodního domu byly tržby za několik dní a Vrábel mohl určit termín dalšího loupežného pokusu a rozdělil úkoly. Procházka přijel služebním vozem pro Biedermana, oblečeného do uniformy agentury, následně k nim přistoupil Šťastný. Pod záminkou administrativní kontroly nic netušící vrátný pustil dovnitř vrátnice Šťastného a Biedermana, Procházka hlídkoval venku ve vozidle. Když vrátný sepisoval záznam o návštěvě pracovníků agentury, dostal úder do hlavy. Začal se bránit, ale oba pachatelé ho bodali přinesenými nástroji do břicha a hrudníku, Šťastný ho pro jistotu ještě škrtil. Bezvládné tělo vrátného nechali na místě, Biederman vyřadil z provozu bezpečnostní systém místnosti pokladny, kde otevřel trezor a vybral z něho papírové peníze i mince. Jako bonus ještě odcizil mrtvému vrátnému pistoli ČZ ráže 9 mm. Pachatelé potom vrátnici zamkli a odjeli přistaveným vozem. Následně pachatelé následně spálili zakrvácené oděvní součásti i plátěné pytlíky od peněz. Vražedné nástroje i zbraň vrátného naházeli do rybníka nedaleko bydliště.

Biederman dostal za nájemnou vraždu dvě stě tisíc korun, Šťastný dostal sedm set tisíc korun a o zbytek z více než tří milionů se rozdělil Procházka s Vrábelem. Všichni pachatelé použili peníze pro svoji potřebu a z celkové částky se s odstupem času nepodařilo nic zajistit.

Kde vzít peníze na chlast a děvky?

Zištný motiv dominoval také u dalších čtyř vražd. 1. června 1995 zavraždil Biederman s dalším členem gangu Pavlíčkem svého známého, podnikatele Martina Srba. Podnikatel plánoval služební cestu do USA a naznačoval, že má doma trezor a v něm vyšší finanční hotovost v amerických dolarech. Podnikatele vylákali na schůzku do kulečníkového klubu v Újezdě nad Lesy, ale tam nikdy nedojeli. Biederman na něj na odstavném parkovišti u silnice z Prahy na Kolín zaútočil. Srb zemřel na střelná poranění hrudníku a hlavy. Jeho tělo umístili do kufru BMV, který byl vystlaný igelitem, „kdyby z pana Srba tekla nějaká krev, tak aby neznečistil vnitřek vozu,“ uvedl při rekonstrukci činu Biederman. Podnikatel skončil v jámě na pozemku u rodinného domu v Přišimasech, který patřil rodině Pavlíčka. Nicméně klíček od trezoru, který měl mít u sebe, nenašli. Manželka podnikatele, když její muž zmizel, se svěřila svému kamarádovi policistovi. Ten jí poradil, aby okamžitě vybrala z trezoru peníze a z domu i s dětmi rychle odešla. To jí pravděpodobně zachránilo život. Vrábel s Biedermanem se do domu za pá dní vloupali a odnesli trezor, který poté rozřezali. Byl však prázdný. Policie poté Martina Srba evidovala jako pohřešovaného.

Kumpáni ale potřebovali rychle prachy, a tak 7. června 1995 přepadl Biederman tentokrát s Chládkem, dalším členem gangu a iniciátorem akce, pracovníka benzinové čerpací stanice firmy MOTA v Praze 9 na Českomoravské ulici Zdeňka L. Pod hrozbou použití zbraně Zdeněk L. vydal pachatelům náprsní tašku s třiceti tisíci korunami. I když nekladl žádný odpor a snažil se jednat klidně, zemřel po dvou výstřelech do hlavy. Mrtvý svědek, žádný svědek. Tělo nechali pachatelé ležet na místě, natankovali a odjeli se bavit do nočního klubu Riviéra.

Nezastavili se ani před vraždou kumpána

V září 1995 se opět na scéně objevil Ivan Vrábel. Muž, který úspěšně propadl vyšetřovacím sítem pražské mordparty, neboť v době přepadení vrátného v obchodním domě Krone byl v zahraničí. Měl pocit, že mu vražda prošla, a tak naplánoval další. Obětí měl být člen gangu Pavlíček, který zdědil po své pratetě pozemek v Praze 6-Suchdole. Chtěl pozemek prodat a počítal s částkou kolem dvou milionů korun. Představa možného finančního zisku byla tak lákavá, že stála Vrábelovi, Chládkovi a Biedermanovi za přípravu fiktivního výnosného prodeje, na kterou Pavlíček skočil. Důvěra ve společníky ho stála 28. září 1995 život. Aby se po šesti výstřelech ze samopalu Škorpion do hrudníku a břicha nevzpamatoval, utržil ještě dvě rány dýkou do srdce. Tělo oběti zakopali pachatelé blízko bydliště Biedermana. Výnos z této vraždy zhatila pachatelům matka oběti, která zmizení syna nahlásila na policii a na katastrálním úřadu zablokovala jakékoli nakládání se zmíněnými pozemky. Také Jaroslava Pavlíčka vedla policie jako pohřešovaného.

Nájemná vražda v hotelu Apollo

Poslední akce, kterou Vrábel vymyslel, byla na objednávku podnikatelů z Litvínova, kterým dvojice mužů ze Vsetínska dlužila a neměla se k placení. Šlo o nájemnou vraždu, která policii přivedla na stopu kolínského gangu. Odehrála se 19. ledna 1996 v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí. Jednalo se o „sundávačku“, tedy fyzickou likvidaci dr. Tomáše Bleiera, jednoho ze společníků firmy, která objednatelům vraždy dlužila částku v řádu jednotek milionů. Najatí vrazi, Biederman s Chládkem a Karnošem, novým členem gangu, měli podnikateli před smrtí ubodáním ještě vyřídit od objednatelů vraždy pozdrav. Kontrakt byl uzavřen za částku sto padesáti tisíc korun a prémii 10 % z částky, kterou druhý společník zadlužené firmy ze strachu o svůj život případně vyplatí.

Oto Biederman s vyšetřovatelem při policejní rekonstrukci.

Jeden za všechny? Tak to ne

Případ vraždy ve Valašském Meziříčí začala vyšetřovat ostravská kriminálka. Kriminalistům pomohla šťastná náhoda v podobě všímavých svědků, kteří vypověděli, že u hotelu v době vraždy parkoval stříbrný Renault 25 s blátem zamazanou pražskou espézetkou. A potom šlo všechno ráz na ráz. Již za měsíc příslušníci z ostravské zásahové jednotky pozatýkali v Praze Biedermana a tři jeho komplice. Poněkud teatrálně je vrtulníkem eskortovali do Ostravy. Severomoravská kriminálka měla za to, že tímto uzavřela lednovou vraždu podnikatele ve valašskomeziříčském hotelu Apollo. To ještě nikdo netušil, na koho narazili…

Když tehdy třiadvacetiletý Biederman zjistil, že za vraha v hotelu Apollo označují kumpáni z gangu pouze jeho, začal vypovídat. Ochotně se rozpovídal i o dalších čtyřech vraždách, které se odehrály v Praze a ve středních Čechách. Překvapení to bylo i pro detektivy. V evidenci měli jen dva otevřené případy vražd z těch, o nichž hovořil Biederman. Vyšetřovatele překvapila a zároveň děsila ochota, s jakou vše dopodrobna popisoval a účastnil se rekonstrukcí za přítomnosti kamery. Z policejních videozáznamů je více než zřejmé, že Biederman si příležitosti být středem pozornosti užívá a okolnosti vražd snaživě popisuje bez známky lítosti spisovnou češtinou. Psychologové ho později označili za psychopata se sklonem k sadismu a citově plochého jedince, kterému agrese a násilí dodává pocit nadřazenosti a úspěchu.

Kdo, kdy, kde a co za to

A tak si shrňme to podstatné: První vražda se stala 6. července 1993, poslední pak 17. ledna 1996. Jako první z kolínského gangu byl 20. února 1996 zadržen v Praze Karnoš, jehož auta si svědci všimli před hotelem Apollo, a tím přivedli policii na horkou stopu. Biederman a Chládek byli zadrženi o den později. Poté, co Biederman promluvil, zásahové jednotky zamířily pro Ivana Vrábela, jeho příbuzného Romana Procházku a Jiřího Šťastného.

Vyšetřovací spis obsahoval 16 svazků s celkovým počtem 4000 listů. V květnu 1999 byl „kat“ Oto Biederman za pět vražd odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody, Ivan Vrábel dostal za organizaci tří vražd 24,5 roku, Milan Chládek za pomoc při třech vraždách 18 let vězení, Jiří Šťastný za jednu vraždu 12,5 roku, Roman Procházka za jednu vraždu 13 let a Miroslav Karnoš za jednu vraždu 13,5 roku.

Epilog

V pátek 3. června 2022 zamítl Okresní soud v Jablonci nad Nisou žádost o podmínečné propuštění pětinásobného vraha Oty Biedermana z vězení. Doživotí si odpykává v Rýnovicích. Soudní senát zdůvodnil zamítnutí propuštění Biedermana tím, že splnil pouze jednu ze tří podmínek, které stanovuje zákon, a to, že si z doživotního trestu odpykal už přes 20 let. Podle soudu není jisté, že se jeho chování změnilo natolik, aby mohl vést na svobodě řádný život, a také, že není možné vyloučit, že by se v budoucnu nedopustil další trestné činnosti. Soud při tomto rozhodování vyšel ze závěrů znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie, a také ze zprávy věznice o dosavadním průběhu výkonu trestu.

Kultivovaně brutalistická budova na Václavském náměstí

Jedna z dominant Václavského náměstí, obchodní dům Družba (poté Krone a Debenhams, dnes Desirred), byla postavena v letech 1971–1976 podle projektu architektů Vlastibora Klimeše, Milana Vaška a Vratislava Růžičky. Budova vznikala paralelně s výstavbou pražského metra, proto má první podzemní podlaží vchod z jeho vestibulu.

Nárožní dům má členitou prosklenou fasádu, zevnějšek tvoří lehký obvodový plášť s hliníkovými okny a slunolamy, které jsou spolu s vápencovým obkladem původními prvky. Zachoval se také žlutý znak Českého svazu výrobních družstev umístěný v horní části budovy, v níž dodnes sídlí vedení jeho nástupce.

Budova je opticky členěna do tří částí, dominantní je ta nárožní. Zjednodušeně řečeno se dům směrem do Václavského náměstí tváří jako domy tři. Toto členění odpovídá organickému traktování okolních domů. Autorům se tak podařilo opticky zmenšit plochu domu. Fasáda směrem do Jindřišské ulice je na rozdíl od té směrem k Václavskému náměstí členěna horizontálně. Fasádní obklad je z bulharského vápence. Koruna na střeše domu reaguje na kopule okolních domů. Nacházela se v ní kavárna a také restaurace propojená se střešní terasou s krásným výhledem na Václavské náměstí. Pamětníci tvrdí, že měly být otáčivé. Restaurace spolu s kavárnou měly svůj samostatný vstup z Václavského náměstí, tak je tomu dodnes.

Prodej zboží se odehrával ve čtyřech podlažích na ploše 3000 m2. Družba se od ostatních obchodních domů lišila i v sortimentu. Prodávaly se zde převážně výrobky členů Českého svazu výrobních družstev – kožená galanterie, kožichy, klenoty atd. Výjimečnému sortimentu odpovídalo i provedení interiéru. Prostorové pojetí bylo velkorysé a každé patro mělo jiné barevné řešení.

Zatímco prodejní plochy doznaly velkých změn – např. ocelové sloupy nosného skeletu, které se v přízemí staly součástí prosklených vitrín a v prvním patře fungovaly jako stojany na oblečení, jsou dnes překryté sádrokartonem – točité schodiště vedoucí z restaurace do střešní kavárny zůstalo dodnes. Dnes si mnozí spojují budovu obchodního domu s názvem Duplex, který je odvozen od jména klubu nacházejícího se v kruhové střešní nástavbě.