foto: PrahaIN.cz/U kauzy stál i Robert Šlachta
EXKLUZIVNĚ: Redakce PrahaIN.cz měla možnost hovořit s detektivy z bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kteří zpracovávali známou olomouckou kauzu Vidkun. Mluví o skutečnostech, které měly zůstat utajeny. „Celá kauza nám byla prezentována jako obrovská chobotnice, mělo jít o nejzávažnější trestnou činnost, ale šlo o pomstu,“ řekl jeden z detektivů.
Podle jeho slov vychází celá kauza z pomsty policistů, kteří před rokem 2015 sloužili v olomoucké krajské policii a po sporech s jejím náměstkem Karlem Kadlecem odešli z velké části na ÚOOZ.
Zde se pak někteří z nich aktivně podíleli na trestním řízení vůči aktérům operace, která získala krycí jméno po norském nacistickém zrádci Vidkunu Quislingovi.
Přestože detektivové ÚOOZ označili v kauze Vidkun za podezřelé více lidí, včetně někdejšího ministra vnitra za ODS Ivana Langera, obžalobě nakonec čelili dva bývalí vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD).
Radek Petrůj byl zproštěn v plné míře a znovu nastoupil k policii.
Bývalého olomouckého policejního náměstka Kadlece soud odsoudil k podmínce za pokus o zneužití pravomoci úřední osoby.
Podnikatel Kyselý si vyslechl podmíněný trest, exhejtman Jiří Rozbořil (ČSSD – SOCDEM) byl podmíněně odsouzen za podplácení a za účastenství ve formě pomoci zločinu zneužití pravomoci.
Kyselý dostal od soudu tříletou podmínku a platební příkaz na 346 tisíc korun, Kadlec taktéž tříletou podmínku a peněžitý trest ve výši 438 tisíc korun. Pět let navíc nesmí působit u bezpečnostních sborů. Rozbořil dostal dvouletou podmínku a pokutu 182 tisíc.
Ivan Langer. Foto: PrahaIN.cz
Vymyšlené úřední záznamy
Kauza Vidkun byla zahájena v roce 2014 na základě několika úředních záznamů. Ty posloužily jako podklad pro zahájení trestního řízení. Ale hned po sepsání ničím důkazně nepodloženého záznamu byly překvapivě olomouckým Vrchním státním zastupitelstvím a soudy povoleny odposlechy a sledování a věc byla delegována na ÚOOZ, i když by jí měl řešit GIBS.
„Autorem prvotních záznamů byl pozdější vedoucí expozitury ÚOOZ v Ostravě Jirka Komárek, který je uložil v utajeném režimu ve véčku (stupeň utajení Vyhrazeno, pozn. red.). Nikomu je nedával k dispozici a ten obsah byl utajovaný i pro ostatní zpracovatele kauzy,“ řekl redakci jeden z detektivů.
Nešlo však o validní informace? „V té době jsem to neuměl vyhodnotit. Nevěděl jsem, jestli byly validní, nebo ne, protože schůzkovou činnost, která předcházela těm úředním záznamům, prováděl Komárek sám, bez dohledu a nějakého sdílení informací o obsahu schůzek. Sepsal je pak formou toho záznamu. Jestli byly validní, jestli byly pravdivé? S odstupem času si myslím, že byly přehnané a nafouknuté,“ pokračuje detektiv.
To, že byly Komárkovy úřední záznamy smyšlené, tvrdí obvinění v kauze Vidkun. „Ano, některé informace v úředních záznamech byly smyšlené,“ tvrdí detektiv, který si nepřeje zveřejnit své jméno.
Jiří Komárek. Foto: PrahaIN.cz
Skartace úředního záznamu s identitou Komárkova informátora
Jednou z dodnes neobjasněných událostí je záhadné zmizení úředního záznamu s identitou informátora, od kterého měl kriminalista Komárek čerpat informace a který měl poskytovat zásadní svědectví ke kauze Vidkun. Tento úřední záznam byl podle všeho skartován, aby se nikdo nedozvěděl, kdo byl informátorem a zda byly jeho podklady relevantní.
„V prvotní fázi zahájení vyšetřování jsem vůbec nevěděl, kdo byl onen informátor. Protože to před námi bylo skryto a utajováno. Až s odstupem času a po reorganizaci ÚOOZ jsem se dozvěděl, někdy v roce 2016, když Komárek odešel, že informační zdroj, který byl uveden na tom záznamu, který měl Komárkovi předávat informace, byl příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Milan Vaculík. Ten s Komárkem aktivně schůzkoval. Co všechno bylo obsahem jejich častých setkání, nevím, protože jsem se jich neúčastnil,“ odhaluje identitu údajného utajovaného informátora detektiv.
O jménu před časem informoval rovněž Ekonomický deník.
„Já jsem to tehdy neřešil. Bylo nám prezentováno, že to je šílená kauza klientelistických a podnikatelských vazeb na policii s tím, že má obrovský rozsah a bude to mít neskutečný dopad. Že to je obrovská chobotnice,“ doplnil.
Co se tedy s úředním záznamem, který měl odhalit identitu údajného utajeného informátora, stalo?
„Co vím, tato písemnost byla odtajněna a následně skartována. Zřejmě samotným Jirkou Komárkem,“ řekl bývalý zástupce ÚOOZ. „Domnívám se, že to bylo z toho důvodu, aby pro potřeby dalšího trestního řízení zabránil identifikaci původního informačního zdroje. Když se na to teď dívám s odstupem času, je možné, že Komárek nechtěl, aby byly některé věci konfrontovány přímo s touto osobou,“ odvětil detektiv.
Milan Vaculík byl podle něj také tím, kdo umožnil detektivům ÚOOZ přístup na olomouckou expozituru GIBS, aby tam mohly být instalovány odposlechy na jeho nadřízeného Tomáše Uličného.
„Bylo to speciální režimové pracoviště. Umožnil nám takový přístup, aby to bylo nedetekovatelné a aby nedošlo k dekonspiraci toho, co jsme tam dali. Což bylo trochu zvláštní, když byla GIBS tato věc odňata. Bez tohoto kontaktu zevnitř bychom se tam nikdy nedostali a nikdy bychom tam tu techniku nemohli nasadit,“ popisuje policista.
Jiří Rozbořil. Foto: PrahaIN.cz
Kdo z Olomouce?
Kdo konkrétně z bývalých olomouckých policistů se tehdy na aktivitách ÚOOZ vůči Kadlecovi a dalším obviněným v kauze Vidkun podílel?
„Oficiálně se nepodíleli na ničem, neoficiálně téměř na všem. To už byli na ÚOOZ a byli podřízenými Jiřího Komárka. Měli privilegia, o kterých se nikomu ani nezdálo. Komárek je ve všem preferoval. Když se zahajovaly úkony v kauze Vidkun a nasazovala se operativní technika do kanceláře náměstka Kadlece, tak na vyhodnocení uší chodila řada těchto lidí, protože ostravský tým, který byl na vyšetřování vyčleněn, neuměl po hlase identifikovat jednotlivé účastníky schůzek. Proto Komárek rozhodl, že nám s tím budou pomáhat kolegové z Olomouce, kteří nám řeknou, kdo je kdo,“ pokračuje detektiv a jmenuje někdejší olomoucké policisty, kteří se sice neoficiálně, ale o to aktivněji zapojili do vyšetřování Vidkunu.
„Nejaktivnější byl Tomáš Adam (po krátké kariéře na ÚOOZ je dnes ředitel prostějovské policie, pozn. red.). Komárek Adamovi dával některé odposlechy na poslech, přepis a úpravu. Pak se na tom podíleli jako operativci další Zdeněk Zapletal a Pavel Schejbal. Tomáš Adam jezdil často za Komárkem a předával mu interní informace z olomoucké krajské policie. S kým tam komunikoval, nevím, ale ty informace vždycky osobně předával jen Komárkovi. Ten se nás pak ptal, jestli víme o tom, že proběhla schůzka s tím a tím. My jsme se to vždycky snažili dohledat na úkonech, někdy se to povedlo, někdy ne, protože ta komunikace údajně podezřelých mnohdy probíhala mimo prostor, který jsme měli pokrytý, čili jsme o tom nevěděli. Tyto informace vždy nosil Tomáš Adam, který se na vyšetřování, byť neoficiálně, ale velmi aktivně podílel,“ akcentuje policista.
Policie. Foto: PrahaIN.cz
Budeme mluvit!
Tento zdroj také podotkl, že někteří z olomouckých policistů, rozhádaných s tehdejším náměstkem Karlem Kadlecem, se dokonce podíleli na instalování odposlouchávací techniky.
„Ano, v době, kdy nebyly některé prostory pod kontrolou a museli jsme tam dosazovat techniku takzvaně mobilně, si vybavuji, že Zdeněk Zapletal byl jedním z policistů, který tu techniku v daném prostoru nasazoval,“ potvrdil znovu dlouho vyvracené informace o aktivní účasti bývalých olomouckých policistů na vyšetřování kauzy Vidkun.
Probíhalo to prý tak, že před schůzkou přišlo do kavárny několik policistů a odposlechy lepili podomácku pod stoly. Po schůzce zase přišli jiní policisté, kteří je odlepili a přinesli na ÚOOZ, aby se záznamy vyhodnotily. Technika se nakupovala v čínských e-shopech. „Neměli jsme ji k dispozici. Ty záznamy byly hrozně nekvalitní,“ objasňuje detektiv s tím, že tehdy byla nahrána i řada rozhovorů nezájmových civilních osob. Reálné policejní odposlechy byly později instalovány policejním Útvarem zvláštních činností do zdí v elektroinstalaci sledovaného podniku.
Pohled soudů a státního zastupitelství
Na závěr uvedl, že on, ale i další detektivové nemají problém toto své svědectví zopakovat v plné šíři u soudu.
„Stačí, když si soudy předvolají detektivy, kteří na této kauze dělali. Zatím to nikdo neudělal. Nebudu takhle vypovídat jenom sám, bude nás víc, trestní řízení nemá sloužit k vyřizování si účtů.“ uzavřel.
„V řízení před soudem soud rozhoduje o tom, které důkazy provede, přičemž vždy záleží na konkrétní důkazní situaci. Strany trestního řízení (obžalovaný, poškozený, státní zástupce apod.) mají právo provedení důkazů navrhovat, nicméně není povinností soudu všechny navržené důkazy provést. Pokud však soud některé navržené důkazy neprovede, musí ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč tak neučinil. Typickým důvodem je například to, že předmětná skutečnost, k níž se měl důkaz vztahovat, je již dostatečně prokázána jinými provedenými důkazy nebo že se důkaz netýká skutečnosti důležité pro rozhodnutí,“ vysvětlil naší redakci vrchní státní zástupce VSZ v Olomouci Radim Dragoun.
„Další postup odvolacího soudu záleží na rozhodnutí soudního senátu, kterému byla předmětná trestní věc s podanými opravnými prostředky v souladu s Rozvrhem práce Vrchního soudu v Olomouci přidělena. Není možné dopředu prostřednictvím sdělovacích prostředků uvádět další kroky ve věci, včetně případného doplnění dokazování,“ uzavřel na konto zmíněného svědectví mluvčí Vrchního soudu v Olomouci Stanislav Cik.
V tématu budeme pokračovat. Rozhodnutí odvolacího soudu proběhne v říjnu.