Kauzy policejních prezidentů: Martinů – oběť politických čachrů

MAGAZÍN AFÉRY A ZLOČINY, 4. DÍL: V novém cyklu zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let, a konečně se dostávají před soud. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. A začínáme kauzami policejních prezidentů, kteří se často dostávali mezi mlýnské kameny, když planul mocenský zápas mezi tehdejšími rivaly, ODS a ČSSD. Dnes si připomeneme policejního prezidenta, jenž musel být obětován ve jménu dohody uvnitř rozhádané vládní koalice.

Oldřich Martinů byl policejním prezidentem od 29. 5. 2007 do 31. 12. 2010 (viz webovky Policie ČR), v politicky nestabilním období, v němž se vystřídaly tři vlády – počátek jeho šéfování policii spadá do éry druhé Topolánkovy vlády, kdy si ho do nejvyšší policejní funkce vybral ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Vzhledem k tomu, že Topolánkově vládě byla vyslovena nedůvěra, jmenoval prezident Václav Klaus tzv. úřednickou vládu Jana Fischera, v níž byl ministrem vnitra Martin Pecina (nestraník za ČSSD). Mračna se nad Martinů začala stahovat až v prvním roce vlády Petra Nečase, v níž byl za Věci veřejné místopředsedou vlády a ministrem vnitra Radek John (v úřadu od 13. 7. 2010 do 21. 4. 2011, kdy byl z funkce ministra prezidentem odvolán). Odchod Martinů z funkce policejního prezidenta byl pak výsledkem zákulisního čachru mezi ODS a „véčkařů“.

Radek John, foto PrahaIN.cz

Kdybych to byl býval věděl, …

K policii nastoupil Martinů jako devatenáctiletý mladík v polovině osmdesátých let a absolvoval praporčickou školu. V letech 1988–1990 studoval Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti, fakultu Veřejné bezpečnosti, a v letech 1990–1995 navázal studiem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. U policie vystřídal řadu pozic, zejména ve Službě kriminální policie a vyšetřování. Zabýval se násilnou trestnou činností a organizovaným zločinem. V roce 1997 byl jmenován ředitelem Národní ústředny Interpolu Praha. O dva roky později převzal vedení středočeské policejní krajské správy, v jejímž čele stál tři roky. Na podzim 2002 vyhrál výběrové řízení na jedno z míst náměstků na policejním prezidiu. Již v roce 2005 byl mezi pěti horkými kandidáty na policejního prezidenta, jehož vybíral tehdejší ministr vnitra František Bublan.

V roce 2007 se Martinů ujal úřadu nejvyššího šéfa policie. „Jmenování si velmi vážím, je to vyvrcholení mé kariéry u policie,“ komentoval svůj nástup například v iDNES tehdy jednačtyřicetiletý plukovník. Předtím zvažoval ještě jednu nabídku, rýsovala se mu možnost odejít do ústředí Europolu v Haagu.

Martinů byl profesionál, s ministry vnitra z pravého a poté z levého politického spektra (Pecina byl jako nestraník za ČSSD) dokázal efektivně spolupracovat.  Za Ivana Langera se podařilo v roce 2008 prosadit zákon o policii, a to v době, kdy byla dlouhodobě obava vůbec návrh na jeho novelizaci předložit. Kromě toho začala reforma policie nebo projekt P1000, který byl sice mnohými kritizován, ale přesto přinesl velké investice do základních policejních útvarů.

Na druhou stranu ne všechny legislativní novinky byly ve prospěch policie, resp. orgánů činných v trestním řízení. Máme na mysli tzv. náhubkový zákon (viz Zákonyprolidi.cz). Hlavní důvod, proč byla tato novelizace trestního řádu pojmenována jako náhubkový zákon, spočíval v zákazu zveřejňování všech odposlechů, uskutečněných v trestním řízení, ledaže by k tomu odposlouchávaná osoba dala souhlas (§ 8c trestního řádu). Náhubkový zákon také zavedl nový trestný čin „Neoprávněné nakládání s osobními údaji“, který byl od roku 2010 převzat i novým trestním zákoníkem (§ 180 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Dopustí se jej v těchto souvislostech ten, kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje získané v souvislosti s trestním řízením, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se tyto osobní údaje týkají. Hrozí mu pak trest odnětí svobody až na tři léta nebo trest zákazu činnosti, pokud jej ale podobně jako u uvedeného přestupku spáchá prostřednictvím tisku, filmu, rozhlasu, televize, internetu nebo jiným obdobným způsobem, může jít o odnětí svobody na jeden rok až pět let. V případě škody nebo prospěchu velkého rozsahu dokonce tři roky až osm let, jak píše online encyklopedie Wikipedie.

Oldřich Martinů na zahájení výstavy Policie v zahraničních mírových operacích v Muzeu Policie České republiky v Praze v roce 2010, foto Armáda ČR

… tak bysem sem nechodil…

Pravda, Martinů nikdy nepůsobil jako razantní policista, jeho zbraněmi byly spíše racionální uvažování, všeobecný rozhled a diplomatické jednání.

Z první poloviny roku 2010, tedy z období ještě před nástupem Nečasovy vlády, má autor tohoto článku, bývalý elitní detektiv protikorupční služby, na Martinů ve funkci policejního prezidenta jednu osobní vzpomínku. Po svém nuceném odchodu od policie byl po několika odkladech z nejrůznějších důvodů konečně pozván na uzavřené zasedání výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny.

Slyšení se týkalo policejního spisu Krakatice, v němž jeho tým roky mapoval aktivity a vazby skupiny bosse podsvětí Františka Mrázka na politiky. Chtěl se tak bránit nejrůznějším nařčením, že vyšetřování členové jeho týmu manipulovali anebo že ze spisu vynášeli informace. Hodlal si tam říci svoje, protože tam měli být přítomni z jeho pohledu „zajímaví“ politici, a to jak z řad ČSSD, tak i ODS. V napjaté atmosféře se však sešlo jen torzo výboru, a tak to zase nebylo „ono“. Nicméně na závěr přijal výbor usnesení (hlavně zásluhou hlasů socialistů v čele s předsedou výboru, exministrem vnitra Bublanem), v němž exministra vnitra Langera na základě výpovědi detektiva vyzval k rezignaci na všechny veřejné funkce, jak o tom psal online deník Aktuálně.cz.

Uzavřeného zasedání výboru se zúčastnil také policejní prezident Martinů a plně se postavil za tvrzení detektiva a dal mu za pravdu, a to i před novináři, kteří se dychtivě zajímali o závěry slyšení.

Po nástupu Nečasovy vlády v červenci 2010 bylo Martinů nejčastěji vytýkáno, že nedokáže bojovat s korupcí a vadily i prý časté úniky informací z policie. Nejhlasitěji se s výtkami v tomto směru ozývali politici z vládní strany Věci veřejné v čele s Radkem Johnem, který před volbami prohlašoval, že jeho prioritami bude boj proti korupci, omezení korupčního prostředí a boj proti extrémismu a který ještě před svým jmenováním připustil, že by mohl Martinů odvolat.

A osmělily se i kritické hlasy z nejvyšších pater policie. Například ředitelé celostátních útvarů vyjadřovali nespokojenost s tím, že neměli dostatek informací z vedení policejního prezidia. Na konci listopadu rezignoval náměstek pro trestní řízení Viktor Čech, prý absolutně necítil pro své kroky podporu Martinů. Obratem tento Jidáš byl Johnem jmenován jeho náměstkem na ministerstvu vnitra.

Otázka odvolání eskalovala na podzim 2010 během odhalení údajné korupce na Státním fondu životního prostředí (což byla přímo modelová aféra „Drobil“, které se budeme věnovat v jednom z dalších pokračování cyklu), kdy se policejní prezident odvážil vstoupit na vratkou politickou půdu. Ale neměl „s pány chodit na led“.

Na konci listopadu hra o policejního prezidenta přerostla z vnitroresortní tahanice do vládního boje. Když ministr vnitra Radek John vyzval Martinů k rezignaci, což odůvodnil vágní frází o neutěšené situaci v policii, premiér Petr Nečas mu veřejně vytkl, že s ním tak důležitý krok neprojednal. John si zase v novinách postěžoval, že za Nečasem prý chodí třikrát týdně exministr vnitra Ivan Langer a snaží se ovlivňovat chod jeho resortu.

Ivan Langer, foto PrahaIN.cz

Johnovo tažení komplikovala „Langerova finta“

Radek John, který se vydal na svaté tažení proti Martinů, se však ocitl v prekérní situaci – podle nového zákona o policii byl policejní prezident téměř neodvolatelný. Na funkci musí buď sám rezignovat, nebo být obviněn z trestného činu. Stínový ministr vnitra za ČSSD Jeroným Tejc k tomu v deníku Aktuálně.cz poznamenal: „Je to trochu dračí vejce pana exministra Langera. Jestli to byl záměr, nebo neschopnost precizně to formulovat, nechci hodnotit.“

Přestože na výměně policejního prezidenta po změně vládní garnitury by nebylo nic divného, bývala to a je běžná praxe, jeho odvolání bylo podle zákona o policii (viz Zákonyprolidi.cz) komplikovanější než v minulosti. Zatímco původní znění zákona výslovně říkalo, že policejního prezidenta jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády, ve zreformovaném zákoně se dočteme jen to, že „policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi“. Ale už se tam neříká nic o tom, kdo a jak policejního prezidenta jmenuje a odvolává.

Klaus jako deus ex machina

O odvolání či ponechání ve funkci nejvyššího policejního šéfa se začal zajímat i prezident republiky. Martinů se zprvu domníval, že na svou stranu získal mocného spojence. „V otázce setrvání na pozici policejního prezidenta budu velmi vážně brát v potaz to, že si na mě prezident udělal čas,“ řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny, a přijetí na Hradě, k němuž došlo 1. prosince, poté bláhově bral jako vyjádření podpory.

Ministr vnitra John kontroval a 3. prosince seznámil prezidenta Klause s 19 důvody pro odchod Martinů z funkce nejvyššího šéfa policie. Důvody ale odmítl zveřejnit a ani samotný Martinů neměl tušení, které to jsou.

Martinů ale bylo jasné, že pokud byť nepřímou podporu získá i od premiéra, tak v čele policie zůstane. A tak se 17. prosince vydal na osobní schůzku s Nečasem, ovšem bez vědomí ministra vnitra Radka Johna, aby s ním projednal korupční kauzu ve Státním fondu životního prostředí a informoval o podezření na možnou protiprávní činnost svého přímého nadřízeného, tedy ministra vnitra. Postupem Martinů se poté z Johnova podnětu začala zabývat inspekce, která měla vyšetřit, zda nevynáší citlivé informace ze spisu.

Petr Nečas, foto PrahaIN.cz

Zákulisní politické tahanice uvnitř vládní koalice nabíraly na síle, a samozřejmě nešlo jen o Martinů ve funkci policejního prezidenta. Hřebíček na hlavičku udeřil exministr vnitra Bublan: „ODS se zřejmě bojí, že ministr vnitra, který vystupuje občas zmatečně, může stáhnout ke dnu celou koalici.“

Prezidentovi Klausovi nicméně od začátku šlo především o to, aby odvrátil krizi ve vládní koalici, vyvolanou mimo jiné požadavkem Věcí veřejných na výměnu policejního prezidenta. Na společné schůzce K9 (ve složení tři zástupci z každé vládní strany), která se konala 21. prosince na Hradě, si údajně ODS a Věci veřejné rozdělily bezpečnostní resort tak, že vliv na vnitro a policii budou mít „véčkaři“ a ODS rozhodne o šéfovi nově vznikající Generální inspekce bezpečnostních sborů. Podle nepotvrzených zpráv médií se na schůzce také vyřešil neuralgický bod vládní koalice – dohodl se odchod Martinů z funkce policejního prezidenta.

Osud policejního prezidenta, na němž se dohodli koaliční lídři a prezident Klaus, potvrdily iDNES dva důvěryhodné zdroje blízké jednání na Hradě. Stejnou informaci přinesl i server lidovky.cz. Politici odmítli k budoucnosti Martinů cokoliv sdělit. „Obsah dohody považuji nadále za diskrétní,“ sdělil iDNES premiér Petr Nečas.

Dne 22. prosince, poté, co ho přijal prezident Klaus, oznámil Martinů rezignaci.

Martinů se ke svému odstoupení vyjádřil v médiích, že v jeho rozhodování hrálo klíčovou úlohu právě jednání s prezidentem republiky. Podle svých slov se bude připravovat na službu v zahraničí. Zůstane proto dál ve služebním poměru na odboru mezinárodních vztahů. Rád by totiž zamířil do Europolu, jak o tom uvažoval ještě před nástupem do funkce policejního prezidenta. Ministr vnitra Radek John mu prý již předběžně slíbil podporu vlády.

Václav Klaus, foto PrahaIN.cz

Funkce nejvyššího šéfa policie tak byla od začátku roku 2011 neobsazená. Média spekulovala, že Věci veřejné byly ochotny udělat premiérovi ústupek a nabídly Nečasovi, aby sám navrhl kandidáta na uvolněnou funkci. Hovořilo se údajně o šéfovi policie Zlínského kraje Bedřichu Koutném nebo řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertu Šlachtovi. Ani jednoho z nich však premiér neoslovil – a v případě Šlachty si tím asi pěkně zavařil, jak o tom psaly Lidovky.cz.

Poradní komise pro výběr policejního prezidenta nakonec 19. ledna 2011 vybrala poněkud nepřekvapivě Johnova „koně“ Petra Lessyho.

Konec dobrý, všechno dobré

Od 1. listopadu 2011 se Martinů skutečně stal náměstkem ředitele Europolu v Haagu. Jeho mandát vypršel v listopadu 2015, ale rada ministrů mu schválila mandát pro další čtyřleté období, jak o tom informoval iDNES, tedy až do roku 2019.