foto: Hana Hlušičková, PrahaIN.cz/Sídlo PDZ je v Menhartovském paláci na adrese Celetná 17.
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 23. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou často desítky let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. V lednu jsme si připomněli rok od otevření kauzy spjaté s Podnikatelskou družstevní záložnou. Na stránkách médií se objevovaly články o „Fialově“ záložně, kampeličce se zhruba stovkou členů, kterou policie prověřuje kvůli podezření z praní špinavých peněz.
Po roce široce medializovaná kauza „Fialovy kampeličky“, v níž byli členové i prominenti ODS včetně premiéra, vyvrcholila tím, že kontroloři České národní banky Podnikatelské družstevní záložně (PDZ) odebrali licenci a poslali ji do likvidace kvůli hrubému a opakovanému porušování pravidel proti praní špinavých peněz, jak uvádí server Seznam Zprávy. V rozhodnutí, které sama ČNB zveřejnila 14. ledna 2025 v anonymizované verzi (viz zde), je na 151 stranách podrobně popsáno, jak v záložně chyběla kontrola a desítky milionů korun se vkládaly i vybíraly v hotovosti. V odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení působit jako družstevní záložna se například uvádí, že „byly zjištěny natolik závažné nedostatky prolínající celý řídicí a kontrolní systém, že reálnost uskutečnění nápravy na základě uložení opatření k nápravě je z pohledu správního orgánu vyloučená“.
Aktivitami záložny se zabývá policie
I když Česká národní banka oznámila, že uzavřela šetření kolem Podnikatelské družstevní záložny, policejní prověřování kolem finančního ústavu ještě neskončilo. O činnost záložny se od dubna zajímají detektivové z odboru hospodářské kriminality pražského krajského ředitelství a dozor v kauze podle serveru Lidovky.cz převzalo Vrchní státní zastupitelství v Praze pod vedením Lenky Bradáčové.
Kampelík se musí obracet v hrobě
V lednu 1996 byla Podnikatelská družstevní záložna úplně první, která na obnoveném českém trhu kampeliček vznikla. Od té doby nijak nevyrostla, o příliv nových družstevníků fakticky nikdy nestála. Od září 1995, kdy ji jako ryze regionální záložnu zakládalo 34 podnikatelů z Příbramska, se do roku 2022 dostala jen na 150 členů. Jak málo to je, dokládá srovnání, že Podnikatelská družstevní záložna je dnes druhou nejmenší kampeličkou mezi posledními šesti, které ještě přežily.
Nevelký příliv nových členů kampeličky a jejich obchodní provázanost zaručovaly exkluzivitu. Na seznamu členů tak převažovaly vzájemně spřízněné firmy a jejich majitelé a často i jejich příbuzní. Je to zcela v duchu otců-zakladatelů PZD, jak uvádí příbramský advokát Antonín Janák, jehož vyjádření uvedl server Seznam Zprávy: „Až do dnešních dnů se drží mé původní ideje, že půjde o správu peněz a půjčování mezi osobami, které se navzájem znají a důvěřují si. Jako to bylo za pana Kampelíka. Taková téměř rodinná firma.“
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 20. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik…
V roce 2017 byli mezi celkem 123 podílníky vedle mediálně propíraných klientů, například politiků spjatých se „starou“ ODS včetně exministra zdravotnictví Luďka Rubáše a bývalého předsedy poslaneckého klubu Petra Tluchoře, podle serveru Lidovky.cz také čtyři vysoce postavení manažeři stavebních a developerských firem, jmenovitě Penty Real Estate, Metrostavu, Geosan Group a Eurovie.
Členem záložny byl i muž z Krejčířova gangu
Výběry milionů v hotovosti, tudíž bez digitální stopy, nulová kontrola, žádné vtíravé dotazy na původ peněžních prostředků – to byla rajská hudba pro dalšího pozoruhodného klienta záložny, někdejšího komplice Radovana Krejčíře Aleše Kohoutka, jehož firma Glocin Limited našla v PDZ bezpečný přístav.
Aleš Kohoutek byl jedním z obviněných, kteří stanuli v roce 2014 před soudem za účast na zločinném spolčení v souvislosti s kauzou Čepro, o níž blíže píšeme v knize Kudy kráčel zločin. V této kauze figuroval tento komplic Krejčíře jako bezcharakterní individuum. Krejčíř a spol. totiž vyvolali soudní spor s Čeprem o pohledávku ve výši 2‚8 miliard korun. Ale o probíhajícím soudním jednání nikdo nevěděl, protože vymysleli neuvěřitelný podvod. Krejčíř vyslal právě Aleše Kohoutka, který měl v té době dluhy z podnikání, aby sehrál roli ctitele jedné osamělé úřednice z podatelny Čepra. Pobláznil ji do té míry, že ta pak zabavila obsílky, které přicházely do Čepra s výzvou k soudnímu jednání, při němž se firma měla bránit fiktivním pohledávkám Krejčířových firem. Čepro proto o žádné žalobě nevědělo, a tak k soudu nikdo nechodil, ale nikomu to vůbec nepřišlo divné. Soud pak domnělé nároky firem uznal a vydal rozsudek s tím, že Čepro musí peníze vydat. Jen díky informátorovi, jenž se pohyboval v blízkosti Krejčíře a který kriminalistům řekl o zadržených obsílkách, rozsudku soudu a uvedl jim i datum exekuce, se podařilo v listopadu 2004 zachránit státu šest miliard korun a státní firmu Čepro.
Co ovšem Aleš Kohoutek ani zamilovaná úřednice netušili, že podle jisté operativní informace měli se vší pravděpodobností v případě úspěchu podvodu navždy zmizet, jak je popsán scénář akce Čepro v knížce Lovec mafiánů. A tak vlastně i Aleš Kohoutek je díky odhalení tohoto obřího podvodu naživu a mohl donedávna páchat bezskrupulózní podvody na důvěřivých lidech, které nalákal na investice s nevídaně vysokým zhodnocením jejich peněz.
Kohoutek byl v minulosti několikrát odsouzený a šli po něm exekutoři, protože dlužil statisíce státu za náklady své obhajoby v trestních řízeních a nesplácel ani úvěry. Nejvyšší částku, více než 20 milionů, dlužil podle serveru Seznam Zprávy ČSOB. A to už od roku 2008, kdy ho soud uznal vinným z úvěrového podvodu, nařídil mu uhradit bance škodu a poslal ho na 7,5 roku do vězení. Kvůli jiným trestům dokonce soud upustil od jeho potrestání v kauze Čepro.
U soudu a ve vězení byl asi víc než doma, protože společnost Glocin založil jen měsíc poté, co byl odsouzen k osmiletému nepodmíněnému trestu za úvěrový podvod a milionový daňový podvod při obchodování s alkoholem. Ve vězení si za to pobyl několik měsíců v roce 2018. Naposledy dostal podmínku podle serveru Seznam Zprávy za krácení daní se škodou osm milionů korun v roce 2023.
Byznysmen se silným žaludkem
Aleš Kohoutek byl v letech 2019–2022 prostřednictvím své firmy Glocin Limited s virtuálním sídlem v britském Manchesteru významným klientem Podnikatelské družstevní záložny. Vzhledem k tomu, že zavedené banky firmě Glocin konto, u něhož vládlo podezření na praní špinavých peněz, odmítaly vést, byla možnost otevřít si účet v PZD pro Kohoutkův byznys zásadní.
Právě na účet vedený v záložně přicházely pod slibem zhodnocení až o 20 procent ročně peníze od drobných investorů, převážně žen a seniorů, které potom zmizely na Slovensku, ve Švýcarsku nebo při nákupech kryptoměn. Konto sice bylo průtokové, ale Glocin na něm držel až tři miliony eur.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 11. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik…
Systém fungoval tak, že drobní investoři vkládali své úspory na účet u záložny, odkud jejich značnou část Kohoutek posílal podle slovenského serveru Protikorupčná linka přes společnost Brayton&Co.NXT sídlící v Bratislavě, v níž figuruje Miklášova příbuzná, firmě Bit.NXT International zaregistrované v americkém Wisconsinu. Bit.NXT měla peníze podle uzavřené smlouvy zhodnocovat obchody s kryptoměnami. Žádné zisky ovšem zpět nepřitekly. Úroky investorům i provize finančním poradcům tak šly z peněz, které posílali další investoři. Byl to podvod založený na takzvaném Ponziho schématu.
Členství Glocinu v záložně neukončilo ani podezření z praní špinavých peněz a trestní oznámení Finančního analytického úřadu z roku 2020. Ale ani to, že policisté poté nechali na účtu Glocinu zmrazit 2,6 milionu eur. Vyšetřovatele tehdy ještě Kohoutek a jeho spolupracovníci dokázali přesvědčit, že podnikání Glocinu je zcela legální a že peníze skutečně zhodnocuje. Hospodářská kriminálka pražského policejního ředitelství tak po půlročním prověřování případ odložila a v září 2020 peníze na účtu uvolnila.
Klasika: za to nemůžu já, to on
Firma Glocin Limited účet v záložně uzavřela v roce 2022. V říjnu tohoto roku se systém Glocinu zhroutil. Ještě nedávno se Aleš Kohoutek pokoušel netrpělivým investorům vysvětlovat, kam jejich stamiliony korun zmizely a proč jim je nevrátí. Znovu se o něj začala zajímat policie a hrozí mu, že jako hlavní tvář projektu se bude ze svých činů odpovídat. A to sám, i když podle Kohoutka za zmizením peněz stojí jeho společníci. Příčinou toho, co se stalo, je podle něj vnitrofiremní „puč“ jeho spolupracovníků, z nichž jmenuje například Slováka Maroše Mikláše, který ovládá americkou firmou Bit.NXT. Tvrdí, že právě jemu podle vzájemných dohod peníze investorů posílal, aby je zhodnotil těžbou kryptoměn. Mikláš, který má podle slovenského serveru Protikorupčná linka na krku pět exekucí na Slovensku a v USA byl už v roce 2008 uznán vinným z podvodu, však naopak z odklonění části peněz obviňuje Kohoutka. Další stamiliony korun totiž podle toho, co reportéři serveru Seznam Zprávy zmapovali, Glocin poslal do Švýcarska na vybudování údajné platební instituce, do nemovitostí v Dominikánské republice či do zkrachovalého finančního družstva ze slovenské Starej Ľubovně. Nakoupil také kryptoměny od firmy Xixoio, jejíž podvodnou činnost ukončil v roce 2023 policejní zásah.
Maroš Mikláš i Aleš Kohoutek už druhý rok paralelně slibují, že peníze lidé dostanou zpět. Muži se od svého byznysového rozchodu v roce 2022 přou o to, jakou část peněz a jakým způsobem mají firmy, za nimiž stojí, klientům Glocinu zaplatit. Kohoutek se dokonce nechal v prosinci 2022 vyfotit u dolu na zlato ve Venezuele, kde se prý hodlá podílet na těžbě.
Insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě
V červenci 2024 podala na Glocin Ltd. ke Krajskému soudu v Ostravě insolvenční návrh firma „Pro věřitele“, která se zabývá vymáháním pohledávek a zastupuje stovky klientů Glocinu. A další stovky evidují i jiné advokátní kanceláře. Odhaduje se, že podvedených investorů je přes 1100.
Na webových stránkách firmy „Pro věřitele“ je uvedeno, že po lhůtě pro přihlašování pohledávek, která uplynula 13. ledna 2025, přihlásila do insolvenčního řízení 396 pohledávek za 5,219 milionů euro.
Záložna figurovala i v kauzách z Chovancovy éry
Namátkou si připomeňme dvě již uzavřené kauzy, které se týkaly vyšetřování údajných podvodů v civilní rozvědce, kdy před soudem stanuli dva muži z ÚZSI, a to šéf kybernetického odboru Martin Uher a náměstek ředitele Zdeněk Blahut. Vyšetřování hospodaření tajné služby z doby, kdy byl ministrem vnitra Milan Chovanec, probíhalo od roku 2019 a teprve v polovině roku 2023 nad oběma obžalovanými soudy vynesly zprošťující verdikty.
Jméno českého podnikatele se syrskými kořeny Kamila Bahbouha, podle jeho slov již bývalého pokladníka a pracovníka klientské péče PDZ, se objevilo v kauze spojené s podezřelou transakcí, v níž figuroval Martin Uher. Šlo o projekt arény v Řitce u Prahy, která měla sloužit podle serveru iDNES k výcviku specialistů pro obranu před kyberútoky. Jenže kvůli údajné defraudaci ve firmě CyberGym Europe se případem zabývala i protimafiánská policejní centrála. Ve firmě Ragnarok, která údajně akciovou společnost CyberGym, resp. CyberG Europe, ovládala, se angažoval podle serveru Hlídač státu právě „pokladník“ PDZ Kamil Bahbouh.
Mediálně známější je kauza Zdeňka Blahuta, jenž byl obviněn ze dvou trestných činů, a to pro zločiny podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby. Podle obžaloby z května 2022 se měl dopustit machinací s penězi rozvědky. Případ souvisel podle serveru Ekonomický deník s osvobozením českého misionáře vězněného v Súdánu pro údajnou protistátní činnost a se smyšleným nákupem šesti odposlouchávacích systémů Agáta za 190 milionů korun, které měla dostat egyptská tajná služba za vyjednání propuštění Čecha, jemuž hrozilo dlouholeté vězení. Podle některých spekulací, které shrnul server iDNES, byla celá operace s nákupem odposlouchávacích zařízení jen krytím pro úplatky, které Češi pomocí egyptských rozvědčíků rozdali vysoce postaveným úředníkům v Súdánu. V podobném duchu se vyjádřil i pražský městský soud, když vynášel osvobozující verdikt.