foto: PrahaIN.cz/Hotel Esplanade
EXKLUZIVNĚ: PrahaIN.cz v dalším článku připomene osobu kontroverzního Františka Mrázka, tentokrát jeho nadstandardní styky s politiky. Nejvíce se mu totiž dařilo pronikat do nejvyšších pater politiky na přelomu tisíciletí, tedy v období opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.
Jedním ze zakládajících členů redakce PrahaIN.cz je bývalý kriminalista Karel Tichý. Na protikorupční službě založil na konci devadesátých let legendární spis Krakatice, který mapoval prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Také díky nasazeným operativním prostředkům, sledování a odposlechům mohli kriminalisté rozkrývat velké ekonomické kauzy, ať to byly privatizace státního majetku, pašování nebo tunelování firem, a začali se seznamovat se zajímavými jmény a vazbami mezi politiky a organizovaným zločinem.
František Mrázek, jenž byl klíčovou postavou spisu, a jeho lidé měli pro řadu politiků či spřízněných lobbistů různé více či méně nápadité přezdívky, které používali v telefonních hovorech. Díky svým kontaktům u zpravodajských služeb totiž Mrázek věděl, že ho policie odposlouchává, a tak žoviálně mluvil s obchodními partnery o svých oblíbencích, lobbistech, bankéřích i politicích s přezdívkami „Ofina“, „Mlaďas“, „Buzna“, „Pepik“, „Mladej poskok“, „Velká kapsa“, „Mlha“, „Ovar“, „Becherovka“, „Prófa“, „Venoušek“, „Tlusťoch“, „Téčko“, „Íčko“, „Sekoš“, „Bába“, „Dědek“, „Umaštěnec“, „Alí“, „Laši“, „Ulči“ nebo „Buldozer“. „Mám telefon na sedmnáct poslanců, z různých stran, a šest senátorů. Takže třiadvacet lidí. Tykáme si. Nevolám jim jen kvůli byznysu,“ tvrdil v rozhovoru pro HN s novináři Sabinou Slonkovou a Jakubem Ungerem v roce 2003.
Nejraději měl Mrázek osobní schůzky
Jako bývalý vekslák měl Mrázek vynikající čich na lidi a právě při osobním jednání dovedl velmi rychle odhalit pohnutky člověka, s nímž jednal. Byl schopný manipulátor a s gustem rozehrával různé hry. Využíval a zneužíval politiky z vládnoucí garnitury i opozice prostřednictvím jemu zavázaných lobbistů, aniž by o tom na první dobrou věděli. Dokázal je vmanipulovat do pozice, v níž je potřeboval mít. Některým politikům je připisována přímá spolupráce s ním, ale neprůstřelné důkazy ve spisech chybí. Známá je kauza týkající se prodeje akciové společnosti Inženýrské a průmyslové stavby (IPS) z roku 2000. Podnikatel Luděk Sekyra („Sekoš“) se tehdy spojil s Mrázkem ve snaze využít jeho vlivných kontaktů a společně usilovali o to, aby se Sekyra stal majitelem této největší stavební firmy v Česku. Ve prospěch Sekyry lobboval i tehdejší místopředseda parlamentu a ODS Ivan Langer, „Íčko“, jak mu v odposlouchávaných telefonních hovorech říkali Mrázek se Sekyrou. A nebyl sám, svou pomoc sliboval při prodeji IPS i lobbista Milan Velek, který tvrdil, že zařídí Sekyrovi audienci u tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny a šéfa ODS Václava Klause alias „Venouška“.
V dobách své vrcholné slávy se Mrázek jako etablovaný boss nescházel se svými kontakty někde na benzinkách, ale jednání se konala v luxusních restauracích, kavárnách nebo v hotelových saloncích.
S mnoha spřátelenými politiky z nedaleké Poslanecké sněmovny se Mrázek setkával ve stylové restauraci U Tří housliček v Nerudově ulici. Sem chodil do intimně zařízeného salonku, když potřeboval mluvit s některým z vlivných parlamentních politiků. Kriminalisté, kterým se do místnosti nepodařilo umístit operativní techniku, alespoň monitorovali, kdo za ním sem chodí. A byli mezi nimi nejen zkušení politici, ale i mladé tváře.
S šedou eminencí sociálních demokratů Miroslavem Šloufem se scházel v hotelu Hoffmeister v ulici Pod Bruskou, který je coby kamenem dohodil od Úřadu vlády, kde měl Šlouf jako poradce premiéra svou kancelář. Tehdejšího Zemanova důvěrníka Mrázek v záznamech telefonických hovorů nazýval trefně „Vodník“ nebo „Panděro“ a považoval ho za vynikající zdroj informací. Přes Šloufa měl Mrázek kontakty i na Národní bezpečnostní úřad, na němž byl pro ně nejdůležitější osobou přímo bezpečnostní ředitel NBÚ Martin Hejl. Šlouf se nikdy netajil tím, že se s Mrázkem zná od poloviny devadesátých let a právě on mu třeba sehnal informace, které později ovlivnily průběh privatizace České spořitelny a Komerční banky. Oba pánové se také často scházeli ve Strakovce a Mrázek si schůzky nabité nejčerstvějšími informacemi z vlády velmi pochvaloval. Šlouf si zase Mrázka cenil jako příjemného společníka, jak uvádí Karel Tichý v knize Kudy kráčel zločin.
Mrázek se podle všeho opíral zejména o spolupráci se Šloufem a jím ovládanou částí ČSSD, Grossovo křídlo včetně ministra financí Ivo Svobody a jeho poradkyně Barbory Snopkové neměl příliš v lásce. Na druhé straně si ovšem jistil záda kontakty s vlivnými politiky z ODS, například s „Íčkem“ se měl údajně sejít v tehdejším hotelu Barceló v Krči, kde na kurtech patřících k hotelu hrával „Íčko“ s dalšími politiky tenis.
Mezi nejoblíbenější útočiště Františka Mrázka patřil hotel Esplanade ve Washingtonově ulici na Novém Městě. Věděl, že své „obchodní“ partnery, mezi nimiž nechyběli ani jím placení vlivní pracovníci bezpečnostních složek, ohromí atmosféra zlatých dvacátých let. V restauraci měl svůj stálý stůl v hotelové kavárně, kam za ním přicházeli v zástupech žadatelé o pomoc, vliv nebo peníze, a dokonce se říkalo, že v hotelu má svou detašovanou kancelář. Strávil tam při schůzkách s mnoha protagonisty i poslední den svého života. Odtud pak pozdě odpoledne odjel do své kanceláře v Durychově ulici…
Politický dinosaurus z Mrázkovy éry znovu na scéně
Mnozí z vlivných politiků Mrázkovy éry se stáhli z aktivního politického života, ale Vlastimil Tlustý přezdívaný Mrázkem „Téčko“ nedávno usoudil, že se ještě jednou pokusí vyšplhat na politický Olymp.
Kdysi velmi aktivní poslanec v barvách občanských demokratů, jenž zasedal v několika parlamentních výborech, a v letech 1998 až 2006 předseda poslaneckého klubu ODS, figuroval ve spisu Krakatice. Z policejních odposlechů nepřímo vyplynulo, že Tlustý s Mrázkem úzce spolupracoval prostřednictvím lobbisty Igora Šafranka, který oficiálně působil jako asistent sociálnědemokratického poslance Josefa Hojdara, jemuž Mrázek dal nepříliš originální přezdívku „Pepik“. Šafranko se s „Téčkem“ často scházel a využíval jej k získávání důvěrných informací a zároveň i k prosazování Mrázkových zájmů v politice, bankách či při zadávání státních zakázek. Když prý Tlustý zjistil, co je Šafranko zač, údajně s ním přerušil veškeré styky.
Nařčení ze spolupráce s organizovaným zločinem Tlustý ustál a dotáhl to dokonce na ministra financí v první Topolánkově vládě. Když skončilo Tlustého vládní angažmá, ve zlém se rozešel nejen s Mirkem Topolánkem, ale i s celou ODS. Po neúspěšné kandidatuře do Europarlamentu v roce 2009 se zdálo, že se stáhl z politické scény.
Na prahu sedmdesátky se ale Tlustý rozhodl, že ještě nepatří do starého železa a zkusí opět štěstí v politice. V září 2023 ho Přísaha představila jako svého ekonomického experta. Bylo to proti všemu, co dosud předseda hnutí Róbert Šlachta hlásal, když z bývalého politika s nejasným původem majetku, s rodinnými příjmy z hazardu a s kontakty na mafiánskou skupinu Františka Mrázka udělal jednu z tváří Přísahy. Nicméně se zdá, že angažmá Tlustého v Přísaze je u konce, a začíná se poohlížet po perspektivnějším výtahu k moci…
Co bylo v „archivu“ Mrázka na politiky?
Zásluhou policejního informátora Rudy Javornického se ke kriminalistům dostávaly určité informace, které ukazovaly na to, že Mrázek skutečně uplácí politiky. Ten Rudu frajersky ubezpečoval, že má vše dobře podchyceno a zadokumentováno ve svém „archivu“. A skutečně, některé tyto informace se shodovaly s těmi, které kriminalisté získávali i jinými cestami, včetně odposlechů.
V létě 2001 rozehrál ráfek Ruda s Mrázkem vlastní hru, a to nad rámec svého úkolování. Ve vztahu k Mrázkovi se tím dopustil fatální chyby, podvedl ho. Mrázek naoko Rudu ujišťoval, že mu podraz odpouští, ale…
Začátkem července kriminalistům Ruda nadšeně volal, že má pro ně od Mrázka „ty“ materiály, které položí vládu Miloše Zemana a sestřelí řadu dalších zkorumpovaných politiků. Ten samý den pozdě večer, když přijel autem ze schůzky s Mrázkem před svůj dům, byl zastřelen. Vrazi byli nejméně dva a materiály uložené ve velkém koženém kufru z jeho auta ukradli, jak podle svědectví popisuje okolnosti Rudovy vraždy Karel Tichý v knize Lovec mafiánů.
Definitivně se nad „archivem“ Františka Mrázka zavřely vody po jeho smrti, a tak se k důkazům, že Mrázek skutečně uplácel politiky, a které konkrétně, kriminalisté nedostali a nemohli je hodnověrně ověřit. A tak ve vzduchu visí otázka, nejen kdo a proč nechal Mrázka zavraždit, ale také u koho skončil jeho pověstný „archiv“.