Klíčový svědek s terčem na zádech. Jak to s Indiánem dopadlo

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Třetí a poslední článek o tom, jak Tarek Bechara byl na Krejčířově seznamu nepohodlných osob na prvním místě. Existovala tedy reálná šance, že by ho mohl někdo z Káčkových lidí zabít. Psychicky ho to srazilo na dno, několikrát se pokusil o sebevraždu a ukrýval se. Byl totiž důležitým svědkem v kauzách firem M5 a Technology Leasing, ale i v kauze Čepro. Naštěstí se mu podařilo z tohoto smrtelně nebezpečného kolotoče podvodů a vražd vyváznout živý.

Dne 23. září 2003, jen tři dny poté, co Krejčíř opět skončil ve vazební věznici, neznámý vrah zastřelil Petra Šebestu, dalšího kontroverzního podnikatele, který v Krejčířově případu začal spolupracovat s policií. Poté se Bechara rozhodl opustit horkou půdu v Čechách, neboť se bál o holý život. Byl důležitým svědkem v kauzách firem M5 a Technology Leasing, ale i v kauze Čepro. A byly to právě Indiánovy informace, které napomohly policii obvinit Krejčíře z přípravy miliardových podvodů ve státním podniku Čepro a přípravě vraždy celníka. A tak se v obavách z Krejčířovy pomsty porůznu ukrýval, převážně na Slovensku, ale i v Německu a Rakousku a občas zmizel do libanonského Bejrútu.

Hnízdečko za čtvrt miliardy

Kvůli dluhům přišel Tarek Bechara o svůj byznys i veškerý majetek. A to včetně vily ve známé rekreační lokalitě Vyžlovka u Prahy. Jednalo se o majetek dvou společností (TAB EXIM a BANCO for trading Praha), jejímž jediným společníkem byl Bechara. Rozlehlý objekt byl postaven na místě původní stavby, která byla téměř celá odstraněna, a tak povolená rekonstrukce, přestavba a přístavba staršího domu byla realizována v rozporu se stavebním povolením. Novostavba nebyla potom ani zkolaudována. O tuto nemovitost, kterou mnohokrát zastavil oproti úvěrům u různých bank, přičemž si na ni půjčil asi 200 milionů korun, Bechara přišel. Vila s jednou bytovou jednotkou 6+kk byla poté předmětem zákulisních jednání kmotra Mrázka a na něj napojených lidí, kteří o ní uvažovali jako o formě úplatku pro některého z „korunních princů“ čili pro ně „nejperspektivnějších“ tehdejších politiků ODS. Břemeno dluhů, které na vile vázlo, bylo však značné, navíc několik let neobývaný objekt by si vyžádal několik milionů na rekonstrukci. Takže od této myšlenky Mrázek upustil.

Ve finále navrhl správce konkurzní podstaty vilu do dražby. Z dražby měly být vyrovnány pohledávky věřitelů, jejichž výše údajně dosahovala téměř čtvrt miliardy korun. Vila se dražila v březnu a červnu 2007, a teprve druhá dražba skončila úspěšně a nemovitost se prodala za necelých sedm milionů korun.

Chodící terč číslo jedna

Od září 2003 byl Krejčíř tedy opět ve vazbě. Poklidným, ospalým tempem se sunulo vyšetřování kauz, kde již bylo zahájeno trestní řízení, což byly zejména kauzy firem Bena, M5, Technology Leasing, kde si procesní úkony řídili státní zástupci a vyšetřovatelé a my z operativy víceméně plnili jejich pokyny. Sami jsme však aktivně operativně pátrali dál, a to zejména se zaměřením na poznatky, které jsme získávali k podniku Čepro. Co se týká informátorů, tak jsme byli nyní odkázáni zejména na informace od Indiána a Jakuba Konečného, který začal hrát velice důležitou roli. Jako dříve u Indiána končila nyní řada důležitých poznatků u něho. Krejčíř udělal další osudovou chybu. Myslel si, že má Jakuba ekonomicky a vůbec existenčně zcela pod kontrolou a ten tak udělá naprosto vše, co mu z basy přikáže. A Jakub dělal, ale dělal pouze věci, které byly legální, což bylo to, co Káčko absolutně dělat nemohl a čeho se naprosto štítil.

Káčko se v base nudil a začal vymýšlet šílené konstrukce. A tak od něj a jeho advokátů přišlo záhy trestní oznámení, že policejní informátor Bechara, svědek Polanský a policisté Kopp a Dvořák připravují únos jeho syna Denise. Naprostá zhovadilost, ale další účelové a lživé obvinění na adresu pracovníků operativy, které opět nesmírně zajímalo jisté pracovníky inspekce ministra vnitra. Ustáli jsme to, ale Káčkovi se začalo opět dařit.

Na vrchním státním zastupitelství v kauze Krejčířova stíhání za podvody ve firmě Technology Leasing došlo k výměně státních zástupců a po Brunnerovi, který začal mít zdravotní potíže, to převzala Petra Pavlánová. Obžalovat Krejčíře však s vyšetřovateli nestihla. A tak se stalo, jak rozhodla soudkyně 17. září 2004. Spokojený Káčko odjížděl z vazební věznice z Českých Budějovic do svého „orlího hnízda“ a slavil.

Chodícím terčem číslo jedna se stal Bechara, který se na rozdíl od Polanského, který byl již v programu na ochranu svědků, pohyboval stále na svobodě. A jistá varování dostával i Mrázek. Indián to věděl, počítal s tím a dával si veliký pozor. Ale Káčkovi advokáti to vylepšili a přes své kontakty u policie uspíšili vyšetřování jiných kauz, kde byl Indián údajným pachatelem a docílili toho, aby na něho byl vydán zatykač.

V tom jim vyšel vstříc zejména tehdejší náměstek ředitele pražské policie Zdeněk Janíček, který měl s řadou advokátů nadstandardní vztahy. Nechal se slyšet, že Becharu za každou cenu zavře, a to včetně nás, několika pracovníků z operativy, kteří jsme s ním pracovali. Prostě advokáti potřebovali dostat Indiána pod přímou kontrolu. Ohledně zatčení Indiána došlo dokonce ke sporu mezi policejními útvary, když Janíček obvinil nás na protikorupční službě, že jsme Becharu nezadrželi tehdy při výslechu v Německu. Byl to ale nesmysl, protože na něho nebyl vydán mezinárodní zatykač.

Becharovo podnikání na Slovensku

Bechara podnikal v oblasti obchodu i na Slovensku, v zemi své bývalé manželky. Ale ani tady se jeho byznysu příliš nedařilo. Dokonce na něj padlo podezření ze spáchání zhruba dvoumilionového podvodu, jehož se měl podle spisu dopustit na firmě Petina International, slovenské společnosti obchodující se zbraněmi. Před bratislavským okresním soudem stanul také za další trestný čin majetkového charakteru (původně tříletý trest vězení mu soud zmírnil v únoru 2009 na dvouletý s podmínečným odkladem na 2,5 roku).

O podnikání Bechary, jeho bývalé manželky Beáty a její rodiny se zajímala žilinská kriminálka přibližně od roku 2003. Beáta však po rozvodu odešla do Prahy a žila s podnikatelem izraelské národnosti. Provozovali v Praze restauraci – asi nepřekvapí, že to byl kdysi společný podnik manželů Becharových, bývalá restaurace Sultán na Podolském nábřeží.

Objekt bývalé restaurace Sultán na Podolském nábřeží. Foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz

Navíc Becharu na Slovensku dostihla Káčkova pomsta. V listopadu 2006 ho zatkla slovenská policie poté, co na něj Obvodní soud v Praze 6 vydal zatykač za loupež a omezování osobní svobody kvůli podezření z účasti na únosu Lamberta Krejčíře. Byl umístěn do vazby a na žádost českého soudu ho měl krajský soud v Bratislavě na začátku roku 2007 vydat k trestnímu stíhání do České republiky. Obavy o život a z vydání českým orgánům – mj. už několik let čelil  u českobudějovického soudu obžalobě z podvodů – způsobily, že se psychicky zhroutil a 15. února se pokusil o sebevraždu. Ve vazební věznici se přiotrávil prášky a skončil v trenčínské nemocnici.

Dne 21. února 2007 bratislavský soud případ vyšetřování případu údajného dvoumilionového podvodu, v němž měl být Bechara údajně zapletený, odročil (a tím oddálil i Becharovo vydání do Česka). Definitivně ho v této kauze bratislavský krajský soud osvobodil až na jaře 2009.

Přestože byl Krejčíř už přes rok na útěku, policejní zdroje zjistily, že Bechara je na Káčkově seznamu nepohodlných osob na prvním místě. Existovala tedy reálná obava, že by ho někdo z Krejčířových lidí mohl zabít. A tak české bezpečnostní složky zvažovaly přijetí mimořádných bezpečnostních opatření jak při převozu Bechary ze Slovenska do Čech, tak po dobu jeho pobytu u nás. Nicméně v červenci 2007, krátce po převozu do České republiky, byl Bechara propuštěn.

 Svědkem v kauze prvního únosu Jakuba Konečného

V červnu 2008 začal pražský městský soud projednávat kauzu únosu podnikatele Jakuba Konečného, kterého nechal podle obžaloby v dubnu 2002 unést uprchlý mafián Radovan Krejčíř. Proti Krejčířovi i jednomu z kosovských Albánců tehdy existovalo jen jedno zásadní svědectví, které policii předal právě Tarek Bechara s tím, že se údajně zúčastnil tajné schůzky v Jílovišti, kde se Krejčíř s Albáncem dohodli na podnikatelově únosu. Bechara potom před soudem vypověděl, že mu o únosu řekl Krejčíř i Konečný. Podle svých slov dělal oběma mužům prostředníka.

Podle výpovědi Bechary před soudem stály za spory mezi Konečným a Káčkem peníze. Konečný si prý od Krejčíře půjčil v roce 2001 nemalou částku. Protože se ale neměl k vracení peněz, Krejčíř jej unesl, aby ho „poučil“. Krejčíř prý Becharovi také řekl, kde únosci Konečného přes noc drželi. Údajně šlo o rekreační areál Vystrkov na břehu Orlické přehradní nádrže.

Proces mimo jiné odhalil, jak se cesty kontroverzních českých podnikatelů velice často protínaly. Areál Vystrkov u Orlické přehrady, kde prý měli Krejčíř i Konečný pronajaté apartmány a kde měli únosci Konečného vydírat, patřil Petru Šebestovi.

V září 2008 byl Radovan Krejčíř odsouzen za únos Jakuba Konečného k sedmi letům vězení. Rozhodl o tom pražský městský soud v nepřítomnosti obžalovaného. Proti Krejčířovi svědčil mimo jiné Konečného dopis, který sepsal a uložil do trezoru pro případ své smrti. Pravost listiny potvrdil jeho blízký spolupracovník a dvě přítelkyně Konečného, kterým se měl se vším svěřit. Soud také vzal v potaz, že Krejčíř nikdy za převod dvou nemovitostí Konečnému nezaplatil.

Stíhaný jako podvodník, ceněný jako klíčový svědek

Na začátku prosince 2009 bylo po Tarku Becharovi vyhlášeno celostátní pátrání. Kvůli opakované neúčasti na soudním líčení u krajského soudu v Českých Budějovicích byl na něj vydán zatykač. Podle JUDr. Pavla Šilhaveckého pohrdal soudem, který ho soudil kvůli rozsáhlým úvěrovým podvodům. Kauza se táhla od roku 2001.

Podruhé si Bechara sáhl na život po svém zatčení, které se odehrálo v Českých Budějovicích v lednu 2010. Nejdříve si chtěl jídelním příborem podřezat žíly, a když se mu to nepovedlo, využil nepozornosti dozorců věznice a spolykal značné množství prášků. Z Budějovic ho nejprve odvezli do nemocnice v pankrácké věznici a poté lékaři rozhodli o jeho umístění na psychiatrii ve vězeňské nemocnici v Brně.

Vjezd do vazební věznice na Pankráci. Foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz

Nakonec krajský soud v Českých Budějovicích odsoudil Becharu na šest let. Trest mu v srpnu 2010 zmírnil pražský vrchní soud, který rozhodl o tom, že si půjde sednout do vězení za dvousetmilionový podvod jen na pět let. Kromě toho soudce rozhodl, že nesmí po dobu pěti let podnikat v oblasti nákupu a prodeje a musí uhradit škody ve výši zhruba 116 milionů korun.

Justice Becharu na jedné straně stíhala za jeho finanční podvody, ale zároveň ho využívala jako svědka proti Krejčířovi. Opakovaně vypovídal o okolnostech půlmiliardového daňového úniku firmy M5, 150milionovém úvěrovém podvodu společnosti Technology Leasing, okolnostech únosu a zmizení podnikatele Jakuba Konečného, ale také o přípravě miliardových podvodů vůči státní společnosti Čepro.

Případ Tarka Bechary mj. upozornil na to, že česká justice postrádá institut korunního svědka. Ten představuje nástroj, kdy člen zločineckého prostředí vypoví o závažné trestné činnosti a výměnou za to získá garanci vlastní beztrestnosti nebo přinejmenším shovívavosti ze strany justice. V Česku však jeho přijetí brání separátní politické zájmy a poslanci jej tak celé roky odmítají podpořit bez ohledu na to, která ze stran právě vládne. Právě absence tohoto institutu brání, aby lidem, jako je Bechara, dovedl stát nabídnout potřebnou satisfakci za jejich spolupráci při odhalování závažných zločinů.

Bechara si nejdříve odseděl pětiletý trest za bankovní podvody. Když ho pustili z vězení, tak přede dveřmi stála policejní eskorta s dalším obviněním za úplně jinou kauzu. A tak za údajný podvod ve výši 95 tisíc dostal 3,5 roku. Tento trest si od roku 2014 odpykával ve znojemské věznici. Podle svých slov trpěl jen za to, že policii pomáhal odhalovat zločiny kolem Krejčíře. „Já v tom vidím prsty Krejčířových advokátů. Nenávidí mě,“ řekl novináři Jaroslavu Kmentovi ve vězení.

Dnes žije Tarek Bechara pod jiným jménem, ale zda spokojeně, nelze tak jednoznačně říct…

Korunní svědek Institut korunního svědka se vyskytuje především v případech závažné kriminality v angloamerickém právním systému, kde se pro něj používají termíny „witness immunity“ nebo „cooperating witness“. Korunní svědek je tedy pachatel trestného činu, který usvědčí své spolupachatele a díky tomu bude na základě dohody s orgány činnými v trestním řízení potrestán výrazně mírněji, nebo nebude dokonce stíhán vůbec. K přijetí tohoto institutu už Českou republiku vyzvala v roce 1996 Rada Evropské unie. V českém trestním právu však dosud není institut klasického korunního svědka upraven, přibližuje se mu ale tzv. spolupracující obviněný, který byl do právního řádu zaveden od 1. ledna 2010 zákonem č. 41/2009 Sb. Podle § 178a trestního řádu může být jako spolupracující v obžalobě označen státním zástupcem ten obviněný, který spáchal zločin a jenž: oznámil takové skutečnosti, které mohou významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zavázal se o nich před soudem podat pravdivou výpověď; svobodně, vážně a určitě se doznal k činu, za nějž je stíhán; souhlasí s označením za spolupracujícího obviněného. Označení za spolupracujícího obviněného a přispění k objasnění trestné činnosti organizovaného zločinu je pak polehčující okolností podle § 41 písm. m) trestního zákoníku a kromě toho může podle § 58 odst. 4 trestního zákoníku vést k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody nebo až k úplnému upuštění od potrestání podle § 46 odst. 2 trestního zákoníku.