Krvavá historie jatek, burzy kradeného zboží a smlouva o pronájmu na 50 let

07. 12. 202214:25

foto: Hana Hlušičková/Jeden ze symbolů pražských jatek – památkově chráněná socha muže s býkem od Čeňka Vosmíka.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: První ze dvou článků o polistopadové pohnuté historii Holešovické tržnice, která je jednou z nejznámějších pražských tržnic. A také o jedné význačné postavě gangu překupníků, spekulantů a veksláků, Janu Urbánkovi, který získal zásluhou svých konexí výhodnou smlouvu o pronájmu památkově chráněné tržnice na neuvěřitelně dlouhou dobu.

Holešovická tržnice je památkově chráněný areál, který se nachází v prostoru mezi ulicemi Argentinská, Jateční, Komunardů a Bubenským nábřežím. Budovy v areálu nesou prvky secese a novorenesance. Byly postaveny v letech 1893–1895 pro Ústřední jatka královského města Prahy. Často nepříjemně zapáchající jatka zůstávala v Holešovicích téměř po celé 20. století, přestože areál již nebyl na okraji města a v jeho bezprostředním okolí ustupovaly dělnické osady rezidenční čtvrti s bytovými domy. Největší provoz zažívala jatka ve třicátých letech 20. století, kdy tu řezníci zpracovávali desítky milionů kusů dobytka ročně. Zánik jatek přišel až na počátku osmdesátých let po otevření masokombinátů v Písnici a Čakovicích.

Ústřední osa tržnice s objektem masné burzy vpravo dnes působí zanedbaným dojmem. Foto Hana Hlušičková

Tržnice, na které chtěl Urbánek trhnout

Z komplexu několika desítek hal jatek, kde čekal dobytek na porážku, se potom stala tržnice, která se v 90. letech vyvinula ve zvláštní kombinaci kamenných obchodů známých značek a uliček zaplněných stánky se všemožným zbožím. V roce 1995 se město rozhodlo celý, tehdy už památkově chráněný areál pronajmout firmě Delta Climatizer, v jejímž čele stál Jan Urbánek (ODS) z Brandýsa nad Labem. Smlouva byla uzavřena na dvacet let s možností dalšího prodloužení nájmu na třikrát deset let s roční výpovědní lhůtou. Suma sumárum to tedy bylo na celých 50 let, tedy do roku 2045. Roční nájemné činilo 109 milionů korun a společnost oznámila, že další stovky milionů chce investovat do areálu. Po povodních v roce 2002 se však díky charakteru uzavřené smlouvy odsunulo placení plného nájmu do doby, kdy bude areál schopen plného provozu.

Za vstřícností vůči správcovské firmě Delta Climatizer mohl být vztah pražských radních k jejímu majiteli. Jan Urbánek, o němž média v té době psala, že je napojen na osoby z pražského podsvětí vzhledem ke své „vekslácké“ minulosti. Urbánek byl mimo jiné také označován spolu s nechvalně známým Otto Jelinkem jako neoficiální majitel firmy E.R.O.C, která byla provozovatelem nevěstince v jedné z hal tržnice.

Magistrát byl ale k nájemci o poznání shovívavější i v dalších věcech. Firma Delta Climatizer například až do roku 2006 platila snížené nájemné ve výši 65 milionů korun, z nájemného si navíc mohl odpočítat investice vložené do rekonstrukce. „Zápočet byl možný pouze do celkové výše investic 840 milionů korun. Tato částka byla v letošním roce vyčerpána, a proto již další částky nebudou započítávány,“ uvedl Wolf. Při zevrubnějším pohledu na Holešovickou tržnici je ovšem na místě otázka, kde oněch 840 milionů korun je. Navzdory tomu, že se předchozí správce ve smlouvě zavázal k postupné rekonstrukci celé tržnice, která se do roku 2005 měla stát novým obchodním centrem, se nestalo nic. Mnohé haly chátrají a bez oprav zůstaly i podzemní chodby, které jsou rozpadajícím se reliktem někdejších jatek. „Za bývalého majitele se tady neopravilo téměř nic. Zřejmě měl úplně jiné plány,“ domnívá se Jan Štíhel, marketingový ředitel společnosti Delta Center.

Bývalé sídlo Urbánkovy firmy Delta Climatizer u hlavního vchodu do tržnice na Bubenském nábřeží. Foto Hana Hlušičková

Úmyslem předchozího majitele bylo proměnit areál tržnice v parcelu, na které by mohl vyrůst velký developerský projekt. Pražští politici měli v plánu z chráněných třinácti budov vyjmout deset a mluvilo se o tom, že v atraktivní lokalitě na vltavském nábřeží vzniknou nové osmipatrové činžáky. Nejhlasitěji se o to tehdy zasazovali tehdejší radní Jan Bürgermeister, Pavel Klega a šéf památkářů magistrátu Jan Kněžínek. V roce 2005 proto podal magistrát na ministerstvo kultury žádost, aby byl areál vyňat ze seznamu kulturních památek.

Ministerstvo kultury rozhodlo v březnu 2006, naštěstí magistrátu nevyhovělo. O tom, jak mohl postoj ministerstva ovlivnit rozhodnutí vlastníků Delta Climatizer firmu o tři měsíce později prodat, lze jen spekulovat. Brandýský podnikatel a někdejší sponzor občanských demokratů a lidovců Jan Urbánek ji prodal izraelským podnikatelům a firma změnila název na Delta Center.

Kdo byl oním nájemcem?

Život JUDr. Jana Urbánka byl barvitý a našla by se v něm i velmi temná místa. V letech 1968 a 1969 odjel, jako tenkrát mnoho mladých, studovat na stipendium do Velké Británie. Těsně před studijním pobytem v Londýně ale strávil nějaký čas v Sovětském svazu, kde mohl být naverbován sovětskou zpravodajskou službou a vyškolen na agenta, jak později zjistili analytici policejního týmu Omega.

Po návratu vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a poté, co vystřídal několik dalších profesí, působil jako právník na ústředním výboru Československém svazu tělesné výchovy. Zároveň se ovšem nedlouho po návratu z Velké Británie vrhl do různých kšeftů, přičemž těžil z kontaktů získaných za hranicemi i z toho, že si po návratu z Velké Británie zařídil tuzexové konto, kam mu poté chodily různé platby. Pobyt v cizině, kontakty s cizími státními příslušníky a nejrůznější „obchody“ vzbudily pozornost Státní bezpečnosti. Ta se zajímala o možné napojení Urbánka na britské tajné služby i na jeho činnost ve sféře hospodářské kriminality. V první polovině sedmdesátých let byl trestně stíhán v souvislosti s koupí a prodejem „tuzexových“ aut. Odsouzen pro trestný čin spekulace nakonec nebyl. Údajně mu v celé záležitosti pomohly „velmi cenné styky“, a to i v prostředí ministerstva vnitra.

Vlivová síť Jana Urbánka zahrnovala v první polovině sedmdesátých let několik zaměstnanců rezortu vnitra (včetně náměstka ministra vnitra ČSR), docenta Vysoké školy politické ÚV KSČ, náměstka generálního ředitele Státní banky československé, aparátčíka z okresního výboru KSČ, zaměstnance Tuzexu na úseku prodeje automobilů atd. Jeho nelegální obchodní kontakty zahrnovaly i řadu pracovníků snad ze všech zastupitelských úřadů, které byly akreditovány v Československu. Čítaly dohromady několik desítek lidí, včetně pracovníků zastupitelských úřadů SRN, Peru, USA či SSSR. Postupně se Urbánkův záběr rozšířil na všechen možný sortiment, který přinášel zisk. Nejúspěšněji Urbánek „obchodoval“ s pracovníky diplomatického sboru Sovětského svazu, od nichž kupoval pravoslavné ikony a drahokamy, které s tučným ziskem prodával hlavně na Západ.

Dá se proto říci, že v sedmdesátých a osmdesátých letech se stal jedním z organizátorů veksláckého gangu, do něhož patřil i František Mrázek, Jiří Shrbený a Miroslav Provod, který kšeftovala nejen s kradenými obrazy, historickými zbraněmi, starožitným nábytkem a veterány, ale do Československa také nelegálně dovážel obrovské množství spotřebního zboží, jež přechovával v různých tajných skladech a za pomocí sítě překupníků rozprodával.

Nicméně v roce 1982 se zdálo, že kosa narazila na kámen. Kvůli nelegálním obchodům se starožitnostmi začala Urbánka vyšetřovat policie. Skončil ve vazbě a v roce 1983 stanul před soudem, který ho odsoudil za trestný čin spekulace na 4,5 roku do vězení. Urbánek si však odseděl jen pár měsíců a v roce 1984 byl za záhadných okolností podmínečně propuštěn na svobodu.

Urbánek se proto rozhodl, že je na čase zmizet, když se dozvěděl, že mu opět hrozí trestní stíhání. Od ledna 1987 proto začal naléhat na všechny své kontakty ve vysokých politických kruzích, aby mu dovolily vycestovat do Kanady. Přestože mu to oficiálně nechtěl nikdo povolit, nakonec mu pomohl tehdejší náčelník Hlavní správy SNB pro Prahu a Středočeský kraj generál Bohumil Carda. Po jeho intervenci Urbánek povolení vycestovat nakonec dostal. V policejních záznamech protikorupční policie (v devadesátých letech ještě pod označením SPOK) se uvádělo, že se mu to podařilo vycestovat na pokyn, resp. s požehnáním, náčelníka Státní bezpečnosti Alojze Lorence.

Návrat bosse do starých kolejí

Jan Urbánek zmizel do Kanady 20. února 1987 a jen o vlásek tak unikl policejnímu vyšetřování, které se chystalo rozprášit překupnický gang, v jehož čele stál. Za velkou louží pobyl necelé tři roky a domů k rodině do honosné vily v pražské Troji, obklopené vysokou zdí a postavené na pozemku o rozloze 20 tisíc metrů čtverečních v ulici Nad Kazankou, se vrátil ve druhé polovině roku 1990. A hned navázal zpřetrhané svazky s bývalými parťáky, navíc se kolem něj stále motaly zpravodajské služby právě pro jeho nadstandardní styky s diplomaty i s důstojníky sovětských tajných služeb.

Polistopadová policie Urbánka tehdy monitorovala i z toho důvodu, že se měl v několika případech údajně podílet na nelegálním vývozu ocelových válcovaných plechů do Íránu, většího množství TNT a dalších zbraní či milionů tun cementu do Íráku. Tehdejší tajná služba FIS (Federální informační služba) zase přišla s podezřením, že lidé kolem Urbánka se zajímají o prodej uranu U-238, který prý nachází na černém trhu ve Švýcarsku a bývalí důstojníci KGB tam nabízejí celkem 29,5 kilogramu U-238.

Urbánek si v Praze založil v letech 1991–1992 řadu firem nebo do nich vstoupil jako významný spoluvlastník. Byly to firmy Climatiser Insultation, Ciur, Delta Climatizer, LET, Concord. V jedné firmě s názvem Trident Development se dokonce sešel s Antonínem Moravcem, který později založil Kreditní a průmyslovou banku, první vytunelovaný finanční ústav v zemi. Byl ještě společníkem firmy Studio exposure s.r.o. se sídlem v Praze 5, Pod stadiony 31. S Urbánkem je také spojováno jméno nechvalně proslulého Čechokanaďana Otto Jelinka, akcionáře ve společnosti Delta Climatizer, která organizovala velmi populární loterijní soutěž TV Bingo, kde policie odhalila milionové podvody, a loterie po několika měsících od odhalení podvodů skončila.

Jedny z mála objektů v areálu Holešovické tržnice, které jsou opravené. Foto Hana Hlušičková

Výhodná smlouva na pronájem Holešovické tržnice

Za velmi výhodných podmínek v době, kdy byl primátorem Prahy Milan Kondr, uzavřel jako zástupce společnosti Delta Climatizer a. s. se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306 nájemní smlouvu, kterou mu byl pronajat objekt pražské tržnice. Majoritní podíl ve společnosti prodal v roce 2002, ve firmě přestal figurovat v roce 1999. Nicméně do roku 2005 kontroloval firmu přes svého syna Mgr. Michala Urbánka, který byl předsedou představenstva do 7. 4. 2005. Členkou představenstva byla do roku 1995 i jeho žena Helena Urbánková. Zajímavou osobou v této firmě byl i Ivan Hříbal, bývalý kontroverzní majitel taxislužby, zastřelený v roce 1999 v rámci boje taxikářských skupin. Jan Urbánek měl obchodem získat minimálně miliardu korun.

Jan Urbánek byl v letech 1998–2002 stíhán Úřadem vyšetřování hl. m. Prahy pro rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost podvod podle § 250 tr. zák., zpronevěra podle § 248 tr. zák. a poškození věřitele podle § 256 tr. zák. Stíhán byl také za machinace s akciemi některých velkých českých podniků, které byly privatizovány. Vzhledem k jeho rozsáhlým kontaktům do státní správy a do vysoké politiky se vždy podařilo vše zamést pod koberec a nebyl nikdy souzen.

Ústřední jatka královského města Prahy a dobytčí trh

Areál městských jatek se rozkládá na ploše ohraničené zdmi mezi ulicemi Argentinská, Jateční, Komunardů a mezi Bubenským nábřežím. Je postaven v jednotném neorenesančním stylu, s různými typy pokročilých střešních konstrukcí a s fasádami kombinujícími režné cihly a omítku. Byl slavnostně otevřen 1. července 1895. Podle projektu jateční kanceláře, kterou vedl Josef Srdínko, budovy realizovala firma Aloise Elhenického. Ústřední osa, do které je umístěna budova masné burzy se sálem a restaurací a správní budova, je zdůrazněna dvojicí soch mužů s býky. Výškovou dominantou území je vodárenská věž. Po přesunu výroby do nových masokombinátů byl areál přeměněn po roce 1983 na tržnici.

Podnět na vznik jatek pocházel z nařízení hlavního města, že veškerá zvířata určená na porážku, nebo dovezená do Prahy, musí být řádně veterinárně prověřena. A tak hledalo město vhodný prostor pro stavbu. Holešovice splňovaly ideální podmínky pro výstavbu jatek, měly totiž dobré spojení se zbytkem Prahy a potřebu vody řešila blízká řeka Vltava. Kvůli zápachu byl také důležitý směr větru, který nejčastěji vane ze západu na východ, tedy směrem ven z města.

Inspirací pro stavbu celého areálu byla proslulá jatka v Chicagu. U hlavního vchodu z Bubenského nábřeží si lze povšimnout monumentální plastiky Muže s býkem, někdy zvané jako alegorie Trhu a jatek. Na podstavcích jsou znaky hlavního města Prahy. Východněji je plastika Bohuslava Schnircha a západněji plastika Čeňka Vosmíka. Obě jsou z roku 1895, což byl i rok, kdy proběhlo slavnostní otevření.

A jak vypadala samotná jatka? Byla rozdělena na tři hlavní části. První západní částí bylo místo, kam byly přivedeny koleje železniční vlečky a byly zde vykládací rampy. Byly zde i chlévy pro různé druhy jatečního dobytka. Ve střední části tržnice byla administrativní budova, hostinec, zmiňovaný pomník padlým v první světové válce a jateční burza. V největší východní části pak probíhaly porážky a byly tam chladírny, konírny, kotelna, strojovna, vodárenská věž se studnou a hasičská zbrojnice. Náklady na stavbu jatek přesáhly víc než 2,5 milionu zlatých.