Kubiceho zpráva – snůška výmyslů a drbů, ale nakonec úžasná reklama

MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 10. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Jednou z nich byla tzv. Kubiceho zpráva, která – ač označená jako důvěrná –, se obratem objevila v médiích, a která vyhrotila už tak negativní a útočnou atmosféru předvolební kampaně před červnovými volbami v roce 2006.

Tradovaná legenda praví, že Kubice svou zprávou ovlivnil parlamentní volby, které se konaly začátkem června 2006. Jednoznačně to sice tvrdit nelze, avšak je zřejmé, že dopad rozhodně měla. Mezi sebou tehdy soupeřily levicový blok vládní ČSSD s pravicovou opozicí v čele s ODS a bylo jasné, komu „odhalení“ z tzv. Kubiceho zprávy prospěla. Mladá fronta Dnes ji označila za „výbušnou směs pravdy a drbů“, jak připomněl po letech iROZHLAS.

To kalné ráno…

Je pondělí, 29. května 2006. Zbývají čtyři dny do voleb do Poslanecké sněmovny, které slibují velmi těsný souboj o přízeň voličů mezi doposud vládnoucí ČSSD a po návratu k moci toužící ODS.

Tři zachmuření muži ráno nasedají na Zbraslavi, kde sídlí Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, do služebního auta a vyjíždějí směrem do centra Prahy. Když kolem půl jedenácté zaparkují, vydávají se směrem k budově Poslanecké sněmovny. Jsou odhodlaní učinit bezprecedentní krok a prolomit kruh, který je svírá a brání jim podle nich ve vyšetřování závažných kauz. Mají pocit, že jim nadřízení na policejním prezidiu a ministerstvu vnitra házejí klacky pod nohy a poštvali na ně inspekci ministerstva vnitra a státní zástupce. „Veřejné výroky, že jsme v podstatě zločinci, co kradou cesťáky, byla zatažená ruční brzda na dálnici ve sto třicítce,“ vzpomínal na celé dění s odstupem let Hynek Vlas, jeden z hlavních autorů zprávy, v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Jan Kubice. Foto: PrahaIN.cz

Tento den se ředitel ÚOOZ Jan Kubice vydal už podruhé na cestu bojovníka – poprvé to bylo také koncem května, v roce 1995, kdy „jeho“ ÚOOZ podnikla razii proti ruské mafii v restauraci U Holubů. A proč ji připomínáme? Jana Kubiceho a Zdeňka Macháčka, velitele zásahu, pojily víc než jen pracovní vztahy. A právě vzpomínka na to, jakou „odměnu“ v podobě smyšleného obvinění z vydírání Macháček dostal, byla pro Kubiceho hlavním důvodem, proč se vydal do sněmovny ve snaze zabránit údajným snahám o kriminalizaci jeho podřízených, kteří vyšetřovali kauzu „biolíh“. „Mně to celé velmi připomínalo způsob, jakým byli zdiskreditováni a pozavíráni mí lidé, kteří vedli zásah u Holubů. Mělo to naprosto stejné znaky,“ vysvětloval Kubice své pohnutky v Hospodářských novinách.

A tak Jan Kubice a jeho dva podřízení Hynek Vlas a Jaroslav Hruška dospěli k závěru, že už nemají jinou možnost než předložit sněmovnímu branně bezpečnostnímu výboru k projednání zprávu obsahující údajné operativní poznatky o propojení organizovaného zločinu, nájemných vražd, korupce vysoce postavených policistů a státních úředníků a zejména o nekalém jednání některých politiků z řad ČSSD.

Při zběžném pročítání tzv. Kubiceho zprávy zjistíme, že na 32 stranách ona „tajná“ verze obsahovala chaotickou snůšku nejen údajných operativních poznatků získaných z nejasných zdrojů, záznamů telefonních hovorů, ale i drbů a spekulativních úvah. Podle šéfa ÚOOZ byla klíčovým případem kauza „Pokr“ zabývající se vyšetřováním vraždy Františka Mrázka, druhou důležitou kauzou byla „Loreta“ vyšetřující pokusy o podvod na společnost Čepro v souvislosti s obchody s ropnými produkty a třetím údajně souvisejícím případem byla kauza „Antropoid“, v níž ÚOOZ rozkrýval vraždy v ruskojazyčných zločineckých strukturách a také korupci ve státní správě v souvislosti s biopalivy a dalšími veřejnými zakázkami. S touto kauzou měly souviset i události okolo Pozemkového fondu ČR a Lesů ČR. Kubice později přiznal, že podklady ke své správě čerpal z vyšetřovacích „živých“ spisů k citlivým případům, a pro jejich použití neměl souhlas dozorujících státních zástupců, jak o tom psaly např. Novinky.cz.

Kauzy Antropoid, Loreta a Pokr v tzv. Kubiceho zprávě (z archivu autorů).

Projednávání zprávy na výboru byl cirkus

„Podklady pro tato tvrzení obdržel Výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny na základě požadavku jeho předsedy dnes, tedy 29. května 2006 v 11:00 hod. ve 24 výtiscích. Všechny výtisky jsou ve stupni utajení ‚D‘ (důvěrné). S takovými informacemi se mohou seznamovat pouze osoby s bezpečnostní prověrkou na tento stupeň utajení,“ citují z Veřejné části zprávy výboru, která měla čtyři listy, Novinky.cz.

Na pondělní jednání výboru pozval jeho šéf Jan Vidím (ODS) kromě Kubiceho také ministra vnitra Františka Bublana, policejního prezidenta Vladislava Husáka, nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, analytičku ÚOOZ Blanku Kosinovou a dva detektivy útvaru, které prověřovala inspekce ministra vnitra. Přítomen byl také šéf inspekce Miroslav Borník, přestože na seznamu pozvaných nebyl.

Zprávu s názvem „Informace Výboru pro obranu a bezpečnost Parlamentu České republiky o prorůstání organizovaného zločinu a jeho propojení s některými politiky“ s razítkem Důvěrné obdrželi poslanci tedy krátce před polednem a jejímu projednávání věnovali údajně necelé dvě hodiny času. Kubice s Vlasem a Hruškou však velmi záhy zjistili, jak byli naivní. „Hned po prvních pěti minutách jsme bohužel pochopili, že to bude cirkus. Řešilo se to jen jako politika, vůbec nikoho tehdy nezajímala podstata, o čem tam mluvíme. Ze všech těch poslanců na výboru byl jeden jediný, koho tehdy zajímalo, o co jde, a snažil se tu debatu u toho udržet, ale zbytečně. Tehdy mi už bylo jasné, že to bude průšvih,“ vzpomínal na události Hynek Vlas v již zmíněném rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Jaká to pokroutka pro novináře!

Text „tajné“ verze tzv. Kubiceho zprávy, jenž mimo jiné kompromitoval špičky ČSSD, byl sice určen jen pro poslance, kteří se zúčastnili zasedání sněmovního výboru, ale záhy se indiskrecí minimálně jednoho z nich – lidoveckého poslance Pavla Severy – dostal do rukou novinářů. Severovi původně za únik informací utajených na stupni Důvěrné hrozilo trestní stíhání, ale nakonec zaplatil jen pokutu. Národní bezpečnostní úřad Severu potrestal za to, že v průběhu zasedání sněmovního výboru odešel z jednací místnosti a jakoby omylem nechal na stole svůj výtisk zprávy. Právě tato kopie se podle policie později dostala na veřejnost, jak informoval server Aktuálně.cz. Záhadu, jak se přišlo na to, že to byla právě Severova kopie zprávy, objasnil Hynek Vlas v rozhovoru pro Neovlivní.cz: „My jsme se každopádně chránili, všech těch pětadvacet výtisků jsem předem cinknul, aby v případě možného úniku bylo možné dostopovat viníky… Každá ta zpráva byla trošku odlišná, měla nějaká specifika. Dělá se to běžně, udělal jsem to i v tomhle případě. Šla po nás inspekce a nechtěl jsem jim zavdat jedinou příčinu, aby po nás mohli vystartovat. A stejně to nakonec udělali, i když vyšetřování prokázalo, že zprávu pustili politici.“ A je třeba dodat, že pokutu za únik informací z tzv. Kubiceho zprávy dostal od NBÚ také tehdejší ministr vnitra Ivan Langer, jak v roce 2007 napsal server Aktuálně.cz.

Pozadí souboje o moc mezi ČSSD a ODS

Opoziční smlouva, jejímiž tvůrci byli Miloš Zeman za ČSSD a Václav Klaus za ODS, z roku 1998 fungovala čtyři roky. Poté volby v roce 2002 vyhrála sociální demokracie vedená Vladimírem Špidlou a ODS přešla do klasické opozice, to už s novým šéfem Mirkem Topolánkem. Éra tří premiérů z řad ČSSD – Špidly, Grosse a Paroubka – trvala čtyři roky a rozhodně se nejednalo o poklidné vládnutí opírající se o „stojedničkovou“ většinu v parlamentu.

Předvolební skandál vrcholící v květnu 2006, odstartovala kauza „biolíh“, která byla prezentována jako jedna z největších korupčních kauz za vlády sociální demokracie. Kubice ji proto také uvedl jako případ ovlivňování vyšetřování ze strany ČSSD ve své zprávě. V případu nazvaném „biolíh“ policie obvinila několik osob kvůli podezření, že se pomocí úplatků pokoušeli ovlivňovat rozhodování státních úřadů, například ohledně lukrativní výroby bioetanolu, pro kterou stát chystal nová pravidla. Mezi obviněnými byli i bývalí členové ČSSD, a to včetně Jana Hanáčka, někdejšího tajemníka místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha.

Případu „biolíh“ se podrobně věnoval deník Aktuálně.cz, který 18. dubna zveřejnil, že policejní prezident Husák zakázal ÚOOZ poskytovat jakékoli informace o vyšetřování kauzy, v níž jsou z rozsáhlé korupce podezřelí lidé spojení s vládní ČSSD. Zákaz přišel poté, co útvar spojil vyšetřování případu s prověřováním okolností vraždy Františka Mrázka, jedné z nejznámějších postav českého podsvětí.

O měsíc později zasáhla inspekce ministra vnitra proti klíčovému vyšetřovateli případů „biolíh“ a „Mrázek“, Jaroslavu Hruškovi, jak uvedly Lidovky.cz. Oznámila, že ho několik měsíců podezírá z falšování dokladů o služebních cestách. 25. května nastoupila na Kubiceho útvar hloubková kontrola. O den později se v servisu ČTK objevila informace, že Kubiceho vyšetřovatelé nejsou podezřelí jen z falšování cestovních příkazů, ale i z dalších, závažnějších deliktů.

Kubice se týž den v deníku Aktuálně.cz za své podřízené postavil a řekl větu, která předvolební skandál spustila naplno: vyšetřování kauzy „biolíh“ je politicky ovlivňováno a jeho útvar čelí snaze zahrát případ do autu. „Položím na stůl důkazy a dokážu, že ten případ je politicky manipulován… Svůj záměr vypovídat před poslanci jsem dnes sdělil policejnímu prezidentovi. Mrzí mě, že to je před volbami, ale nemám jiné řešení.“

Konfrontační a agresivní volební kampaň

Volební kampaň, která probíhala v roce 2006, lze označit za zlomovou v oblasti politického marketingu, neboť lídři si najali pro vedení kampaně agentury a profesionální konzultanty. Závěr volebního klání byl vyhrocen do střetu mezi předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a předsedou ODS Mirkem Topolánkem, jak uvádí časopis e-Polis. Konfrontační předvolební boj levice a pravice vyústil do podoby ostrakismu, kdy místo hliněných střepů odevzdávali voliči své hlasovací lístky do volebních uren.

Jiří Paroubek. Foto: PrahaIN.cz

A jak ovlivnilo zveřejnění informací z tzv. Kubiceho zprávy rozhodování voličů? Z exkluzivního bleskového výzkumu agentury STEM pro Právo, jak uvedly těsně po volbách Novinky.cz, zpráva šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho obviňující špičky ČSSD ze styku s organizovaným zločinem, ovlivnila při rozhodování více než čtvrtinu (26 %) voličů. Na konci června oznámila agentura STEM výsledky dalšího průzkumu: 64 procent lidí se domnívalo, že zveřejnění tzv. Kubiceho aféry těsně před volbami poškodilo ČSSD, a více než polovina voličů si myslela, že dopomohla k vyššímu volebnímu zisku ODS, jak zveřejnil server Novinky.cz.

A tak lze věřit jednomu z pamětníků, který vzpomínal, jak Kubice vítězství ODS patřičně oslavoval v hospodě ve své rodné vísce a jak přitom údajně vykřikoval: „Já jsem jim vyhrál volby!“

Paroubek ukázal prstem na „viníka“ prohraných voleb

Po zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy v médiích se tehdejší premiér Jiří Paroubek bránil tím, že se jednalo o dlouhodobě připravované spiknutí, které má na svědomí ODS. Podle všech indicií totiž měli politici ČSSD bránit policii ve vyšetřování citlivých kauz a zveřejněním informací pár dnů před volbami tak byly ohroženy jejich naděje na vítězství ve volbách. A tak když volby, byť těsně, vyhrála ODS, tak z „černého pátku“ sociální demokracie obvinil Paroubek právě Kubiceho. Nařkl ho z ovlivňování voleb a označil ho za křivopřísežníka. Nakonec se Paroubek za své výroky omluvil. Spojitost s načasováním tzv. Kubiceho zprávy před volby ale předseda ODS Mirek Topolánek odmítl. Avšak podle novináře Štěpána Kotrby z Britských listů prý mohlo existovat jisté spojení mezi Markem Dalíkem a Kubicem: „Toto velmi zajímavé, i když nepřímé propojení osob na první pohled navzájem velmi vzdálených existuje… Ze zprávy vyšetřovatele Nováka z 1. října 2004 o důvodech, proč má být uvalena vazba na hlavní aktéry ‚kauzy Kořistka‘ Marka Dalíka a Jana Večerka vyplývá, že Topolánkův asistent Marek Dalík se znal s policejními důstojníky a při svém zadržení měl u sebe vizitku ředitele Správy hl. m. Prahy Františka Snopka a ředitele ÚOOZ Jana Kubice...“

Pyrrhovo vítězství ODS

První výsledky voleb nasvědčovaly většině 101 mandátů pro sociální demokraty a komunisty. Až v pozdních nočních hodinách sčítání, kdy se připočetly hlasy voličů ze zahraničí, se ukázalo, že dojde k volebnímu patu. Pravicový (ODS, KDU-ČSL a Strana zelených) i levicový (ČSSD a KSČM) blok získaly shodně po sto mandátech a žádná vláda tak nemohla mít většinu pro získání důvěry.

Výsledek parlamentních voleb v roce 2006 vedl k tomu, že Česká republika neměla přes sedm měsíců stabilní vládu. Volební pat sto na sto znamenal bezprecedentní období vládní krize a nikam nevedoucích vyjednávání, která se táhla až do ledna 2007. První Topolánkova vláda nezískala důvěru sněmovny. Druhá Topolánkova vláda důvěru sněmovny získala, ale jen díky dvěma „konstruktivním poslancům“ z ČSSD. Ustála poté čtyři hlasování o nedůvěře, to páté už nikoliv, jak shrnul její působení server ČT24. Vládla pak v demisi do května 2009. 

Mirek Topolánek. Foto: PrahaIN.cz

Kdo komu posloužil?

I když jsou sociální demokraté dodnes přesvědčeni, že jim Kubice v roce 2006 ukradl volební vítězství, jemu samotnému to v kariéře nepomohlo, dokonce musel spolu s Vlasem a Hruškou kvůli předání zprávy poslancům čelit podezření ze tří trestných činů: zneužívání pravomoci veřejného činitele, pomluvy a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Pod novým ministrem vnitra Ivanem Langerem vydržel Kubice sloužit pouhý rok. Spolu s ním podali žádost o propuštění do civilu i všichni tři jeho náměstci a podle informací Aktuálně.cz se k odchodům chystali i šéfové odborů a oddělení. Útvar byl tím prakticky paralyzovaný.

Kubice skončil ve funkci ředitele ÚOOZ v prosinci 2007, přičemž během svého šéfování od roku 1995 „přežil“ tři policejní prezidenty a šest ministrů vnitra, jak poznamenal Deník.cz, a následující rok odešel do civilu. Nicméně v dubnu 2011 se vyšvihl do křesla ministra vnitra (a z Jaroslava Hrušky hned udělal svého prvního náměstka) ve vládě Petra Nečase a setrval v něm do července 2013, kdy premiér podal po tzv. aféře Nagyová demisi, jak shrnul dění kolem něho server Aktuálně.cz. Pikantní na tom bylo, že k pádu Nečasova kabinetu přispěla razie provedená ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty.

Avšak přeci jen nebyla ta výprava tří zachmuřených policistů do sněmovny pro ně marná. Na otázku, zda jim pomohla tzv. Kubiceho zpráva při rozjezdu detektivního a poradenského byznysu, odpověděl Hynek Vlas, který s Kubicem založil hned po odchodu od policie soukromou bezpečnostní agenturu, v rozhovoru pro Neovlivní.cz: „Nepochybně ano, protože ten humbuk byla úžasná reklama. Řada lidí o nás měla přehnané představy, co všechno umíme. Až jsme si to možná ani nezasloužili.“