foto: Redakce, PrahaIN.cz /Bývalé sídlo Investiční a poštovní banky na Senovážném náměstí.
MAGAZÍN AFÉRY A ZLOČINY: Padělat se mohou nejen bankovky, ale samozřejmě také směnky. Mezi největší a také nejznámější kriminální případy patří ty, které jsou spojené s padlou Investiční a poštovní bankou čili IPB. Pravé směnky jsou totiž přísně formální cenné papíry a musí obsahovat zákonné náležitosti, které se pečlivě ověřují – označení směnky, slib zaplacení, částka, splatnost a podpis.
První zákon směnečný, který upravil a hlavně sjednotil směnečné právo, byl v Československu přijat v roce 1928. Po roce 1945, tedy v poválečném Československu, byla situace, co se týče směnečného práva, poněkud komplikovaná. Vznikl tu tzv. dualismus, tedy dvojí úprava směnečného práva. Tyto nejasnosti odstranil a upravil až zákon směnečný z roku 1950, který je v platnosti dosud. Je však zajímavé sledovat vývoj, k němuž v následujících desetiletích došlo. V období let 1950–1990 se laická veřejnost prakticky vůbec neměla šanci se seznámit s něčím takovým, jako je směnka. Setkat se s problematikou směnek, a to i jako zajišťovacího instrumentu, bylo možné jen v bankovní sféře nebo v rámci obchodních aktivit Podniku zahraničního obchodu (PZO), neboť tehdy v zahraničním obchodě se samozřejmě směnky jako zajišťovací instrumenty používaly.
Boom falešných směnek
Obrovská renesance využívání směnek nastala po listopadu 1989 – v první fázi se směnky objevovaly jako zajišťovací instrumenty a používaly se ve vztazích obchodněprávních při poskytování úvěrů mezi peněžními ústavy a podnikatelskými subjekty.
A samozřejmě také odstartovala éra padělání směnek. Nejprve převládala profesionální kvalita falešných směnek, které se objevovaly zejména v obchodních stycích mezi firmami. Dovedně jich začali využívat také nejrůznější podvodníci a nutno podotknout, že čas od času se tak děje dodnes.
IPB padla, ale její směnky kolovaly dál
Případy padělaných směnek bývalé Investiční a poštovní banky, které měly údajně garantovat legitimní závazky banky, se staly legendárními. Po pádu IPB se v médiích na počátku tisíciletí začaly objevovat zprávy, že na finančním trhu kolují zhruba od roku 1997 stovky padělaných směnek IPB v hodnotě několika desítek miliard. Směnky měly budit dojem, že jsou kryté stamilionovými částkami na účtech banky. Mnohé z nich byly přitom vystavené krátce před tím, než byla na IPB v červnu 2000 uvalena nucená správa, a do oběhu se dostaly, až když se padlá banka stala součástí Československé obchodní banky (ČSOB).
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY A ZLOČINY, 35. DÍL: Padělané nebo pozměněné bankovky, napodobeniny platidel i rituální peníze. A za nimi kriminální případy, které…
Na padělaných směnkách IPB se objevovaly podpisy bývalých manažerů IPB Jana Klacka, Libora Procházky či Alfréda Šebka. Falza tak měla buď padělané podpisy statutárních orgánů IPB, anebo šlo o celkové padělky. Objevil se dokonce „unikát“ s podpisy manažerů bývalé IPB v azbuce, jak uvedl pracovník tiskového oddělení ČSOB pro server iDNES.
Jeden z prvních případů odstartoval v roce 2001, kdy ČSOB, právní nástupce IPB, oznámila, že zaznamenala pokusy o proplacení většího počtu falešných směnek akceptovaných IPB. V srpnu 2003 pak padl první rozsudek týkající se padělaných směnek. Městský soud v Praze v něm potvrdil, že směnky s podpisy bývalých šéfů IPB Libora Procházky a Jana Klacka jsou falešné.
Další podvody a pokusy o ně se pak táhly řadu let. Například v září 2010 se v médiích objevila zpráva o tom, že už osm let trvá řízení s podnikatelem Petrem Lakomým. Za držení falešných směnek IPB a za pokus splatit s nimi své dluhy byl nakonec v roce 2010 odsouzen Vrchním soudem v Praze na tři roky do vězení. Byl obviněn z trestných činů padělání a pozměňování peněz a veřejné listiny i přípravu podvodu. Před soudem se hájil tím, že směnky považoval za pravé. Soud podle serveru Deník.cz konstatoval, že směnky získal „za podivných okolností od muže, od něhož by si rozumný člověk nekoupil ani ponožky“. Směnky prý obdržel v roce 1998 v Děčíně od Miroslava Poláka, který se za podvody a padělky v hodnotě několika desítek miliard dostal do vězení.
Falešné směnky v jedné kauze protikorupční policie
Na jméno Miroslava Poláka narazila protikorupční policie také při šetření jedné kauzy spojené s padělanými směnkami. Případ zavedl kriminalisty k jinému policejnímu útvaru v Praze, kde jim bylo sděleno, že toto jméno je fiktivní a také že žádné směnky neexistují. V utajení připravili operativní kombinaci. Dostali dva kolegy z pražské expozitury útvaru v roli kupců do zájmového prostředí a při akci spojené s předstíraným nákupem směnek byl Miroslav Polák, což byl, jak zjistili, bývalý voják, zadržen a později obviněn z padělání. Následně byla zajištěna menší část padělaných směnek IPB v hodnotě asi tři čtvrtě miliardy korun. Případ byl poté předán zpět do vyšetřování zmíněnému policejnímu útvaru, kde jak tvrdili, neměli nic… Za zmínku stojí ještě skutečnost, že celou kauzu prošetřování padělaných směnek provázelo podivné napětí ve vztahu k ministerstvu vnitra i financí a také k Bezpečnostní informační službě.
S objasněním kauzy tehdy kriminalistům významně pomohl informátor Ruda, jehož zásluhy jsou podrobněji popsány v knize Lovec mafiánů. Přinesl tehdy na ukázku falešnou směnku IPB na jisté jméno a částku 120 milionů korun s oficiálním razítkem a podpisem ing. Libora Procházky, člena představenstva IPB. Měl ji k prodeji nabízet jeden z kompliců Františka Mrázka, jistý Weis. V kriminálním prostředí byli známi lidé, kteří tyto padělané směnky vyráběli. Měli také někoho, kdo jim v bance potvrzoval jejich pravost a mohly být vystaveny na jakékoli jméno a jakoukoli částku, jakou případný kupec požadoval. Ruda jako důkaz, že je vše možné, přinesl směnku IPB na částku 60 milionů na své jméno a s podpisy členů vedení banky. Bylo dohodnuto, a to i se státním zástupcem, že z důvodu jeho ochrany a zajištění jeho bezpečnosti nebude tato směnka součástí oficiální části vyšetřovacího spisu. Operativní šetření běželo na plné obrátky. V jeho průběhu zaznamenali kriminalisté z protikorupční policie několik dalších zajímavých okolností. Hlavní byly ty, že se k celé této kauze nepodařilo získat žádné informace z prostředí tajných služeb ani jiných útvarů. Ba právě naopak.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY A ZLOČINY: 34. DÍL: Hotové peníze nám dávají pocit bezpečí, což je podmíněno také historicky. Má to ale háček. V peněžence se vám…
Nebojsa s odznakem
O jednom takřka dobrodružném případu z let 2001 a 2002 nám vyprávěl dnes již bývalý kriminalista, který byl tehdy zločinci dokonce nařčen z podvodného jednání. Kauza byla složitá, ale ve stručnosti šlo o to, že samozvaní podnikatelé zažalovali směnky právního nástupce IPB, tedy ČSOB, u obchodního soudu v Praze.
Na samém počátku byl fakt, že padělků směnek IPB bylo vytvořeno takové množství a „skvěly“ se na nich sumy v takové výši, že je nebylo možné nikomu udat. Proto museli podvodníci vymyslet náhradní plán, jak alespoň získat od někoho finance na soudní poplatky. Proto byla napsána a podána žaloba na nástupce IPB, tedy ČSOB, a směnky, o nichž podvodníci na hlavu svých dětí přísahali, že jsou pravé, byly dány do depozitu soudu. Soudní úředníci pravost směnek ale nezkoumali a byli rádi, že je vzhledem k jejich množství vůbec zaevidovali. Směnky byly v hodnotě několika miliard a ti, kteří je do evidence zapisovali, si zoufali, protože na formuláři neměli ani tolik kolonek. Poté horko těžko vystavili potvrzení o přijetí směnek i žaloby. Výše soudního poplatku tehdy činila asi 3 % ze žalované částky. No a potom už podvodníci sháněli investora neboli kavku na soudní poplatky…
A nyní na scénu vstoupil policista z hospodářské kriminálky. Na základě operativních úkonů pojal podezření, že směnky jsou falešné. Pochlapil se, vyzvedl směnky z depozitu a odnesl je do Kriminalistického ústavu, aby tam zkoumali jejich pravost. Podvodníci hned věděli, která bije, a spustili povyk. Hystericky argumentovali, že onen kriminalista si vyzvedl pravé směnky, které zcela jistě zaměnil za falešné, a šije na ně boudu. Chtěli dokonce zažalovat policii pro podvodné jednání. Jak dopadlo technické zkoumání pravosti směnek a jaký posudek vystavili znalci z oddělení grafických analýz Kriminalistického ústavu Praha, není asi nutné uvádět…
Klíčové aspekty mnoha případů falešných směnek
Případy padělaných směnek IPB vždy představovaly pokus o rozsáhlý podvod s využitím falešných cenných papírů v českém bankovním sektoru. Ve všech kauzách šlo o podvodné jednání. Směnky byly zfalšovány, nejednalo se tedy o legitimní závazky banky IPB. Pachatelé drželi falešné směnky v nominální hodnotě převyšující několik miliard korun. Kauzy vyústily v trestní stíhání a odsouzení několika osob zapojených do distribuce těchto falešných dokumentů. Pachatelé byli soudem za držení a pokus o uplatnění padělaných směnek odsouzeni k trestu odnětí svobody na několik let. Zajímavé je, že v Česku se tresty odnětí svobody za padělané směnky pohybovaly v rozmezí 3–5 let, výjimečně až 8 let, na Slovensku hrozily pachatelům mnohem vyšší tresty. Například Marianu Kočnerovi a exministru hospodářství Pavlu Ruskovi v kauze padělání čtyř směnek v hodnotě 69 milionů eur soud uložil v roce 2020 trest 19 let vězení.