foto: PrahaIN.cz/Dnes sídlí Státní fond životního prostředí ČR v Praze 4 v budově na Olbrachtově ulici.
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 16. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Téměř zapomenutá „kauza Drobil“ z konce roku 2010 na ministerstvu životního prostředí je přímo modelová. Má všechny ingredience, které budou mít skandály i v letech následujících: tajné nahrávky rozhovorů, lobbismus, odhalení praktik při zajišťování zdrojů financování politických stran, manipulace s veřejnými zakázkami, dosazování známých na vlivné posty.
Připomeňme si kulisy: Vládu v čele s Petrem Nečasem jmenoval prezident republiky Václav Klaus v červenci 2010. Zasedli v ní představitelé tří politických subjektů: Občanské demokratické strany, TOP 09 a Věcí veřejných. Preambule koaliční vládní smlouvy byla plná odvážných předsevzetí a odrážela předvolební sliby, a to včetně sloganu: „Začneme vyřezávat rakovinu společnosti – korupci.“ A co čert nechtěl, tak první závažná kauza, která už za pár měsíců vyvolala vládní krizi, se týkala podezření na korupci.
Připomínalo to jinou „povedenou“ taškařici vzešlou z volebních slibů a nazvanou „Čisté ruce“, kterou odstartovala vítězná ČSSD v roce 1998. Měla odhalovat hospodářskou kriminalitu a její propojení na nejvyšší politické kruhy stylem „padni komu padni“. Věrohodným důkazem, že akce „Čisté ruce“ se nevyhýbá nikomu, bylo zatčení exministra financí Iva Svobody a jeho poradkyně Barbory Snopkové v listopadu 1999 kvůli podezření, že vytunelovali firmu Liberta. Protikorupční akce však zhynula na úbytě a ministr bez portfeje Jaroslav Bašta, který ji měl řídit, byl premiérem Zemanem v důsledku jejího neúspěchu z vlády odvolán.
Libor Michálek. Foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz
Práskač, nebo „pan čistý“?
Mužem, který svým trestním oznámením podaným 13. prosince 2010 uvedl vyšetřování údajné korupční kauzy do pohybu, byl Libor Michálek, ředitel Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Skandál vypukl poté, co Mladá Fronta DNES zveřejnila Michálkovy nahrávky, které si tajně pořídil. Měly dokazovat, že se poradce ministra pro životní prostředí Pavla Drobila, Martin Knetig, a Michálkův náměstek Dušan Fibingr pokoušeli ovlivnit Michálka tak, aby byly zmanipulovány některé zakázky na SFŽP. Stamilionové částky pak prý měly směřovat do ODS. Jednou ze zakázek byla i přestavba pražské Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. Michálek v médiích uvedl, že podle informací, které vyslechl, byla prý zakázka nadhodnocena o tři miliardy korun, aby si dvě křídla ODS mohla rozdělit po půl miliardě. „O částce 500 milionů korun pro ODS jsem nikdy neslyšel, považuji to za účelové špinění ODS,“ horlil proti nařčení podle Lidovek.cz Fibingr.
Následující den po Michálkově podání trestního oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, 14. prosince, ministr Pavel Drobil na tiskové konferenci oznámil, že Michálka odvolal z funkce ředitele SFŽP. Zároveň sdělil, že Dušanu Fibingrovi nařídil nucenou dovolenou a s okamžitou platností ukončil poradenskou smlouvu se svým poradcem Martinem Knetigem.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 15. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik…
„Máme tady vládu rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Ale v okamžiku, kdy člověk na korupci upozorní, tak je odvolán z funkce. To mi připadá jako zcela absurdní,“ neskrýval své rozčarování Libor Michálek v článku zveřejněném na webu ČT24. Nutno podotknout, že bývalý šéf SFŽP přišel za podobných okolností o místo už jednou, a to v roce 1996, kdy pracoval na Fondu národního majetku a upozornil v médiích na pomalou privatizaci bank, která nahrávala IPB a ODS, a tunelování privatizačních fondů.
Ke své smůle miloval Michálek pozornost médií a místo na policii, o níž pochyboval, zda jí může věřit, se obracel na novináře, podle určitých indicií na radu ministra vnitra Radka Johna. Navíc efektivně zafungovala i „spolupráce“ mezi kriminalisty a novináři, a tak se do médií vzápětí dostaly detaily z Michálkových odpovědí detektivům. Netrvalo dlouho a cílený únik informací obratem využila lobbistická mašinérie ODS.
Novináři si kladli otázku, zda Michálkovo „špionské“ odhalení černého financování ODS zlomí ministru životního prostředí vaz. Na stranu Drobila se postavil nejen premiér Petr Nečas, kterého se snažil Michálek přesvědčit o svém podezření na nekalé praktiky v souvislosti s veřejnými zakázkami na SFŽP a požádal ho dokonce o součinnost BIS při jejich odhalování, ale i prezident Václav Klaus, který se vyjádřil v tom smyslu, že „Drobilovi bylo spíš nadrobeno“, jak jeho slova v diskusním pořadu Partie zachytil web Lidovky.cz.
Nicméně ministr Drobil aféru neustál a 15. prosince podal demisi. Parlamentní opozice vyvolala 21. prosince hlasování o nedůvěře vládě, které však Nečasův kabinet – zejména zásluhou předchozího jednání koaličních politiků pod patronací prezidenta Klause – přežil.
Pavel Drobil. Foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz
Krize ve vládní koalici byla zažehnána, přestože vyšlo najevo, že jak premiér Petr Nečas, tak ministr vnitra Radek John několik týdnů dopředu věděli, že se na SFŽP schyluje k velkému skandálu, avšak ani jeden z nich nedokázal adekvátně zareagovat. John dokonce zaúkoloval inspekci ministra vnitra, aby prošetřila, proč se narychlo sešel policejní prezident s premiérem. Podle novinářů to bylo kvůli tomu, aby Oldřich Martinů poskytl Nečasovi informace z vyšetřování v kauze, v níž měl být premiér vyslýchán jako svědek, jak zveřejnily Lidovky.cz, a také ho informoval o roli ministra vnitra Johna ve skandálu. Martinů bohužel neodhadl, že se tím dostal nikoli mezi dva mlýnské kameny, ale přímo do drtícího politického soukolí, a musel odejít z funkce šéfa policie. Byl obětován ve jménu dohody uvnitř rozhádané vládní koalice.
Poučení z kauzy, na které se zapomíná
Po provalení aféry v prosinci 2010 už politické strany nemohly vykládat voličům, že na volební kampaň dávají jen pár desítek milionů, když za ni prokazatelně utrácejí stovky milionů korun. Kauza také vypovídala o vzájemných podrazech lidí, které ministr sám jen o několik měsíců dříve jmenoval do funkcí. Na jedné z nahrávek Drobil popisoval i způsob, jak to udělal, aby vyšel vstříc jiným skupinám uvnitř své strany a odvděčil se jim za podporu, aby byl zvolen místopředsedou ODS. Nikdo potom už nemohl pochybovat o tom, že v České republice existuje minimálně jedna skupina lidí napojená na politické kruhy, která se pod záminkou výběru peněz pro politickou stranu snaží participovat na transakcích státu, jak shrnul článek zveřejněný na webu Lidovky.cz.
A spustil se ohňostroj spikleneckých teorií: Může za tím vším být TOP 09, protože se snaží oslabit ministra Drobila v boji o čistotu obřího ekotendru se „svým“ ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Mohou za tím být také Věci veřejné, které potřebují „velkou ránu“ ve své, zatím nepříliš úspěšné protikorupční válce. Může za tím být i vyřizování účtů mezi jednotlivými klany v ODS. A zavedla se tradice, že nic není konfliktem dobra a zla, nic není černobílé, jak napsaly Lidovky.cz.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte
Korupční skandál, který zažehl vládní krizi, se přehnal jako tajfun a do konce adventu se zdálo, že je po všem. Policie vyšetřování bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila odložila. Exministr se přihlásil jen k odpovědnosti za špatnou personální politiku, tedy za nominaci do funkcí svého blízkého přítele Martina Knetiga a Knetigova známého Libora Michálka: „Jeden zásadním způsobem zneužil mé důvěry a vydával se za někoho, kým ani vteřinu nebyl. Druhý manažersky nezvládl svou funkci. Ze své odpovědnosti za výběr spolupracovníků jsem vyvodil jasnou politickou odpovědnost na vládní úrovni – demisi na post ministra,“ řekl v lednu 2011 v rozhovoru pro iDNES. Odmítl rovněž spojování své osoby s korupčním jednáním. Hloubková kontrola ve fondu navíc žádné pochybení nenašla, v závěrečné zprávě z 20. prosince 2010 není ani zmínka o možné manipulaci nebo nestandardním postupu.
Detektivové z protikorupčního útvaru zahájili vyšetřování Martina Knetiga, bývalého poradce Drobila, s podezřením na trestný čin pletichy při veřejné soutěži, za který by mu hrozilo až osm let vězení. Problém byl ale v tom, že to platilo až pro případ jeho dokonání, pouhá příprava byla beztrestná. K tomuto tématu se vyjádřila v článku na iDNES i tehdejší prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová: „Nový trestní zákoník platný od nového roku je postavený na jiných principech než ten předchozí a u některých hospodářských trestných činů včetně pletichy při veřejné soutěži trestnost zrušil.“ Nakonec policie Knetiga obvinila z nepřímého úplatkářství s tím, že se ho měl dopustit při zadávání veřejných zakázek na SFŽP. Knetig poté rozeslal médiím prohlášení, v němž sebemrskačsky vzal korupční aféru ve SFŽP na sebe. Prý se v soukromých rozhovorech, které Michálek tajně nahrával, snažil vyvolat dojem, že je pravou rukou Pavla Drobila a že má pověření za něj vyjednávat prakticky cokoliv. S tímto záměrem si vymýšlel a hovořil nepravdy, jak uvedl ve svém prohlášení zveřejněném na webu Lidovky.cz. A tak Knetigovo obvinění spadlo pod stůl. Na jaře 2013 ho pražský městský soud definitivně osvobodil. Soudce Vladimír Cvetler podle webu ČT24 případ uzavřel slovy: „My můžeme pochybovat o tom, zda jednání obžalovaného bylo standardní a zda opravdu pro ODS nechtěl peníze, ale pouhé podezření nestačí k tomu, aby byl uznán vinným.“
Dalším mužem, na kterého Michálek poukázal v souvislosti s korupcí, byl jeho náměstek Dušan Fibingr. Ten se proti nařčení, že manipuloval s veřejnými zakázkami, ohradil, a naopak Michálka obvinil, že porušil předpisy instituce. Odmítl prý totiž navrhnout zástupce fondu do hodnotící komise, která vybírala vítěze tendru na přestavbu pražské Ústřední čistírny odpadních vod. Po nucené dovolené, na níž ho poslal ministr Drobil, pracoval nadále na ministerstvu jako poradce staronové šéfky SFŽP Radky Bučilové.
Zombie Drobil se vrací na scénu?
Exministr životního prostředí, dnes člen výkonné rady ODS za Moravskoslezský kraj, opět zatoužil po letech, kdy o něm nebylo na celostátní úrovni téměř deset let ani vidu ani slechu, po světlech ramp. Veřejně se vyjadřuje ke žhavým politickým otázkám současnosti. Jednoznačně se staví za přijetí eura, dokonce je zmocněncem pro jeho přijetí ve Svazu průmyslu a obchodu ČR. Také otevřeně vyjadřuje podporu myšlence o spojení ODS, lidovců a TOP 09 v jednu stranu, která je diskutována v kuloárech občanských demokratů, jak je patrné z rozhovoru zveřejněném na webu iDNES. Nicméně pokud by k tomu v nejbližší době nedošlo, je podle jeho názoru dobré držet značku vládní koalice SPOLU. A tak můžeme s údivem pozorovat, jak ostřílený politik, na jehož skandál se už pozapomnělo, opět nastupuje za „starou gardu“ ODS do hry o voliče.