foto: Karel Tichý/Dům v Praze 4, v němž Petr Šebesta dlouhá léta před rozvodem bydlel. Na snímku vlevo nahoře Petr Šebesta.
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Na počátku devadesátek patřil Petr Šebesta ke zločinecké elitě. Měl k tomu všechny předpoklady: drzé čelo, „kamaráda do deště“ v podobě Františka Mrázka, podplacené „své“ lidi a nesporného obchodního ducha, zacíleného ovšem nebezpečným směrem. Jeho doménou se staly bezskrupolózní čachry s realitami a finanční podvody. Počty jeho nepřátel ale časem rostly, a tak se spojil s policií. Válku s podsvětím však nemohl vyhrát.
V předchozích třech článcích jsme se zabývali objasněnými případy s jasným zištným motivem a pachateli, kteří spáchali svoji první vraždu, za kterou si nechali zaplatit. Oběti měly peníze, peníze dlužily, stály v cestě k podnikání nebo k trezoru s penězi. Ten dnešní případ bude o něčem jiném. Neznámý pachatel nebo pachatelé spáchali nájemnou vraždu ve stylu mafiánů. Oběť, Petr Šebesta, se pohyboval v nejvyšším patře pomyslné zločinecké pyramidy a přimíchal se do mnoha sice výnosných, ale velmi nebezpečných aktivit. Měl mnoho přátel, ale postupem času ještě více mocných nepřátel.
Vznik dravé podnikatelské „elity“
Po roce 1989 se v naší zemi prokázalo, že řemeslo má skutečně zlaté dno. Novou elitou a nejslibnějšími podnikateli se mohl stát kdokoli, vyučení číšníci jako Jaroslav Starka a Petr Šebesta, zelináři jako Tomáš Pitr, králové černého trhu např. s digitálními hodinkami jako Miroslav Provod či lakýrníci, veksláci a invalidní důchodci jako František Mrázek. Vysokoškolsky vzdělané zastupuje v této dravé a vynalézavé skupině jen Radovan Krejčíř, absolvent Vysoké školy báňské v Ostravě.
Objektem našeho zájmu bude dnes Petr Šebesta. Vyučený číšník měl obchodního ducha a schopnosti pro obchodování mimo oficiální a legální rámec. Jeho doménou se staly finanční machinace, vyvádění finančních částek z bank a neprůhledný obchod s realitami. Od začátku svého podnikání úzce spolupracoval se svým starým kamarádem z Českého Brodu i základní školy, pozdějším kmotrem podsvětí Františkem Mrázkem.
Ochranná síť prozíravého intrikána
Šebesta míval v plánování podvodů s realitami skvělé nápady. Například si vytipoval v Nerudově ulici kousek pod Pražským hradem luxusní vilu a prohlásil se za jejího majitele. Hledal kupce, kterému by ji prodal. Skutečný majitel, který o ničem nevěděl, odjel na služební cestu. Šebesta si obstaral klíče od domu, přivedl chlápka, který hrál majitele nemovitosti a prováděl po domě zájemce o koupi. I když se kupující, ruský podnikatel, pro jistotu podíval do katastru nemovitostí, našel tam jenom jméno, ne fotografii skutečného majitele. Jméno souhlasilo a Rus byl spokojený. Dokončení skvěle připraveného podvodu a převodu 50 milionů korun zabránila policie, která konspirativní cestou kupujícího varovala. Na Šebestu ale podala trestní oznámení notářka a právní zástupce podvedeného majitele a zdálo se, že tentokrát sklapne past. Když si pro Šebestu přišli z hospodářské kriminálky ze Správy hl. města Prahy, zjistili, že za přípravu padesátimilionového podvodu už stíhá Šebestu hospodářská kriminálka v Krakovské ulici. Označit práci tamní policejní součásti za „stíhání“, je silně nadnesené. Šlo o archivaci různých oznámení, analýz či znaleckých posudků bez dalšího posunu. Snaha změnit prachbídný stav spisu ztroskotala na rozhodnutí Městského státního zastupitelství, že spis zůstane tam, kde je. Možná to byla právě milenka Šebesty pracující na zastupitelství, která ukončila snahu potrestat nejen Šebestu, ale třeba i Mrázka, který figuroval na mnoha listech zamrzlého spisu. Říkalo se, že Šebesta byl nejen bystrý podvodník, ale také velký intrikán. Stejně jako Mrázek měl své lidi, zavázané, zaplacené nebo jinak kompenzované na protikorupční policii, na odboru pro boj s organizovaným zločinem i krajské vyšetřovačce.
Když tě přítel odepíše
Na úvěrových podvodech spolupracoval Šebesta hlavně s Františkem Mrázkem. V roce 1995 vzal na sebe Šebesta roli obětního beránka a šel na několik měsíců do vězení. Myslel si, že když o ostatních aktérech úvěrových podvodů bude mlčet, bude po návratu z vězení náležitě odměněn. Stal se ale opak. Šebestovi pobytem ve vězení odjel vlak i s Mrázkem, který přešel na vyšší level, do svého byznysu a ochranné sítě zapojil významné, a to nejen politické osobnosti. Mrázek Šebestu zkrátka odepsal.
Mapka širšího okolí Vystrkova na břehu vodní nádrže Orlík. Zdroj Mapy.cz
Vystrkov není žádný „vystrkov“
Vystrkov je místo na břehu vodní nádrže Orlík, která je zaslíbená rekreaci. Na rozlehlém pozemku si ještě za socialismu komunističtí pohlaváři postavili třináct vilek a jeden hotelový komplex. Jezdil tam generální tajemník ÚV KSČ Gustav Husák i předseda vlády Lubomír Štrougal. Po sametu se místo stalo vyhledávanou zbohatlickou destinací, útočiště pro ruské, čečenské i české mafiány. Ze známých jmen můžeme zmínit majitele podniku Poldi Kladno Vladimíra Stehlíka, tajemníka ruské ambasády v Praze Nikitina, šéfa jedné z odnoží ruské mafie Andreje Korplajova, vůdce čečenských separatistů Šamila Basajeva, Františka Mrázka i Radovana Krejčíře.
V letech 2002–2003 si Vystrkov za statisíce pronajal po Miroslavu Provodovi náš Šebesta. Protože měl čich na ty opravdu bohaté návštěvníky, rychle se skamarádil s Radovanem Krejčířem, který dával na odiv své bohatství, luxusní auta, sídlo v Černošicích, drahé obrazy, četnou ochranku, na špinavou práci zahraniční ranaře, uplacené státní úředníky a politiky. Šebesta poskytoval Krejčířovi skvělý servis, staral se mu o jachtu, pro kterou nechal postavit i nové molo.
Detailnější mapka Vystrkova. Zdroj Mapy.cz
Krejčíř a Šebesta byli také obchodními partnery. Společně vymysleli továrnu na peníze založením firmy Technology Leasing. Firma poskytovala leasing na velké stroje, na jejich nákup si brala úvěry od bank a peníze převáděla na konta v zahraničí. Krejčíř vyváděl měsíčně několik milionů na konta, ke kterým měl přístup jen on, a Šebestovi sliboval, že dostane ve firmě důležitou funkci v představenstvu. Když Šebesta jednou odjel na dovolenou, po návratu zjistil, že dopadl stejně jako kdysi u Mrázka. Krejčíř do představenstva dosadil někoho jiného, a Šebesta tak neměl nad toky peněz žádný dohled.
Tichá válka se špatným koncem
Šebesta se naštval a začal svoji tichou válku, do které postupně zapojoval své protivníky. Nenáviděl Miroslava Provoda, který od něj chtěl neustále větší peníze za pronájem Vystrkova, ze kterého ho chtěl evidentně vyštípat. Aby zesílil tlak, Provod se spojil s Jaroslavem Starkou, příbramským bossem, kterého podporovali před firmu Marila Tomáš Pitr a František Mrázek. Do konfliktu o Vystrkov se ještě ke všemu zapojili Čečenci, kteří tam Šebestovi zajišťovali ochranu a změnou nájemce by přišli o svůj jistě výnosný byznys. O zradě Krejčíře i Mrázka jsme už psali.
Šebesta nasadil svoji silnou zbraň – informace, které nabídl policii. Jeho kriminální kariéra zaručovala, že informace budou velmi výživné a zaplní bílá místa policejního vyšetřování Mrázka i Krejčíře. Nemusíme zdůrazňovat, že informace Petra Šebesty v té době mohly ohrozit nejen jeho konkrétní „nepřátele“, ale i mnoho dalších. Největším problémem Mrázka i Krejčíře bylo to, že Šebesta začal spolupracovat jako oficiální svědek zejména v kauzách, které vyšetřovali policisté ze speciální pracovní skupiny KRUH, která byla zřízena u protikorupční policie. Krejčíře pak přímo ohrožovalo jeho svědectví v kauze firmy M5, která při dovozech pohonných hmot připravila český stát na daních o půl miliardy korun, a firmy Technology Leasing, kterou Krejčíř vytuneloval přes úvěry u České spořitelny se škodou přes 150 milionů korun. Zároveň ale Šebesta tvrdil, že dodá důkazy, kdo a proč unesl a údajně zlikvidoval otce Radovana Krejčíře – Lamberta Krejčíře. Ale díky tomu, že v Česku se nic neutají, ale všechno vykecá, z utajovaného svědka se stal velmi brzy žádoucí cíl.
Ke konci září 2003 chystal Šebesta se svým velmi dobrým kamarádem dva velké obchody. Jeden z nich byl podvod jako ten v Nerudově ulici. Druhý obchod se týkal investice do dřevěných domků, zaštítěný čečenskou mafií. Den před finálním podpisem k podvodu s nemovitostí za 80 milionů korun se areálem ve Vystrkově ozvala salva ze samopalu, která slibně rozjetý byznys zmařila. A měl to být poslední Šebestův podvod před tím, než si sbalí kufry a zmizí. Tichá válka Šebestovi nevyšla. Jestli zklamala taktika, jestli nedocenil sílu a provázanost protivníků, nebo přecenil soudržnost své ochranné sítě, se už asi nedozvíme.
Mrtvý s nábojnicí v ruce
Dne 23. září 2003 v areálu Vystrkova Šebesta narychlo odjel na schůzku se správcem a ženou, které předal nějaké účetní dokumenty. Když se asi hodinu před půlnocí vracel do své vily č. 11, kde žil více než rok s přítelkyní, ze skútru ho srazila dávka ze samopalu. Mrtvé tělo se střelami v hrudníku, v ruce a nohách našla přítelkyně až druhý den ráno. Vrah si smrt oběti pojistil střelou do hlavy a na místě zanechal i mafiánský vzkaz: mrtvému vtiskl do dlaně vystřelenou nábojnici.
Smrt šestačtyřicetiletého Šebesty, známého podnikatele, byla od samého počátku zastřena nebo úmyslně zastírána, jako by bylo nutné nasměrovat pozornost někam jinam a otevřít bránu nejrůznějším dohadům a legendám. K oficiální policejní verzi mají známí Šebesty mnoho výhrad. Jde skutečně o tělo Petra Šebesty? Kde ho skutečně zavraždili? Kde byl a s kým mluvil před smrtí? Kdo ho vylákal na poslední večeři v životě? Nábojnici do dlaně mu dal vrah, nebo ten, kdo tělo na místě nálezu naaranžoval? Střílelo se ze dvou zbraní – samopalu a pistole?
Po několika marných pokusech tento případ vyšetřit je možné konstatovat, že smrt Petra Šebesty s největší pravděpodobností rozšířila pomyslný hřbitov případů, které nebudou nikdy objasněny.
Rekreační areál Vystrkov
Rozlehlý rekreační komplex ukrytý v lese na levém břehu vodní nádrže Orlík původně sloužil k obnově sil funkcionářů ÚV KSČ a zahrnoval hotel, kolibu, bazén, tenisové kurty a 13 vil. Výstavba přísně střeženého areálu byla dokončena v listopadu 1963, za prezidenta Antonína Novotného.
Areál se rozkládá na ploše 470 hektarů a nebyl kvůli utajení zakreslen ani na katastrálních mapách. Veřejnost se tak podrobnosti o luxusním sídle papalášů dozvěděla až po pádu komunistického režimu. O autorech projektů kdysi honosných sídel se mnoho neví. Vzhledem k utajení celé akce využil ÚV KSČ pro tuto jedinečnou zakázku práci architektů, inženýrů a stavebních techniků v té době uvězněných v pankrácké věznici. Je známo, že v době, kdy se projekt vystrkovského areálu připravoval, byli mezi vězněnými architekty významné osobnosti české moderní architektury – Stanislav Tobek, žák Josefa Gočára a odborník na sportovní stavby, Jaroslav Vaculík, poslední český stážista v Le Corbusierově ateliéru, a Bedřich Rozehnal, profesor Vysokého učení technického v Brně a mezinárodně uznávaný odborník na moderní zdravotnické stavby. Architekti, kteří tehdy patřili ke špičkám českého stavebnictví, navrhli Vystrkov jako soubor vil v tzv. bruselském stylu. Dosud jde o jeden z největších vilových resortů v Evropě a jeho architektura je jednou z mála realizací „bruselu“ v individuální vilové architektuře.
Výběr dodavatelů stavebních prací zajišťoval Technický ústav ministerstva vnitra, pověření provádět a zajišťovat stavby dostal stavební podnik Stavobyt a částečně i Průmstav a Pozemní stavby. Projekty domů se podle individuálních požadavků papalášů i několikrát upravovaly. Avšak architekti ani žádný z „trestanců“ za práci ve vystrkovském areálu nikdy nedostali zaplaceno.
Po roce 1989 areál připadl státu, což komunisti na svém sjezdu v listopadu 1990 komentovali slovy: „Uzavřena byla dohoda mezi ÚV KSČ a ONV Příbram, na jejímž základě bylo předáno novému vlastníkovi do užívání rekreační středisko Orlík v hodnotě 66 milionů korun.“ Začátkem 90. let získala vystrkovský areál do pronájmu příbramská cestovní kancelář. Následně si rekreační zařízení najala firma Ingo Orlík německého podnikatele Gustava Strucka, která ho spravovala několik let. Dalším nájemcem Vystrkova se stala společnost Orlík, v níž měly podíl stát, firma Vakam a Podnikatelská banka. Zástupci posledních dvou jmenovaných společností se ovšem v roce 1994 chtěli svých podílů zbavit, a tak je prodali firmě Centrum CZ podnikatele Miroslava Provoda. V roce 2011 stát předal rekreační areál Vystrkov za 59,7 milionu korun firmě Orlík, zastoupené Jiřím Červinkou. Hodnota hotelu a vil mohla být mnohem vyšší, ale jejich cenu srazilo to, že stojí na cizích pozemcích. Většina jich patří Karlu Schwarzenbergovi, jenž je získal v restituci a nehodlá je prodat, menšina rodině Scheinerových. Firma Orlík byla navíc ve výběrovém řízení jediným zájemcem.
Dnes areál vlastní společnost Rezidence Orlík, a. s., a vystrkovský areál se snaží zbavit nálepky papalášského sídla i rejdiště mafiánů. Cílí na novou klientelu a využívá k tomu i mediálně známé tváře. Nedávno se tam například konala svatba herce Vojtěcha Kotka.
|
