Michal Redl a jeho cesta od nemotorného číšníka, přes podvodníka po boku mafiána Krejčíře k „nesvéprávnému“ obviněnému

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Blízké spojenectví Míši a Raďulky pramenilo pravděpodobně z toho, že se jejich otcové – Lambert Krejčíř a Petr Redl – dobře znali už z éry komunismu. Radovan Krejčíř tak měl jistotu, že Michalu Redlovi může důvěřovat a spoléhat se na jeho loajalitu. A vycvičil si ho.

Při výslechu, který se konal 18. února 2003, poté, co dostal sdělení obvinění, že je stíhaný za podvody v Technology Leasing, o sobě Michal Redl uvedl do protokolu, že po základní škole nastoupil na učiliště a vyučil se v oboru kuchař-číšník. Poté asi tři roky pracoval v pohostinství. Následně začal podnikat v oboru nákup a prodej zboží. Uvedl také, že: „Drogy neužívám, nikdy jsem nebyl léčen na psychiatrii, netrpím žádnou závislostí. V minulosti jsem nebyl soudně trestán. Můj zdravotní stav je dobrý, nemám vážnějších zdravotních problémů.“ Výslech tehdy vedl kapitán Widholm za přítomnosti pěti právníků včetně Redlova obhájce Vladimíra Turka.

Michal Redl, foto se souhlasem TV Nova

„Vykuk“ ze spisu Kmotr

Při vyšetřování nejrůznějších podvodů Františka Mrázka se nám začalo objevovat jméno Radovana Krejčíře. A proto jsme založili nový spis a pojmenovali ho Kmotr. A pak jsme začali u Krejčíře vyšetřovat kauzu M5, v níž figuroval celní dluh asi půl miliardy korun u pohonných hmot. Tehdy se také objevila kauza Technology Leasing, v níž jsme poprvé narazili na jméno nám dosud neznámého Michala Redla. Káčko tehdy potřeboval osoby, přes které by firmu Tomanových koupil, a jednou z nich byl právě Redl. Krejčíř ho dosadil jako svého hlavního vykonavatele, aby on sám nebyl vidět. Na dění kolem společnosti Technology Leasing, a tudíž i na Redla, nás upozornili naši informátoři a jeden svědek.

Kdo je Michal Redl zač, nám osvětlil podnikatel Jan Gottvald, který byl majitelem svého času slavného fotbalového klubu v Drnovicích. On se tehdy osobně znal s otcem Michala, Ing. Petrem Redlem, který byl na Zlínsku známou osobou. Gottvald si staršího Redla velmi vážil, ale Michala považoval za „vykuka“.

Obecní dům – místo schůzek s Gottvaldem a Redlem. Foto Karel Tichý

Ing. Petr Redl byl od devadesátých let jedním z nejvýznamnějších podnikatelů na Zlínsku. Z prodejce ovoce a zeleniny se vypracoval na muže, který vedl řadu firem a získal majetky v milionových hodnotách. Díky privatizaci se stal například akcionářem největšího hotelu na Zlínsku pověstného konáním stranických sjezdů, Interhotelu Moskva (dnes Hotel Zlín). Přestože měl víc než dostatek peněz, žil s manželkou, dvěma syny a dcerou skromně v řadovém domku. Ale tento způsob života se Michalovi asi zajídal a úderem dospělosti, tedy v roce 1992, se odstěhoval, aby mohl žít podle svého. Nicméně byl to právě jeho otec, kdo ho seznámil s důležitými lidmi v regionu a pomohl mu v začátcích podnikání, ve stejném oboru, v jakém začínal i on.

Úloha „Míši“ v kauze Technology Leasing

Pozadí podvodů v případu Technology Leasing jsem se věnoval v článcích o Jakubovi Konečném. Nyní se podíváme na úlohu Káčkova spojence v této kauze, Michala Redla. Hlavní fígl Káčka a jeho kumpánů byl v tom, že firma Technology Leasing fungovala jako pračka peněz zejména z kauzy M5 a pak propojením s Českou spořitelnou, z níž čerpali úvěry, které nikdy nebyly splaceny. Ve společnosti Technology Leasing to Redl řídil a byl odpovědný za výběr peněz, které posílal Krejčířovi. Redl byl totiž ekonomicky zdatný, evidentně také tíhl ke zločinu a Krejčíř toho využil a vycvičil si ho. Celkem tak ukradli částku kolem 150 milionů, kterou Káčko stihl převést do Švýcarska.

Měli jsme Krejčířovou rukou psané motáky z doby, kdy byl ve vazbě. Byly tam podrobně rozepsány úkoly, jak pokračovat ve vysávání peněz z firmy Technology Leasing, kterými pověřoval hlavně Redla, jehož důvěrně oslovoval Míšo. Byly nalezeny i ručně psané poznámky, které dosvědčují velmi čilou komunikaci mezi Redlem a Krejčířem z téže doby. Motáky putovaly z vazby i do vazby přes Krejčířovy advokáty. Redl mu v nich například detailně popisoval, jaké další kroky policie plánuje, kdo je odposloucháván, koho již policie vyslechla a koho ještě má vyslechnout.

Znali jsme tím pádem způsob páchání trestné činnosti, znali jména pachatelů, a tak jsme spěchali s přípravou realizace. Ale jak už to tak v případě Krejčíře chodilo, tak se o tom opět přes své kontakty „včas“ dozvěděl a zmizel nám na Slovensko. Naštěstí jsme měli materiály, které jsme našli při první domovní prohlídce v Káčkově vile v Černošicích.

Základní plán podvodných akci nahodil Redl

V policejní analýze kauzy Technology Leasing z 2. 7. 2003 je uvedeno, že: „Operativní cestou bylo zjištěno, že hlavním organizátorem celého případu Technology Leasing má být Ing. Radovan Krejčíř, kdy jeho hlavním vykonavatelem v tomto případě byl Michal Redl… Ze zajištěných materiálů je zřejmé, že celá transakce nákupu společnosti Technology Leasing byla řízena Ing. Radovanem Krejčířem a Michalem Redlem. Toto je dokazováno především tzv. PLÁNEM, písemností zajištěnou při domovní prohlídce u Ing. Radovana Krejčíře… Operativní cestou bylo zjištěno, že základní plán měl psát Michal Redl a do kopie tohoto základního plánu pak měl dopisovat doplnění úkolů a jejich upřesnění Ing. Radovan Krejčíř.“

Setkání s Redlem

Důkazy se nám hezky scházely, ale my jsme cítili, že by to chtělo ještě nějakou přímou tutovku. A tak jsem dostal zase jeden ze svých skvělých operativních nápadů, což byly většinou ty, které generovaly samé problémy.

Přesvědčil jsem šéfy i státního zástupce, že se osobně setkám s Michalem Redlem, hlavním spojencem Káčka v kauze Technology Leasing a nejen v ní. Byl Krejčířovým „specialistou“ na DPH. Dle pokynů Káčka měl „tahat“ ze Spořitelny týdně 10–15 milionů cash. Cesta k němu vedla, jak už jsem se zmínil, přes Jana Gottvalda alias Gotyho. Ten si ho totiž posadil v roce 2002 k sobě do fotbalového klubu Petra Drnovice a tam ho propojil s Krejčířem.

Cíl byl jasný, pokusit se z něho udělat „spolupracujícího obviněného“, nebo utajeného svědka. Bylo totiž logické, že do toho jako pachatel také spadne. Odjel jsem do Vyškova za Gotym a sešli jsme se nedaleko Drnovic, v hotelu Luleč. Požádal jsem ho, aby mne Redlovi nepředstavoval mým jménem, aby se hned nevyděsil. Tak jsem byl pro začátek prostě jen nějaký Koudelka z BIS, a to se Redlovi líbilo. Řekl jsem mu, že jako BIS spolupracujeme s policisty a že nám vůbec nejde o něj, ale pouze o Krejčíře. Přišel tehdy i se svým tamním advokátem a docela jsme si rozuměli.

Postupem času získal Redl ke mně důvěru, bavili jsme se velmi otevřeně. Zajímala mě kauza Technology Leasing. Tehdy byl Redl pravou rukou Krejčíře a vykonavatelem konkrétní trestné činnosti. Jedno však bylo patrné hned od samého prvopočátku – Redl se Káčka vzhledem k jeho násilnické povaze podle všeho strašně bál. Věděl, že Krejčíř je zločinec a krade a podvádí. Tvrdil mi ale, že nemůže jít proti němu, protože je strašně nebezpečný a že by ho nechal zabít. Opakoval, že už s tím má špatnou zkušenost, hlavně s lidmi kolem Káčka. Vyprávěl mi, že ho Káčko použil i na nějaké kšefty s pohonnými hmotami, které vedly až k firmě Lukoil. A zmiňoval také velice zajímavá jména politiků a jejich rodinných příslušníků z řad ČSSD i ODS pohybujících se ve světě zločinu. Netlačil jsem na něho, ale pomalu a systematicky s ním pracoval.

Machr na čachry s DPH

Michal Redl sice neměl žádné vzdělání, ale velmi dobře rozuměl účetním operacím. Výborně se orientoval v oblasti praní špinavých peněz a zejména byl machrem na čachry s DPH. Určitě měl nadání a v obchodních záležitostech se vyznal. Souvisle a plynule nám také popisoval své zážitky z různých jednání se vztahem k obchodům s ropnými produkty. Věrohodně popisoval skutky související s firmou M5 a Technology Leasing. Jako bonus přidával historky z jednání s lidmi z Lukoilu, které doplňoval popisem toho, jak během jednoho vypjatého jednání přišel i k úrazu, z něhož mu prý zůstala jizva po bodné ráně na zádech.

Schůzek s Redlem bylo ještě několik, nakonec jsme se scházeli přímo v Praze, několikrát i v restauraci na střeše obchodního domu Kotva a v Obecním domě. Dělal na mě dobrý dojem. Když jsme se bavili, byl to naprosto normální, rozumně uvažující člověk, který chápal, co se událo.

Vše vypadalo super, ale…

Vypadalo to, že vše je na dobré cestě a že nakonec bude Redl vypovídat. Na třetí schůzce mě však překvapil. Byla v Praze a nečekaně na ni přišel s novým advokátem. Byl to bývalý příslušník StB, který pak prošel různými místy, nakonec odešel do advokacie a který, shodou náhod, nějaký čas seděl v kanceláři s tehdy začínajícím prokurátorem Jardou Dolejším. A šel rovnou k věci: „Tak hele, my jsme si tě proklepli přes naše kontakty u BIS a policie a víme, že jsi Karel Tichý z protikorupčního a že děláš to a to… Co po mém klientovi chcete?“ Tak jsem mu na rovinu řekl, že chceme, aby vypovídal proti Krejčířovi, a že je to i pro něho možnost, jak si spoluprací s orgány činnými v trestním řízení vylepšit svoji pozici v této trestní věci. Advokát chtěl vědět, kdo to dozoruje, a tak jsem mu řekl, že Brunner a Dolejší. Na to pak reagoval velice vstřícně a doslova prohlásil směrem ke klientovi: „Tak to mění situaci, Jardu Dolejšího znám osobně a on je pro mne zárukou, že vše bude podle zákona, a tak, jak se domluvíme. Tady vám žádný podraz nehrozí.“ Dokonce chtěl, aby klient vypovídal přímo pod svým jménem a my bychom se tak nemuseli zatěžovat nějakou skrytou identitou.

Vrchní státní zastupitelství v Nuslích na náměstí Hrdinů. Foto Karel Tichý

Já byl spokojený, tedy až na to, že mi vrtalo hlavou, kdo mě tak prohodil. Redl byl spokojený, advokát byl spokojený, státní zástupci byli spokojení. Vše vypadalo super. Byl dohodnut termín, kdy se Redl dostaví na Vrchní státní zastupitelství a tam přímo dozorujícímu státnímu zástupci Brunnerovi udělá výpověď.

Ze svědka obviněným

Jenomže se najednou začalo vše hroutit. Ve stanovenou dobu byl Redl u Brunnera na Vrchním státním zastupitelství a čekalo se na jeho advokáta, který se někde zdržel. Přiletěl asi až s hodinovým zpožděním a už z dálky křičel: „Klient vše mění a nebude nic vypovídat!“ Všichni, včetně Redla, překvapeně zírali a nikdo nechápal, co se děje. Z výslechu nebylo nic. Naopak. Advokát hned na místě podal stížnost na státního zástupce, v níž Redl tvrdil, že ho tento měl vydírat. Ten den jsem s ním mluvil naposledy. A samozřejmě následovaly i stížnosti Redla na postup operativních pracovníků kriminální policie. Takže zase nic tak mimořádného. Pouze se ze špatného svědka stal dobrý obviněný.

Přímých důkazů na Redla však bylo víc než dost. Dokonce se nám podařilo zajistit i jeho vlastní rukou psané texty o postupu páchání trestné činnosti v kauzách firem M5 a Technology Leasing, které mu diktoval jeho policejní kontakt Petr B. A zjistili jsme i to, kde byl Redlův advokát před úkonem na VSZ – v kanceláři hlavního Krejčířova advokáta Sokola.

Rukou Redla psané poznámky s detailními poznatky o průběhu vyšetřování kauzy M5 – vpravo uprostřed a dole upřesnění psaná rukopisem Petra B. Archiv autora.

Byly provedeny všechny potřebné výslechy, vyhodnoceny veškeré důkazy a trestní kauza Technology Leasing pomalu, ale jistě dospěla v roce 2012 k zákonitému konci – odsouzení všech pachatelů. Důkazy proti nim byly neprůstřelné. A tak to také i nakonec dopadlo. Celá skupina pachatelů byla následně pravomocně odsouzena. Všichni, tedy až na Redla…

Závěr: není schopen chápat průběh vyšetřování

Michal Redl byl obviněn z podílu na tunelování České spořitelny i na půlmiliardovém daňovém úniku v kauze M5. Měl i vypovídat jako svědek. Obviněný byl rovněž v kauze společnosti Technology Leasing. Soudu se ale nakonec vyhnul kvůli vážné duševní chorobě, která u něj „údajně vypukla“ rok poté, co začal být trestně stíhán, tedy v roce 2004.

Advokátům Redla se podařilo z něho udělat v roce 2008 díky „znaleckým“ lékařským posudkům nesvéprávnou osobu, přestože neměl problém podnikat ani řídit auto. V údajně nejhorším psychickém stavu byl právě na konci roku 2008, kdy o jeho způsobilosti k právním úkonům a k nakládání s majetkem poprvé rozhodoval plzeňský okresní soud. Státní zástupce proto musel stíhání Redla ze zdravotních důvodů zrušit, protože prý není schopen chápat průběh vyšetřování a soudního řízení. Zbytek pak dokonala Klausova naprosto neuvěřitelná amnestie.

Dlužno podotknout, že „průkopníkem“ této strategie byl Krejčíř, který začal spolupracovat i s jinými advokáty, než byli ti jeho VIP. Nechal si shánět doktory, kteří společně s advokáty měli jediný úkol, a to vyrobit pro Káčka takové lékařské posudky, které by mu zajistily nemožnost jeho trestního stíhání vzhledem k jeho propuknuvší duševní chorobě. Měl je tak připravené dříve než Redl a jenom díky tomu, že utekl, je nepoužil. Tuto draze zaplacenou „berličku“ využil později Redl svrchovaně.

Zlín – Gottwaldov – Zlín Zlín, město vzkvétající za Baťovy éry, byl roku 1949 přejmenován na Gottwaldov a toto pojmenování zmizelo až v roce 1990. A tak se Michal Redl narodil roku 1974 v Gottwaldově, kde nicméně pokračovaly v úspěšné činnosti instituce spojené s Baťou – obuv se dále vyráběla v podniku nazvaném Svit, ve výrobě pneumatik pokračoval závod Rudý říjen, v Závodech přesného strojírenství i nadále vyráběli soudruzi obráběcí stroje… Bylo to město prosperující. A pak přišla devadesátá léta. Zanikly některé menší podniky (např. mlékárna Lacrum, jatky a další), ale i kolosy jako například státní podnik Svit a. s. Zlín, který ukončil výrobu obuvi v roce 2000 z důvodu vyhlášení konkurzu. Ve městě, které bylo dříve centrem obuvnického průmyslu, se dnes výrobou obuvi zabývá jen hrstka firem s několika stovkami zaměstnanců. Významně negativní vliv na město mělo také rozdělení Československa: Zlínsko se z centrálního regionu stalo příhraniční oblastí, obchod a doprava směrem na východ prudce poklesly, a v celém regionu prudce vzrostla nezaměstnanost, která je dnes naštěstí již pod celostátním průměrem. Až v roce 2010 bylo město napojeno na dálniční síť prostřednictvím rychlostní silnice R55 (od roku 2016 jako dálnice D55). V polovině devadesátých let se ve městě objevil „takový nešvar“, jenž se skrýval pod živností volnou s názvem „ostatní zábavní a rekreační činnosti“. Prostým jazykem řečeno – výherní hrací automaty. Licenci na jejich provoz získala v roce 1994 i společnost Gambler Zlín, v níž byl podílníkem také Ing. Petr Redl. Nebyla to samozřejmě jediná firma, která výherní automaty ve městě provozovala, protože tento byznys zde utěšeně vzkvétal – například koncem roku 2010 bylo ve Zlíně přes 1400 automatů. Vyhlášku potlačující hazard přijalo zlínské zastupitelstvo v roce 2012, kdy byla schválena novela loterijního zákona.