Mrázkova vražda změnila podsvětí… Případy neobjasněných vražd z prvních let nového tisíciletí

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Třetí a poslední z článků o případech nájemných vražd, záhadných zmizeních aktérů velkých kauz a neobjasněných únosů. Dodnes se neví, kdo za tím vším stál. Mnozí z těch, kdo by mohli poodhalit zákulisí takřka bratrovražedného boje mezi mafiány, jsou mrtví. Smrt Františka Mrázka je považována za historický mezník. Podsvětí se zbavilo bossů ze staré školy, nastoupily „bílé límečky“. Co však zůstalo, byla korupce, tunelování firem a prorůstání organizovaného zločinu do politiky.

2003 Petr ŠEBESTA. Kontroverzní podnikatel, intrikán a podvodník, který patřil ke zločinecké elitě. Měl k tomu všechny předpoklady: drzé čelo, „kamaráda do deště“ v podobě přítele z dětství Františka Mrázka, podplacené „své lidi“ a nesporného obchodního ducha. Jeho doménou byly neuvěřitelně drzé čachry s realitami a finanční podvody. Spřátelil se i s Radovanem Krejčířem, byli také obchodními partnery. Společně vymysleli továrnu na peníze, firmu Technology Leasing. Krejčíř, stejně jako předtím Mrázek ale Šebestu vypekl a z firmy ho vyšachoval. Šebesta se naštval a spojil se s policií. Jeho kriminální kariéra zaručovala, že informace od něj zaplní bílá místa policejního vyšetřování Mrázka i Krejčíře.  Začal spolupracovat jako utajený svědek zejména v kauzách, které vyšetřovali policisté ze speciální pracovní skupiny „Kruh“, která byla zřízena u protikorupční policie. Krejčíře pak přímo ohrožovalo jeho svědectví v kauzách firem M5 a Technology Leasing. Šebesta zároveň tvrdil, že dodá důkazy, kdo a proč unesl a údajně zlikvidoval Lamberta Krejčíře. A přišel trest…

V úterý 23. září 2003 z areálu Vystrkova Šebesta narychlo odjel na schůzku se správcem a ženou, které předal nějaké účetní dokumenty. Když se asi hodinu před půlnocí vracel do své vily č. 11, kde žil více než rok s přítelkyní, ze skútru ho srazila dávka ze samopalu. Mrtvé tělo se střelami v hrudníku, v ruce a nohách našla jeho přítelkyně až druhý den ráno. Vrah si smrt oběti pojistil střelou do hlavy a na místě zanechal i mafiánský vzkaz: mrtvému vtiskl do dlaně vystřelenou nábojnici.

K oficiální policejní verzi měli známí Šebesty mnoho výhrad. Šlo skutečně o tělo Petra Šebesty? Kde ho skutečně zavraždili? Kde byl a s kým mluvil před smrtí? Kdo ho vylákal na poslední večeři v životě? Nábojnici do dlaně mu dal vrah, nebo ten, kdo tělo na místě nálezu naaranžoval? Střílelo se ze dvou zbraní – samopalu a pistole? Po několika marných pokusech tento případ vyšetřit je možné konstatovat, že okolnosti záhadné vraždy Petra Šebesty asi nebudou nikdy objasněny. O jeho případu jsme v cyklu „Kudy kráčel zločin“ psali 28. srpna.

2005 Jakub KONEČNÝ. Hoch z dobré rodiny s chlapeckým úsměvem, díky němuž si snadno získával důvěru lidí. Perfektní oblek z kvalitní vlny a luxusní sportovní vůz image mladého dynamického a úspěšného obchodníka jen doplňovaly. První firmy založil už ve svých třiadvaceti letech. Jeho impérium v dobách největší slávy zahrnovalo 24 společností. Zabýval se kdečím, od obchodů s realitami přes devizové spekulace až po likvidaci odpadů. Našlápnuto měl skvěle, ale pak se při obchodních aktivitách spojil s gangsterem Káčkem. Byl však jako bůh Janus, měl dvě tváře. Ta dobrá se projevovala tím, že byl policejním informátorem s neuvěřitelným přínosem pro rozkrytí trestné činnosti Radovana Krejčíře. Hrál velmi nebezpečnou hru. Z prvního únosu vyvázl sice Krejčířem ožebračený, ale živý, druhý se mu stal osudným.

Konečného opuštěný vůz Porsche Cayenne byl nalezen ve Šrobárově ulici. Večer před zmizením měl Konečný schůzku s jedním z bossů podsvětí, potom odjel na Vinohrady a s někým se tam setkal. Od té doby byl nezvěstný. Prověřovalo se dokonce několik verzí jeho zmizení: buď se stal obětí únosu, nebo se stal obětí vraždy v rámci vyřizování účtů mezi gangstery. Zanedlouho bylo jasné, že Konečný již není mezi živými… Policisté v rámci vyšetřování pak zjistili, co se odehrálo a kdo to vykonal. Bohužel ale neměli v ruce takové důkazy, aby obstály u soudu. Vše svědčilo pro to, že zadavatelem byl Káčko a smrtí Konečného si vyřídil dvě věci. Pomstil se za únos a smrt otce, kde ho podezříval jako jednoho ze strůjců, a zároveň zlikvidoval nebezpečného policejního informátora, který ho ohrožoval. O Jakubovi Konečném jsme v cyklu „Kudy kráčel zločin“ psali v říjnu a listopadu.

Šrobárova ulice v Praze 8. Foto Karel Tichý

2006 František MRÁZEK. Symbol jedné éry zločinu, nekorunovaný král podsvětí, o němž jsme v cyklu „Kudy kráčel zločin“, psali po čtyři týdny v lednu. Dne 25. ledna 2006 zemřel v nedožitých 48 letech krátce po osmé hodině večer na místě, které důvěrně znal a považoval za bezpečné – před tzv. zámečkem v Durychově ulici na Praze 4. Jedna tříštivá střela z odstřelovačky nájemného vraha ukončila „svět podle Mrázka“. Část podsvětí a mnozí zkorumpovaní politici si určitě oddychli, protože bylo zřejmé, že ústřední postava kriminálního spisu „Krakatice“ o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy se rozhodla zbavit své temné minulosti a udělat za svou érou mafiánského kmotra tlustou čáru. Z hlediska Mrázkovy trestné činnosti to sice bylo absolutně nemožné, přestože nikdy nebyl za žádné ublížení na zdraví, zabití či vraždu odsouzen, ale někomu tím „Kreml“ nahnal pořádný strach. A tak si Mrázek s sebou vzal do hrobu tajemství, kdo a proč v devadesátých letech v Česku vraždil. Ne že by za vším, co se tehdy dělo, stál přímo on sám. Měl ale dost informací i o zločinech jiných mafiánských bossů, kteří se takovými informacemi vzájemně drželi v šachu.

Policisté jsou přesvědčení, že znají jméno člověka, který podle nich na bosse podsvětí střílel. Má jít o Slováka, nájemného vraha. Střelce si objednaly dvě osoby – jedna z nich z Česka uprchla, druhá tu dál podniká. Mrázkův archiv s kompromitujícími materiály se nepodařilo najít. Pokud ho ale někdo má, může možná i dnes sloužit k vydírání řady zajímavých osob, včetně politiků.

Jisté je, že smrt Františka Mrázka změnila podsvětí. Nový kmotr jeho formátu, který by měl rozsáhlé kontakty do politiky, a zároveň za ním zůstávali mrtví, se neobjevil. Jednu dobu se snažil na jeho místo aspirovat Radovan Krejčíř, ten však s politiky nikdy vycházet neuměl.

Budova tzv. zámečku s parkovištěm v Durychově ulici. Foto Karel Tichý

2010 Miroslav KŘÍŽ. Podnikatel a funkcionář fotbalového svazu (dříve působil také ve statutárních orgánech Viktorie Plzeň) zmizel 22. května 2010. Obviněn, souzen a osvobozen byl Miroslav Rus. Miroslav Rus byl obviněn ze zbavení osobní svobody a hrozilo mu až 16 let. Stíhání pro omezení osobní svobody bylo vedené podle nejpřísnějšího odstavce. To lze pouze v případě, že oběť zemřela, nebo chtěl pachatel jejím únosem získat „prospěch velkého rozsahu“. Obojí je podle Insideru možné také proto, že Kříž měl před zmizením obrovské dluhy. Řešil například vyhrocený spor o miliony s podnikatelem Petrem Šikošem. Ten v létě 2009 figuroval v kauze Toskánsko, trávil dovolenou spolu s expremiérem Mirkem Topolánkem či tehdejším šéfem ČEZ Martinem Romanem, uvedl deník. Jedním z posledních lidí, kteří jej viděli, byl podle všeho majitel Baníku Ostrava Tomáš Petera. S Křížem se podle svých slov sešel v sobotu 22. května večer v pražské restauraci Chagall’s.

Prostory bývalé restaurace Chagall’s v Kozí ulici na Starém Městě. Foto Hana Hlušičková

V případu zmizení vlivného fotbalového funkcionáře Miroslava Kříže policie považovala Rusa za pouhého vykonavatele. Kdo si akci objednal, není známo. Ačkoli se policie podle informací Aktuálně.cz kloní k tomu, že Miroslav Kříž je mrtev, jeho tělo zatím nalezeno nebylo. Miroslav Rus figuroval už v kauze zmizení Lamberta Krejčíře, otce uprchlého podnikatele Radovana. Oba případy se nápadně podobají. Rus podle obžaloby Kříže v předcházejících měsících sledoval, a nakonec ho vylákal pod záminkou získání možnosti vyplnění směnky na 50 milionů korun. Kříž odešel z baru v centru hlavního města, své advokátce a partnerce řekl, že se do hodiny vrátí. Poté ho již nikdo neviděl. Rus však obžalobu odmítl, Kříže prý neznal, v den jeho zmizení byl doma. Podle státního zástupce měl ale odvézt Kříže na neznámé místo a tam ho usmrtit. Státní zástupce však neuvedl v obžalobě žádný motiv pro únos fotbalového funkcionáře. Křížovy dcery a jeho advokátka u soudu mluvily také o mužových neshodách s jeho obchodními partnery Petrem Šikošem a Kamilem Marvánkem.

Bonus: Záhadné zmizení Káčka – ani zde nevíme, kdo za tím stál a proč

2005 Radovan KREJČÍŘ. A jako poslední přinášíme případ sofistikovaného útěku nejznámějšího českého zločince Radovana Krejčíře. O jeho „podnikání“ jsme psali v několika říjnových článcích a teď do pomníčků dáváme jenom pokračování jeho „slavného“ útěku z černošické vily až na Seychely. K tomu jenom krátká připomínka z toho, co jsem již uvedl i ve své knížce „Lovec mafiánů“: bylo to naprosté selhání velitele zásahu, které Káčko bleskově využil.

V rámci pomníčků to zmiňujeme i proto, že dodnes není pravdivě a věrohodně vysvětleno Krejčířovo počínání v době jeho následného pohybu po útěku ani kde se ukrýval, než se mu podařilo dostat se na Seychely. Otevřené jsou zatím zejména poznatky o údajné účasti nějakých pracovníků českých a slovenských tajných služeb, kteří se na tomto měli na něčí, politický, příkaz podílet. Zde připomínáme pouze to, že v celé záležitosti šlo „pouze“ o ovládnutí státní firmy Čepro a 9 miliard, ke škodě českého státu, na které kdosi čekal... Před svým vycestováním na Seychely měl být Krejčíř podle některých indicií ukrýván a hlídán v jednom konspiračním bytě v Bratislavě.

Po svém vydařeném přesunu ze Slovenska na Seychely se Káčko vydal cestou důsledné politizace své kauzy. Vsadil na kartu, že bude hlásat lži, bludy a fámy, které budou moci využít zejména politici ODS proti ČSSD. A tak vymyslel lež o směnce na 60 milionů, kterou údajně dal přímo Stanislavu Grossovi. To se jistým tehdejším politikům náramně hodilo. Ale skutečný majstrštyk se Káčkovi povedl, když se mu na tuto udičku chytil Jaroslav Kmenta, který se jako správný investigativní novinář za ním vydal na Seychely. Kmenta potom tvrdil, že na Seychelách mu v říjnu 2005 Krejčíř řekl, že má tajné dohody s Grossem, že Čepro dostane on, protože kdysi poskytl jeho straně 60 milionů korun jako sponzorský dar. Přestože mu žádný důkaz o existenci směnky nepředložil, Kmenta mu ochotně skočil na špek a na dlouhou dobu se stal Káčkovou hlásnou troubou... A tak za výrazné podpory novináře Kmenty se tento výmysl šířil dál.

Fáma si potom žila vlastním životem, přestože policie i tajné služby měly nezvratné důkazy, že se jedná o lež a Káčkovu hru. V té době byla mimo jiné zachycena a monitorována Krejčířova snaha o úkolování jeho kompliců v České republice, která spočívala v tom, aby nechali tuto údajnou směnku dodatečně vyrobit profesionálními padělateli. Policie dokonce zachytila fax s grafickou podobou dlužního úpisu a osobními údaji Stanislava Grosse.

Je také známo, že speciální policejní tým Tempus, který se zabýval neobjasněnými vraždami, připravoval cestou právní pomoci zařízení osobního výslechu Radovana Krejčíře, který v té době vysílal z jihoafrického vězení signály, že by chtěl vypovídat výměnou za umožnění návratu do České republiky. Zmiňoval objasnění takových kauz jako např. vraždu Šebesty, Mrázka i Pjajky či kauz Union banky, Čepra, Setuzy a dalších. Pracovníci týmu doufali, že ve spolupráci s vrchním státním zastupitelstvím se jim podaří tuto žádost o výslech, který by byl bez jakýchkoli vedlejších podmínek, vyřídit. Měli představu, že Krejčíř učiní na místě výpověď, která se bude u nás následně prověřovat. Byla šance, že se tento výslech uskuteční, a byly dokonce připravovány dotazy, které policisté vznesou. Z neznámých důvodů bylo vyslání policistů z týmu Tempus do JAR zamítnuto. V té době týmu Tempus velel Martin Baláž, který se krátce poté (v březnu 2019) stal ředitelem Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky. Je více než zřejmé, že by byl podstatný rozdíl mezi tím, co by vypověděl Krejčíř tenkrát před pěti lety při výslechu v jihoafrické věznici, a co by vypověděl v případě, pokud by byl vydán na žádost České republiky z JAR do vlasti. I na tuto situaci měl Krejčíř přiléhavé rčení, které s oblibou používal – u nás by to byly „kecy v kleci“…

A tak se uvidí, na jak dlouhou dobu zůstane i tento hlavolam policejním (a nejen policejním) pomníčkem...