„Musel to vědět,“ napsal Vrchní soud v rozsudku současného místostarosty Českého Krumlova

EXKLUZIVNĚ: PrahaIN.cz publikovala několik textů o českokrumlovském místostarostovi Daliborovi Uhlířovi. Jako i jiná média, také my si všimli jeho zvláštního přístupu k vlastnímu životopisu. Uhlíř v něm mylně uvedl titul inženýra, stejně jako školu, kterou ovšem nikdy nestudoval.

Poté jsme přinesli informaci, že byl Dalibor Uhlíř v minulosti shledán vinným za úvěrový podvod. Hájil se zejména tím, že peněžní ústavy nebyly v důsledku jeho jednání nijak poškozeny. Nejvyšší soud však považoval tuto argumentaci za „bezvýznamnou“.

PrahaIN.cz požádala Vrchní soud v Praze o poskytnutí rozsudku z 28. března 2007. Tento verdikt totiž odkrývá detaily, čeho se měli obvinění dopustit.

Po opakovaném čtení dokumentu souhlasíme s námitkou Dalibora Uhlíře, že peněžní ústavy nebyly v důsledku jeho jednání nijak poškozeny.

Soud vyšší instance však opírá své stanovisko o skutečnost, že podstatou trestného činu je použití peněz z úvěru na jiný než určený účel. Zákon už nevyžaduje, aby došlo ke vzniku škody, tedy aby zde byl poškozený subjekt. Dovolací soud nepřisvědčil ani námitce, že peněžní prostředky nebyly použity na jiný než smluvený účel, „a pokud tak (obviněný) činil, že si toho nebyl vědom“.

Informace byly zatajeny

Vrchní soud v Praze ve výroku upozorňuje i na to, že obviněný nebyl dosud (k roku 2007) trestán a nebylo zjištěno nic negativního ke způsobu jeho života.

Jeho činnost v případu popisuje slovy soudu nižší instance. Ty komentuje a rozvádí.

Obžalovaný dal dne 6. března 2002 příkaz bankovní instituci k úhradě dodavatelské faktury vystavené jednatelem 4. března 2002 na částku 3.446.112 korun včetně DPH, a to po dohodě s druhým obžalovaným.

Jít mělo například o dodávku dřevěných podlah, interiérových a vchodových dveří z úvěrových prostředků ve výši patnácti milionů korun na podkladě úvěrové smlouvy z 1. března 2002 poskytnuté firmě OUTDOOR TOURIST Českou spořitelnou pro účely stavební úpravy a přístavby Sport penzionu, přičemž uvedené vybavení nebylo ani v době úhrady faktury, a v plném rozsahu ani později, vyrobeno a v objektu instalováno a z obsahu daňového dokladu nebylo zřejmé, že má jít o zálohovou fakturu nebo o úhradu nákladů dodavatelem vynaložených na takzvané vícepráce.

„A tyto skutečnosti byly poskytovateli úvěru zatajeny,“ uvedl Vrchní soud v Praze s odkazem na Krajský soud v Českých Budějovicích.

Takto popsaný skutek však podle Vrchního soudu nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, a to pro chybějící subjektivní stránku, „když není zřejmé, že peníze byly použity v rozporu s úvěrovou smlouvou, ale pouze to, že část daňových dokladů zahrnovala jiný popis prací“.

Citovaný verdikt. Zdroj: Vrchní soud v Praze

Úvěrový podvod

Krajský soud v Českých Budějovicích prý správně zdůraznil, že nelze zjistit výši škody, která byla bankovnímu ústavu způsobena.

„Výše škody sice není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, ale tento nedostatek v zásadě vylučuje posouzení materiální stránky trestného činu, tedy vymezení stupně nebezpečnosti takovéhoto jednání pro společnost, zejména zda porušení bylo takového rázu, aby dosahovalo intenzity potřebné pro závěr, že byl spáchán trestný čin.“

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že v případě obžalovaného se jeho podíl na trestné činnosti dovodil z toho, že mu uvedené skutečnosti musely být známy, neboť předmětnou fakturu krátce po ukončení jednání s pracovníky úvěrující banky, v jehož rámci byla provedena i prohlídka úvěrové nemovitosti, předložil bance k proplacení.

Uhlířovi byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. V současnosti je již zahlazen.

U podmíněného trestu odnětí svobody se na odsouzeného hledí, jako by odsouzen nebyl, poté, co uplyne zkušební doba a podmínka nebyla přeměněna na nepodmíněný trest.

Z rozsudku: „Při novém ukládání trestu vycházel Vrchní soud v Praze ze všech hledisek spoluurčujících stupeň nebezpečnosti trestné činnosti pro společnost uvedených v § 3 odst.4 tr. zák. a řídil se též účelem trestu vymezeným v § 23 odst.1 tr. zák. a hledisky uvedenými v § 31 odst.1 tr. zák. ohledně výměry trestu. Napadeným rozsudkem byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Vrchní soud v Praze se plně ztotožnil se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně druhu a výměry trestu, má však za to, že za situace, kdy byl obžalovaný z části trestné činnosti v odvolacím řízení zproštěn, je namístě uložit trest mírnější.“ zdroj: Vrchní soud v Praze