Na hlavu „Indiána“ vypsal Krejčíř padesát milionů

foto: Hana Hlušičková, PrahaIN.cz/Budova ve Washingtonově ulici, kde sídlí i Finanční analytický útvar.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Druhý ze tří článků o ráfkovi Indiánovi, který umožnil policistům rozkrývat svět organizovaného zločinu, v němž dominoval Krejčíř se svými ďábelskými plány. Když Káčko zjistil, že „Tareček“ spolupracuje s policií, vypsal na jeho hlavu odměnu 50 milionů. Bechara, jenž patřil mezi nejdůležitější svědky v kauzách uprchlého Krejčíře, se začal bát jeho pomsty a ukrýval se v cizině.

Bylo logické, že se Krejčíř dříve či později dozví, že Tarek Bechara a Jakub Konečný jsou moji informátoři a úzce spolupracují s policií. Protože toho bylo opravdu hodně, tak podle potřeby komunikovali ráfkové i s některými mými kolegy z oddělení. A zde udělal Káčko svou další osudovou chybu. Myslel si totiž, že nás ti dva uplácejí, a že jim tak půjdeme na ruku způsobem, jak on po nich bude chtít.

Nabídka, která se neodmítá

Mafián Krejčíř Tarka Becharu ani Jakuba Konečného nezabil, ale připravil je úplně o všechno. Nechal je odejít, ale byli na mizině. Dostali od něj pak oba „velkorysou nabídku“, která se neodmítá, a to z různých důvodů, kam jistě patří i pomsta. Zněla asi v tomto duchu: „Pomůžete mi ukrást Čepro a já vám vaše majetky zase vrátím.“ Bechara ještě dostal jako bonus akcie a správu Konečného Středočeských sběrných surovin a Konečný slib 200 milionů korun do K. P. Edwards. Oba souhlasili, a tak se začala hrát veliká policejní operativní akce na záchranu státního podniku Čepro a ve finálním součtu o téměř 9 miliard korun, které by Krejčíř svými podvody na úkor státu získal.

I v tomto případě Káčko svůj důvtip přecenil. Věděl již sice, že Konečný je policejní informátor, ale netušil, že je jím i Bechara a že oba řídím já. Nejdříve jsem nechal urovnat vztahy mezi Indiánem a Jakubem. Šlo o ty akcie Středočeských sběrných surovin. Indián je Kubovi v tichosti vrátil. A oba začali aktivně plnit policejní úkoly a nosit informace.

Psali jsme

Krejčíř byl grázlík a vekslák bez skrupulí už jako kluk. V dospělosti pak…

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Radovan Krejčíř začínal jako drobný kšeftař a normalizační vekslák. Pašováním nedostatkového západního zboží z Polska…

14. 10. 202219:33

Krimi

Podotýkám ale, že ne o všem nás pravdivě, včas a bez postranních úmyslů vždy informovali, a tak jsme museli pečlivě analyzovat a prověřovat každou informaci. Jak říkám, byli to informátoři, kteří se pohybovali na hraně zákona, ale občas i za hranou. Jenomže u policie ani u tajných služeb to jinak nejde.

Co Krejčíř ve svých „pamětech“ zamlčel

Krejčíř ještě v létě 2002 Becharovi natolik důvěřoval, že mu ze zadržovací vazby ve věznici na Pankráci, posílal přes své právníky motáky s instrukcemi, koho je třeba podplatit, aby se dostal na svobodu. Některé motáky obsahovaly i pokyny Krejčířovým komplicům, kterým je předával rovněž Bechara.

Jenom pro představu popíšu několik citací z Káčkových motáků, které Bechara následně předal státnímu zástupci a vyšetřovatelům. „Čau Tarečku! … Co se týká Šebesty a Chlada, nech to v klidu. Až budu venku, na každé prase je řezník! Mrázek a Gottvald mě nezajímají. Jsou to všechno prasata, na které se taky určitě najde řezník…“ „Je třeba hned řešit s otcem ‚znepřístupnění‘ mého majetku! … vyřešit ty obchodní podíly a nemovitosti po Pjajkovi, auta atd. Asi bude lepší, a hlavně i do budoucna, to vyvézt a uklidit!“ „Ať Dana W. přesně napíše, co chce, a já to tady podepíšu podle podpisového vzoru! Musíte s otcem vymyslet, kam se to bude převádět…“ „Pošli mi mobil. Já vím, kam ho mám schovat… Mám tady bachaře, co mi to večer vždycky donese.“ A my jsme se opravdu těšili na chvíli, až mu tam ten mobil někdo vpašuje a my budeme v klidu jenom poslouchat a konat, ale radost nám zkazil asi Káčkův advokát Sokol, který „Raďulkovi“ tento nápad bohužel vyhnal z hlavy…

„Propuštění z vazby! Potřebuji zařídit, aby na Obvodním soudě Praha 1 nevyhověli žádosti VSZ na rozšíření vazebních důvodů a akceptovali kauci! … Potřebuji informace, co vyšetřovatelé Machala, Hroch a Špaček a žalobce Trýzna, … s advokátem konzultuj, jestli je potřeba odkupovat materiály na Špačka, nebo ne.“ (Milan Špaček byl jedním z prvních vyšetřovatelů kauzy Krejčíře.)

„Co se týče mojí trestné činnosti, tak je potřeba najít kontakt na 15. odbor, na Trýznu z VSZ a nejlépe na soudce OS Praha 1, který bude rozhodovat o výši kauce… Michal Redl má kontakt na Petra B., to je policajt, co řeší M5 v Praze!“ Krejčířových motáků, které Bechara předal policii a státnímu zástupci, bylo celkem kolem třiceti a jeden zajímavější než druhý. To se policii podaří málokdy!

Krejčíř ale ve svých „pamětech“ zamlčel, že ze strachu před konfiskací svého miliardového majetku přistoupil na Becharův plán zachránit majetek převodem na Becharova konta. Proto v srpnu a na počátku září 2002 posílal své osobní bankéřce Čechošvýcarce Daně Wedenig pokyny převést z účtu „O“ částku 400 tisíc franků na Becharův účet v curyšské bance a také prodat například všechny investice na účtech „F“ a finanční prostředky převést na stejný účet. Tyto pokyny však 10. září 2002 znenadání Krejčíř zrušil. Provedl to ale tak, aby o tom Bechara nevěděl. Důvod byl prostý. Bechara měl výše zmíněných 400 tisíc franků předat Krejčířově obhájkyni, advokátce Lence Vislocké, ale neudělal to.

Pokyn Krejčíře jeho bankéřce ve Švýcarsku Daně Wedenig k převodu peněz. Foto: Archiv autora

Marná snaha Finančního analytického úřadu

Na základě informací od Indiána i Jakuba začal jistý policejní útvar prošetřovat poznatky o angažovanosti Káčkových advokátů při vynášení motáků a při převodech značných finančních částek, které si nechal Krejčíř posílat, a to i přes konta jisté advokátní kanceláře. Poznatky o podezřelých převodech peněz, na které jsme Finanční analytický úřad (FAÚ) tehdy opakovaně upozorňovali, policii nakonec po delším váhání FAÚ potvrdil, protože tyto převody mezi advokátní kanceláří a Komerční bankou nakonec dohledali. Přestože tehdy mohl v rámci svých kompetencí dát Komerční bance za nesplnění ohlašovací povinnosti pokutu až do výše 10 milionů, neučinil tak. FAÚ pak po dobu několika měsíců prováděl vlastní šetření a výsledky policii předal. Policejní vyšetřování, které měl na starost jistý specializovaný mimopražský policejní útvar, však vyšlo do ztracena.

Toto vyšetřování různých „zvěstí“ však nicméně přispělo k přísnějšímu dohledu nad finančními transakcemi advokátních kanceláří. Parlamentem byl schválen zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, podle něhož měli i advokáti povinnost hlásit podezřelé převody peněz.

„Chci Indiána, a to živého, nebo mrtvého!“

Koncem srpna už byl Káčko za mřížemi krajně netrpělivý a zdálo se mu, že jeho „arabský bratr“ neplní jeho naléhavě formulované pokyny dost odpovědně. Vypadá to, že 6. září se navíc dozvěděl, že Bechara nesplnil dva jeho klíčové úkoly – jednak nepředal peníze advokátce a jednak firma Bituma neposlala 20 milionů za prodej vily v Černošicích. A tak Káčko zuřil. Bechara se začal bát o život a zmizel ze země do rodného Bejrútu. Usoudil, že bude nejlepší, když předá všechny písemné materiály související s kauzou Krejčíř protikorupční policii. Na otočku se vrátil do Prahy a v kanceláři Správy hl. m. Prahy byl s ním sepsán protokol o vydání věci.

Příležitost k pomstě Tarkovi se Káčkovi naskytla v souvislosti s únosem jeho otce Lamberta Krejčíře. Přestože byl od konce července ve vyšetřovací vazbě, disponoval podle úředního záznamu kriminalistů pozoruhodnými informacemi o osobách, které se měly podílet na organizaci únosu. Mezi jinými napsal do seznamu únosců, který předal policii, i jméno Tarka Bechary. A tak policie poté prověřovala verzi o Becharově úloze v únosu Krejčířova otce, k němuž došlo 15. října 2002. Podle vyšetřovatelů údajně poskytl únoscům informace o tom, kde se otec Krejčíře pohybuje, a tak se později, v roce 2006, stal Indián osmým obviněným v kauze únosu a zmizení Lamberta Krejčíře.

Když se Krejčíř zásluhou svých advokátů dostal na svobodu, opět mu narostlo sebevědomí, že díky penězům a kontaktům zvládne vše. A protože utrpěl díky naší práci těžké finanční rány, potřeboval se rychle zahojit a začal vymýšlet další zločiny. Ale také pátral po „vinících“ svých předešlých problémů a pachatelích únosu svého otce, ke kterému došlo v době, kdy seděl ve vazbě. První na ráně byli z jeho pohledu „zrádci z vlastních řad“. A to byl jednoznačně Tarek Bechara – Indián a dále pak Káčkovi konkurenti – Mrázek, Polanský a Šebesta.

Naším prvořadým úkolem tedy bylo uklidit Indiána. A to nedalo tolik práce, protože ten se strašně bál Káčkovy pomsty a schovával se tak, že i my jsme měli problém s ním mluvit, když bylo potřeba. V první fázi se ukrýval hlavně na Slovensku, v Rakousku a Německu a občas zmizel i do Libanonu. A dělal dobře! Káčkův rozkaz byl jasný „chci Indiána, a to živého, nebo mrtvého!“ a ocenil jeho hlavu na částku 50 milionů.

Psali jsme

Michal Redl a jeho cesta od nemotorného číšníka, přes podvodníka po boku mafiána…

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Blízké spojenectví Míši a Raďulky pramenilo pravděpodobně z toho, že se jejich otcové – Lambert Krejčíř a Petr Redl – dobře…

06. 11. 202212:01

Krimi

Veselá historka o blbé náhodě

Jednou se stalo, že jsme museli konfrontovat nějaké poznatky a nutně jsme k tomu potřebovali osobní účast Indiána. V té době byl zrovna na Slovensku, ale my ho měli dostat do Prahy. Spojil jsem se s ním a domluvili jsme se, že se sám přesune do Rakouska a odtud na hranice do Mikulova.

Nechtělo se mu, ale když jsem mu slíbil, že si tam pro něho dojede kolegyně Bára Šádková a tu budeme doprovázet já, Olda Kopp a Míla Dvořák, tak souhlasil. Vyzvedli jsme si ho na hranicích, navlékli ho do neprůstřelné vesty, usadili ke mně a Báře do oktávky a s krytím další oktávkou s Oldou a Mílou vyrazili na Prahu. Indián byl ale stejně tak vyděšený, že pár kilometrů ani nedutal. Pak se ale osmělil a začal Báře vyprávět různé veselé historky. Humor mu vydržel až na dálnici D1 poblíž Humpolce. A tam se to stalo…

V jednom stoupání se na jeho vrcholu na horizontu nad dálnicí z ničeho nic objevil malý vrtulník. Visel pár metrů nad dálnicí čelem k nám, kýval se ze strany na stranu a vypadalo to, že na nás čeká. Nevím, kdo pištěl víc, jestli Bára nebo Indián, ale určitě Indián, protože Bára byla cvičená policistka, která měla střílet. Já střílet nemohl, protože jsem řídil, a tak to bylo na naší ochrance – Oldovi a Mílovi. Indián křičel: „Střílejte, tak střílejte, než začnou střílet oni!“ Ale v druhém autě ho naštěstí neslyšeli, a tak se nestřílelo. Dupl jsem na plyn a ždímal z diesela, co se dalo. Protáhli jsme se pod vrtulníkem a mazali pryč. Nechali jsme to na našem doprovodu, ať si to tam vyřídí. Nakonec se ukázalo, že pilot měl jen nějaké technické potíže a byl nucen potom nouzově přistát. Byla to prostě taková ta blbá náhoda...

Bývalý lovecký zámeček následníka trůnu Ferdinanda stojí v hlubokých lesích nedaleko Prahy. Foto: Karel Tichý

Útočiště v loveckém zámečku následníka trůnu

Abychom nevzbudili nežádoucí pozornost, „uklidili“ jsme se s Becharou do jednoho objektu v hlubokých lesích poblíž Prahy. Býval to lovecký zámeček následníka trůnu Ferdinanda d’Este. Kouzlo romantického místa jsme si při procházkách bohužel nemohli vychutnat, a tak se každý snažil těch pár dnů čekání na to, až Becharu předáme státnímu zástupci k dalším procesním úkonům, zpříjemnit po svém. Tarek ocenil především vybavení místní kuchyně a začal z dostupných surovin připravovat libanonská jídla, aby asi oslnil svým umem dámskou část naší skupiny. Kolegyně Bára a Ivča mu při vaření srdnatě pomáhaly ve snaze něco z jeho kulinářského umění pochytit. Ale co nám tenkrát servíroval, to už si opravdu nikdo z nás nepamatuje. Jestli to byla křidýlka na česneku, což bylo oblíbené Káčkovo jídlo, které mu Indián nosil i do vězení, nebo trochu ošizený bezmasý tabouleh…

Pro Krejčíře zničující výslechy svědků

Vyšetřování trestné činnosti Krejčíře úspěšně pokračovalo, přestože se poté, co opět dostal echo, přesunul na Slovensko. Vše se odtud pomocí advokátů a různých zločinců dál pokoušel řídit a ovlivňovat. A díky jejich kontaktům u policie i v justici měl bohužel stále velmi dobré informace o tom, jak pokračují procesní úkony. Jediné, co nevěděl, bylo, co děláme my na operativě. A o to víc se snažil nějaké informace koupit. Možná, že by bylo i zajímavé jednou zjistit, co vše si v domnění, že je to naše nebo od nás i koupil. Z určitých zdrojů a informací vím, že toho bylo opravdu hodně a že to bylo drahé… My jsme dál využívali veškeré naše operativní zdroje, informátory a sháněli, co se dalo, a předávali to vyšetřovatelům a státním zástupcům. Tam pak probíhalo klasické trestní řízení. A jeho součástí byly i výslechy svědků.

Svědci byli vyslýcháni ke kauzám firem M5, Technology Leasing, Bena, Setuza, Čepro a dalším. A v této fázi se jednalo zejména o ty nejdůležitější svědky, což byli Bechara, Polanský a Šebesta. Z bezpečnostních důvodů přistoupili vyšetřovatelé a státní zástupci k tomu, že zejména tito klíčoví svědci budou vypovídat pod smyšlenými jmény. Když začaly výslechy, byli svědci a advokáti v oddělených místnostech.

Největší problém byl s výslechem Bechary, který mezitím zmizel do Bejrútu. Odmítl přijet do České republiky, což bylo z bezpečnostních důvodů zcela pochopitelné, ale souhlasil, že přiletí do Německa a podrobí se výslechu prostřednictvím telemostu na dálku. Ve spolupráci s naší tajnou službou ÚZSI se vyžádala právní pomoc německé strany. Bechara se dostavil na úřad v dolnolužické Chotěbuzi a za asistence tamních policistů započal výslech, který v Praze vedli státní zástupci z vrchního státního zastupitelství a naši vyšetřovatelé z protikorupční služby.

Indiánovi při výslechu nebylo vidět do tváře a jeho projev byl pomocí měniče hlasu zkreslený, nicméně ho prozradila nepříliš korektní čeština. Vypovídal sice pod smyšleným jménem, ale po pár větách bylo zřejmé, že ta „Jana Blažková“ je patrně z Arábie… A tak jeho totožnost bryskně „odhalil“ Káčkův advokát Sokol, který z toho měl až dětinskou radost a potěšením si mnul ruce, jak nás dostal. Výslech to však byl mimořádně důležitý, plný detailních informací o Krejčířovi a všech ostatních, kdo se s ním na trestné činnosti podíleli, včetně některých právníků a dalších zajímavých osob. Z uvedeného důvodu se tento výslech pak také stal předmětem celé řady snah o jeho zpochybnění. Ale i další výslechy byly pro Krejčíře a spol. naprosto zničující.

Život, nebo smrt

My, co jsme na tom pracovali, jsme měli opět hezký pocit z dobře vykonané práce. Ale to nejhorší nás teprve čekalo. Věděli jsme, že Káčko zná jména utajených svědků a asi proti nim dělá, co může. Na Becharu vypsal odměnu, ale ten byl v cizině a dával si veliký pozor. Šlo hlavně o Šebestu a Polanského. Oběma byla nabídnuta možnost jít do programu na ochranu svědků. Zatímco Polanský nakonec nabídku přijal, Šebesta si byl jistý sám sebou a jakoukoli policejní ochranu odmítl. Dne 23. září 2003 jej zavraždil nájemný vrah. Tři dny po uvalení druhé vazby na Krejčíře.