Nad zmizelou půlmiliardou se zavřela voda. Až novináři kauzu rozhýbali

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Druhý článek o aféře se zmizelou půlmiliardou korun. Zprávu, že Česká konsolidační agentura, která pro stát spravovala nedobytné pohledávky, postrádá půl miliardy korun, zveřejnila v deníku Aktuálně.cz Sabina Slonková ve středu 3. května 2006. Až poté se začalo něco konečně dít.

Ze zjištění novinářů vyplynulo, že podnikatel Miloš Skořepa, k němuž státní stamiliony doputovaly, je investoval do akcií a podílů v zahraničních firmách. Ve svém obsáhlém vyjádření k aféře ČKA pro Aktuálně.cz Skořepa uvedl, že prý vůbec neměl tušení o skutečném původu peněz. Podle jeho verze si je půjčil od svého známého Františka Savova, aniž věděl, že jde o stamiliony konsolidační agentury.

Konsolidační agentura i dozorčí rada společnosti IMOB tvrdily, že za společnost nese vinu výhradně její ředitel Jan Šik. Ten měl povinnost nechat si celou transakci schválit nejen dalšími členy představenstva, ale i dozorčí radou. Všichni tvrdili, že to byla jeho akce „na vlastní pěst“.

Aféra tak současně ukázala, že konsolidační agentura neměla kontrolu nad penězi některých svých společností. Janu Šikovi stačilo, aby se od představenstva dceřiné firmy agentury IMOB nechal pověřit nakládáním s penězi, a nikdo pak nezaznamenal, co s nimi ve skutečnosti provádí.

A padaly hlavy a vyměňovaly se zámky

Konsolidační agentura tehdy Jana Šika odvolala ze všech funkcí, propustila ho a podala na něj trestní oznámení. On sám ale podle svých slov žádnou vinu necítil, tvrdil, že chtěl pouze zhodnotit peníze.

Aféra také smetla z postu náměstka ministryně informatiky, tehdy jí byla Dana Bérová, Vladimíra Hořejšího, který před nástupem na ministerstvo byl členem představenstva firmy IMOB, tedy pracoval spolu se Šikem v dceřiné společnosti ČKA. Právě Hořejšího podpis pod zmocněním umožnil Šikovi, aby nakládal s penězi této firmy. S pomocí zmocnění vyvedl Šik peníze do zahraniční. Obdobné dokumenty měli podepisovat vždy dva členové představenstva. V tomto případě byl jedním Hořejší a druhým samotný Šik. A právě Vladimír Hořejší byl oním druhým manažerem, o němž se jmenovitě zmiňoval informátor protikorupční služby, že spolu se Šikem chystá atak na ČKA.

Historický snímek administrativní budovy na Žižkově, v níž bylo v letech 2003–2007 ministerstvo informatiky. Zdroj: MČ Praha 3, se svolením

Do věci se vložil i tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Navrhl Paroubkově vládě odvolání dvou členů představenstva ČKA, a to Mojmíra Hampla a Jiřího Jurána, kteří zastupovali konsolidační agenturu v dceřiné společnosti, resp. byli v dozorčí radě společnosti IMOB, z níž peníze zmizely. Mohlo by se zdát, že ministr využil situace k tomu, aby z vedení agentury odešli lidé, kteří dlouhodobě oponovali některým jeho plánům. Nařídil také audit ve všech dceřiných společnostech České konsolidační agentury.

V květnu 2006 generální ředitel ČKA Zdeněk Čáp novinářům k opatřením po provalení kauzy řekl: „Můžu zmínit například podání trestního oznámení jak na pana ředitele Šika, tak na osoby takzvaných zprostředkovatelů. Dále jsme najali advokátní kancelář, která má velmi dobré a efektivní vztahy s bankami na území Švýcarské konfederace. Dále jsme zahájili samozřejmě interní audit ve společnosti. Byly zapečetěny kanceláře, vyměněny zámky, zajištěna veškerá dokumentace, otisk počítače, zabavení počítače a tak dále.“

Kauzu provázely spory mezi policií a státním zastupitelstvím

Případ rozplétala i policie a státní zastupitelství. Ani po několika týdnech od propuknutí jedné z největších afér, při níž ze státem spravované ČKA zmizela do zahraničí půlmiliarda korun, však úřady nebyly schopny oznámit, zda byl při transakci porušen zákon a jestli bude někdo vůbec obviněn. Podnikatele Miloše Skořepu, muže, u něhož stamiliony skončily a který jako jediný věděl, kde přesně se peníze nacházely, dokonce po dvou měsících nikdo ani nevyslechl.

Bylo zřejmé, že vyšetřování případu provází spor mezi státním zastupitelstvím a policií. Zatímco protikorupční služba se od začátku přikláněla k verzi, že v kauze byl spáchán trestný čin, žalobce s tímto hodnocením váhal. Státní zástupce Zbyněk Podlipný tvrdil, že nemá ujasněno, jaká škoda vlastně vznikla a hlavně komu. Samotný fakt, že šlo o státní peníze, podle žalobce nestačil. Tvrdil, že musí rozklíčovat vztahy a odpovědnost mezi jednotlivými společnostmi konsolidační agentury.

Policie tak měla svázané ruce a nemohla například hledat dokumenty při domovních prohlídkách, odposlouchávat aktéry případu či vyslýchat svědky. Přitom jedině detailní zkoumání mohlo odpovědět na otázku, zda šlo o sólo akci jediného manažera konsolidační agentury, nebo jsou do případu zapleteni i další vlivní státní zaměstnanci.

„ČKA a Galileo Real v původním trestním oznámení tvrdily, že jde o státní peníze. Vrchní státní zástupce požádal o doplnění. A z každého nového doplnění vyplynuly nové skutečnosti, které potřebovaly opět doplnit. Nakonec 11. července 2006 ČKA uvedla v dopise, že nejde o její peníze, tedy peníze státu,“ uvedl pro deník Aktuálně.cz Vlastimil Rampula, ředitel odboru závažné hospodářské kriminality na Nejvyšším státním zastupitelství.

ČKA nicméně tvrdila, že to tak musela udělat. „To je technická právní otázka. Primárně škoda vznikla Galileu Real, sekundárně ČKA, potažmo státu, neboť jsme v Galileu komanditistou, a tím pádem nám byl snížen komanditistický podíl,“ reagovala mluvčí ČKA na dotaz deníku Aktuálně.cz, proč v dopise uvedli, že peníze nejsou státní.

Vrchní státní zástupce Zbyněk Podlipný, který případ prošetřoval, tak nakonec usoudil, že mu případ vůbec nepřísluší, a předal jej nižší instanci, na městské státní zastupitelství, s tím, že škoda, která měla vzniknout, by nevznikla na majetku státu. Problém ale byl v tom, že peníze zmizely z komanditní společnosti Galileo Real. Tu ovládala firma IMOB, která byla dceřinou společností ČKA. Takže stále šlo o státní peníze.

Pět měsíců. Tak dlouho trvalo úřadům, než zjistily, že v případě ztracené půlmiliardy korun státní konsolidační agentury byl skutečně spáchán trestný čin. Také státní zástupce se konečně ztotožnil s názorem policie, že v tomto případě existuje důvodné podezření z trestného činu. Teprve poté se tak mohlo oficiálně rozjet vyšetřování jednoho z největších finančních skandálů prvních let milénia.

Pochybila i švýcarská banka

Vyšetřování policie odhalilo, jak k vyvedení půl miliardy došlo. Peníze odešly z účtů společnosti Galileo Real do švýcarské banky, přičemž ČKA až v listopadu oficiálně potvrdila, že šlo o největší švýcarskou banku United Bank of Switzerland (UBS). Bývalý manažer Galilea Jan Šik sjednával otevření účtu společnosti Galileo u banky UBS. Proces otevření účtu údajně zprostředkovávali pánové Miloš Skořepa a František Savov, kteří podle svých vlastních slov měli s touto bankou dlouhodobé obchodní vztahy. V březnu 2005 byla částka 500 milionů korun poukázána z účtu vedeného společností Galileo u české banky na účet Galilea u UBS ve Švýcarsku, přičemž příjem této částky UBS později písemně potvrdila.

Jak se ale dále zjistilo, v době přijetí půlmiliardy korun ještě neměla UBS k dispozici kompletní dokumentaci potřebnou k otevření účtu společnosti Galileo u této banky. „Za těchto okolností si měla UBS buď vyžádat od Galilea údaje nutné k otevření účtu, nebo peněžní prostředky vrátit zpět Galileu. Nic z toho však neudělala, a místo toho UBS zcela v rozporu s vlastními interními pravidly a švýcarskými právními předpisy připsala celou částku na účet třetí osoby ovládané panem Skořepou,“ popsal tiskový mluvčí ČKA. Banka UBS posléze umožnila, aby tyto peníze byly použity jako zástava za úvěry, které poskytla společnostem ovládaným Skořepou. Vzhledem k tomu, že tyto společnosti úvěry nesplácely, celá částka připadla bance UBS. Zaměstnanec, který byl zodpovědný za správu účtu Galilea, údajně z banky odešel.

Zápas Goliáše s (bankovním) obrem

Vzhledem k tomu, že se nejprve nedařilo dosáhnout vrácení prostředků v rámci smírčího jednání, společnost Galileo řešila celou záležitost soudní cestou. Oficiální žaloba byla u obchodního soudu v Curychu podána v červnu 2006. Společnost Galileo se v ní domáhala navrácení částky 500 milionů korun s příslušnými úroky. Banka podle ČKA umožnila, že byly peníze původně poukázané na investiční účet Galilea vyvedeny na účty soukromých osob, které nebyly nijak s Galileem ani ČKA spojeny. „Pokud by banka UBS dodržela příslušné předpisy švýcarského práva, pravidla Švýcarské bankovní asociace, jakož i své vlastní interní předpisy, dotčená částka by se nikdy nemohla dostat mimo kontrolu svého majitele, společnosti Galileo,“ uvedl advokát z curyšské právní kanceláře, která Galileo ve Švýcarsku zastupovala.

Konec dobrý, všechno dobré?

Za vyvedení 500 milionů korun z Galileo Real, dceřiné společnosti někdejší ČKA, vynesl v květnu 2010 pražský městský soud pravomocné tresty vězení pro bývalého manažera Galilea Jana Šika (5,5 let) a podnikatele Miloše Skořepu (8,5 let), přičemž Skořepa byl stíhán jako uprchlý, protože v roce 2007 zmizel za hranice v době, kdy se policie rozhodla, že vznese obvinění.

Švýcarská banka na základě dohody o narovnání s českou vládou poslala zpátky na účet Galileo Real 404 miliony korun, tedy větší část. Zbývajících 96 milionů měli podle rozsudku soudu oba odsouzení společnosti nahradit. Ale už tehdy bylo téměř jisté, že stát tyto peníze nikdy neuvidí.

Zatímco Šik po zadržení zásahovou jednotkou nastoupil do vězení v roce 2011, Skořepa se přes deset let vyhýbal trestnímu stíhání útěkem do Spojených arabských emirátů, odkud byl vydán do České republiky až v dubnu 2020. Po svém zatčení a deportaci požádal v České republice o nové projednání svého případu. Odvolací soud však Skořepovi trest vězení 8,5 roku za podvod potvrdil a nejvyšší soud jeho dovolání odmítl.

V případu se objevovalo ještě jedno jméno, a to podnikatele Františka Savova. Přestože při přelíčení vystupoval jen jako svědek, podle advokáta Jana Šika měl na transakcích svůj díl viny. Advokátka Skořepy zase upozornila na to, že v odůvodnění verdiktu byla zmíněna i nejasná role úředníka z USB Andrého Horáka, jenž na Skořepovu žádost převedl finanční prostředky na jeho běžný účet, a Františka Savova, finančního poradce americké společnosti, který Šika se Skořepou seznámil.

Nejvyšší kontrolní úřad v ulici Jankovcova 1518 v Holešovicích. Foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz

Miliardové škody po konci České konsolidační agentury

Hospodaření konsolidační agentury, jež fungovala do 31. prosince 2007 a poté přešla pod ministerstvo financí, kontroloval v letech 2007 a 2008 Nejvyšší kontrolní úřad. Konstatoval, že hospodařením ČKA, která nakládala se státním majetkem, vznikly až miliardové škody. Nedosahovala tak maximálních výnosů ze státního majetku. Ztráty pocházely z prodeje pohledávek, majetkových účastí a akcií státní podniků. V několika případech byly pohledávky podhodnoceny a prodávány za nižší cenu, než která odpovídala reálné ceně v době prodeje. Stejně tak v případech, kdy ČKA prodávala akcie a od budoucích majitelů nepožadovala plnou cenu.

Kontrola prokázala u ČKA porušení zákona o účetnictví například v oblasti inventarizace nebo oceňování akcií při jejich převzetí. Tím, že ČKA nepostupovala v souladu se zákonem o účetnictví, vykazovalo ministerstvo financí převzatý majetek ve vyšší hodnotě, uvedl tehdejší prezident NKÚ František Dohnal.

František Savov, ten černý vzadu Podnikatel František Savov v kauze zmizelé půlmiliardy korun z ČKA vystupoval podle tvrzení Jana Šika jako „pan Savov“ a údajně hrál roli prostředníka transakce ve švýcarské bance. U soudu se Šikem a uprchlým Skořepou byl veden jako svědek, neboť se prezentoval jako poradce společnosti European Financial Services. Rovněž v občanskoprávním sporu, v němž se stát soudil se Savovem o další část peněz (stát vyčíslil jeho podíl na škodě na 79 milionů) a který se u pražského obvodního soudu táhl přes 12 let, zaznělo, že „poskytoval pouze běžnou pomoc finančního poradenství s cílem získat provizi od banky, pro kterou sehnal klienta“. Byl tedy ten černý vzadu. O pravou tvář a problematický byznys Savova se začali novináři blíže zajímat okolo roku 2014, kdy začal v Londýně jeho boj proti vydání do rukou české justice. Česká policie obvinila muže, který ve Velké Británii žije a údajně i podniká, z krácení daní a také z legalizace výnosů z trestné činnosti. Savov se po celou dobu snaží dokázat, že trestní stíhání proti němu v České republice je zmanipulované, a proto podal žádost o politický azyl. Na svou obhajobu se dokonce pokusil shromáždit hlasy nejvlivnějších lidí, kteří byli u moci, když kdysi budoval své mediální impérium. Savov se podle informací deníku Neovlivní.cz chystá použít prohlášení významných českých politiků či někdejších představitelů justice, že je proces proti němu politicky motivovaný. Jak deník v roce 2016 informoval, tak za miliardářem vyrazil do Londýna bývalý prezident Václav Klaus či expremiér Petr Nečas. Právníci Savova kontaktovali rovněž někdejší nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Na konci října 2022 se objevila v médiích zpráva, že státní zastupitelství obžalovalo v daňové kauze se škodou vyčíslenou na zhruba 653 milionů korun celkem 11 lidí. Jedním z obžalovaných je i podnikatel Savov, kterého policie stíhá jako uprchlého. Policisté ukončili vyšetřování kauzy letos v červnu po osmi a půl letech. Pro ilustraci uveďme, že spis bez příloh obsahuje 15 000 listů. Případem se bude zabývat Městský soud v Praze. Podle mluvčího městského státního zastupitelství „jeden z obviněných“ v letech 2009–2012 organizoval činnost ostatních stíhaných. „Instruoval je, aby vytvořili a pomocí osob dosazených do funkcí jednatelů ovládali skupinu společností založených v České republice. Tyto společnosti fakticky nevykonávaly ekonomickou činnost, nevedly účetnictví a na finanční úřad podávaly prostřednictvím obviněných zcela fiktivní daňová přiznání sestavovaná a vyplňovaná tak, aby zahrnovala fiktivní faktury. Na základě nepravdivých údajů uvedených v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty následně těmto společnostem vznikaly nároky na nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty.“ Deset obžalovaných viní státní zástupkyně z krácení daní, a to částečně dokonaného, částečně ve stadiu pokusu. Sedmi z obžalovaných klade za vinu také praní špinavých peněz. Za krácení daní se škodou velkého rozsahu jim hrozí pět až deset let vězení. U nás je Savov známý především jako bývalý majitel vydavatelství Mladá fronta. Právě v sídle vydavatelství zasahovali v roce 2013 kvůli daňové kauze policisté. Do portfolia Mladé fronty patřil například deník E15, týdeník Euro, časopis Lidé a Země, některá dětská periodika či odborné časopisy a firemní periodika. Část titulů včetně deníku E15 Savov v roce 2016 prodal společnosti CN Invest.