Nadace Interpo, spojená s Karlem Gottem. Navenek bohulibé úmysly, v jádru nekalé záměry

01. 01. 202318:28
Nadace Interpo, spojená s Karlem Gottem. Navenek bohulibé úmysly, v jádru nekalé záměry
foto: Karel Tichý/Budova v areálu bývalého Nákladového nádraží Žižkov, kde v kanceláři Provodovy firmy byla založena nadace Interpo.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Nadaci, jež byla médii často označována za společný charitativní projekt Františka Mrázka a Karla Gotta, založil Miroslav Provod v roce 1993. Svým jménem ji zaštítil Karel Gott a bohulibý záměr de facto zneužil kmotr František Mrázek, který si tím chtěl zajistit vstřícnost policie. Uběhlo jen pár let a objevilo se obvinění, že se v nadaci perou špinavé peníze. Karel Gott v obavách o svůj mediální obraz z ní kvůli tomu v roce 1997 vystoupil. Nadace tím přišla o většinu příznivců.

Během své kariéry se Karel Gott sblížil i s lidmi, kteří se občas pohybovali za hranou zákona. Jedním z nich byl v osmdesátých letech i Miroslav Provod, předrevoluční „obchodník“ na černém trhu s digitálními hodinkami a elektronikou. Jeho nelegálním kanálem pro kšefty byl zejména rychlík Vindobona, jehož prostřednictvím atraktivní zboží pašoval. Část vydělaných peněz pak Provod legalizoval v roce 1984 nákupem Gottovy vily v Jevanech. Znám byl také jako blízký „obchodní“ partner kmotra českého podsvětí Františka Mrázka. Po roce 1989 byl Provod nájemcem komunistickými papaláši vybudovaného rekreačního areálu Vystrkov u orlické přehrady, kam s oblibou jezdily známé figury z českého podsvětí jako František Mrázek nebo Radovan Krejčíř, a kde byl zastřelen neznámým nájemným vrahem další kontroverzní podnikatel Petr Šebesta.

Vila v Jevanech, kterou Karel Gott prodal Miroslavu Provodovi. Foto Wikimedia Commons / Palickap, CC BY-SA 3.0

S Františkem Mrázkem, jenž však nebyl spoluzakladatelem nadace a pouze do ní přispěl částkou půl milionu korun, se Karel Gott poznal až v souvislosti s činností v nadaci Interpo. Udělal na něj dobrý dojem, a tak tomuto „skvělému, humornému a milému člověku“ uvěřil.

A tak aniž by Karel Gott tušil, že se pouští do spolupráce se skutečným mafiánem, který je napojen na organizovaný zločin, kývl na návrh, aby se charitativní projekt jmenoval Nadace Karla Gotta Interpo. Stal se nejen čestným předsedou, ale hlavně tváří nadace, které věnoval čtyři miliony korun.

Je tedy zřejmé, že to byl právě Miroslav Provod, který zatáhl Gotta, o němž říkal, že „žije na jiné planetě a je tak trochu mimo realitu“, do podivné charity, do níž promítl své nekalé záměry Mrázek. A také se záhy ukázalo, že to byla jen šikovně zrežírovaná marketingová akce kmotra Mrázka, aby si zajistil vstřícnost u policie, která vyšetřovala jeho podvody a vraždy, za kterými stál.

Vila Karla Gotta v ulici Nad Bertramkou. Foto Karel Tichý

Ušlechtilá nabídka pomoci sirotkům s temným pozadím

Plány dobročinné nadace, jež měla finančně podporovat sirotky po policistech, kteří zemřeli ve výkonu služby, představil Karel Gott v květnu 1993 na tiskové konferenci: „Pomoc bude určena hlavně na výchovu a vzdělání osiřelých dětí. Hodláme být trvale v osobním kontaktu s rodinou zabitého policisty a poskytovat dítěti pomoc až do doby jeho nástupu do zaměstnání.“ Dodal, že je zneklidněn skutečností, že kriminalita v České republice v té době stoupla o tři sta procent a že Praha by mohla být křižovatkou mezinárodně organizovaného zločinu. „Z policisty se tak stává nepostradatelná a nejpotřebnější profese,“ řekl tehdy evidentně nic netušící Gott.

Už v době vzniku nadace Interpo bylo překvapivé, že se Gott nijak nepozastavoval nad tím, že v předsednictvu s ním sedí osoby v minulosti kriminálně vyšetřované a trestané pro majetkovou a hospodářskou trestnou činnost, tedy Provod a Mrázek. Poněkud problematické bylo i to, že Provod ani Mrázek tuto nadaci nikdy ani žádným způsobem nevedli. Přenechali založení účtu a finanční správu třem expolicistům. Vysoké funkce ve správní radě nadace zastávali dva právníci, kteří tehdy pracovali ve firmě Miroslava Provoda – JUDr. Boris Štefl, bývalý ředitel inspekce ministra vnitra za ministrů Tomáše Sokola a Jana Rumla, a bývalý policejní vyšetřovatel Mrázkovy trestné činnosti – a JUDr. Milan Jungr, který byl v době Šteflova vedení inspekce jeho náměstkem. Připomeňme, že Štefl i Jungr museli z ministerstva vnitra v listopadu 1992 odejít, protože tehdejší ministr Jan Ruml vytkl Šteflovi, že nedostatečně potrestal policisty za nepřiměřeně přísný zákrok proti demonstrantům při Velké pardubické. Třetí bývalý policista Pavel Jirků byl vedoucí bezpečnostní firmy. Sekretářkou byla pozdější reportérka České televize Petra Flanderková.

Nadace zahájila činnost v prostorách domu ve Stodůlkách, po roce se přestěhovala do areálu na orlický Vystrkov, který měl Provod v pronájmu. Když se v souvislosti s novým sídlem nadace objevily v televizi ilustrační záběry, jak jsou o dvacet kilometrů dále u Žďákovského mostu vytahovány sudy s oběťmi orlického gangu, tak expolicisté na svou práci ve správní radě rezignovali.

 „Ještě v prosinci 1994 si nadace Interpo všichni považovali,“ napsal novinář Kmenta ve své knize o kmotru Mrázkovi. „Karel Gott skvěle odváděl pozornost od skutečných záměrů Františka Mrázka a Miroslava Provoda. Nadace tehdy prorazila i na Pražský hrad. V restauraci Na Vikárce uspořádala spolu s hradní policií vánoční besídku pro tři stovky dětí ze škol pro sluchově postižené a s vadami řeči. Velkolepou akci zahájily fanfáry Hradní stráže, děti dostaly hromady dárků a zazpíval jim – kdo jiný než Karel Gott.“

Praly se v nadaci špinavé peníze?

V polovině roku 1995 byla situace komplikovanější. Na veřejnost začaly prosakovat zprávy, že v pozadí nadace Interpo stojí lidé, kteří mají kriminální minulost. A později tehdejší sociálnědemokratický poslanec Jaroslav Bašta prozradil, že Mrázka a Provoda už beztak vyšetřuje policie, protože se přes nadaci legalizují černé peníze jedné vlivné skupiny podnikatelů.

V TV Nova se objevila dokonce reportáž, že Gottova nadace Interpo, která se stará o sirotky po policistech, kteří přišli při výkonu služby o život, „pere špinavé peníze“. Zástupci nadace dali reportéra, jenž prý měl zdroj svých informací na policejním prezidiu, k soudu. Soud však potvrdil, že všechno je v naprostém pořádku. Nicméně TV Nova se po vynesení rozsudku omluvit nemusela, protože nadace nemůže mít z právního hlediska čest, a tudíž nemohla být ani nadace Interpo poškozena na cti.

A tak se v souvislosti s charitativním projektem Interpro začalo skloňovat také Gottovo jméno. Po takovém zájmu však Karel Gott rozhodně netoužil. Záleželo mu na tom, aby jeho mediální obraz zůstal bez poskvrny. Zpěvák poté z nadace v roce 1997 raději vycouval s poukazem na to, že již s ní nechce mít nic společného. „Víte, já hlavně nemám čas se tomu věnovat. Navíc neznám pohyby peněz v té nadaci. Nemohu pohlédnout do účetnictví,“ prohlásil tehdy.

V té době se už rozbíhalo nové vyšetřování trestné činnosti některých členů nadace. Případ vzbudil pozornost novinářů. Necenzurované noviny Petra Cibulky se tehdy například podrobně věnovaly i popisování rozsáhlé majetkové i násilné trestné činnosti, ke které v okruhu těchto osob došlo. Dále se této problematice obšírně věnovali i tehdejší známí novináři Jiří Pilous a Pavel Blažek, kteří vedli mezi sebou polemiku v Necenzurovaných novinách, kde se doslova psalo: „Většina ze jmen uvedených v nadaci INTERPO se buď přímo, nebo okrajově v různých rolích neustále objevuje v kauze Tichých a tajných společníků. Začala se rozvíjet na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Ve výčtu podivných úmrtí, sebevražd a vražd se vedle státní zástupkyně Stanislavy Kozubkové (její osud je zachycen ve filmu Příběh kmotra) objevují i jména zavražděných Jiřího Stůje, Dušana Samuhela (oba 1990), novináře Václava Dvořáka (1992), Antonína Běly (1996), záhadná sebevražda policisty Tomáše Beneše (1995) a jména desítek profesně neutralizovaných kriminalistů, kteří měli odvahu shromažďovat důkazy.“ V České televizi se podivným skutečnostem okolo nadace Interpo věnoval v pořadu Nadoraz Jiří Ovečka, který jmenovaným svého času hezky zatápěl a nelítostně je ve svém pořadu pranýřoval.

Vyšetřování finančních machinací v nadaci

Případem se začala zabývat policie a skutečně se prošetřoval. Jenomže potíž byla v tom, že případ dostali na stůl dva mladí a „perspektivní“ kriminalisté z pražské hospodářské kriminálky, Vladimír Nešpůrek a Pavel Sladkovský. Jenže Mrázek si s nimi lehce, ve svém stylu, poradil. Nepotřeboval, aby mu šlapali na paty, a tak je utvrdil v jejich přesvědčení, že jsou na stopě velkých podvodů. Vysvětlil jim, že on není žádný podvodník a že se stává jen obětí policejních her. „Chtějí mě zničit, protože na řadu lidí toho hodně vím. Jestli chcete, všechno vám vysvětlím a poskytnu vám i důležité informace, které vám otevřou oči," říkal jim Mrázek.

Mrázek měl v jednom velkou pravdu. Že je studnicí informací. Šlo o to, že vhodně vypustil jen ty, které mu vyhovovaly, které poškodily jeho konkurenty nebo nepřátele. Nešpůrek se Sladkovským proto přestali pracovat na finančních machinacích v nadaci a začali se věnovat věcem, které jim, ve svém zájmu, podstrkoval Mrázek. A to se týkalo zejména bank a bankéřů, zvláště pak Banky Bohemia, České banky a COOP Banky. V roce 1996 je kupodivu zatkla inspekce ministra vnitra. Oba poté odešli do civilu a Nešpůrek plně do služeb Mrázka.

Miliony, statisíce – dostaly se potřebným?

Existence nadace Interpo nebyla dlouhá, a tak během svého působení nadace prý podpořila zhruba deset rodin. Kolik milionů jí proteklo, se dá jen odhadovat. Její zakladatel Miroslav Provod tvrdí, že odhadem asi pět, přičemž ani on či Mrázek s Gottem neměli na hospodaření s penězi nadace žádný vliv. Správní rada nadace údajně každý rok rozdělila statisíce. Po odchodu tří expolicistů z vedení činnost nadace skomírala a definitivně skončila v roce 2002.

Nákladové nádraží Žižkov

Areál bývalého nákladového nádraží Žižkov (Jana Želivského čp. 2200/2, Praha 3) je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovaným funkcionalistickým průmyslovým souborem v Praze. Nachází na území mezi ulicemi Jana Želivského, Malešická a U Nákladového nádraží. Rozloha celého areálu je asi 33 hektarů. Konstrukční řešení nádraží bylo ojedinělé v naší zemi i v Evropě. Architekti žižkovského nádraží se zřejmě inspirovali nádražím v Curychu, které bylo vystaveno do tvaru dlouhého U. A tak žižkovské nádraží představovalo velmi sofistikovanou funkcionalistickou průmyslovou stavbu, která byla ve své době provozně nejmodernějším nádražím v Evropě. Promyšlená organizace provozu umožňovala skloubit funkci překladiště státních drah a soukromých skladišť s oddělenými trasami manipulace se zbožím.

Stavba areálu nákladového nádraží na Žižkově začala po roce 1927, a to v oblasti bývalých usedlostí Direktorka, Vápenka a Červený dvůr. Žižkovské překladiště mělo po svém dokončení sloužit zejména pro zásobování a skladování potravin, a bylo první etapou plánované přestavby pražského železničního uzlu. Nádraží zahájilo provoz v roce 1936. Jeho význam ale postupně upadal, např. zřízením potravinového skladiště ve Strašnicích v roce 1966, nebo nárůstem kamionové dopravy. České dráhy ukončily provoz nádraží v roce 2002 a kontejnerové překladiště skončilo v roce 2015.

Hlavní správní a skladová budova (administrativní křídlo a dvě křídla překladišť), prohlášená v roce 2013 za kulturní památku, byla postavena v letech 1934–1937 podle projektu K. Caivase a V. Weisse ve spolupráci se žel. ing. M. Chlumeckým. Třípatrový správní objekt opticky uzavírá východní čelo Olšanské ulice. K hlavní budově se směrem k východu připojují dvě dlouhá křídla skladištních objektů, která obemykají dovnitř vstupující kolejiště. Budova je převážně železobetonové konstrukce. Funkční a vizuálně působivé jsou komunikační mostky s výtahovými věžemi z ocelové příhradoviny, navzájem spojující boční křídla skladišť. Budova představovala špičku technického zařízení – patrové skladištní bloky byly vybaveny nejen chladicími boxy, automatickými vahami, ale i pohyblivými dopravníky apod. Součástí budovy jsou i pevně zabudované prvky původního technologického vybavení (šnekové shozy pro sypké materiály, schodiště přilehlé rampy, posuvná vrata skladů, nákladní výtahy, přemostění kolejišť s výtahovými věžemi. Pět párů kovových výtahových věží jsou tříúrovňovými kovovými lávkami spojeny s křídly skladištních budov. (Zdroj: NPÚ, Památkový katalog)

Hned po oficiálním ukončení provozu nákladového nádraží začaly České dráhy své pozemky rozprodávat. Budovám hrozila roku 2010 dokonce demolice, mj. kvůli prodloužení Olšanské směrem k pražskému okruhu, a to i přesto, že Národní památkový ústav již v roce 2003 podal návrh na zápis do seznamu kulturních památek. Díky aktivitám občanských spolků a také díky žádosti podané v roce 2010 Klubem za starou Prahu nakonec – i přes trojí odvolání vlastníka – ministerstvo kultury prohlásilo roku 2013 zachovalé hlavní funkcionalistické budovy za kulturní památku.

Tento fakt do značné míry ovlivnil plány developerů na přestavbu areálu na obytný a kancelářský komplex. Nicméně až nyní, v roce 2022, se na třetím rozsáhlém pražském brownfieldu začíná stavět. Na rozdíl od bývalých drážních ploch na Smíchově a parcel na Rohanském ostrově však zástavba bývalého nákladového nádraží Žižkov nebude v hlavní režii jednoho developera, ale nejméně pětice investorů. Jako první nyní začal v severní části areálu stavět Central Group, a to díky tomu, že část jeho pozemků má výjimku ze stavební uzávěry. Další velké investory v lokalitě jako Sekyra Group či Penta doposud brzdí i probíhající změna územního plánu. Sekyra Group navíc s magistrátem a ministerstvem kultury řeší využití funkcionalistických nádražních budov, které stojí v její části území. Zatím to vypadá, že v čelní části budovy podél ulice Jana Želivského by mohl sídlit např. Národní filmový archiv.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných