foto: Karel Tichý/Vrchní soud (odsoudil vrahy a teroristy Mariana Monczku a Marcela Marka – na snímku nahoře) sídlí na náměstí Hrdinů 1300/11 na Praze 4.
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Výbušniny se po roce 1990 staly oblíbeným nástrojem v rukou asociálních jedinců s kriminální minulostí, jejichž cílem bylo vyvolání paniky spojené s požadavky na velké sumy peněz pod hrozbou dalších útoků, i organizovaných kriminálních skupin za účelem vydírání, zastrašování a likvidace konkurence. Terorismus, IV. díl
Zneužívání výbušnin v trestné činnosti a s tím související používání nástražně výbušných systémů (NVS) prudce rostlo od roku 1990, přičemž nárůst počtu těchto násilných trestných činů se zastavil až po roce 2000. Do té doby se výbušniny používaly k trestné činnosti pouze zcela výjimečně. V průběhu devadesátých let se uskutečnilo odhadem 20 trestných činů se znaky terorismu, přičemž o některých jsme psali již v předcházejících dvou dílech cyklu. Minule jsme se dotkli problematiky teroristických útoků „osamělého vlka“ Vladimíra Štěpánka, který vyráběl a kladl na veřejně přístupná místa nástražně výbušná zařízení. Podobnými „osamělými vlky“, kteří své bombové útoky nezaměřovali proti konkrétní osobě, ale proti veřejnosti obecně, byli odsouzení vrazi Marian Monczka a Marcel Marek.
Šokující bezcitnost atentátníka
V dubnu 1998 umístil neznámý pachatel do odpadkového koše na nástupišti tramvajové zastávky frekventovaného přestupního uzlu Frýdlantské mosty v centru Ostravy nástražně výbušný systém (NVS). Byl sestavený ze tří ocelových trubek naplněných černým střelným prachem, elektrického radiobudíku, plochých baterií a páčkového vypínače.
Při výbuchu, ke kterému došlo v 5:15, byly šťastnou shodou okolností těžce zraněny „pouze“ tři osoby. Bylo to vůbec poprvé v historii policie Správy Severomoravského kraje, kdy NVS bylo položeno na místo, kde se zdržoval prakticky největší možný počet náhodných lidí.
Začátkem května 1998 byl doručen na policejní Správu Severomoravského kraje anonymní dopis. Začínal oslovením „Čau, kluci policajtský“ a obsahoval přesný popis komponentů a konstrukce NVS. Nebyla v něm ale žádná další sdělení nebo požadavky. Pachatel se podepsal jako „nasraný občan“.
Rozběhlo se rozsáhlé pátrání po pachateli, do něhož byly zapojeny desítky policistů a kriminalistických odborníků. Přizvaní psychiatři a psychologové sestavovali psychologické portréty možného pachatele, které, jak se nakonec ukázalo, se ve více než v 50 % shodovaly v odhadu věku, způsobu života a prostředí, ve kterém se hledaný pachatel pohybuje.
Za čtyři měsíce, 6. září 1998, ve 12:10, došlo v pražské Jilské ulici, před domem čp. 446/8, k výbuchu NVS. Pachatel na frekventovaném místě umístil výbušninu do keramického odpadkového koše. Exploze zranila dva zahraniční turisty. Další anonymní dopis pachatele na sebe opět nechal čekat celý měsíc. Dorazil tentokrát na policejní Správu hlavního města Prahy, začínal stejným oslovením „Čau, kluci policajtský“ a tentokrát vedle popisu komponentů a konstrukce použitého NVS obsahoval i požadavek zaplacení 150 tisíc amerických dolarů a 300 tisíc Kč v konkrétních bankovkách. Pachatel stanovil místo a čas předání finanční hotovosti. Hrozil dalšími výbuchy: „Nechci už dál živořit, a tak se tento stát i s těmi vykurvenými občany stává mým rukojmím“ a podepsal se jako „Váš Ferda Novák“.
Idylické zákoutí u kostela s. Jiljí v Jilské ulici u domu čp. 446/8 na Praze 1. Foto Hana Hlušičková
Výhrůžky „Ferdy Nováka“ bylo nutné brát vážně, do pátrání po pachateli bylo koordinovaně zapojeno několik složek policie a rozjela se tak jedna z nejrozsáhlejších akcí v poválečné historii české policie – bylo prověřeno na 200 tisíc osob. Po perfektní policejní práci byl 30. června 1999 Marian Monczka zatčen na nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí. Tehdejší policejní prezident Jiří Kolář označil práci policistů za „dokonalý policejní koncert“.
Jedenačtyřicetiletý Marian Monczka stanul před Městským soudem v Praze a vinu přiznal. V závěrečné řeči projevil nad svými činy lítost a omluvil se všem, které tímto jednáním poškodil. Požadoval pro sebe přísný trest, i když, podle svého vyjádření, nechtěl nikoho zranit, protože mu šlo jen o zvukový a světelný efekt, který by vystrašil policii. Dostal, oč žádal, patnáct let vězení.
Budova Městského soudu ve Spálené ulici 6/2 na Praze 2. Foto Karel Tichý
Z hlediska trestní minulosti totiž nešlo o žádné neviňátko. V roce 1986 byl Monczka odsouzen na třináct a půl roku za brutální vraždu a sérii loupeží. Tehdy ranou do hlavy zastřelil svého komplice, s nímž plánoval loupežné přepadení auta převážejícího v Karviné výplaty horníkům. Aby si smrt komplice pojistil, zasadil mu ještě pět ran krumpáčem do hrudníku. V roce 1996 byl za dobré chování ve věznici podmíněně propuštěn.
Při jednání u Vrchního soudu v Praze Monczka svůj postoj k činu změnil. Snažil se přesvědčit soudce, že byl k explozím donucen vydíráním, pohrůžkou zastřelením od jistého cizince, obchodníka s luxusními automobily. Protože důkladné vyšetřování neodhalilo žádné skutečnosti, které by tvrzení pachatele podpořily, soud výmyslům neuvěřil a potvrdil patnáctiletý trest odnětí svobody.
Bomber byl vrah a odsouzenec k trestu smrti
Dalším recidivistou, který se zapsal do našeho „výbušného seznamu“, byl Marcel Marek, který ve vězení strávil 32,5 roku za násilné trestné činy. V sedmdesátých letech byl odsouzen na sedm let ve vězení za pokus o emigraci ještě pod původním jménem Zdeněk Růžek. Během výkonu trestu zavraždil spoluvězně a byl odsouzen k trestu smrti. Na vykonání rozsudku smrti čekal čtyři roky, prezident Gustáv Husák mu nakonec snížil trest na 25 let vězení.
V červenci 2009, ač Moravan, přinesl v kufříku granát ze šedesátých let do restaurace U Českého lva v Sokolovské ulici, kde byl stálým hostem. Jak ale granát získal, není jasné. Osudného dne ho nosil po městě a jezdil s ním i v metru. Marek před vstupem do restaurace granát odjistil, pak pomocí plastu a gumy zajistil a vložil do kufříku. Sedl si ke stolu a kufřík odložil u stěny. Objednal si pivo a guláš. Kolem 22:30 hod., když byla restaurace plná hostů, granát aktivoval vytažením pojistky. Došlo k výbuchu, při kterém utrpěly lehčí zranění čtyři osoby, nejvážněji byl zraněn sám Marek. Střepiny mu poranily celou levou polovinu těla, ale nebyl v ohrožení života.
Po restauraci U Českého lva není v domě čp. 41/7 v Sokolovské ulici ani památky. Foto Hana Hlušičková
Městský soud v Praze odsoudil Marka za trestné činy obecného ohrožení a nedovoleného ozbrojování k patnácti letům vězení. Trest mu byl uložen v horní hranici sazby, protože obžalovaný nevyjádřil žádnou lítost nad tím, co udělal. Naopak při výslechu u soudu vylíčil, jak ho mrzí, že granát nevzal a nehodil, aby všechny zabil. Rozsudek potvrdily postupně Vrchní soud i Nejvyšší soud. Soudci tvrzení Marka, že chtěl spáchat demonstrativní sebevraždu, neuvěřili.
Útoky zaměřené proti konkrétním osobám v podnikatelském prostředí
Ve druhé polovině devadesátých let se výbušniny staly oblíbenou, i když ne tak často využívanou komoditou v oboru podnikatelských činností. Útoky byly většinou směřovány na ty, kteří podnikali nejen ve svém oboru, ale i v oborech šedé či kriminální zóny. Konkurenční boj, vymáhání nezaplacených dluhů, zastrašování, vydírání, vraždy a pokusy o vraždy. Tam všude byly využity výbušniny v různých formách. Například výbušnina umístěná na podvozku vozu šéfa Discolandu Sylvie Ivana Jonáka (psali jsme o tom v článku, který vyšel v cyklu Kudy kráčel zločin 16. ledna); výbušnina umístěná na těle Marka Lehkého, podnikatele v lehkých topných olejích a odpálená na dálku; výbuch luxusního automobilu překupníka s valutami Miroslava Provoda; výbuch luxusních automobilů Miroslava Orla, majitele Tesly Pardubice, a jeho obhájce Jana Paroulka; dopisy s nastraženou bombou adresované bývalému řediteli Jaroslavu Eliášovi a členům představenstva H-Systému Tůmovi, Klognerové, Blahovi, Fourkovi, Janouchové či Ryškovi; výbuch granátu ve směnárně v Kaprově ulici v říjnu 1996, při němž byli zraněni dva její řečtí majitelé.
Pohled z náměstí Franze Kafky do Kaprovy ulice se směnárnou na strategickém místě. Foto Hana Hlušičková
Ze stejného důvodu možná explodoval granát 6. července 1999 u rodinného domu v ulici K Safině v Praze 4, kde zranil čtyřiatřicetiletého holandského podnikatele. Je ale otázkou, proč explodovala výbušnina 6. prosince 1997 u domu tehdejšího ministra financí a místopředsedy ODS Ivana Pilipa na Petřinách. Výbuch naštěstí poškodil jen okna v okolích domech.
Objasňovat výbuchy, které jsou namířeny proti soukromým podnikatelům, se policistům ale příliš nedaří. Často se stává, že ani postižení nechtějí vypovídat a snaží se co nejvíce utajit. Ve většině případů jde o vyřizování účtů mezi podnikateli. Často jde o výstrahy, aby dotyční podnikatelé zaplatili dluh či dodali určité zboží.
Praha jako místo vyřizování účtů mezi mafiánskými gangy
Praha se na počátku nového tisíciletí stala také dějištěm vyřizování účtů mezi izraelskými mafiánskými rodinami. Najatý vrah v roce 2002 zastřelil na rohu ulic Železná a Rytířská Felixe Abutbula, majitele Casina Royale, který patřil k nejnebezpečnějším izraelským zločincům spojovaným s mafií. Byl známý pod přezdívkou Baiza čili Řezník a byl podezřelý z vyvraždění celé rodiny obchodního rivala. Zbohatl na ilegálních hazardních hrách na lodích kotvících mimo pobřeží Izraele, kde je hazard z náboženských důvodů zakázaný.
Po smrti otce převzal jeho aktivity syn Assaf, na kterého si 1. srpna 2004 počíhal další nájemný vrah. U podniku Casino Royale, na křižovatce ulic Na Příkopě a Havířská, kolem 12:30 hod., se pokusil atentátník vhodit do pancéřovaného automobilu Jeep Grand Cherokee útočný granát. Granát se skutálel po kapotě a vybuchl pod autem. Majiteli kasina ani jeho ochrance se nic nestalo. Střepiny granátu lehce zranily 18 převážně zahraničních turistů, kteří seděli na venkovní zahrádce před restaurací.
V budově vlevo na křižovatce ulic Na Příkopě a Havířská bývalo Casino Royale. Foto Karel Tichý
Útočník uprchl. Na základě mezinárodního zatykače byl dopaden v Tel Avivu Jakov Mošajlov, sedmadvacetiletý imigrant z bývalého Sovětského svazu, který k datu zatčení byl již izraelským státním příslušníkem. Česká policie měla k dispozici usvědčující důkazy – DNA zanechané na věcech, kterých se útočník při útěku zbavil. Mošajlov byl obžalován pro trestný čin obecného ohrožení a byl vydán do České republiky. Pražský městský soud odsoudil Mošajlova k trestu odnětí svobody na pět let, který si podle dohody ČR a Izraele odpykal v izraelské věznici.
Kasina
Název „kasino“ vznikl podle jednoho z nejstarších kasin v Evropě, které je v Monte Carlu. Nicméně Praha má také jedno evropské prvenství, co se týče podniků tohoto zaměření. Podle údajů ministerstva financí k 1. únoru 2010 působilo v Praze 99 kasin! To je šokující číslo, neboť větší počet těchto podniků byl tehdy jen v ráji hazardu, v Las Vegas. Pro ilustraci uveďme, že například v Londýně tehdy provozovalo tuto činnost 29 podniků.
Kasina jsou vyhledávaným místem pro všechny, kteří si chtějí užít večer v luxusním prostředí a touží po originální zábavě s kapkou adrenalinu. Nejznámější kasina jsou vedle Las Vegas v Monte Carlu, Singapuru nebo v Atlantic City. Ale i v dalších destinacích narazíme na podniky s křišťálovými lustry, karetními stoly z masivu a blikajícími automaty. Momentálně největší kasino na světě je v Macau, nejmodernější evropský podnik pak najdeme na Ibize.
Před pandemií obecně platilo, že investice do herního průmyslu jsou bezpečné. K založení „kamenného“ kasina je nutné získat souhlas ministerstva financí a mít 30 milionů jako základ jmění akciové společnosti. Dalších dvacet milionů pak potřebujete na vklad bance coby jistinu. Výhodné je, že kasina neplatí daně, odvádějí jen poplatky ve výši 18 % ze zisku. Kasina živí kromě náhodných hráčů i hazardní turistika. Kasina si zpravidla sama přivážejí hráče ze zemí, kde je hazard nelegální, což je například Izrael.
Pokrok se ale nedá zastavit, a tak v současné době získávají na popularitě online kasina, která se u nás provozují od roku 2017 podle zákona č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách. Většina firem provozujících „virtuální“ čili online kasina má své sídlo v daňových rájích. Výše jejich zisku lze jen hrubě odhadnout na 10–30 procent.
|
Psali jsme
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Byl to jeden z nejzávažnějších případů v dějinách novodobé české kriminalistiky. Terorista, který šířil hrůzu, spáchal v letech…