foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Místo s neuvěřitelně širokým výhledem
REPORTÁŽ: Antonín Kühn, letos dvaašedesátiletý podnikatel z Ústeckého kraje a fotbalový srdcař. Dvě poměrně jasná sdělení, k nimž jsme se poprvé dostali v úterý. Bylo to jen pár hodin poté, co prasklo vyšetřování NCOZ, které se pochopitelně týkalo motolské fakultní nemocnice.
Média si v první řadě všímala dvou hlavních postav, Miloslava Ludvíka a Miroslava Jansty, zatímco PrahaIN.cz poprvé upozornila na výrazný podíl exnáměstka FN Motol Pavla Budinského, jeho vojenskou kariéru a později také na jeho syna, Pavla Budinského mladšího.
Informace, které jsme postupně získávali z mnoha prostředí, se poměrně překrývaly. A Antonínu Kühnovi se věnovaly poměrně důsledně. Mělo jít o člověka, který byl blízký ústecké garnituře, participoval na chodu regionální ČSSD prostřednictvím Jiřího Paroubka a měl prý mít vliv na mnoho menších či větších událostí. Jednou z nich měla být i pomoc shora uvedeným obviněným v Beninu, kde chtěli prostřednictvím tamního systému legalizovat nelegálně nabyté finanční prostředky. Potud kombinace dohadů a spekulací.
Co je jasné, že Kühn o beninské „akci“ vypovídal, ovšem tím pro něj angažmá skončilo.
Jaký tento člověk je, jsme se v pátek rozhodli zjistit v místě jeho bydliště. Sedli jsme na autobus směrem Brozany nad Ohří a vyjeli. První hodinu a půl nám dokonce přálo i počasí, potom se hustě rozpršelo, že i místní psi, kteří nás po celou dobu pobytu v obci zdravili hlasitým štěkáním, někam zalezli. Ještě předtím jsme stihli dorazit k první krásné vile. Šlo o adresu z veřejného rejstříku, na které se měl Antonín Kühn nacházet. Místo něj jsme se však mohli pozdravit tak maximálně s retrívrem na zahradě. Máchal ocasem, štěkal, čmuchal. Páníčka jsme ale nenašli.
„A kohopak sháníte?“ zeptal se nás starší muž. Představili jsme se a vše vysvětlili. „Tak to jste špatně. Tady bydlí jeho bratranec. To musíte dál, k zámku,“ řekl nám. Chvíli jsme si povídali. Antonína Kühna zná desítky let. „On obec hodně zvelebil, to ano, ale o jeho podnikání toho moc nevím. Víte, jsou v tom hodně ty dotace. Takže tak,“ naznačil s viditelným pokrčením ramen. Pak ještě zmínil místní velké a malé hřiště, podnikatelovu lásku k fotbalu, renovaci obecního úřadu.
Sportovní klub Brozany byl založen už v roce 1921 a Antonín Kühn je jeho současným předsedou. Nejbližší domácí mistrák se tu mimochodem odkope 16. března proti béčku Teplic v rámci 3. fotbalové ligy.
S pánem jsme se rozloučili a šli směrem, kterým nám ukázal. A cestou potkali další obyvatele. Všichni podnikatele Kühna znali, neměli jakýkoli problém s námi debatovat a všichni hovořili stejně. Nejčastěji padalo označení „šedá eminence“. „On je takový poradní hlas, našeptávač v místním zastupitelstvu (zvolen v roce 2022 jako jediný na kandidátce ČSSD, pozn. red.), většina věcí se opravuje přes jeho firmy,“ řekl další muž.
Z registru zakázek však vyplývá, že nejčastějším objednatelem služeb GKR STAVBY s.r.o. (dříve STAVBY KÜHN s.r.o.) je Správa a údržba silnic Ústeckého kraje.
Když už jsme o šedé eminenci v kombinaci s jistým projevem vděku slyšeli asi popáté, vzpomněli jsme si na Romana Housku. Tento chomutovský podnikatel a člen ČSSD byl zavražděn v jednapadesáti letech před svou vilou. Místní o něm hovořili stejně: postava v pozadí, přitom srdečný chlap. Pár týdnů před vraždou s Houskou autor tohoto článku seděl u něj doma. Hovořili jsme o politické situaci, především o Miloši Zemanovi. Houska byl výřečný a přímý, tak jako vždy. V jednu chvíli se ale zarazil, vstal a podíval se k bráně, kde přibrzdilo auto. Zatnul obě pěsti, potichu se omluvil, zašel do garáže, kde měl s neznámým šoférem schůzku. „Celé je to na ho**o,“ pronesl tehdy muž s figurou kulturisty. Na náš dotaz, kdo to za ním přijel, nepřítomně odpověděl, že „chlapec z ODS“. O jeho identitě mluvit nechtěl. „Tohle není Saša Novák, tohle je ještě něco jinýho,“ dodal tehdy. Pak nás vzal na zahradu a zvednul ruku. „Tamhle v tom lese jsou policajti nebo BIS. Vidíte? Odtamtud nás teď fotí, mávejte,“ vybídl, ale do smíchu mu viditelně nebylo.
Ale zpátky do povodí Ohře.
Než jsme na další adresu Antonína Kühna dorazili, začalo pršet. Vilu jsme přesto objevili, nešla přehlédnout. Náš první respondent však nebyl podnikatel, ale asi čtyřicetiletá žena. „On se s vámi nebude bavit,“ uvedla rázně, ale slušně. Na žádost, jestli by ho mohla zavolat ven, abychom se ho zeptali na roli v kauze motolské nemocnice, sdělila, že nemohla. „Zkuste to telefonem,“ vyzvala nás. Po návratu do Prahy jsme se tak Antonína Kühna alespoň telefonicky zeptali, zdali ho policie v souvislosti s výše uvedeným beninským byznysem viní. „Neviní,“ reagoval.
Kühn má však k tomuto státu v západní Africe blízko, od roku 2009 je totiž prezidentem ČESKO – BENINSKÉ SMÍŠENÉ OBCHODNÍ KOMORY. Benin je počtem obyvatel přibližně stejný jako Česká republika a na jeho území vládne křesťanství. Jako mnoho dalších turistů, i nám učarovaly tamní katolické kostely plné barev.
Když už jsme u popisu míst a památek, na výhled od domu Antonína Kühna dlouho nezapomeneme. Kamerami vybavená vila stojí na jakémsi kopci naproti tvrzi a celý kraj i Brozany máte jako na dlani. I když jsme už zažili a viděli mnoho, museli jsme si dát pár minut pauzu, abychom tu sílu okamžiku strávili. V tomto ohledu nezbývá než místnímu „králi“ pogratulovat. Chvíli jsme si vážně připadali, že si prohlížíme podhradí.
Abychom nezapomněli, na jeho jméno jsme narazili i cestou zpátky na autobus. Rozšíření hlavní stokové sítě kanalizace v Brozanech nad Ohří (prodloužení řadu splaškové kanalizace pod tvrzí) totiž v roce 2011 provedla firma Stavby Kühn za finanční podpory resortu zemědělství a Ústeckého kraje.
Na vzniku článku se podílel reportér Vít Hassan.