Nikdy nezveřejněný výslech Michala Redla: „Po ZŠ jsem nastoupil na učiliště. Můj zdravotní stav je dobrý."

EXKLUZIVNĚ Kauza Dozimetr byla v prvních dnech zaměřena výhradně na exnáměstka pražského primátora Petra Hlubučka. Až později se do popředí dostal podnikatel Michal Redl, zjevná hlava celé skupiny. Dokládá to nejen řada svědectví, ale rovněž operativní práce kriminalistů. Jenomže samotný začátek Redlovy kriminální kariéry je potřeba hledat v mnohem dávnější historii.

Serveru PrahaIN.cz se v té souvislosti podařilo získat nikdy nezveřejněné materiály popisující trestnou činnost kolem společnosti Technology Leasing. V návrhu na podání obžaloby z roku 2005 figuruje celkem deset jmen. Dvě jsou zásadní: Radovan Krejčíř a Přemysl Synek.

Michal Redl, na začátku kauzy ani ne třicetiletý podnikatel ze Zlína, byl svým způsobem elév.

Krejčíř už byl v danou dobu považován za excelentní zločinecký mozek, Synkova chytrost je v mnoha podnikatelských kruzích dodnes proslulá. Oba byli mimochodem za svou „obchodní činnost" v Technology Leasing odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody.

Jediný, kdy justici proklouzl, byl právě Redl. Důvodem byla mnohokrát skloňovaná duševní nemoc.

Naše redakce disponuje obsáhlými dokumenty odhalující pozadí trestné činnosti. Žádný z nich se za posledních sedmnáct let neobjevil na veřejnosti.

Nad papíry jsme seděli jak s bývalými policisty, tak se zástupci BIS. Tajná služba totiž jistým způsobem na celé kauze Technology Leasing participovala. U Dozimetru spíše ne. „To není tak zásadní, aby u toho BISka byla," řekl jeden z lidí, o jehož pravém jménu můžeme směle pochybovat.

Redla ovšem znal.

A poznal.

Nebylo o čem pochybovat

Jeho svědectví dokládá, co už bylo napsáno. „Byl takovej pologramotnej, prostě divnej, nekňuba, furt opakoval, že se ničeho nedopustil, důkazy přitom byly ložený," sdělil tento člověk. Jeho pozici, ani vztah k BIS přibližovat nebudeme.

Redakci PrahaIN.cz se navíc už v únoru podařilo jednoho kriminalistů přimět ke svědectví. S Redlem o závažné trestné činnosti hovořil opakovaně.

„Neuměl nějak moc dobře psát, ale velmi dobře počítal. Výborně se orientoval v oblasti praní špinavých peněz a zejména byl machrem na čachry s DPH. Souvisle a plynule popisoval své zážitky z různých jednání se vztahem k obchodům s ropnými produkty. Věrohodně popisoval skutky související s firmou M5 a TL. Jako bonus přidával historky z jednání s lidmi z Lukoilu, které doplňoval popisem toho, jak během jednoho vypjatého jednání přišel i k úrazu, z něhož mu prý zůstala jizva po bodné ráně v zádech," řekl nám. „Důkazy proti jeho osobě byly naprosto nezvratné a nezpochybnitelné," doplnil.

Redla v osudné odpoledne 18. února 2003, v kalendáři stálo úterý, vyslýchal kapitán Widholm za přítomnosti pěti právníků. V malé místnosti seděli Martin Klimo, Hana Klimová, Martin Aleš, Zbyněk Babík a Vladimír Turek.

Posledně jmenovaný byl Redlův obhájce. U výslechu Redl zdůraznil, že „je z Prahy“.

Já nic…

Nyní k samotnému podnikateli.

Ten totiž zprvu žádné zdravotní problémy nejevil, o žádných nehovořil.

„Základní školu jsem navštěvoval ve Zlíně v počtu osmi tříd. Po základní škole jsem nastoupil na SOU kuchař - číšník ve Zlíně, kdy toto jsem po třech letech ukončil výučním listem. Poté jsem asi tři roky pracoval v pohostinství a pak jsem si založil vlastní společnost a začal jsem podnikat v oboru nákup a prodej zboží. Drogy neužívám, nikdy jsem nebyl léčen na psychiatrii, netrpím žádnou závislostí. V minulosti jsem nebyl soudně trestán. Můj zdravotní stav je dobrý, nemám vážnějších zdravotních problémů," řekl a stvrdil svým podpisem.

Z prvního listu protokolu o výslechu.

Trestná činnost, jíž se údajně nedopustil, však byla popsána skutečně do detailu. Lze to konstatovat na základě návrhu na podání obžaloby z listopadu 2005, která putovala z ÚOKFK na VSZ v Praze, konkrétně na odbor závažné hospodářské a finanční kriminality. Precizně zpracované odůvodnění podepsala Hana Olšáková, v tu dobu policejní komisařka.

V kauze Technology Leasing způsobila skupina pachatelů v roce 2002 škodu téměř 108 milionů korun. 

Výše průměrného platu mimochodem činila 15.524 korun.

„Hlavní fígl Káčka a spol. byl v tom, že firma TECHNOLOGY leasing fungovala jako pračka peněz z kauzy M5 a pak propojení s Českou spořitelnou, z níž čerpali úvěry, které nikdy nebyly splaceny. Celkem tak ukradli částku kolem 150 milionů, kterou Káčko stihl převést do Švýcarska," zavzpomínal ve své knize Lovec mafiánů Karel Tichý, který kromě Mrázka nebo Krejčíře vyšetřovatel rovněž vazebně stíhaného Michala Redla.