foto: Archiv G. Jarolímkové, se souhlasem/Galina Jarolímková
Snížení hranice trestní odpovědnosti u dětí působí na první pohled velmi přitažlivě. Politici na podobném tématu snadno získávají laciné body u voličů, když říkají, jak zásadně jim leží na srdci bezpečnost obyvatel. Výrazně jim v tom pomáhají zprávy o tom, že děti kradou, bez zábran napadají kolemjdoucí a okrádají je. Výtržnosti se pak jeví jako téměř každodenní realita.
S trestnou činností mladistvých mají každopádně bohaté zkušenosti i odborníci v terénu. Redakci to potvrdila Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Praha (1, 2, 4). V poradenství pracuje od roku 1997 a devět let působila také jako školní psycholožka na gymnáziu.
„Řešili jsme už i případ, kdy desetileté dítě chtělo zabít spolužáka ve škole. Já osobně bych byla pro snížení hranice trestní odpovědnosti klidně na deset let. Vyspělost dětí je dnes na takové úrovni, že si velmi dobře uvědomují, že dělají něco, co dělat nemají, a zároveň vědí, že se jim v souvislosti s trestnou činností nic zásadního nestane. Zároveň je ale nutné jednoznačně říct, že takovou změnu nelze provést bez funkčního a vyřešeného systému navazujících opatření. Klíčová je i meziresortní spolupráce, kterou dnes výrazně komplikují extrémně rostoucí nároky na školní metodiky prevence. Ti mají navíc běžné pedagogické úvazky, což v takovém rozsahu být nemělo. Stačí se podívat na nárůst problémů,“ uvedla.
Na redakci se obrátilo také několik speciálních pedagogů a pracovníků OSPOD s tím, že stávající zařízení nejsou připravena na umísťování mladistvých delikventů, přestože z úst politiků často zaznívá opak.
Jak z toho?
„V současné době máme zásadní problém se zajištěním dostatečného počtu odborně připravených pracovníků, kteří by navíc byli odpovídajícím způsobem ohodnoceni,“ řekla redakci jedna z velmi angažovaných pracovnic Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). „Velmi často je ve sporu dvou rodičů nejrozumnějším členem rodiny právě dítě. Je to práce extrémně náročná, vyžaduje neustálé vzdělávání a je spojena s obrovskou zákonnou odpovědností,“ doplnila pro PrahaIN.cz.
„Viděli jsme, co se v poslední době odehrávalo na školách, kde už přítomnost policejních zásahových jednotek není výjimkou. O nedostatku financí na prevenci i řešení krizových situací v rodinách dobře vím. To je právě úkol pro politiky. Je sice jednoduché dítě zavřít, ale mnohem důležitější je takovým situacím předcházet. Prevence je navíc vždy levnější než odstraňování následků,“ zdůraznila Galina Jarolímková.
Zkušení pracovníci výchovných a diagnostických ústavů, takzvaných „pasťáků“, mají z dalšího vývoje obavy. „Mnoho dětí a mladistvých končí v ústavní péči zcela zbytečně. Často lze zabránit tomu, aby dítě do ústavní výchovy vůbec spadlo, například pomocí při řešení bytové situace, zadlužení, závislostí nebo výchovných obtíží. Jenže se opět vracíme na začátek: chybí legislativní připravenost a dostatek peněz na prevenci,“ uvedl jeden z nich.
Tento pohled potvrdila i ředitelka Jarolímková.