foto: Zdroj: Archív Hasičského záchranného sboru v Praze/Následky tragického požáru Veletržního paláce
Nad budovou Veletržního paláce architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla žasnul celý odborný svět. A to i přesto, že v úspěch svého projektu ani jeden z mužů nedoufal. I tak přihlásili návrh do veřejné soutěže.
I otec všech světových architektů Oscar Niemayer nešetřil slovy obdivu. Stavět se začalo v roce 1925 a hotovo bylo o tři roky později. Vznikl výstavní prostor, který čítal 13 500 metrů čtverečních, což z pražského Veletržního paláce udělalo rozlohou největší výstavní expozici na světě. Nádherné otevřené vnitřní dvorany umožňující neustálý kontakt návštěvníků s vystavovanými předměty - to byl jeden z důvodů, proč byl Veletržní palác obdivován. V polovině srpna roku 1974 bude ale ze stejného důvodu proklínán.
Budova Veletržního paláce z východní strany. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Obchodní společnost Pražské vzorkové veletrhy a hlavně její šéfové si na konci 20. let mnou nad finančními příjmy ruce. Brzy proto získá firma k dispozici další stavební parcelu přes Veletržní ulici. Tady vzniká Nové výstaviště. To však ve válečných letech zaberou Němci a zřídí zde shromaždiště českých Židů. Nacistům vyhovuje lokalita, odsud je jen pár metrů na poměrně zastrčené nádraží Bubny, kam smutné průvody vyhaslých obličejů směřují. Tady čekají dobytčáky a pro tisíce lidí začíná cesta bez zpáteční jízdenky. V budoucnu na stejném místě stojí slavný Parkhotel.
Hobry, třísky a nedotknutelnost
Vraťme se ale zpět k Veletržnímu paláci a udělejme ještě nutnou krátkou zastávku v ponurých 50. letech. Tehdy se výstavnictví a veletrhy příliš nenosily, a tak budova pomalu ztrácí na svém původním lesku a významu. Odpovědné orgány rozhodly, že se palác přemění na sídlo šesti podniků zahraničního obchodu. Kdysi otevřené prostory se začaly plnit dřevotřískou, hobrou, koberci z umělých vláken a postupně ve všech patrech vznikaly malé kancelářské koje.
Funkcionalistická budova Veletržního paláce. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Už tehdejší inspekce požární ochrany Národního výboru hlavního města Prahy měla řadu připomínek k protipožární ochraně, kterou směřovala na adresu podniků zahraničního obchodu, ale jejich nedotknutelnost v té době byla obrovská a připomínky nebyly vyslyšeny.
Není kouře bez ohýnku
Až do středy 14. srpna 1974. Noční strážná vyráží kolem 21. hodiny na pravidelnou obchůzku budovy. Ve 4. patře šestiposchoďové budovy ucítí v nose zápach kouře. Domnívá se, že se pálí elektrické vedení, a tak se rozhodne najít elektrikáře, který má ten večer pohotovostní službu. Chvíli ji to trvá, nakonec na pracovníka narazí v suterénu budovy v kině Veletrhy. Sleduje film a společně s ním sedí v kině zhruba dalších 600 návštěvníků. Po cestě se ještě zastaví na stanovišti strážné a obě ženy vezmou s sebou hasicí přístroj. V patrech totiž žádné nejsou.
Funkcionalistická dokonalost v podobě Malé dvorany Veletržního paláce v Holešovicích. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Znovu vyjedou výtahem do čtvrtého patra, kde už pozorují, jak škvírami pode dveřmi uniká kouř. Dveře otevřou a oheň se jim vydá naproti. Strážná běží k telefonu a místo, aby vytáčela už čtyři roky fungující číslo 150, volá na běžnou civilní telefonní linku holešovické stanice požárníků.
První poplach
Je 21:33 hodin. Na místo vyráží holešovická jednotka. To už zvoní ale další telefony, volají lidé z Vaverkovy ulice, kteří si všimli šlehajících plamenů. Další hovory jsou přijímány ještě z vedlejšího Parkhotelu. Holešovičtí požárníci vyjíždějí výtahem do čtvrtého patra a tady se jim už naskytne pohled na 400 metrů čtverečních hořící plochy. Ve čtvrtém patře hoří koberce, hroutí se podhledy z hobry a otevřené prostory schodiště a dvorany v průvanu roznášejí ohnivé kusy po celé budově. Přijíždějí posily – první dorážejí požárníci z pražské centrály ze Sokolské ulice.
Děsivá ohnivá bouře
Ve 21:56 hodin přijíždějí první posily z Libně. Kolem 22. hodiny začínají hořet první hobrové panely v přízemí, kam dopadly kusy škvařících se koberců. V tu chvíli kino v suterénu přestává promítat a hasiči evakuují 600 lidí ven.
Tragický požár Veletržního paláce. Zdroj: Archív Hasičského záchranného sboru v Praze
Oheň vyrazil okna a plameny olizují budovu zvenčí, na střeše uvízlo šest požárníků. Není možné je sundat, požární vozidla, která na místo dojela, nemají tak dlouhý žebřík. Nakonec se podaří sehnat žebřík s větším dosahem, a tak se téměř po 30 minutách podaří šestici mužů zachránit. Nikoho zatím nenapadlo vypnout v objektu elektrický proud a plyn. Dochází k prvním výbuchům. Ve Veletržní ulici nemohou požárníci zaparkovat svá vozidla. Je tu totiž několik metrů široký a tři metry hluboký výkop.
Ve 22:15 požárníci konstatují, že nastala požární bouře. V tu dobu začíná klesat tlak vody v hydrantové síti. Lidové milice přiznávají, že v jižní části budovy je sklad zbraní, a to hned u olejových nádrží pro kotelnu. Požárníci se soustředí na toto místo.
Musí se zachránit hlavně Tuzex
Na místo dorážejí posily z řad Československé lidové armády a Veřejné bezpečnosti. Vojáci dostávají za úkol evakuovat prostory podniku zahraničního obchodu Tuzex. Vynášejí předměty ven a tady je hlídají příslušníci Veřejné bezpečnosti.
Voda ve vodovodním řadu nestačí, do akce je zapojena i kyvadlová přeprava vody v cisternách. Nestačí ani to. Požárnici konstatují, že do budovy už není možné vstoupit, požární bouře nabývá na intenzitě. Ke Švermovu, dnešnímu Štefánikovu, mostu na Vltavě je přistavena požární loď. K Veletržnímu paláci jsou nataženy hadice, které čerpají vodu. Po deseti minutách najíždí nechtěně na hadice řidič kamionu a ty prasknou. Několik minut trvá, než dojde k obnovení dodávky vody pro vodní dělo, kterým se hasí požár zvenčí.
Doutnají i sousední domy
Teprve ve 23:15 se podaří zažehnat extrémně ničivou a nebezpečnou ohnivou bouři.
Následky děsivého požáru Veletržního paláce. Zdroj: Archív Hasičského záchranného sboru v Praze
V 1:20 15. srpna 1974 přijíždějí první mimopražští požárníci z Kladna. Ve 2:14 jsou už na místě požáru všechny hlídky pražských hasičů. O půl třetí samovolně praská část dálkového potrubí, která přivádí vodu z Vltavy. Nad ránem dorážejí další posily z Berouna, Staré Boleslavi, Kolína, Radotína, Kutné Hory a Mladé Boleslavi. V sousední Vaverkově ulici puchýřuje na stěnách domů lak na oknech a sálavé teplo se dostává do dalších domů – musí se schlazovat stěny těchto domů.
Hasí se čtrnáct dní
Požár byl zlikvidován o šest dní později – 20. srpna v 7 hodin ráno. Ještě 27. srpna 1974, tedy po čtrnácti dnech, však bylo nutné likvidovat dílčí drobná ohniska plamenů. Ohořelé papíry z Veletržního paláce byly nalezeny až v Karlíně. Ohnivý vítr je přes Vltavu zanesl tři kilometry daleko.
Lehká zranění ohlásilo osm požárníků a jeden voják. Písemná zpráva požárníků odkryla velké nedostatky – chyběla technika, místo desetičlenných týmů byly k dispozici jen pětičlenné, muselo se zvlášť jezdit pro obsluhu požární techniky, požárníci byli přestárlí neschopní fyzického výkonu, nevyhovovala kapacita hasební vody, v objektu nebyla žádná požární signalizace ani hasící přístroje, vše bylo vyřazeno z provozu.
Za celých čtrnáct dní zásahu nebyli požárníkům k dispozici představitele dotčených podniků zahraničního obchodu, chyběla požární dokumentace. Veřejná bezpečnost požární zprávu zabavila včetně negativů pořízených snímků, případ byl veden jako utajovaný.
Největší požární škoda novodobých dějin
Později bylo oznámeno, že došlo k historicky největší škodě při požáru na území Československa – 224 milionů tehdejších korun československých. Když bychom to převedli optikou současného ekonomického vývoje, jednalo by se v dnešních penězích o neuvěřitelnou škodu ve výši čtyř a tři čtvrtě miliard českých korun. Jako příčina bylo označeno samovznícení fermeže. Lakýrníci chumáče bavlny potřísněné fermeží neuložili do plechové nádoby, ale nechali je volně pohozené na zemi.