Otec ministra Blažka u výslechu: „Mrázkovi jsem to řekl do očí!“

EXKLUZIVNĚ: „Když už píšete o Františkovi Mrázkovi, nabízím další střípek do složité mozaiky vztahů,“ uvedl náš zdroj v e-mailu pár dnů před tím, než jsme se s ním osobně setkali. Tento člověk byl blízký spolupracovník Františka Mrázka a dodnes schraňuje řadu nikdy nezveřejněných dokumentů, ale například i nikdy nezveřejněných fotografií údajného krále českého podsvětí, od jehož neobjasněné vraždy v lednu příštího roku uplyne přesně dvacet let.

Stejně jako fotografie, i výslech Pavla Blažka, otce současného ministra spravedlnosti, nebyl nikdy prezentován veřejně. Poukazuje však především na jeho hluboké znalosti a široký přehled problematiky, o níž naše redakce psala již mnohokrát.

„Chci, abyste viděli, že Franta Mrázek měl nějakou minulost a zajímalo se o něho pár hodně kvalitních novinářů,“ uvedl s odkazem na Pavla Blažka. Zde doplňme, že otec výrazné tváře ODS působil nejprve jako učitel, později se věnoval velmi závažným kauzám, kde nevynechal Františka Mrázka, Antonína Bělu, stejně jako podivná úmrtí, vraždy a sebevraždy.

V jeho článcích najdeme nekompromisní státní zástupkyni Stanislavu Kozubkovou, kterou našli 23. listopadu 1997 mrtvou na schodišti domu, kde bydlela, v Masné ulici v centru Prahy (více ZDE), Dušana Samuhela (1990), sebevraždu policisty Tomáše Beneše (více ZDE), který se mimo jiné zabýval rozsáhlými úvěrovými podvody nebo firmami Dionex a Jars, v Kostelci zastřeleného novináře Václava Dvořáka (1992), který se podle našich svědectví s Františkem Mrázkem znal, ale rovněž Antonína Bělu (1996) nebo dnes už zapomenutého Jiřího Stůje, zavražděného v roce 1990.  

V jednom ze svých článků, který nám shora uvedený zdroj přinesl, šlo o fotokopii Necenzurovaných novin, Blažek například popsal častou sestavu v restauraci U zlatého soudku na rohu Opatovické a Ostrovní ulice. „Společnost kromě Mrázka tvořili pracovník Ministerstva kultury Jiří Solil (otec člena první parlamentní Komise pro dozor nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989), plukovník StB Luděk Somol alias generál, pracovník ÚV KSČ Antonín Hejtík, generál JUDr. Ján Kollár a JUDr. Milan Vlk (oba z Vyšší vojenské prokuratury v Praze.“

O tomto místě jsme psali také.

Blažek se investigativní práci věnoval soustavně, dlouhodobě a pečlivě. Měl s ní i potíže, kdy čelil tlaku jak on, tak jeho rodina.

Jedním z důsledků této práce a ověřených poznatků byl také výslech, k němuž došlo 6. února 2012 na obvodním ředitelství policie v Praze. Jednalo se o 2. oddělení odboru obecné kriminality. Jak během výslechu přiznává, je překvapen, že byl předvolán. Tou dobou sám sebe označil za běžného důchodce. V několikastránkovém protokolu nás zaujala především obsáhlá pasáž, která se týká jeho předešlé činnosti novináře.

Připomeňme, že v době, kdy Pavel Blažek seděl na policii, byli už Antonín Běla i František Mrázek po smrti.

 „Pamatuji si, že jsem Františku Mrázkovi a lidem z jeho okruhu v debatě vytýkal bezohlednost, v případě Františka Mrázka extrémní egoismus, neschopnost respektovat rodinné a důvěrné vztahy osob, se kterými spolupracuje. V té době František Mrázek žil. Jeden jeho partner se domníval, že narážím i na jeho rodinné poměry, i když jsem nic takového konkrétně neřekl. To bylo tehdy všechno. Podruhé mě vyhledal někdy v roce 2008.  Omluvil se mi za svá tvrdá stanoviska z doby prvního rozhovoru. Řekl mi, že zjistil, že František Mrázek zneužíval i jeho důvěry,“ uvedl tou dobou už bývalý kantor a novinář Blažek.

Následně vypověděl, že měl v minulosti možnost seznámit se s dalšími okolnostmi kolem Františka Mrázka, například ve formě videozáznamů.

Jeho aktivitám se ostatně věnoval řadu let, rozkrýval nejen byznysovou stránku, ale také personální vztahy a provázanosti.

Žádnou další výpověď na konto Františka Mrázka nebo Antonína Běly z toho, co víme, neabsolvoval. Po těžké nemoci zemřel v roce 2016. O jeho aktivní odkaz se mimochodem dodnes stará disident Petr Cibulka. Oba svého času seděli ve shora zmíněných Necenzurovaných novinách.

Náš zdroj se s Pavlem Blažkem sešel opakovaně, obvykle v jedné z pražských restaurací. „Byl pečlivý a měl dobré informace, psal dobře. Sedli jsme si. Někdy ale publikoval tak, že to hlavně Frantovi Mrázkovi hodně vadilo, což on musel pociťovat,“ uzavřel s tím, že podrobnosti „by už nechal spát“.