Označení OK na letadlech nám všichni záviděli. Už nemusí

26. 10. 202416:23
Označení OK na letadlech nám všichni záviděli. Už nemusí
foto: Jan Čech, s laskavým svolením autora./Turbovrtulový letoun Iljušin Il-18V OK-OAC létal na linkách ČSA v letech 1960–1980.

MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 18. DÍL: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Příběh zániku jedné z velkých českých značek považovaných za rodinné stříbro byl odstartován angažováním „Luftjardy“ do čela Českých aerolinií. Mnozí doufali, že hůř být už nemůže. Aféry, které následovaly, vedly k hořkému pádu jedné kdysi úspěšné letecké společnosti, na kterou jsme byli právem hrdí. Pro bývalé zaměstnance i příznivce národních aerolinek jsou ČSA doslova srdeční záležitostí a jejich konec prožívají emotivně. Vyvolává v nich pocit zmaru. A také spoustu vzpomínek.

V sobotu 26. října před desátou hodinou večer přistane na ruzyňském letišti letadlo Českých aerolinií z Paříže, je možné číst na webu planes.cz. Tím skončí úctyhodná, 101letá historie ČSA jako letecké společnosti – o skromných oficiálních oslavách 100. výročí založení i jedinečném projektu bývalých zaměstnanců OK100, který stojí také za publikací „Móda na palubách Československých aerolinií: historie uniforem národního dopravce 1923–2023“ jsme psali loni v říjnu.

Téhož dne České aerolinie opustí i druhou největší světovou leteckou alianci SkyTeam, kam patří dvacet aerolinií jako třeba Air France, americká Delta nebo Korean Air. Letadla s logem Českých aerolinií sice budou létat dál, už ale jenom jako značka, která patří majitelům Smartwings…

Bejvávalo, bejvávalo dobře…

Letecká společnost České aerolinie (ČSA) patřila k pětici nejdéle fungujících aerolinek světa. Vznikla 6. října 1923 jako Československé státní aerolinie a první let se konal 29. října téhož roku na trase Praha–Bratislava, jak připomíná pionýrské začátky společnosti web airways.cz.

V roce 1929 se ČSA staly členem Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA). O rok později bylo zavedeno imatrikulační označení „OK“, které nahradilo dosud užívané „L“. V témže roce ČSA přepravily pasažéry poprvé za hranice našeho státu, a to v roce 1930 do jugoslávského Záhřebu. Z kbelského letiště létaly ČSA až do března 1937, kdy byl podle webu prg.aero zahájen provoz letiště v Ruzyni.

Další důležitý milník přišel v roce 1947, kdy ČSA vstoupily poprvé do mezikontinentální letecké dopravy. Tehdy se otevřely linky do Káhiry, Istanbulu a Ankary. Bouřlivý rozvoj v mezinárodní dopravě ČSA zažily v šedesátých letech, kdy se v síti linek objevila nová města v severní Africe, na Blízkém a Středním východě i v jihovýchodní Asii.

V srpnu 1960 při zahajovacím letu na lince do indonéské Jakarty ČSA překročily poprvé rovník, jak připomíná web planes.cz, o dva roky později zahájily provoz na první transatlantické lince směřující z Prahy do Havany, na níž podle Aerowebu.cz v letech 1962–1968 létal pronajatý letoun Bristol Britannia.

Proudový letoun Iljušin Il-62 umožnil ČSA otevření dálkové linky do New Yorku s mezipřistáním v Montréalu v roce 1970. Foto: Jan Čech, s laskavým svolením autora.

Linka do New Yorku byla otevřena v roce 1970 (poslední let byl v roce 2009), připomíná server e15. V roce 1970 nabízely ČSA lety do 53 destinací! Letouny v barvách Československých aerolinií přistávaly například v Kuvajtu, Kuala Lumpuru, Singapuru a Montréalu. V osmdesátých letech se nabídka rozšířila o Abú Dhabí, Dubaj i Jerevan nebo Taškent, jak shrnuje Aeroweb.cz.

Československo bylo také jednou z prvních zemí světa, která měla ve své flotile proudová letadla. To první získaly naše aerolinky roku 1957. V roce 1965 měly ČSA vůbec nejvíc letadel za celou svoji historii, 75 kusů. Mohutný rozvoj dálkových linek umožnilo také nasazení nového proudového letounu, čtyřmotorového Iljušinu Il-62, který pak létal v barvách ČSA v letech 1968–1995, jak připomněl Aeroweb.cz.

Optimistické heslo „Fly OK fly ČSA“ pochází z doby největšího rozkvětu aerolinek. Foto: Archiv autorů

A vybavují se příhody veselé i ty, na které by jistí lidé rádi zapomněli

Z pohledu palubního personálu byla sedmdesátá a osmdesátá léta jakýsi zlatý věk. Ve vzdálené či exotické destinaci mohli letušky a piloti pobýt několik dnů, užít si atmosféru svobodného světa a nakoupit pro rodinu či známé nedostatkové zboží, než se letadlo vracelo z New Yorku, Montréalu, Bombaje či Singapuru zpět na domovské letiště. Navíc jim diety umožnily nevšední zážitky, co se týče poznávání cizích zemí a seznámení se s jejich kulturou. Dodnes na to generace šedesátníků, pamětníků oné doby, vzpomíná.

Na letišti u pozemního personálu existoval svět sám pro sebe. Jednak kolem kroužila komunita šmelinářů, veksláků a překupníků, jednak tam také pracovali lidé, kteří by pořádnou práci z důvodu nepříchylnosti k socialistickému zřízení jinak nedostali. Pohybovali se zejména v nakládce zavazadel do letadel. Připomeňme si alespoň jednoho z nich, a to Martina Fendrycha, po roce 1989 mluvčího federálního ministra vnitra Jána Lángoše, poté náměstka ministra vnitra Jana Rumla a dnes novináře.

Tupolev Tu-134 byl proudový dvoumotorový letoun, který létal na linkách ČSA v letech 1971–1992. Foto: Jan Čech, s laskavým svolením autora.

Nová doba, nové jméno

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl technickým náměstkem generálního ředitelství ČSA a poté viceprezidentem pro techniku Miroslav Kůla přezdívaný „Mrkula“ (podle porevoluční cedule na dveřích Mr. Kůla), jenž byl v roce 1999 jmenován prezidentem ČSA. Byl to jeden z nejúspěšnějších šéfů v celé historii dopravce a poslední „srdcař“ ve vedení firmy. Po něm se ve vedení společnosti už jen střídaly politicky nominované managementy bez odborného vzdělání a jakékoliv praxe v oboru.

V březnu 1995 se dopravce přejmenoval na České aerolinie. V té době také ČSA zahájily radikální výměnu letadlové flotily, při níž všechny ruské stroje do roku 2000 postupně nahradily Boeingy a bohužel později i Airbusy s cejchem politického rozhodnutí o jejich nákupu. S pádem železné opony se začalo létat do západní Evropy, do Manchesteru, Düsseldorfu, Osla, Nice, Dublinu a mnoha dalších destinací. V té době také ČSA získaly zákazníky na technickou údržbu letadel společností ze zemí Evropské unie, naši letečtí mechanici pracovali např. pro Lufthansu nebo British Airways.

V březnu 2001 ČSA vstoupilo do aliance leteckých společností SkyTeam a začal se stavět cargo terminál pro přepravu zboží a nákladu, připomíná Aeroweb.cz.

Boeing 737, nejrozšířenější dopravní letoun na světě, létal u společnosti ČSA po roce 1992. Foto: Jan Čech, s laskavým svolením autora.

U „kniplu“ Tvrdík

Po neúspěšném pokusu prodat ČSA, po vysokých ztrátách a po opakovaných sporech s piloty o peníze, vládlo v aeroliniích i mezi politiky, napětí. V roce 2003 se tak začalo jednat o změnách ve vedení společnosti. Novým šéfem aerolinií se stal Jaroslav Tvrdík, ministr obrany (2001–2002 a 2002–2003) ve dvou vládách premiérů z řad ČSSD, Zemana a Špidly, jak uvádí web Vlády České republiky, a tak se namísto diskuse o problémech začalo rozkazovat.

„Luftjarda“, jak se mu říkalo v jistých kruzích, však potřebnou restrukturalizaci národního leteckého přepravce neprovedl, zasadil se jen o neúměrný nárůst platů manažerů a svými megalomanskými nákupy Airbusů přivedl ziskový podnik za dva roky svého působení ke krachu, jak shrnul server Novinky.cz. Veškeré rezervy, které činily na konci éry Miroslava Kůly více než 2 miliardy korun, zmizely.

Miroslav Kůla, prezident Českých aerolinií v letech 1999–2003, pro pořad Reportéři ČT popsal i okolnosti předání vedení společnosti exministru Tvrdíkovi: „Byl to člověk, který o letectví nevěděl zřejmě vůbec nic. Nejdřív si přivedl řadu svých manažerů, kteří o letectví nevěděli také nic, nakoupil jim desítky aut značky Audi, zaplatil stamiliony za poradenské služby, zaplatil stamiliony za reklamu a začal nakupovat letadla ve velkém.“

Od nástupu provázela Tvrdíka řada pověstí, mýtů, zaručených zpráv, co provedl, i skutečných průšvihů. Mezi ně patřila havárie na křižovatce za starým letištěm, při níž se svým služebním bavorákem za „kurvopění“ naboural do svodidel. Policie ji neohodnotila ani pokutou, byť museli hasiči služební BMW sundávat ze svodidel, jak uvádí server idnes.cz. Podle očitého svědka havárie, s nímž jsme mluvili, byl Tvrdík tehdy značně „společensky“ unavený, přesto se mu podařilo díky známostem v jistých kruzích vyváznout jen s napomenutím.

Místo plánovaného zisku se České aerolinie za prvních sedm měsíců roku 2005 propadly do ztráty, načež v roce 2006 prezident Českých aerolinií Jaroslav Tvrdík přes všechny vlivné známosti z řad politiků ČSSD i ODS skončil ve funkci.

Tvrdíkovi pohrobci

V aeroliniích však zůstali Tvrdíkovi pohrobci, které si přivedl po svém nástupu v roce 2003 z armády.  Byl to například bývalý voják RSDr. Dušan Ryban, který byl nejprve výkonným ředitelem pro personalistiku a vzdělávání, poté se v únoru 2006 podle serveru euro.cz stal viceprezidentem pro lidské zdroje a jeho manželka šéfovala úklidové společnosti ČSA Services. Netřeba zmiňovat, že tato spolupráce měla tučné finanční benefity. „Zelený mozek“ Rabanovi zůstal. Podle jednoho pamětníka, s nímž jsme měli možnost hovořit, měl na stěně své kanceláře v hangáru F ve 4. patře maskovací síť a funkční ruční protiletadlovou střelu (RPG), o níž by se asi velmi zajímala CIA, jejíž agenti v době návštěvy amerického prezidenta Clintona obraceli na letišti každý kámen.

Dalším exvojákem byl František Lešundák, který před nástupem do ČSA pracoval jako šéf Hydinárských závodů v Žilině, zkrátka křídla jako křídla. Nejprve dělal šéfa odbavení cestujících, ale protože neuměl žádný jazyk, přeřadili ho na vedoucí místo v handlingu čili u nakladačů. Z ČSA odešel v září 2010 do zdravotnictví; mj. šéfoval podle serveru deník.cz Klatovské nemocnici a po pandemii covidu odešel na Slovensko.

Také na místě bezpečnostních ředitelů ČSA pracovaly osoby prověřené „v bojích“. Jedním z nich byl Josef Sojka, který pracoval u BIS a ve vojenské policii. Pracovní poměr ukončil v květnu 2006 a odešel nejen s více jak půlmilionovým odstupným, ale také s pořádnou ostudou. ČSA na něj a jeho podřízenou Danu Brabcovou, bývalou pracovnici u policie, podaly trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, který se týkal podle Radiožurnálu neoprávněného využívání služebních letenek.

V letech 2006–2012 byl ve funkci bezpečnostního ředitele Petr Somol, rovněž bývalý příslušník BIS a hlavně obdivovatel mého „kámoše“ Langera, který po odchodu z ČSA zamířil podle serveru Aktuálně.cz nejprve do České pošty, kde vydržel rok, a poté do společnosti spadající pod ministerstvo obrany. Mám na něj jednu nemilou vzpomínku. Setkal jsem se s ním v době, kdy už jsem byl v civilu a pracoval u malé firmy, která hlídala na cargo terminálu. A hádejte, co po mně chtěl? Ano, správně, „Krakatici“. Tvrdil, že něco někde mít určitě musím, protože to pořád všichni hledají. Řekl jsem mu, že nic nemám a že mu nic nedám, ale i tak za pár týdnů přišel s tím, že už TO mají a ať radši táhnu. A tak jsem na letišti skončil… A tak připomínkou této mé krátké pracovní etapy byl jen můj labrador, kterého jsem pojmenoval Cargo.

Lašák prodal i nos mezi očima

Novým šéfem Českých aerolinií se po Jaroslavu Tvrdíkovi stal ekonom Radomír Lašák. Také on nastoupil za vlády ČSSD v čele s premiérem Jiřím Paroubkem. Lašákovo nové vedení začalo ČSA „zachraňovat“ propouštěním zaměstnanců, rozprodáváním majetku a zrušením dálkových letů. České aerolinie prodaly například cargo terminál, který si samy za tři čtvrtě miliardy korun postavily, ale i několik budov, ubytovnu pro zaměstnance a hangáry. Většina z toho připadla firmě Letiště Praha, od které si pak své původní budovy pronajímaly za miliony. Když už nebylo co prodávat, přišly na řadu sloty na významných letištích, například ve Velké Británii a Irsku. Do roka a do dne už neletěl ani jeden spoj ČSA za Kanál, jak se lze dočíst o tristní situaci v knize V. Vaška a kol. „Kam kráčíš, ČSA“.

Vedle toho samozřejmě existovaly i objektivní důvody, které se na strmém letu dolů ČSA podepsaly – zvyšující se ceny ropy i nástup nízkonákladových leteckých společností. A tak ztráta aerolinek za poslední období působení Lašáka, což byl rok 2009, přesáhla tři a tři čtvrtě miliardy korun. Byla to největší ztráta v historii ČSA. A tak se potvrdilo, že Lašák, který o sobě rozhlašoval, že je krizovým manažerem, skutečně všechny podniky, které vedl, přivedl do krize.

V říjnu 2009 jednala vláda Jana Fischera o privatizaci Českých aerolinií, přičemž jediným zájemcem byl Travel Service, jak napsal server iDNES, ale rozhodla, že ČSA zůstanou i nadále v rukou státu. Ministerstvo financí vedené Eduardem Janotou poté v říjnu 2009 dosadilo do aerolinek nové vedení, které mělo podle serveru iDNES ztrátovou společnost zachránit. Vedení představenstva převzal po Lašákovi dosavadní šéf Letiště Praha Miroslav Dvořák, bývalý osobní bankéř lobbisty Romana Janouška a jeho soused v Podolí. Obě firmy se tak personálně propojily, jak upozornil server Aktuálně.cz.

Od září 2012 se ČSA staly součástí Českého aeroholdingu, který zahrnoval Letiště Praha a další společnosti z oblasti letecké přepravy. O vzniku holdingu informovaly Lidové noviny.

Ani Korejci aerolinky nespasili

Po několika neúspěšných pokusech prodat ztrátové České aerolinie se to Nečasově vládě v dubnu 2013 nakonec podařilo, a to firmě Korean Air. O podpisu smlouvy, podle níž získal jihokorejský dopravce v českých aerolinkách 44procentní podíl, informoval např. web Aktuálně.cz. Protože ale ČSA byly už jen malou společností s pár letadly (aktivní flotila čítala 25 letadel), dostal za ně český stát od Korejců v přepočtu jen 67,5 milionů korun. Jiný obchodní partner ale nebyl k dispozici, neboť závaznou nabídku podala podle serveru Airways.cz jen jihokorejská společnost, což na brífingu po jednání vlády oznámil tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.

V červnu 2014 Miroslav Dvořák, ředitel a předseda představenstva Českého aeroholdingu a předseda dozorčí rady ČSA, oznámil svou rezignaci. Podle serveru idnes.cz rezignoval po večeři ministra financí Andreje Babiše se zástupci Korean Air. Odvolán byl také prezident ČSA Belgičan Phillippe Moreels, kamarád Dvořáka.

Ani Korejci se ale zachránci Českých aerolinií nestali. Vydrželi v nich jen čtyři a půl roku. Na podzim 2017 odešli a nahradil je nový, tentokrát český majitel – letecká společnost Smartwings.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných