Padělatelé bankovek bývali mezi zločinci „šlechtou“

31. 01. 202618:56

foto: Redakce, PrahaIN.cz/V budově ústředí České národní banky je i Návštěvnické centrum s expozicí o padělcích

MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 34. DÍL: Hotové peníze nám dávají pocit bezpečí, což je podmíněno také historicky. Má to ale háček. V peněžence se vám mohou při platbě v hotovosti objevit falešné nebo pozměněné bankovky. Jsme zhýčkaní bezhotovostním stykem, a tak lehce u nich přehlédneme určité „nedokonalosti“, zejména u eurových bankovek. Můžeme se setkat i s více či méně zdařilými padělky českých korun v celkem pěti stupních nebezpečnosti, od lehce rozeznatelných už po hmatu až po téměř dokonalé falzifikáty.

Paradoxem je, že přes vysokou společenskou nebezpečnost své činnosti měli samotní padělatelé vždy jakési výsadní postavení jak u policistů a vězeňských dozorců, tak zejména v kriminálním prostředí. Bylo to v minulosti zkrátka vážené „řemeslo“ – padělatelé bývali mezi zločinci jakousi „šlechtou“, něco jako kasaři. S masovým nástupem moderních reprodukčních technologií však došlo k úpadku tohoto svérázného „řemesla“.

A tak moderní formy penězokazectví jsou dnes spíše doménou organizovaného zločinu, často s mezinárodním prvkem. K distribuci falešných peněz zločinci vyhledávají místa na frekventovaných dopravních tazích, obchody na rušných místech s velkou kumulací zákazníků, kde není možné dostatečně kontrolovat přijímané oběživo. Velké oblibě se těší benzinová čerpadla, trafiky, druhořadá kasina a herny.

Padělky v protéze – i to byly devadesátky

Po rozdělení Československa v lednu 1993 byl také přijat zákon o oddělení měny. Vznikla samostatná česká koruna a do oběhu se tehdy postupně dostávaly nové bankovky. Série zahrnovala škálu papírových peněz od dvacetikoruny (přestala platit v roce 2008) a padesátikoruny (pozbyla platnosti v roce 2011) po pětitisícovku s portréty významných osobností české historie a kultury. Netrvalo dlouho a na našem území se začaly objevovat vedle padělaných občanských průkazů i poměrně zdařilé padělky bankovek nejen německých marek, ale i českých korun.

Podle statistických údajů z let 1993–2006 bylo z oběhu staženo nejvíce padělaných a pozměněných bankovek v roce 1993, celkem 23 360 kusů – z toho byla polovina českých bankovek. Pro policii byl „nejúrodnější“ rok 1998, kdy se jí podařilo zadržet úctyhodných 80 133 kusů padělků – z toho připadlo na české bankovky neuvěřitelných téměř 60 tisíc kusů.

Případy spojenými s falšováním peněz se proto začal v polovině 90. let zabývat nově vzniklý odbor padělání na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Byl personálně postavený na zbytcích původního odboru, který nesmyslně a nesystémově zrušilo v roce 1992 tehdejší vedení policie.

Nastala mravenčí policejní práce, která však zanedlouho přinesla první výsledky. Bylo zjištěno, že výrobou a distribucí padělků se zabývají bývalí emigranti a osoby na ně navázané. Falešné bankovky byly zhotovovány v norimberské padělatelské dílně a k nám převáženy poněkud kuriózním způsobem, a to v duté nožní protéze jednoho z pachatelů. Vzhledem k mezinárodnímu přesahu byla navázána spolupráce s bavorskou kriminální policií a později, když se pachatelé pokoušeli o výrobu padělků amerických dolarů, i s agenty US Secret Service. V této době se již podařilo infiltrovat celou síť a zapojit do akce i policejní informátory.

Krátce před realizací jednoho z případů byla zjištěna informace o žhavé nabídce padělků bankovek v nominální hodnotě 5 000 Kč. Tyto padělky nebyly dosud distribuovány, nicméně bylo vyrobeno omezené konečné množství, které mělo být prodáno zájemci vcelku. A to za cenu třicetiprocentní celkové nominální hodnoty.

Prostřednictvím agentury byl získán vzorek padělku, který byl Zkušebnou platidel České národní banky označen stupněm nebezpečnosti 2. Takto kvalitní padělky naší měny se do té doby ještě nikdy nevyskytly a jejich uvedení do oběhu by již mohlo významně narušit důvěru občanů ve funkčnost finančního styku, který je jedním ze základních pilířů fungujícího tržního hospodářství. Z tohoto důvodu byla připravovaná realizace odsunuta a byl stanoven nový primární cíl, a to zajištění celého množství vyrobených padělků. Urychleně byl připraven předstíraný převod, kdy byla připravena a podložena operativní legenda, z policejních fondů zajištěno několik milionů korun na nákup padělků a dále vybrán a zaúkolován policista, který se měl přes agenturu do infiltrovaného kriminálního prostředí dostat. Onen bývalý voják však nebyl nakonec do akce zapojen.

A tu nastala ta správná chvíle k nasazení Rudy Javornického, mého informátora, „mistra slova“, vám známého z knihy Lovec mafiánů. Podílel se na objasnění mnoha případů, mimo jiné také na odhalení distribuce padělaných stomarkovek. Tato kauza je barvitě popsána také v knížce Kudy kráčel zločin.

Ruda Javornický se spoluprací s odborem padělání na ÚOOZ souhlasil a se šarmem sobě vlastním a vahou své pověsti v kriminálním podsvětí zajistil, že podmínka požadované záruky byla záhy naplněna. V dalších dnech pak následoval předstíraný převod věci, na základě kterého se podařilo zajistit celou várku nebezpečných padělků, zajistit důkazní materiál a nastolit stav, který v budoucnu vedl k potrestání všech pachatelů a k eliminaci činnosti norimberské padělatelské dílny. Tehdejší angažmá Rudy Javornického tak výrazným způsobem dopomohlo k hladkému ukončení případu a zajištění všech nebezpečných padělků, které se tak nikdy nedostaly do oběhu.

Jak šel čas: Od Němcové, přes Palackého k Emě Destinnové

Dalo by se říci, že falšování peněz svým způsobem ukazuje, které bankovky byly v tom kterém roce nejžádanější a jak po nich rostla poptávka.

Statistiky České národní banky zveřejňované na jejích stránkách odhalují, že zatímco v roce 2003 byla podle serveru iROZHLAS nejčastěji falšovanou bankovkou překvapivě stokoruna, v roce 2004 už to byla pětitisícová bankovka (proto byl poté dán do oběhu nový vzor s pozměněnými bezpečnostními prvky proti padělání). O pár let později, konkrétně v roce 2009, kdy bylo podle webových stránek ČNB zachyceno v Česku rekordní množství padělaných peněz (celková hodnota falešných českých bankovek dosáhla hodnoty pěti milionů), byla nejčastějším terčem útoku penězokazců tisícikorunová bankovka (podíl téměř 40 %), kterých bylo zadrženo celkem 1 434 kusů. Druhou nejčastěji padělanou bankovkou byla pětisetkoruna.

V roce 2021 bylo podle serveru Novinky.cz zadrženo v České republice 6 836 padělaných a pozměněných bankovek a mincí všech měn, o což se zasloužila policejní akce, při níž bylo zadrženo zejména velké množství falešných eurobankovek. Ukázalo se, že nejvíce padělanou českou bankovkou byla dvoutisícikoruna. Na pětistupňové škále nebezpečnosti byly podle stránek ČNB zadržené bankovky hodnoceny nejčastěji 4. stupněm nebezpečnosti, tedy jako „méně zdařilé“.

V posledních letech, konkrétně na datech České národní banky z roku 2024, se ukazuje, že počet odhalených padělaných nebo pozměněných bankovek významně klesá. Pozici nejčastěji padělané bankovky „obhájila“ dvoutisícovka, její podíl představoval 38 %, mezi mincemi „vítězí“ dvacetikoruna. Naštěstí kvalita vyhotovení padělaných bankovek je dlouhodobě nízká (viz stupně nebezpečnosti v rámečku dole).

Připomeňme, že padělatelům hrozí v Česku za zločin padělání a pozměnění peněz až osm let vězení. V případě organizované skupiny či značného rozsahu trestné činnosti je trest až desetiletý.

Bizár: Padělal 4 miliony, vymohl si odškodné

Peripetie příběhu jednoho penězokazce popsal server Aktuálně.cz. Pochybným hrdinou byl dvaatřicetiletý Pavol Smatana, který padělal bankovky v hodnotě čtyř milionů korun. Spadla klec, když se v červnu 2000 snažil ještě komplicem prodat v brněnském hotelu Slovan padělané bankovky nasazenému policejnímu agentovi.

U soudu dostal 11 let natvrdo a trest si odpykával na Slovensku.

Ve vězení, pravděpodobně na radu svého advokáta, přišel na nápad stěžovat si na liknavost českých soudů při posuzování jeho odvolání proti vazbě u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten dospěl k závěru, že Česká republika v tomto případě porušila tři paragrafy evropské úmluvy o lidských právech, a rozhodl, že české úřady slovenského občana, který byl odsouzen za padělání peněz, poškodily. Závěr: Česko muselo Smatanovi vyplatit 4 000 eur odškodného za morální újmu a nahradit soudní výdaje v celkové výši asi 90 000 korun.

Ze světa: Prokletí dvoudolarovky

Na problémy při placení v hotovosti v jednom americkém supermarketu narazil podle serveru Novinky.cz muž, který chtěl za drobný nákup zaplatit dvoudolarovou bankovkou. Pokladní mu ji odmítla přijmout s tím, že je falešná.

Zádrhel spočíval v tom, že narazit na dvoudolarovou bankovku s portrétem Thomase Jeffersona na aversu v běžném platebním styku je velmi vzácné. Proto ji mnoho Američanů nikdy v životě na vlastní oči ani nevidělo, a tak se pokladní i další zaměstnanci supermarketu domnívali, že oficiálně vůbec neexistuje.

Ale to by nebyla Amerika, aby se k této bankovce nevázal ponurý příběh. Dvoudolarovka má dlouhodobě špatnou pověst, protože v minulosti byla spojována s volebními podvody, prostitucí, hazardem a dalšími negativními jevy, takže její držení má přinášet smůlu. Poprvé se platidlo s touto hodnotou objevilo již v roce 1862 a v minulosti se pak vzhledem k problematické pověsti nějakou dobu ani netisklo.

Dvoudolarovka je zajímavá ještě tím, že jsou na ní jako na jediné bankovce americké měny vyobrazeni dva prezidenti – tím druhým je na reversu John Adams, jeden z otců zakladatelů, při podpisu Deklarace nezávislosti v roce 1776.

V současné podobě je dvoudolarovka v oběhu od roku 1976, ale kvůli přetrvávající neochotě podniků a firem ji používat se ve větším počtu mezi lidi nikdy nedostala, takže se dnes dotiskuje jen v malých sériích.

Platidla podezřelá z padělání znalecky zkoumá pražská Zkušebna platidel, specializované pracoviště České národní banky, která klasifikuje padělky do pěti stupňů nebezpečnosti.

První stupeň – velmi nebezpečný falzifikát: Jedná se o padělky, při jejichž zhotovení se používá shodných tiskových technik jako u platidel pravých, kvalitativně dokonalých materiálů a velmi dobře technicky zpracovaného napodobení ochranných prvků. Tento typ padělku lze odhalit pouze detailním zkoumáním se znalostí všech známých i skrytých ochranných prvků pravé bankovky.

Druhý stupeň – nebezpečný falzifikát: U tohoto typu nebezpečnosti padělku se zpravidla objevuje částečné použití tiskových technik jako u bankovek pravých, ochranné prvky jsou napodobeny na velmi dobré úrovni a falzifikát budí celkově klamavý dojem.

Třetí stupeň – zdařilý falzifikát: Při zhotovení padělku tohoto stupně nebezpečnosti je použito jiných technik než při tisku pravých bankovek. Ochranné prvky jsou napodobeny nekvalitně a některé dokonce chybí. Při běžném peněžním styku by je měl poučený laik rozeznat

Čtvrtý stupeň – méně zdařilý falzifikát: Ke zhotovení padělku je použita jiná, velmi často pouze jedna tisková technika. Ochranné prvky nejsou napodobeny, použitý materiál a barevné provedení vedou takřka k okamžitému zjištění, že jde o padělek.

Pátý stupeň – neumělý falzifikát: Jedná se o imitaci pravé bankovky. Často bývá provedena v černobílém provedení, ručně kolorovaná a jsou známy i případy nakreslení bankovky. Takto vyhotovené falzifikáty nejsou takřka schopné příjemce oklamat.

autor: Hana Hlušičková, Karel Tichý

Facebook Twitter Google Plus