foto: Archiv autorů/Modrá je dobrá – tehdejší index studenta Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 13. DÍL, 2. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Dnes se budeme věnovat dění na právnické fakultě „rok poté“ a také některým politikům, kteří na plzeňských právech studovali a svou kariéru ozvláštnili ministerským postem.
Psal se rok 2010 a hysterie okolo „rychlostudentů“ na plzeňských právech nabírala na obrátkách. V médiích vycházely články se spekulativními výčty desítek výtečníků, kteří mohou přijít o vysokoškolský titul, důvěryhodné zdroje novinářům posílaly zaručené tipy na lidi, s nimiž zahájila univerzita správní řízení. Většinou šlo o „rychlostudenty“, u nichž neexistovaly doklady o předchozím studiu, ani nebyly k nalezení jejich diplomové práce či posudky. U některých z nich bylo také „protiprávně uznáváno předchozí studium. Státnice skládali mimo dny, kdy zasedala komise, často je také zkoušeli lidé z tehdejšího vedení fakulty,“ jak popsal pro Aktuálně.cz hlavní důvody k odebrání titulu právník František Korbel. Hrozba visela nad desítkami lidí, ať již měli titul bakalář, Mgr., malý doktorát (JUDr.) nebo Ph.D.
Počátkem roku 2010 také bývalý proděkan Milan Kindl zažaloval ředitelku akreditační komise Vladimíru Dvořákovou za výroky o mafiánských a klientských sítích na plzeňské fakultě a v žalobě požadoval 150 tisíc korun a omluvu zaslanou jemu a zároveň otištěnou v celostátním deníku. 6. září 2010 ale svou žalobu stáhl a řízení bylo zastaveno, jak uvedl server iDNES.
Cesta k bakalářskému titulu přes kurz
Děním na právnické fakultě se samozřejmě zabývala i policie. Ta se zaměřila mimo jiné na nezvyklé bakalářské studium, jímž prošli studenti za nestandardních podmínek. Týkalo se to několika stovek lidí, kteří absolvovali dvouletý kurz celoživotního vzdělávání nazvaný Veřejná správa, jehož garantem byl předseda akademického senátu právnické fakulty Daniel Telecký. Kurz, který využívali k dosažení vysokoškolského vzdělání rovněž mnozí policisté, byl ukončen jediným písemným testem a na základě rozhodnutí tehdejšího děkana právnické fakulty Jaroslava Zachariáše pak byli tito absolventi přijati k bakalářskému studiu, do něhož jim byl onen dvouletý kurz započítán. Poté už jen složili státní závěrečnou zkoušku a obhájili bakalářskou práci, jak shrnul článek severu iDNES.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 12. DÍL, 3. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou…
A život šel dál…
Jak dnes víme, protikorupční policie, která školu vyšetřovala kvůli případům nestandardní délky studia či kvůli podezření, že tam někteří lidé získali vysokoškolské tituly bez splnění zákonných podmínek, nakonec případ uzavřela, aniž by někoho obvinila. Kriminalistům se totiž nepodařilo prokázat spáchání trestného činu. Také hlavní aktéři plagiátorské aféry i kauzy s „rychlostudenty“ vyvázli po odchodu z právnické fakulty v podstatě bez trestu a nadále vykonávali právnickou praxi.
Vysokoškolské diplomy byly ve finále odebrány jen v těch nejprokazatelnějších případech – celkem sedmi magistrům, jednomu držiteli Ph.D. a jednomu bakaláři, jímž byl velitel plzeňských strážníků Luděk Hosman. Perličkou je, že ten se nakonec u soudu domohl v roce 2016 vrácení titulu.
Tři mušketýři z plzeňských práv – Němec, Chovanec a Pospíšil
Pomineme-li „turbostudenty“, narazíme na další zajímavá jména spojená s plzeňskými právy. A mezi nejzajímavější patří bývalí ministři jak pravicových, tak levicových vlád.
Titul JUDr. pro pohodlí z Plzně – Pavel Němec
Pavel Němec byl ministrem pro místní rozvoj v letech 2002–2004 ve vládě Vladimíra Špidly a ministrem spravedlnosti a místopředsedou ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka (2004–2006), jak lze dohledat na webu vlády. Byl v letech 1998–2006 poslancem za Unii svobody, resp. US-DEU, a jako poslanec byl mj. spolupředkladatelem návrhu zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, schváleného v roce 2003, jak uvádí web Poslanecké sněmovny PČR.
Němec se narodil v Praze, ale gymnázium absolvoval v Táboře, kde jeho rodiče měli vilu. Nenápadný, zato ctižádostivý chlapec šel po maturitě studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, titul JUDr. nicméně získal v Plzni a svou rigorózní práci obhajoval před tehdejším děkanem Milanem Kindlem v době, kdy byl podle serveru iDNES ministrem pro místní rozvoj.
S působením Němce na ministerstvu spravedlnosti je spojena mediálně známá kauza z roku 2005 o vydání příslušníka katarské královské rodiny, který byl stíhán za pohlavní zneužívání nezletilých dívek, do Kataru. Na základě odborného posudku tehdejšího děkana práv v Plzni Milana Kindla byl princ vydán do domovské země, ačkoli byl v létě 2005 nepravomocně odsouzen za sexuální styk s mladistvými. Kindl se poté v roce 2009 bránil, že expertizu za něj vypracovali kolegové, jak uvedl Týden.cz. A tak (prý nejen) na základě Kindlova stanoviska Němec rozhodl o předání prince k trestnímu stíhání do Kataru a ve finále jeho postup označil za zákonný i Nejvyšší soud. Okolo tohoto případu se ale rozhořel ostrý spor, který vyústil v odvolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Tím pádem se jí nepodařilo prošetřit podnět jednoho z advokátů, který upozorňoval na podivné praktiky na plzeňské právnické fakultě už v létě 2005, jak jsme se o tom již zmiňovali.
Psali jsme
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 12. DÍL, 2. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou…
Už jako člen advokátní kanceláře se exministr spravedlnosti, proslulý za svého působení na ministerstvu také horentními účty za telefon, potichu vrátil v roce 2010 na scénu, aby ministryni Daniele Kovářové pomáhal se stamilionovou zakázkou na systém domácího vězení, který se chystalo vybrat ministerstvo spravedlnosti, jak psaly Lidovky.cz. V témže roce se exministr Pavel Němec společně s Milanem Kindlem rozhodli ucházet o zakázku za 400 milionů na poskytování právních služeb pro energetického giganta, polostátní skupinu ČEZ, jak upozornil server tn.cz.
Přestože exministr Němec odešel z aktivní politiky po roce 2006, kdy US-DEU po volebním debaklu vypadla z Poslanecké sněmovny, jeho jméno má dodnes dobrý zvuk nejen v politických a právnických, ale i byznysových kruzích. V poslední době se o něm hodně mluvilo i v souvislosti se spoluvlastnictvím firmy na šifrovací systémy do telefonů CryptoCult, jak uvedl server iDNES. Tyto telefony, jak známo, užívali nejen mnozí vlivní politici, ale i členové skupiny kolem Michala Redla spojeného s korupční kauzou Dozimetr. A exministru Němcovi se v souvislosti s šifrovanými telefony pro VIP osoby věnoval i Deník N: „I když Pavel Němec odešel z postu ministra spravedlnosti před téměř dvaceti lety, dokázal si i poté udržet pozici ‚rádce‘, a to nejen kvůli své roli spojky mezi uživateli šifrovaných telefonů. Konexe s lobbisty, podnikateli a některými politiky udržoval také pomocí schůzek, které probíhaly v jeho advokátní kanceláři…“
Bakalář z Plzně – Milan Chovanec
Sociálnědemokratický politik Milan Chovanec zažil oslnivou politickou kariéru, díky níž má jako exministr vnitra dodnes jistý vliv. Bývalý vekslák se po absolvování střední ekonomické školy vrhl po roce 1989 na podnikání a otevřel si v Plzni krámek se zeleninou, to mu bylo devatenáct let. Výnosný byznys rozjel o pár let později, už jako člen ČSSD, založil firmu Plzeňský nábytek. Ta v období, kdy byl zastupitelem města Plzně, dodávala do městských bytů kuchyňské linky vyrobené v Polsku, jak uvedl server iDNES, a odtud také pocházela Chovancova přezdívka Kredenc odkazující na jeho mohutnou postavu, jak připomněly Lidovky.cz.
Milan Chovanec. Foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz
V roce 1997 vstoupil Chovanec do ČSSD a od roku 2013 byl jedním z místopředsedů strany; v letech 2002–2010 působil jako zastupitel města Plzně. Od roku 2008 byl také náměstkem hejtmanky Plzeňského kraje Milady Emmerové (ČSSD) pro ekonomiku a majetek, jak uvádí v jeho medailonku server iDNES. V této době absolvoval bakalářské studium na plzeňské právnické fakultě, které stihl v rekordním čase devíti měsíců, přesněji od září do června 2009. A netrvalo ani moc dlouho a stal se po odchodu Emmerové plzeňským hejtmanem (2010–2014). „Těžká váha“ sociálních demokratů byl v letech 2014–2017 ministrem vnitra v Sobotkově vládě (viz webové stránky vlády ČR) a „zasloužil se“ mimo jiné o kontroverzní reorganizaci policie.
Pikantní bylo, že Chovancova bakalářská práce byla odevzdána dříve, než byla zadána, a třešničkou na dortu je, že při jejím zpracování se ani moc nezapotil, protože hojně opisoval, na což upozornili Piráti v roce 2016 a článek v Novinkách.cz zveřejnil důkaz.
Regulérnost svého studia obhajoval Chovanec tím, že jako absolvent kurzu celoživotního vzdělávání byl zařazen rovnou do 3. ročníku práv. Titul Bc. se ale rozhodl veřejně neužívat, prý aby nejitřil rány, které straně uštědřil v souvislosti s tzv. lánským pučem (říjen 2013). A zatímco ostatní „pučisté“, jako jihomoravský hejtman Michal Hašek nebo stranický justiční expert Jeroným Tejc, důvěru od předsedy strany Bohuslava Sobotky, jenž byl pověřen sestavením vlády, nedostali, Chovanec, který schůzku se Zemanem v Lánech médiím „prohodil“, si vysloužil místo ministra vnitra.
Po roce 2019 se Chovanec z aktivního politického života stáhl a demonstrativně odešel i z Poslanecké sněmovny, protože nesouhlasil s účastí sociálních demokratů v menšinové vládě s hnutím ANO.
Stránka MF DNES z 23. ledna 2010 o kauze Plzeň. Foto: Archiv autorů
Jiří Pospíšil jako zachránce pověsti plzeňských práv?
Když se v časném podzimu po provalení plagiátorské aféry hledal někdo, kdo by pověst právnické fakulty svou autoritou zachránil, padla volba na Jiřího Pospíšila jako na zkušeného politika, bývalého zastupitele Plzeňského kraje a exministra spravedlnosti v první i druhé Topolánkově vládě. Měla to být pro Pospíšila srdeční záležitost, neboť byl jednak absolventem plzeňské právnické fakulty z roku 1999 a jednak od roku 2000 zde působil jako odborný asistent katedry správního práva. Navíc zde v roce 2002 získal také titul JUDr., jak je uvedeno na stránkách Občanské demokratické strany.
Na konci září 2009 ho proto rektor Západočeské univerzity dočasně pověřil funkcí děkana právnické fakulty v době, kdy se děkan Zachariáš a proděkani Tomažič s Kindlem pod mediálním tlakem vzdali svých funkcí. Na začátku listopadu téhož roku, kdy měl akademický senát právnické fakulty zvolit nového děkana, Pospíšil v proslovu před volbou nabídl čtrnáctibodový plán na záchranu fakulty a emotivně oslovil senátory, jak zachytil server iDNES: „Není to hrdopyšství politika, který si myslí, že může vést školu po celou dobu mandátu. Jsem ale připraven dělat krizového manažera a vykonávat funkci děkana na této škole po dobu následujících měsíců, než škola projde reformami a obrousí se hrany.“ Poté byl Pospíšil většinou hlasů zvolen na období 2009–2013 řádným děkanem. Všichni si oddechli, protože pokud by nebyl nikdo zvolen, hrozilo fakultě s třemi tisíci studenty uvalení nucené správy ze strany ministerstva školství, a dokonce i zrušení.
Na rektorátu se v reakci na zjištění ministerské komise, že bývalé vedení právnické fakulty v čele s proděkanem Milanem Kindlem rozdávalo tituly vlivným lidem, začaly procházet seznamy absolventů právnické fakulty a kontrolovat, zda studovali podle pravidel a absolvovali všechny potřebné zkoušky. A začaly padat žaloby, děním na fakultě se začala zabývat protikorupční policie a připravovaly se podklady k odebrání akademických titulů.
Jiří Pospíšil. Foto: PrahaIN.cz
Pospíšil sice vyvedl právnickou fakultu z nejhlubší krize a podle svého přesvědčení provedl klíčové reformy, které mu uložila akreditační komise, ale očistnou kúru nedokončil. Ani ne po roce na funkci děkana rezignoval, jak zaznamenal Český rozhlas, když se stal ministrem spravedlnosti ve vládě Petra Nečase. Poté se věnoval pouze politické kariéře.
A kde je snad nejznámější absolvent plzeňských práv, Marek Benda? Tomuto solitéru, který si zaslouží zvláštní pozornost, se budeme věnovat v dalším pokračování cyklu.