Podhoubí kauz: Od Vítězslava Jandáka po Jaroslava Tvrdíka

20. 04. 202418:02
Podhoubí kauz: Od Vítězslava Jandáka po Jaroslava Tvrdíka
foto: Karel Tichý, PrahaIN/Sídlo Českého Aeroholdingu bylo v prostoru letiště Praha-Ruzyně.

MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 12. DÍL, 2. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. Zatímco minule jsme se věnovali přeběhlíkům, nyní jsou na řadě „trafikanti“ a politici pěstující svérázný druh „turistiky“ z jedné strany do druhé, třetí…, přičemž nejvýkonnější vystřídali třeba stran pět a za šestou ještě stihli jako nestraníci kandidovat.

Pokračujeme v promrskávání hojně používaných pojmů volební rétoriky, ponoříme se do historie a připomeneme si nejznámější „trafikanty“, mnohoobročníky a politické „turisty“, kteří si balí batůžek a jdou o dům dál nejen v předvolebním období, ale v podstatě kdykoli, když se naskytne lákavá příležitost.

Není trafikant jako „trafikant“

Pojem „trafika“ je v současném veřejném a politickém žargonu chápán v přeneseném slova smyslu jako poskytnutí výhodného a bohatě placeného místa ve veřejné či státní správě, jež politik čili „trafikant“ dostane za prokázané služby v politickém mocenském boji, buď jako spojenec za věrnost, nebo jako protivník za protislužbu spočívající v politickém ústupku.

Praxe poskytování takzvaných trafik není na české politické scéně ničím novým. Nicméně původ úsloví „dostat trafiku“, které znamená, že člověk dostal dobré a spolehlivé živobytí, lze najít v 18. století, v dobách zavedení státního tabákového monopolu. V habsburské monarchii byla udělována koncese na prodej tabáku přednostně válečným vysloužilcům, zchudlým státním zaměstnancům či jejich příbuzným. Na tuto tradici navázalo po první světové válce také Československo. Prostřednictvím Čs. tabákové režie převzalo do státní správy tabákové továrny i státní trafiky. Trafikanty nadále vybíral stát a nárok na přidělení trafiky měl každý válečný vysloužilec-invalida, dále pak vdovy a sirotci. O přídělu licence rozhodoval stupeň postižení invalidy (nikoli vojenská hodnost), velikost majetku válečného poškozence a počet rodinných příslušníků závislých na příjmu z provozování trafiky, jak uvádí Marek Růžička ve své dizertační práci uložené v digitálním depozitáři Univerzity Karlovy.

V řadě případů však získali licenci lidé, kteří na prodeji tabáku nebyli finančně závislí. Odtud patrně pochází přenesený expresivní význam výrazu „trafika“ jako „výnosné místo, post ve státní správě, firmě apod. (obsazené obyčejně bývalým politikem)“, jak se praví v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český.

Mediálně nejznámější „trafikanti“

Přenesme se ale doby celkem nedávné, do roku 2013, kdy se v médiích začal často objevovat termín „politická trafika“ ve smyslu, že lukrativní post byl získán výměnou za vstřícný postoj politika. Lze ho chápat také jako protislužbu nebo jako odměnu za věrnost. Právě tato protislužba byla trnem v oku vyšetřovatelům případu údajného uplácení tří bývalých poslanců ODS, Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře v éře vlády Petra Nečase, jimž prý byly slíbeny lukrativní posty ve vedení státních firem výměnou za to, že složí mandáty, a tím mimo jiné umožní, aby prošel jimi kritizovaný vládní daňový balíček, a Nečasova rozhádaná vláda nepadla.

Ivan Fuksa. Foto: PrahaIN.cz

Jedním z obviněných byl Ivan Fuksa, v říjnu 2011 odvolaný ministr zemědělství z Nečasovy vlády. Na podzim 2012 patřil mezi šest „rebelujících“ poslanců, kteří nebyli ochotni podpořit vládní balíček určený pro snížení státního schodku, neboť obsahoval mimo jiné i zvýšení dolní sazby DPH o jedno procento, které vadilo Fuksovi především, jak je patrné z článku na stránkách ODS u jeho profilu. Petr Nečas následně spojil schválení tohoto balíčku s vyslovením důvěry vládě. Poté, co se Fuksa vzdal 6. listopadu 2012 poslaneckého mandátu, se stal vrchním ředitelem pro strategii a rozvoj v roce 2011 založeného státního podniku Český Aeroholding, jak uvedl server iDNES. Policie v tom viděla přímou spojitost, podle žalobce šlo tedy o jasnou korupci, jak poznamenal server iROZHLAS.

Marku Šnajdrovi, exnáměstkovi celkem tří ministrů zdravotnictví (v letech 2006–2010), místo ve státním podniku Čepro nabídl tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek, který v tomto smyslu vypovídal podle iDNES u soudu, který se konal v září 2017. A jak o přidělení údajné trafiky hovořil v červnu 2013? „Marek Šnajdr byl jmenován do dozorčí rady Čepra jako zástupce majoritního akcionáře, kterým je Česká republika,“ řekl Miroslav Kalousek pro Lidovky.cz. V prosinci 2012 byl Šnajdr podle iDNES jmenován do dozorčí rady Čepra a na podzim příštího roku rezignoval. Nutno konstatovat, že tím Šnajdrovy průšvihy nekončily, stačí připomenout jeho obvinění pro trestné činy zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, přijetí úplatku a podplácení z listopadu 2019 v kauze Bulovka (viz iRozhlas.cz) a kauzu Dozimetr, v níž je stíhán v souvislosti s ovlivňováním veřejných zakázek zdravotní pojišťovny VZP, jak zjistil server Seznam Zprávy.

A do třetice tu máme mluvčího „rebelů“ Petra Tluchoře, jenž patřil svého času mezi nejvlivnější poslance ODS ve sněmovně. O něm deník Insider v listopadu 2012 napsal s odvoláním na své zdroje, že Tluchoř má podle nepsané vnitrostranické dohody získat po odchodu ze sněmovny post ve skupině ČEZ. Nemělo by to být přímo ústředí ČEZu, ale místo v jedné z dceřiných společností, uveřejnil server Aktuálně.cz. V roce 2021 se Tluchoř rozhodl po 25 letech vystoupit z ODS.

Policie šetřila případ takzvaných trafik pro poslance v rámci několika větví „kauzy Nagyová“, jak jsme již psali v článku o razii ÚOOZ na Úřadu vlády. Všichni tři exposlanci byli v červnu 2013 zadrženi a skončili ve vazbě. Avšak za měsíc už byli na svobodě, protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou kvůli poslanecké imunitě vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Jaroslav Tvrdík. Foto: PrahaIN.cz

A nesmíme zapomenout ani na další hvězdy…

Výhodné „trafiky“ pro vysloužilé, nebo naopak nepohodlné politiky ovšem nebyly jen záležitostí Nečasovy éry. Také předchozí vlády sociální demokracie jich měly na kontě celou řadu.

Přímo zářným příkladem „trafikanta“ je Jaroslav Tvrdík, ministr obrany ve dvou vládách premiérů z řad ČSSD, Zemana a Špidly (2001–2003), jak uvádí web Vlády České republiky. Na konci května 2003 podal demisi na funkci ministra, poté ji stáhl, aby ji vzápětí podal zmatečně podruhé, a složil i mandát poslance. Po odchodu z politiky pro něj ČSSD obětavě hledala nové uplatnění čili „trafiku“. Tehdejší ministr dopravy Šimonovský (KDU-ČSL) se sice trochu cukal, asi věděl proč, ale nakonec souhlasil, aby se Tvrdík stal prezidentem Českých aerolinií (ČSA), zaznamenal server Novinky.cz. „Luftjarda“, jak se mu začalo říkat v odborných kruzích, však potřebnou restrukturalizaci národního leteckého přepravce neprovedl, zasadil se jen o neúměrný nárůst platů manažerů či nákup luxusních aut a svými megalomanskými plány na nákup airbusů přivedl ziskový podnik za dva roky svého působení ke krachu, jak shrnul vzrušenou debatu ve sněmovně server Novinky.cz. Z ČSA odešel Tvrdík po dohodě na konci roku 2005. Přátelé z ČSSD ho ale nenechali ve štychu a do nového roku 2006 vstoupil jako hlavní volební manažer sociálních demokratů (ČSSD se po aféře s tzv. Kubiceho zprávou umístila ve volbách do sněmovny za ODS). Poté ho Jiří Paroubek jmenoval vedoucím svých poradců, jímž byl až do roku 2010. Přestože ČSSD vyhrála tehdy volby, nebyla schopná sestavit vládu. Paroubek odstoupil z funkce předsedy strany, a tak Tvrdík usoudil, že se mu bude lépe dařit v soukromém podnikání v těsné návaznosti na čínské firmy.

Marná sláva, „trafiky“ jsou věčné, stejně jako diamanty. Nedávno se téma v médiích oživilo, když se začalo psát nejprve o nominantce na funkci ministryně Heleně Langšádlové a poté o jejím působení na ministerstvu pro vědu, výzkum a inovace, jejíž jedinou kvalifikací je prý to, že je nejdéle sloužící poslankyní TOP 09, ve sněmovně je za tuto stranu od roku 2010, předtím patřila do tábora KDU-ČSL. A tak je již třetím rokem „neviditelnou“ šéfkou, o níž nikdo neví, co vlastně dělá, jak napsal server Seznam Zprávy.

Političtí „turisti“ a mnohoobročníci

Politická „turistika“ může mít různé příčiny a formy, stejně jako přeběhlictví. Můžeme narazit na politika, který cítí, že mateřská strana se začíná profilovat směrem, s nímž má vnitřně problém, nebo, a to je mnohem častější, už členství v ní neskýtá tolik benefitů, pašalíků, korýtek a nezaručuje kariérní vzestup na jakékoliv úrovni. Pak usoudí, že nastal čas sbalit si batůžek a vydat se někam jinam. A tak termín „politický turista“ příznačně označuje takového politika, který během své kariéry postupně vystřídá několik různých stran, aby se dostal k moci a hmotným statkům. A že za touto „turistikou“ mohou být i úplatky a intriky, není třeba zdůrazňovat.

Vítězslav Jandák. Foto: PrahaIN.cz

Vzorovým příkladem politického „turisty“ by mohl být pro mnohé překvapivě Vítězslav Jandák. Herec, jenž přišel po roce 1989 na chuť politice a během necelých 30 let zvládl být členem pěti stran, aby nakonec jako nestraník kandidoval za šestou do Senátu. Začínal v Republikánské unii, z ní se přesunul do KDU-ČSL, poté jako nestraník vzal v Paroubkově vládě funkci ministra kultury. Společnost přátel se mu zalíbila, a tak za sociální demokraty (stále jako nestraník) byl v letech 2006 a 2010 zvolen do sněmovny, kde se z něj stal mnohoobročník. Zasedal ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, současně se zapojil do práce dvou podvýborů, tří komisí a tří meziparlamentních skupin, jak lze dohledat na webu Parlamentu. Nicméně až v roce 2013 vstoupil do řad sociálních demokratů. Lákadlu postu v Radě Českého rozhlasu ale neodolal, přestože kvůli tomu musel své členství v ČSSD pozastavit a poté ho nechal vyšumět do ztracena. Zavětřil totiž příležitost kandidovat v roce 2020 za hnutí ANO do Senátu, jak poznamenaly Novinky.cz. Kdysi nejpopulárnější politik však pohořel. V roce 2023 skončil i v Radě Českého rozhlasu.

V patách mu je jiný zdatný politický „turista“ Martin Bursík, kdysi místopředseda vlády, ministr životního prostředí (tím byl předtím i v Tošovského úřednické vládě) a také pověřený ministr školství, mládeže a tělovýchovy ve druhé Topolánkově koaliční vládě. Postupně byl členem dvou hnutí (Občanského fóra a Občanského hnutí, transformovaného ve stranu Svobodní demokraté), dvou stran (čtyři roky byl v KDU-ČSL, poté přestoupil do Strany zelených), přičemž třetí stranu založil (LES čili Liberálně ekologickou stranu) a nakonec za čtvrtou, TOP 09, kandidoval do Senátu (2014). V dresu Zelených byl poslancem ve sněmovně, za LES kandidoval do Evropského parlamentu. Ani se změnou taktiky, kdy se s vidinou senátorského postu nechal zlákat pod křídla TOP 09, se mu ve volbách nepodařilo uspět.

To další političtí „turisti“ jako byli namátkou David Rath (ODS, Česká strana národně sociální, ČSSD), Stanislav Huml (SNK ED, ČSSD, Věci veřejné), Karel Schwarzenberg (ODS, Strana zelených, TOP 09) a třeba Jana Mračková Vildumetzová (v zastupitelstvu za Zelené, pak ODS a nakonec ANO), jsou proti dvěma předchozím pánům břídilové.

A pak tu máme jednoho solitéra, Kalouska…

K politickým „turistům“, kteří ovšem rádi podnikají sólovýstupy, si dovolíme zařadit Miroslava Kalouska, jenž byl dvakrát ministrem financí (ve druhé Topolánkově i v Nečasově vládě). Tento byl v letech 2003–2006 předsedou lidovců. Z KDU-ČSL odešel, aby založil stranu TOP 09, v níž byl v letech 2015–2017 předsedou. Téměř třiadvacet let (1998–2021) byl poslancem ve sněmovně, čímž by se nominoval do nějakého příštího pokračování našeho cyklu pojednávajícího o politických dinosaurech. Poslaneckého mandátu se vzdal v lednu 2021 s tím, že odchází z aktivní politiky, aby umožnil vznik projektu SPOLU, neboť jeho jméno bylo překážkou pro některé lidi z KDU-ČSL i ODS, jak poznamenal server iDNES. V lednu 2022 zveřejnil server Seznam Zprávy článek o obměně správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny a světe, div se, usedl v ní mimo jiné Miroslav Kalousek. Signifikantní je, že část vládní koalice (ministři za Piráty a STAN) se při schvalování změny ve VZP zdržela hlasování. A leží v žaludku nejen jim, ale také vedení TOP 09, které „zařízlo“ jeho kandidaturu do europarlamentu. Přesto si ostřílený matador s ostrým jazykem, i když už nemá žádnou politickou funkci, udržel ve vládní koalici neformální vliv, jak uvedl server Neovlivní.cz, a navíc probleskují informace, že nevylučuje možnost založení nové strany. Byl by tak dvojnásobným otcem-zakladatelem. Politologové sice v komentářích (například na CNN Prima NEWS) tvrdí, že optimální by pro něj bylo postavit novou stranu až po sněmovních volbách 2025, ale připomeňme si zrod Topky! Kalousek si pět měsíců před předčasnými sněmovními volbami vzal do hlavy, že založí politický subjekt podle svého gusta. A tak se můžeme jen sázet, jak se bude ona nová strana jmenovat – SRO?, protože o jejím vzniku nemůže být pochyb. A teď citlivými tykadly monitoruje chvění v mase nespokojených voličů nejen z řad TOP 09 a ODS, které by dokázal přilákat.

Miroslav Kalousek. Foto: PrahaIN.cz

Volební „turistika“ politiků v praxi

Zatímco ze sociální demokracie spíše politici odcházejí, než aby se na její kandidátní listiny hrnuli „turisti“ z jiných stran a hnutí, tak patrně největší příliv (a vzápětí odliv politických „turistů“ poté, co se hnutí nedostalo těsně do sněmovny) zažila Přísaha Róberta Šlachty. Její program pro volby do sněmovny v roce 2021 byl ukázkovou přehlídkou populismu a obsahoval téměř všechno, na co si jen volič-remcal dokázal pomyslet, široká paleta témat zahrnovala potírání korupce, kritiku přebujelé byrokracie, zneužívání sociálních dávek, audity všeho druhu i kontrolu neziskovek. A tak nebylo divu, že Přísaha přilákala do svých řad lokální politiky, kteří už měli zkušenosti s kandidaturou za jiné subjekty, čili politické „turisty“, například Ivanu Kerlesovou z Trikolory a Jiřího Lexu, jenž se dlouhá léta angažoval ve straně Věci veřejné. Za Přísahu kandidoval jako nestraník také bývalý realista Jiří Hynek, který chce ale letos do europarlamentu za Svobodné. V nedávné době začal s Přísahou spolupracovat bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý, „rebel“ v ODS a kandidát za Libertas.cz ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009, který má radit v ekonomických otázkách, jak zaznamenal server iDNES, a exprimátor Brna za hnutí ANO Petr Vokřál, jenž má v Přísaze fungovat podle Ekonomického deníku jako politický expert.

A zbývá nám ještě jeden pozoruhodný pojem, který se vyskytuje v mediálním prostředí,  politický „šíbr“, superpragmatik, kterému nejde o ideje, ale o vlastní zájmy. A tak se zástupcům tohoto druhu z řad politiků budeme věnovat ve třetím pokračování 12. dílu.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných