Policisté ji dodnes považují za zrůdnou. Deset let od amnestie Václava Klause z roku 2013

25. 01. 202319:01

foto: Hana Hlušičková/Institut Václava Klause sídlí v bývalém zámečku Hanspaulka v Praze 6.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Druhý ze tří článků je o amnestii, která se připravovala „v širokém okruhu tří lidí“, prominula zločiny téměř třiceti tisícům lidí, na svobodu se dostalo díky ní odhadem šest a půl tisíce vězňů a byly ukončeny více než tři stovky kauz závažné hospodářské kriminality a korupce. Policie začala záhy prověřovat podezření, že za šíří amnestie mohly být úplatky. Důkazy však chybí, svědkové mlčí, závěr vyšetřování proto dodnes není žádný.

Prezident Václav Klaus vyhlásil svou první (a jedinou) amnestii na prahu posledního roku svého druhého funkčního období. Rozhodnutí oznámil při novoročním projevu 1. ledna 2013, a to u příležitosti 20. výročí samostatnosti České republiky. Podobně rozsáhlá – především počtem paragrafů, na něž se vztahuje – amnestie, jako je ta Klausova, nebyla v posledních letech vyhlášena v žádné ze zemí Evropské unie. A tak její rozsah a zejména článek II se staly terčem ostré kritiky odborné i laické veřejnosti. Tehdejší šéfka Nejvyššího soudu Iva Brožová považovala Klausovu amnestii za vyjádření nedůvěry a arogance vůči justici, policisté vyšetřující ty největší ekonomické, ale i s brutálním násilím spojené zločiny ji považují dodnes za zrůdnou.

Pobouření vyvolal druhý článek Klausovy amnestie

Amnestie (č. 1/2013 Sb.) byla už krátce po vyhlášení silně kritizována. Jako velmi sporný byl hodnocen především druhý článek amnestie, kvůli kterému byly ukončeny více než tři stovky kauz závažné hospodářské kriminality a korupce. Druhý článek zastavil trestní stíhání, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 10 let; nevztahovala se na trestní stíhání proti uprchlému (tedy na Radovana Krejčíře). Klausova amnestie tím šla na ruku mnoha podnikatelům vyšetřovaným pro závažné trestné činy.

Některé kauzy, na něž se amnestie také vztahovala, spadaly do obludně velkého kruhu trestné činnosti spojené zejména s čachry kolem ropných produktů, maziv a pohonných hmot. Figurovali v nich takoví „výtečníci“, jako byli Krejčíř, Redl, Vomela, Klimus nebo Pechan. O mnoha případech jsme v souvislosti s jejich jmény v našem cyklu „Kudy kráčel zločin“ psali. Například o vyšetřování zvlášť závažných zločinů, rozsáhlých machinací, fiktivních pohledávek, obřích podvodů a zkrácení daně netušených rozměrů v kauzách firem Bena, Tukový průmysl, Čepro, Venturon Investment, Technology Leasing nebo M5, v nichž státu vznikly několikamiliardové škody (viz též rámeček).

Podle druhého článku bylo mj. zastaveno trestní stíhání manažerů obžalovaných kvůli krachu Union banky; Františka Chvalovského (spolu s dalšími čtyřmi lidmi údajně způsobil Komerční bance škodu 1,5 miliardy korun); Petra Smetky a jeho dvou spoluobviněných (kauza společnosti H-System); Tomáše Pitra (Pitr a jeho spolupracovníci, vč. Provoda, připravili podle obžaloby stát při rozsáhlých daňových podvodech z roku 1994 o zhruba 51 milionů); čtyř manažerů odsouzených v roce 2012 v souvislosti s krachem investičních fondů Trend a Mercia (z těchto fondů zmizelo v 90. letech 1,4 miliardy korun); Karla Takáče a Oldřicha Bakuse, manažerů obchodníka s cennými papíry KTP Quantum (od 10 tisíc poškozených klientů vylákali 1,3 miliardy korun); Dušana Tejkala a jeho dvou společníků (makléřská společnost Private Investors připravila klienty o téměř 800 milionů); manažerů zkrachovalé Moravia banky… Celkem se jednalo o 23 mediálně známých kauz s nejvyššími škodami.

Podle druhého, aboličního článku amnestie bylo k 15. únoru zastaveno celkem 327 kauz, z toho 201 kauz na okresních a krajských státních zastupitelstvích (týkajících se celkem 265 trestně stíhaných osob) a 126 kauz na okresních, krajských a vrchních soudech (týkajících se celkem 331 obžalovaných). Žalovaným či obviněným defraudantům byly uvolněny obstavené účty, na nichž leželo kolem dvou miliard korun. Poškozeno bylo přes 90 tisíc fyzických a stovky právnických osob, které přišly vinou amnestovaných tunelářů o peníze a ztratily prakticky naději na jejich vrácení.

Materiály odhalující miliardové škody i možný prostor pro úplatky

V říjnu 2016 zveřejnil Nadační fond proti korupci (NFPK) materiál, který získal od krajských a vrchních soudů a státních zastupitelství, jenž obsahoval usnesení týkající se aboliční části amnestie Václava Klause. Z nich plyne, že osoby, jejichž stíhání bylo na základě této amnestie zastaveno, měly způsobit celkovou škodu ve výši nejméně 18,6 miliard korun. K další škodě ve výši nejméně 3,4 miliardy korun již nedošlo. NFKP se domnívá, že popis jednání stíhaných – a amnestovaných – osob v sobě skrývá důležitý materiál dokreslující nejen porevoluční dění v České republice, ale také některé jeho hlavní postavy. V materiálu se zdůrazňuje, že velký počet stíhaných osob byl původně ohrožen trestem odnětí svobody až na 12 let, došlo u nich však k překvalifikaci a ke snížení možného trestu v souladu s novým trestním zákoníkem účinným od ledna 2010. Tím se dotyční „vešli“ do oné hranice deseti let. (Zdroj: www.nfpk.cz)

Podpisem prezidenta Václava Klause (a také kontrasignací premiéra Petra Nečase) pod rozhodnutím o amnestii byla zmařena mnohaletá práce – namáhavá, často s nasazením vlastního života, zdraví a profesní cti – policistů, státních zástupců i soudců.

Podpis Václava Klause. Foto Hans Štembera

Řada politiků, právníků i novinářů od počátku spekulovala o tom, zda při přípravě amnestie nehrály roli úplatky. Reportérům ze Seznamu Zpráv Jiřímu Kubíkovi a Sabině Slonkové se totiž v listopadu 2016 podařilo prokázat, že při zvoleném způsobu přípravy amnestie, jejíž podobu vypracovali externí právníci, vznikl prostor, aby se s amnestií obchodovalo.

Odpovědnost Nečasovy vlády za „tunelářskou amnestii“

Amnestie je podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy sice rozhodnutím prezidenta republiky, ale odstavec 3 daného článku současně stanoví, že „rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády“. Podle následujícího odstavce 4 pak „za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda“.

Petr Nečas (předseda vlády v letech 2010–2013) rozhodnutí prezidenta spolupodepsal a vláda tím přijala za „tunelářskou amnestii“ odpovědnost, přestože o ní nebyli členové vlády (kromě ministra spravedlnosti a premiéra) předem informováni. Premiér se o chystané amnestii údajně dozvěděl před Vánocemi a její přípravu konzultoval jen s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Tuto skutečnost na počátku ledna potvrdil Blažek s tím, že s premiérem pouze konzultoval formulačně-právní otázky. Utajené projednávání ale mohlo být porušením zákona, protože amnestie měla být zřejmě projednávána pouze v režimu důvěrné, nikoli v režimu tajné.

Premiér Petr Nečas sám řekl, že amnestii nemohl nepodepsat. Podle odborníků na ústavní právo jsou však tyto interpretace mylné a odpovědnost nese i vláda, takže předseda vlády mohl rozsah či samotné vyhlášení amnestie ovlivnit. Skutečnost, že premiér z mnoha stran kritizovanou amnestii bez informování členů vlády a jakéhokoli vysvětlení kontrasignoval, by mohlo nahrávat spekulacím, že jeho podpis byl politickým „obchodem“ za Klausův předvánoční podpis pod vládním daňovým balíčkem. Přestože to premiér vyloučil, tyto spekulace potvrzují policejní odposlechy (nasazené kvůli kauze Nagyová). Podle odposlechů měl 5. ledna Petr Nečas ředitelce své kanceláře Janě Nagyové říci: „Amnestie je strašný průšvih. Můžu říct otevřeně, že šlo o podpis za podpis.“

Odpor vůči Klausově amnestii byl na všech frontách

Podle Centra pro výzkum veřejného mínění se amnestie podepsala také na Klausově důvěryhodnosti. Důvěra občanů klesla na rekordní minimum za celých deset let, kdy zastával nejvyšší ústavní funkci.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský prohlásil, že prezidentská amnestie byla připravena diletantsky. Premiér Petr Nečas si měl podle něj před svým podpisem Klausova rozhodnutí nechat zjistit, jaký bude mít amnestie dopad. „Není totiž v kompetenci prezidenta ani premiéra to posoudit, to musí udělat armáda úředníků ministerstva spravedlnosti," řekl 10. ledna 2013 v rozhovoru pro iDNES Rychetský. Dále upřesnil, že proto „od roku 1920 všechny amnestie připravovala vždycky vláda v čele s ministrem spravedlnosti, nikoli Hrad“.

Vlna odporu se zvedla i v obou komorách parlamentu. V poslanecké sněmovně vyvolala opoziční ČSSD kvůli tomu, že premiér Nečas amnestii kontrasignoval, hlasování o nedůvěře vládě. Tehdy to vláda ještě přežila, padla až po vypuknutí tzv. kauzy Nagyová v červnu 2013. Odmítavé stanovisko zaujala na začátku ledna i skupina senátorů, mezi nimiž byly i Alena Gajdůšková a Alena Dernerová. Se čtyřmi právníky, včetně advokátky lidí podvedených v kauze H-System Hany Marvanové, podali návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, konkrétně článku II. Své podpisy pod něj připojilo 29 senátorů. Podle odborníků na ústavní právo však jejich snaha neměla jakoukoli šanci na úspěch, neboť právo podat návrh na zrušení amnestie jim nepříslušelo. Ústavní soud podle očekávání odmítl tento návrh projednávat. Jiná skupina senátorů poté zvažovala možnost, zda nelze vyhlášení amnestie hodnotit jako velezradu, protože za ní mohl být zlý úmysl. O velezradě pak ještě jednala mimořádná schůze horní komory, na které pro návrh historicky první ústavní žaloby na prezidenta republiky pro údajnou velezradu hlasovalo 28 senátorů, zbývající byli proti. K přijetí návrhu by však (podle čl. 65 Ústavy) byla potřeba třípětinová většina přítomných senátorů, a navíc by se k nim musela připojit třípětinová většina přítomných poslanců. Posouzení bylo opět na Ústavním soudu. Ten však na konci března 2013 řízení zastavil. Důvodem bylo to, že Klausův mandát krátce po podání žaloby vypršel. Podle soudu bylo primárním účelem tohoto řízení odstranění prezidenta, který poškozuje zájmy státu, z funkce. To však v tomto případě už nebylo možné.

Proč se kauzy tak vlečou? Na otázku odpověděl soudce

V souvislosti s prezidentskou amnestií se přetřásala i otázka, proč se některé závažné kauzy tak vlečou. Prezident s odkazem na Evropský soud pro lidská práva tento fakt použil jako zdůvodnění kontroverzního článku II amnestie. K tomu se vyjádřil 9. ledna 2013 v novinách iDNES soudce pražského městského soudu Kydalka: „Je třeba uvést, že do druhé poloviny 90. let u nás nebyla politická vůle tyto trestné činy odhalovat, natož stíhat. Obdobně tomu bylo i v době opoziční smlouvy, i když určité světlo na konci tunelu zablikalo. V té době se začaly některé kauzy rozkrývat. Nikdo však tehdy netušil, jak složitý je to proces… Musí se zodpovědět několik otázek, například zda jde o trestnou činnost, o jaký trestný čin se konkrétně jedná, jak uchopit materii získanou vyšetřováním. Pokud se vyšetřovatel prokouše přes tyto problémy, ve spolupráci se státním zástupcem věc zhodnotí. Pak má státní zástupce dvě možnosti. Jednou je došetření kauzy, druhou podání obžaloby. Tyto hospodářské kauzy jsou přitom co do množství materiálů značně rozsáhlé. Jde o desítky i stovky výslechů svědků, tuny papírových důkazů, znalecké posudky, výpisy z účtů a další. Toto vše je třeba obstarat, analyzovat a vyhodnotit. Pak se věc dostane k soudu. Soudce spis prostuduje, přičemž doba studia není závislá jen na velikosti materie, která je mu předložena, ale i na tom, kolik věcí a jak složité ten který soudce vyřizuje. Navíc provádění důkazů u hlavního líčení primárně předpokládá a vyžaduje osobní výslech svědků. Není žádnou výjimkou, že v kauzách se musí vyslechnout desítky i stovky svědků a mnoho znalců…“

V rytířském sále pivovaru U Fleků pořádá Institut Václava Klause setkání se svými příznivci. Foto Hana Hlušičková

Kritiku amnestie považoval Václav Klaus za útok proti své osobě

K amnestii a ústavní žalobě Senátu se Václav Klaus vyjádřil ve svém posledním prezidentském projevu na začátku března 2013. Podle něj „nevídaná mediální karikatura“ smyslu, obsahu a důsledků amnestie „měla jediný smysl a účel: očernit celé mé prezidentské působení“. Uvedl také, že by ji i přes odpor, který vzbudila, vyhlásil znovu.

Pan prezident také amnestií nastínil lidu obecnému, jak trefně glosoval jeden novinář, že ti, kteří kradli (nejen) v devadesátých letech, kdy Klaus neuměl poznat špinavé peníze, měli dost peněz na právníky, kteří dokázali donekonečna protahovat soudní řízení. A tak díky této „amnestii pro tuneláře“ vyvázli bez trestu.

Klausova amnestie těch největších ekonomických, ale i s brutálním násilím spojených zločinců byla od samého počátku ze všech stran ostře kritizovaná. Nicméně exprezident Václav Klaus i po deseti letech tvrdí, že jeho amnestie „nepustila nikoho z velkých zločinců na svobodu“, a je přesvědčen o tom, že „byla naprosto v pořádku“, jak uvedl 29. prosince 2022 v rozhovoru s Lubošem X. Veselým pro Nezávislou internetovou televizi XTV.

Kauzy projednávané Městským soudem v Praze, na něž se vztahovala amnestie

Usnesení Městského soudu v Praze o zastavení trestního stíhání na základě čl. II rozhodnutí prezidenta republiky Václava Klause o amnestii ze dne 1. 1. 2013 obsahuje celkem 12 kauz, které se mj. týkaly zločinu úvěrového podvodu se škodou 1 475 604 064 korun (celkový korunový ekvivalent částek USD, DEM a Kč); trestných činů zneužívání informací v obchodním styku (v případě jednoho obviněného ve formě pomoci) a porušování povinností při správě cizího majetku v jednočinném souběhu se škodou nejméně 26 112 000 korun; zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobných povinných plateb se škodou 23 460 000 korun; trestného činu podvodu ve spolupachatelství, trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (vyvádění peněz z podílového fondu) se škodou 22 754 393 korun či zvláště závažného zločinu podvodu ve spolupachatelství (podvod v duchu systému „letadlo“, v němž klienti investovali do obchodních společností celé podvodné skupiny cenné papíry nebo finanční prostředky pod slibem nereálného zhodnocení) se škodou nejméně 63 971 946 korun. (Zdroj: www.nfpk.cz)

BENA, a.s. (dnes LREAGRAO UNLOGANI KLINDLENT PROPERTIS, a.s.); Tukový průmysl, s.r.o.; ČEPRO, a.s.; BENA CZ, s.r.o. – bylo zastaveno trestní stíhání obviněných Milan Vomela a Martin Pechan pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, spáchaný ve spolupachatelství. Podstata skutku: Machinace s pohonnými hmotami (zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby) z pozice provázanosti zaměstnance společnosti ČEPRO a soukromých firem. Škoda vznikla státu ve výši 2 637 862 864 korun.

Venturon Investment, s.r.o. (a další – viz předchozí kauza) – byl amnestován Leopold Klimus, obviněný ze zvlášť závažného zločinu podvodu, spáchaného ve spolupachatelství ve stadiu pokusu. Podstata skutku: Převod neexistujících zásob zboží (pohonných hmot) na nastrčenou firmu za účelem připravit Českou republiku o daňovou povinnost za tzv. celní dluh (SPD/DPH) v celkové výši 2 637 862 864 korun v provázanosti se společností ČEPRO. Škoda vznikla státu.

DKR Invest Praha, s.r.o.; M5, s.r.o. – byl amnestován Martin Haimann, obviněný z trestného činu podvodu jako spolupachatel a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby jako spolupachatel souvisejících stíhaných osob Radovana Krejčíře, Jaroslava Kováře a Milana Vítka. Podstata skutku: Dovoz pohonných hmot a neuhrazení nákladů za přepravu plus nehrazení spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Škoda vznikla Správě železniční dopravní cesty (Českým drahám) a státu ve výši 584 466 346 korun.

Obžalovaný Martin Haimann společně s dalšími třemi samostatně stíhanými osobami podle scénáře, připraveného v přesně nezjištěném období roku 2001 obžalovanými Radovanem Krejčířem a Jaroslavem Kovářem, který spočíval v tom, že s úmyslem zkrátit spotřební daň (SD) a daň z přidané hodnoty (DPH) zajistí a budou financovat nákup pohonných hmot (PHM) v SRN prostřednictvím vybrané obchodní společnosti, do které dosadí spolupracující osobu, pro tuto společnost obstarají povolení nezajišťovat celní dluh a prostřednictvím této společnosti pak budou PHM dovážet, dovezené PHM prodávat tuzemským odběratelům za cenu zahrnující i SD a DPH a veškeré prodejem PHM získané finanční prostředky budou následně ze společnosti vyváděny na další osoby, aniž by společnost vzniklý celní dluh uhradila. K realizaci tohoto záměru byla vybrána společnost M5. S naplňováním domluveného scénáře pak obvinění započali v prvním pololetí roku 2001. Haimann 11. 6. 2001, podle instrukcí Krejčíře a Kováře, požádal jako jednatel společnosti M5 Ministerstvo financí ČR – Generální ředitelství cel v Praze o vydání povolení nezajišťovat celní dluh v režimu volného oběhu a národního tranzitu. Haimann dále v souladu s připraveným plánem převedl dne 21. 9. 2001 společnost M5 na obžalovaného Milana Vítka.

Kauzu firmy M5 jsme si připomněli podrobněji, protože jeden z obviněných, nám dobře známý aktér korupční aféry Dozimetr Michal Redl, nakonec před soudem nestanul. Jeho stíhání bylo v roce 2007 přerušeno, neboť jeho advokáti předložili znalecké posudky, že trpí duševní chorobou, která mu brání chápat smysl trestního řízení. A tak zatímco Redlovo trestní stíhání v kauze Technology Leasing zastavila právě Klausova amnestie, u kauzy M5 zůstalo jeho trestní stíhání přerušené i po amnestii. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek proto v září 2022 zaslal Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podnět, aby pokračovalo v přerušeném stíhání Redla v tomto případu. Nicméně až po posudcích znalců bude jasné, zda může být Redlovo trestní stíhání v kauze M5 skutečně obnoveno.