foto: Hana Hlušičková, PrahaIN/Lidový dům – sídlo ČSSD, kam oba, Pecina i Hašek, svého času patřili.
MAGAZÍN AFÉRY & KAUZY, 12. DÍL, 3. část: Zvedáme rukavici, kterou nám hodily dějiny tím, že až nyní se odhaluje podhoubí kauz, jež se vlečou i několik desítek let. V žádném případě si ale neděláme ambice rozkrýt sekvence případů, jen se budeme snažit upozorňovat na kauzy a aféry, které hýbaly mediálním prostorem. V mnoha z nich se objevovala jména protřelých politických šíbrů. Bylo jich nespočet, zejména v komunální politice, ale my se soustředíme na jedince druhu homo politicus, kteří zasedali v poslaneckých lavicích a toužili naplnit své ambice na vládních či nejvyšších stranických postech. Zvláštní pozornost soustředíme na politické šíbry, kteří se náhle vynořují z šeré minulosti a derou se opět na scénu.
Je všeobecně známo, že politika nabízí široké pole působnosti nejrůznějším šíbrům, lobbistům, kariéristům a čachrářům, kteří v posledních letech stále více české politice dominují. Jsou to neobyčejně obratní jedinci, kteří se pohybují v zákulisí zejména státních institucí, jako je Parlament, Senát či ministerstva, a manévrují v kalných vodách. Dělají vždy to, co přinese užitek především jim samotným. Někdy, asi mimoděk, napomohou prosazení dobré věci, ale většinou jde o jedince s problematickou pověstí.
Politický šíbr v tom umí chodit
Politolog Jiří Pehe definoval politického šíbra výstižně v jenom článku na svém webu: „‚Šíbr‘, jak známo, je někdo, kdo ‚umí‘, ale kdo se také příliš neohlíží na to, jakými prostředky svých výsledků dosahuje. Šíbr je superpragmatik, který si vždy nějak poradí; člověk, který většinou sleduje především své zájmy. Šíbr se dobře nesnáší s idejemi a morálkou. Politický šíbr věří spíše v sílu peněz, různých konexí a klientelistických vazeb.“
Jiří Pehe. Foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz
Tehdy, před dvaceti lety, považoval Pehe za superpragmatické politické šíbry představitele ODS, ale i ČSSD a také Kalouska a jeho následovníky ve vedení KDU-ČSL. Jejich slovům o pravici či levici, těch či oněch principech, nebylo možné věřit. Dnes bychom mohli tento výčet obohatit o další politiky z různých hnutí a stran, které mezitím vznikly. Ti rovněž používají ideje a ideologie jen jako nástroje pro obluzování lidí.
Martin Pecina – nenápadný, ale ambiciózní hledač ministerského fleku
Za superpragmatika, tedy politického šíbra svého druhu, lze považovat Martina Pecinu, který se pozoruhodně orientuje v politickém dění a na první pohled nenápadně, ale vytrvale hledá příležitost dostat se k nějaké významné funkci.
V letech 1996 – 1997 byl členem ODS, poté začal inklinovat k sociální demokracii a členství v ČSSD (od roku 2001) mu zakrátko přihrálo lukrativní posty. V letech 2003–2005 byl náměstkem ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana (ČSSD) a za svou práci tehdy získal titul Ropák 2004, jak uvádí web ankety. Byl též členem dozorčí rady energetické společnosti ČEZ a předsedou komise pro privatizaci Vítkovice Steel. Od září 2005 do června 2009 byl předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čili antimonopolního úřadu, a proto se v roce 2005 vzdal členství v ČSSD. V červenci 2008 se pod ním křeslo zhouplo, neboť Česká televize zveřejnila informaci, že se koncem května osobně sešel s Andrejem Babišem, tehdejším předsedou holdingu Agrofert, v autocentru na pražském Chodově. ÚOHS přitom tehdy prověřoval žádost Babiše o expanzi konglomerátu jeho firem. Pecina nicméně schůzku s podnikatelem za nestandardních podmínek v pohodě ustál.
Jak chutná moc – Pecina poprvé ministrem vnitra
Jedním z vrcholů Pecinovy politické kariéry bylo jmenování ministrem vnitra v úřednické vládě Jana Fischera. Okusil, jak chutná moc, a tak v naději na opětovné získání ministerského křesla vstoupil po vládním angažmá do sociální demokracie a byl zvolen na její kandidátce do sněmovny. Zde pracoval ve Výboru pro obranu a bezpečnost a v Podvýboru pro reformu policie až do března 2011, jak je patrné z webu Poslanecké sněmovny. Ale když padla možnost sestavení vlády ODS za účasti ČSSD, vzdal se mandátu, údajně pro názorové neshody s Bohuslavem Sobotkou. V kuloárech se šeptalo, že to bylo kvůli neuspokojeným ambicím Peciny, který doufal, že by se v koaliční vládě mohl stát přinejmenším ministrem vnitra, jak poznamenal server Novinky.cz.
Po odchodu z parlamentu nastoupil Pecina v dubnu 2011 jako generální ředitel do společnosti Vítkovice Nuclear Power, která patřila do strojírenské skupiny Vítkovice Machinery Group a zabývala se projekty určenými pro jadernou energetiku (viz článek na serveru iDNES.cz).
A jde to ještě výš – Pecina místopředsedou úřednické vlády
Návrat na vrchol, alespoň na rok, mu umožnila až úřednická vláda Jiřího Rusnoka (2013–2014), do níž byl jmenován jako nestraník (členství v ČSSD si pozastavil). V ní byl nejen podruhé ministrem vnitra (po Kubicem zdědil například prekérní situaci, kdy v čele policie stáli dva prezidenti – Lessy a Červíček), ale byl dokonce místopředsedou vlády.
Po vládním angažmá začal spolupracovat se stranou Zemanovců SPOZ, za něž nakonec neúspěšně kandidoval v roce 2013 do sněmovny. Po tomto zklamání se z politiky stáhl a začal pracovat jako manažer. V dubnu 2014 se stal honorárním konzulem Turecka ve svém rodném Frýdku-Místku s tím, že se „bude starat o byznys a pomáhat tureckým firmám dostat se na český trh“. Tehdy Pecina působil také jako obchodní ředitel brněnské strojírenské firmy Alta, jak uvedl server iDNES.
V září 2016 se objevila v tisku zpráva, že na postu ředitele ostravské skupiny VAE Controls vystřídal expremiéra Mirka Topolánka. Jak vyplynulo, tak Pecina ve firmě pracoval už dva roky, aktivně působil ve dvou dceřiných společnostech skupiny a byl členem dozorčí rady, jak zachytil server iDNES.
Téměř po deseti letech opět Pecina zavětřil příležitost získat celostátně významnou pozici, a tak v květnu 2023 kandidoval na prezidenta Hospodářské komory ČR. Ve volbě ho ale porazil Zdeněk Zajíček z ODS, jak uvedla například Česká televize. A nebyl to jediný překvapivý moment, který svědčil o tom, že se mu zastesklo i po politické scéně. V říjnu 2023 hnutí SPD – Svoboda a přímá demokracie oznámilo, že Martin Pecina je nově jejím odborným mluvčím v oblasti bezpečnosti, migrace, krizového řízení a bezpečnostních sborů, viz iDNES.cz.
Michal Hašek – pučista a ostřílený politický šíbr
Haškův vzestup začal v roce 2002, kdy byl jako šestadvacetiletý regionální politik z jižní Moravy zvolen do sněmovny. Člen ČSSD od roku 1998 se stal se místopředsedou poslaneckého klubu a v roce 2006, kdy mandát obhájil, jeho předsedou. ČSSD tehdy po medializaci tzv. Kubiceho zprávy skončila ve volbách jen těsně druhá za ODS a po období bezvýsledného hledání východiska z patové situace se stáhla do opozice. Zformovala stínovou vládu, v níž Hašek figuroval jako ministr zemědělství. Ani ve sněmovně však tento vystudovaný právník nelenil. Po druhém zvolení poslancem byl členem či místopředsedou pěti výborů, čtyř podvýborů, tří komisí, čtyř meziparlamentních skupin a Správní rady VZP, jak lze najít na stránkách Poslanecké sněmovny.
Michal Hašek. Foto: PrahaIN.cz
Na podzim 2008 Hašek kandidoval v krajských volbách na hejtmana Jihomoravského kraje a pod jeho vedením ČSSD vyhrála. V únoru 2009 se Hašek proto vzdal svého poslaneckého mandátu. Brněnský deník uveřejnil jeho prohlášení: „Chci být hejtmanem Jihomoravského kraje na sto procent. Jsem současně předsedou Asociace krajů ČR a můj pracovní program je tak bohatý, že je pro mne mnohdy čtyřiadvacet hodin denně zoufale málo.“
Ukázalo se však, že Haškův den – alespoň v roce 2010 – měl víc než čtyřiadvacet hodin. Nejenže toho roku získal titul JUDr. (ovšem za dodnes nevyjasněných okolností na soukromé vysoké škole ve Sládkovičovu), ale zároveň se v květnu 2010 vrátil do Poslanecké sněmovny s gloriolou poslance, jenž získal nejvíce preferenčních hlasů voličů ČSSD v celé republice. Sociální demokraté tehdy volby sice vyhráli, ale počet mandátů jim nestačil na sestavení vlády. Předseda Jiří Paroubek to vnímal jako prohru a reagoval odstoupením z čela strany, jak zveřejnil server iDNES.
Přerod Haška v politického dobrodruha
A tady asi můžeme nalézt začátky přerodu Haška v politického šíbra. Po odchodu Paroubka totiž oznámil svou kandidaturu na předsedu ČSSD. Na stranickém sjezdu v Brně na jaře 2011 po vyrovnaném souboji s úřadujícím předsedou Bohuslavem Sobotkou ale prohrál a byl zvolen „jen“ statutárním místopředsedou, což jeho ego neuneslo, a začal se poohlížet po spojencích, aby ve straně vytvořili protisobotkovskou frakci. V předčasných parlamentních volbách na podzim 2013 získal Hašek na jižní Moravě přes 25 tisíc preferenčních hlasů, a tím přeskočil volebního lídra kandidátky, předsedu strany Sobotku. Po tomto úspěchu mu narostl hřebínek a zahájil „mission impossible“. Jen pár hodin po vyhlášení výsledků voleb se Hašek spolu s Milanem Chovancem, Zdeňkem Škromachem, Jeronýmem Tejcem a Jiřím Zimolou vypravili do Lán, aby se zúčastnili schůzky s prezidentem Zemanem, která vešla do dějin jako „lánský puč“. Den poté vyzvalo předsednictvo ČSSD Bohuslava Sobotku k rezignaci na post předsedy strany. Ten odmítl odstoupit, a tak byl odvolán z vyjednávacího týmu o budoucí vládě.
Nicméně novináři se o lánské schůzce dozvěděli, viz iDNES.cz. Její aktéři však o poradě se Zemanem před pokusem svrhnout Sobotku mlžili a Hašek vysloveně lhal, když tvrdil, že nic takového se neuskutečnilo. Nejprve všichni zatloukali, ale poté, co Chovanec potvrdil, že schůzka proběhla, museli s ostudou přiznat barvu. „Pučisté“ se omluvili, ale vnitrostranická bouře v ČSSD zdržela jednání o koaliční vládě (jak píše v komentáři pro iDNES.cz komentátor Petr Nováček), v jejímž čele nakonec stanul Sobotka.
Přestože měl Hašek jako usvědčený lhář z ostudy kabát, na Moravě si udržel popularitu a post hejtmana obhájil i v krajských volbách v roce 2012. Několik týdnů nato obhájil i post šéfa Asociace krajů. Avšak když se po předčasných volbách do sněmovny stal v říjnu 2013 poslancem a vzápětí místopředsedou hospodářského a členem zemědělského výboru, narazil tím jako multifunkcionář na vnitrostranické usnesení zakazující souběh funkcí. A nebyl sám, týkalo se to i dalších pěti sociálnědemokratických hejtmanů, jak uvedl web ČT24. Hašek pak beze zbytku využil celou půlroční lhůtu, kterou mu na rozhodnutí, zda být poslancem, nebo hejtmanem dal Ústřední výkonný výbor ČSSD. Nakonec se stáhl na krajskou úroveň a ponechal si funkci hejtmana, jak zaznamenal iDNES.
A v roce 2016 zažil Hašek další neúspěch, když se v krajských volbách ČSSD propadla na třetí místo. Musel opustit nejen křeslo hejtmana, ale i předsedy Asociace krajů, a byl zvolen jen do zastupitelstva kraje (zastupitelem byl až do roku 2021).
Hašek se stáhl z politické scény a vedle toho, že začal pracovat jako koncipient v Advokátní kanceláři Jansta, Kostka a spol., působil v roce 2017 i jako poradce Jaroslava Tvrdíka, tehdejšího šéfa čínské firmy CEFC pro Evropu, přičemž využíval kontakty z působení v čele kraje, jak poznamenal iDNES.
Zakopnout může každý, ale potřebujeme talenty všeho druhu
V červenci 2018 se Hašek začal pozvolna vracet do politiky, když se stal externím poradcem ministra zemědělství Miroslava Tomana, jak postřehl iDNES. Osvědčil se, a tak se nesešel ani rok s rokem a někdejšího „pučistu“ Haška vzala rodná strana na milost. V lednu 2019 ho ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček navrhl do Legislativní rady vlády (viz iDNES.cz). Tehdejší ministr spravedlnosti a šéf rady Jan Kněžínek (za ANO) se ale žádosti rozhodl nevyhovět a materiál s návrhem Haškova jmenování stáhl.
A pak přišla v několika vlnách epidemie covidu-19 a s ní posílení vlivu (a také popularity) Hamáčka v křesle ministra vnitra. Prosadil si, aby Hašek byl od dubna do prosince 2021 jeho politickým náměstkem na ministerstvu, jak vedle jiných médií informoval iROZHLAS. Po sněmovních volbách v roce 2021, které pro ČSSD skončily katastrofálně, se oba aktéři zdánlivě stáhli do pozadí. Zatímco Hamáček bezezbytku využil svých kontaktů a začal zanedlouho pracovat v oblasti obranného průmyslu, Hašek jako zkušený politický šíbr dospěl k závěru, že netřeba se nadále upínat k přátelům a své členství v ČSSD v dubnu 2022 pozastavil údajně z profesních důvodů, jak uvedl pro Seznam Zprávy.
Návrat ztraceného syna se nekoná
A máme tu rok 2024. Hašek usoudil, že jen Bůh ví, co se teď s ČSSD či nově SOCDEM děje, a tak se hned zkraje roku veřejně přihlásil k Jindřichu Rajchlovi a stal se předsedou jihomoravské krajské organizace PRO, jak oznámil překvapivou zprávu server iDNES. Svůj návrat do aktivní politiky Hašek komentoval v xtv.cz slovy: „V PRO zůstávám stále sociálním demokratem, kandidaturu ve volbách nevylučuji… Musím říct, že Michal Hašek se nezměnil. Vyznávám stále stejné ideály. Když jsem před 26 lety vstupoval v éře Miloše Zemana do tehdejší ČSSD, tak to skutečně byla konzervativní levicová strana. To, kam zatáhli dnešní SOCDEM pánové z Lidového domu, to už dnes nepovažuji za levicovou politiku. To je také důvod, proč jsem se se stranou po dlouhé době rozloučil.“
A v březnu se v médiích, například na serveru Seznam Zprávy, objevila další překvapivá zpráva o tom, že kariéra jihomoravského exhejtmana Michala Haška pokračuje na postu zkušebního komisaře na „starostenském“ ministerstvu vnitra. No řekněte, není to mistrovský kousek hodný protřelého politického šíbra?
Kam se proto na Haška hrabe zdatný „politický turista“ a mimo jiné Topolánkův ministr financí Vlastimil Tlustý, jenž měl u bosse Mrázka přezdívku „Téčko“ a který si na podzim 2023 padl do náruče s expolicistou a bývalým bijcem korupčníků Róbertem Šlachtou z hnutí Přísaha, viz Seznam Zprávy.