foto: Hana Hlušičková/Obvodní soud pro Prahu 8 sídlí v Justičním areálu na Míčánkách ve Vršovicích.
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Deset, dvacet, z kola ven. Chtějí se ho zbavit mocní, jak naznačil před kárným senátem Nejvyššího správního soudu Martin Valehrach? Kárné žalobě čelil již potřetí za posledních několik let. Nakonec ho soud odvolal z funkce. Dva roky před nabytím nároku na starobní důchod.
Jako soudce začínal Martin Valehrach v roce 1986 na Obvodním soudu pro Prahu 8, o jedenáct let později, v roce 1997, přešel na Městský soud v Praze.
Jak dostal „můj“ případ podvodníka Tomáše Dandy
O případu mladého, ani ne dvacetiletého, ale velice mazaného podvodníka, který rozehrál celou řadu podvodů kauz a měl zásluhu na tom, že naše kancelář se začala plnit bobtnajícími šanony, jsme psali v našem cyklu na konci dubna. Když jsme tuto kauzu za značných obtíží vyšetřili, tak jsme ji předali na prokuraturu. Odtud putovala k pražskému městskému soudu a dostala se na stůl soudce Valehracha.
Jen pro ilustraci, a to i vzhledem k tomu, jak ho nyní kárný senát potrestal odvoláním z funkce za neodůvodněné průtahy v desítkách případů, bych chtěl uvést tuto příhodu.
Po nějaké době od předání materiálů ke kauze Tomáše Dandy mi přistála na stole žádost z Městského soudu v Praze od soudce Valehracha, abych se u něho zastavil a probral s ním nějaké záležitosti z jiného případu. Když mi ale přišla ta jeho žádost o konzultaci, tak byl pod ní podepsán „Marten Valihrach“, což mi nasadilo brouka do hlavy. Proto jsem mu ještě před osobní návštěvou volal, zda je to opravdu on. Pojal jsem totiž podezření, jestli to není nějaký fígl či nemístný žert. Ujistil mě, že o žert nejde, a zkomolení svého jména svedl na mladou soudní úřednici. Bez mučení se přiznal, že tu žádost po ní vlastně ani nečetl.
Dojel jsem tedy k němu na městský soud a žasnul hned mezi dveřmi, protože dál jsem se téměř nemohl dostat. Kancelář i část chodby před ní byla přecpaná desítkami balíků písemností, šanonů, desek a složek. V žertu jsem panu soudci řekl: „Vy tedy nezahálíte, doktore, nenosíte si to i domů?“ Jen se tak smutně usmál a znaveně povídal: „Ani se neptejte, pane kolego. Strašlivý případ, tomu byste vůbec nevěřil, kdybych vám to vyprávěl. Mám tu všechno, co policie, prokuratura a nižší soudy nashromáždily k jedné osobě. Nějaký Tomáš Danda!“ Nejsem srab, tak jsem se panu soudci přiznal, že jsem to byl já, tehdy mladý kriminalista, kdo kauzu Tomíka odhalil, a tudíž to všechno zavinil…
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Příběh mladého a velice talentovaného podvodníka je jako vystřižený ze seriálu Panoptikum Města pražského. Bylo…
Uvážlivě rozhodoval i v mediálně známých případech
Když soudce Valehrach působil na Městském soudu v Praze, specializoval se na autorské právo, ochranu duševního vlastnictví i ochranu osobnosti. Řešil vleklé a hlavně mediálně známé spory. Měl tam oproti ostatním více než dvojnásobný počet případů, a to po dlouhých 17 let.
Jedním z mediálně známých sporů byla žaloba Jany Bobošíkové, která žádala omluvu od bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného za „lži, urážky a výmysly“, které o ní údajně šířil v médiích. Valehrach žalobu zamítl s tím, že veřejně činné osoby si mají spory řešit v médiích a nikoli u soudů. Spor těchto dvou osobností mediální scény se táhl několik let. Začal v polovině roku 2004, kdy byli oba protagonisté zvoleni do Evropského parlamentu. Jana Bobošíková dokonce v říjnu 2005 podala na Valehracha návrh na kárnou žalobu. Ten měl podle ní lživě informovat Českou tiskovou kancelář, že Bobošíková požadovala v soudním sporu po Vladimíru Železném také finanční odškodnění. V dubnu 2007 pražský městský soud rozhodl, že se Vladimír Železný nemusí omlouvat Janě Bobošíkové. Soudce Valehrach odůvodnil rozsudek tím, že oba účastníci sporu jsou politici, a musí počítat s vyšší mírou kritiky. Dodal, že oba mají přístup do médií a své spory měli řešit spíše tam, než žádat verdikt soudu. Podle Valehracha mohli žalobě společně předejít, a proto se oba stejným dílem podělí o náklady, které státu kvůli jejich při vznikly.
Zamítl i žalobu tehdejšího expremiéra Jiřího Paroubka (ČSSD), jenž tvrdil, že zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy mu prohrálo volby v roce 2006.
Rozhodoval také o sporu mezi muzikanty a nařídil kytaristovi kapely Support Lesbiens Jaroslavu Helešicovi, aby zaplatil hudebníkovi Janu Kalouskovi 200 tisíc korun kvůli pár taktům z jeho písně „Chodím ulicí“. Řešil i případ Strany zelených, která v předvolební kampani neoprávněně použila slogan písně Katapultu: „A co děti? Mají si kde hrát?“
Na starosti měl i spor o stávku odborů či případy lidí, kteří se domáhali vymazání ze seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Psali jsme
Mladý Zdeněk Macháček nastoupil k policii na začátku 90. let a brzo ho čekal raketový kariérní vzestup. Zatímco se rozpadalo Československo, on…
Z městského soudu zpět na obvodní soud
Z pražského městského soudu byl v roce 2013 přeložen zpět na Obvodní soud pro Prahu 8. A tak po letech specializace se vracel řešit občanskoprávní věci podle starého i nového zákoníku. Ani v době pandemie covidu-19 nerušil jednání a soudil. „Měl jsem sám těžký průběh covidu, který jsem chytil pravděpodobně na soudu, od té doby mám problémy se srdcem. Do doby průtahů jsou započítány i doby dovolených či nemoci. Je mi vyčítáno, že nenařizuji jednání na nejbližší možný termín. Mám ale zavedený systém, kdy složitější věci nařizuji i později, na rozdíl od těch věcí jednodušších,“ hájil se před kárným senátem soudce Valehrach.
Třikrát a dost, nebo jde o něco jiného?
Soudce Valehracha hájil před kárným senátem Stanislav Balík. Podle Balíka je základní otázkou, do jaké míry jsou průtahy zaviněné agendou, která byla soudci svěřena, tedy to, do jaké míry v průtazích hraje roli rozvrh práce, a to, do jaké míry soudci bylo umožněno, aby věci končil rychle a bez průtahů. V této souvislosti upozornil, že u některých z vytýkaných spisů se již dříve vystřídalo několik soudců, aniž by ovšem i oni byli posláni před kárný senát.
Obhájce Balík také naznačil, že se tak děje v poslední době u starších soudců, kdy vedení soudů se jich chce možná zbavit, aby uvolnili místo mladším. „Vedení soudu za takovým soudcem nejdřív přijde s tím, že mu řeknou: ‚Poslyš, už máš nárok na důchod, nechceš toho nechat?‘ A když odpoví, že ho to ještě baví, následuje většinou kontrola spisů a návrh na odvolání. Zavřou se za ním dveře, hlavně že máme místo a jmenujeme někoho nového, mladého. Toto přece není důstojné,“ uvedl Balík v narážce na to, že Valehrach má dva roky do nabytí nároku na starobní důchod.
Přestože soudce Valechrach poukázal na to, že za tři roky počet neskončených věcí zredukoval, a svou vinu popřel, kárný senát Nejvyššího správního soudu ho 5. června 2023 odvolal z funkce soudce. Jde o krajní řešení, které znamená pro právníka konec působení v justici. Řádný opravný prostředek neexistuje, lze pouze podat ústavní stížnost, která nemá odkladný účinek.
Zdroje: iDNES, justice.cz, osobní vzpomínky
